JessieEx komentáře u knih

Bylo to zábavné, jiskřivé, sexy a čtivé. Co více čekat od knížky s takovou obálkou a názvem? Líbí se mi tato témata skloubená s humorem (není to vyloženě vtipné, že byste se řehtaly, ale koutky vám zvedne a náladu taky). Za mě v pohodě, jen si nedokážu představit pokračování...

6 12.06.2018

K četbě mě přimělo především to, že je kniha zařazena do seznamu „1001 knih, které by měl člověk přečíst, než umře“ - je to prostě klasika a to by bylo, abych ji nepřečetla. Příběhy pro dospělé vyprávěné z pohledu dětí úplně nevyhledávám, nicméně nakonec si je většinou oblíbím. Proto, jsem tušila, že tato knížka nebude tou nejhorší volbou. Navíc mě na ní zaujalo to, že je vlastně jakousi sondou do života obyčejných lidí na americkém jihu v první polovině 20. století.
Na pozadí téměř bezstarostného dětství „Čipery“ Jane a jejího staršího bratra Jema v malém městečku Maycomb v Alabamě se odehrává něco mnohem vážnějšího, něco co má spojitost s otroctvím, rasismem a předsudky. Zatímco první polovina knihy se věnuje spíše jen dětem, jejich příhodám a jejich obsesí tajemným sousedem, druhá polovina je mnohem zajímavější, čtivější a poukazuje na to, jak může být společnost zkažená a že ne každý je takový, za jakého jej ostatní považují. Přemýšlela jsem nad čtyřmi hvězdičkami, ale nakonec dávám jen tři, jelikož tuším, že ač knížka byla super, hlubokou stopu ve mně nezanechá...

6 07.03.2018

Chtěla jsem vědět, co všichni mají s těmi knihami o porodních bábách...tak jsem si hned dvě půjčila a mám takový rozpolcený názor. Téma, ač je pro mě teď aktuální, mě příliš nezaujalo. Asi nejsem zvědavá na detailní popisy porodu v románu. Taky hlavní hrdinka mi nebyla příliš sympatická. Trochu mě mrzelo, že romantická dějová linka, která mohla příběh trochu okořenit, byla na můj vkus moc povrchní... Jenže: strašně dobře se to četlo, nemohla jsem přestat a to je obrovské plus, takže nakonec hodnotím knížku dost pozitivně a hned se vrhám na další díl!

6 28.08.2017

Od Jenny Colgan jsem nejprve četla Rosiin sladký krámek snů. Vzhledem k tomu, že jsem tehdy od knihy neměla velká očekávání, byla jsem velice mile překvapená. Tím pádem jsem i od "Ostrova" očekávala něco víc a byla jsem maličko zklamaná. To bylo ale i proto, že jsem nejenže od první stránky čekala jiný (lepší) konec, ale také si ho i přála :) Každopádně účel naprosté oddechovky kniha splnila, navíc se odehrává v krásném prostředí se zajímavýma lidma a já se přidávám k zástupu těch, co mají chuť se po přečtení pustit do pečení chleba!

6 16.07.2017

Nečekala jsem, že mě kniha tak nadchne, ale od první kapitolky mi byla autorka tolik sympatická! Svojí upřímností, humorem, nadhledem. Píše o mateřství přesně tak, jak si ho představuju, nic nepřikrášluje, ale ani bych neřekla, že by celou knihu jen proskuhrala. Prostě normální, obyčejná ženská. A skvělá spisovatelka, knížka je napsaná tak čtivě, že jsem se k ní ráda vracela, a i když jsem polovinu jakožto přecitlivělá nastávající matka náležitě probrečela, velmi velmi jsem se také nasmála a pobavila. Nevím, zda by tento žánr ocenili všichni, ale rozhodně ji doporučuji všem mámám budoucím i současným :)

6 10.07.2017

Když jsem knihu začala číst, dost mě překvapilo, jak se moje nejoblíbenější spisovatelka zhoršila… Zamrzelo mě, že její knihy začaly nabírat sestupnou tendenci Zamilovanou hypnotizérkou počínaje, a přisoudila jsem to na vrub snaze napsat co nejvíc knih za co nejkratší čas…
Svoji chybu jsem si uvědomila někdy v půlce knížky, kdy jsem zjistila, že Tři přání sice u nás byla vydána teprve nedávno, ale přitom je to úplně první román Liane Moriarty. V ten okamžik jsem se začala na knihu dívat jiným pohledem a uvědomila si, že na to, že se jedná o debut, není příběh vůbec špatný! Zhruba za polovinou se navíc děj zlomil a začal být čtivější, zajímavější…možná to byl ten okamžik, kdy spisovatelka konečně našla svůj styl, který potom pokračuje i v jejích dalších úchvatných knihách.
Takže doporučuju čtení nevzdat hned na začátku, já jsem se první polovinou prokousávala dva měsíce a tu druhou jsem přelouskala za dva večery. Příběh sám o sobě není převratný, i přesto jsem mohla při čtení cítit chvílemi napětí, chvílemi smutek, v tom Moriarty nezklamala. Žádná trojčata neznám a tyto hlavní hrdinky byly opravdu expertky, které se v životě rozhodně nenudily. „Dej si pozor, co si přeješ, mohlo by se to vyplnit…“ hlásá podnadpis lákavě. Očekávání sice na 100% nevyplnil, ale čtení stálo za to.

6 30.03.2017

Skvělá detektivka, téměř až na hranici thrilleru! Pro mě byl příběh napínavý už od první kapitoly, tak dobře byla napsaná. Nejedná se sice o nijak originální námět, podobných příběhů už jsem četla spousty, přesto měl něco do sebe. Škoda, že jsem se neztotožnila ani s jednou z hlavních postav. Maggie byla zpočátku sympatická, ale postupem času mě víc a víc rozčilovala a měla jsem chuť jí začít nadávat, ať už se konečně vzpamatuje a vše nahlásí policii, když ne kvůli sobě a manželovi, tak alespoň kvůli dětem. Takže to byly opravdu nervy.
Konec byl taky dobrý, ale chybělo mi tam nějaké "vysvětlení". Už dlouho nad tím přemýšlím a říkám si, že buď to vysvětleno bylo dostatečně, jen já to nepochopila, nebo to je právě ten efekt - domysli si sám, a nebo bude mít knížka pokračování...uvidíme.
Každopádně se k Rachel Abbott určitě ještě vrátím!

6 02.02.2017

Už dlouho mi nebyl žádný hlavní hrdina tak nesympatický a odporný jako Boris (naposledy se mi to stalo u Barryho Lyndona). Prostě nemám ráda tenhle typ umělců, kteří ke své tvorbě potřebují chlast, děvky apod. A přesně takový Boris je. Pardon ale chlap, který se nenašel ani po padesátce? Rozhodně to není žádný hrdina, spíš srágora totálně neschopný praktického života. Nenašla jsem pro něj pochopení.
Celkově mi příběh přijde až moc existenciální na můj vkus, syrový a úsečný. Jednoduchými větami a stylizací se snaží přiblížit literárnímu umění, ale nemá na to. Zato se mi moc líbily krátké básně, které knížku přece jen posunuly na vyšší úroveň, takže to není úplný brak. Některé myšlenky byly zajímavé, šly do hloubky, jen mi nepřišly moc originální...

6 08.07.2016

Kavárna s vůní perníčků je přesně taková, jak ji znázorňuje obálka. Pohodová, podzimní a hlavně "cosy" - útulná.

Nejvíc ze všeho mi připomněla knihy od Julie Caplin. Ano, je také dost naivní, ale je to skvělá oddechovka, která se dobře čte a máte problém ji odložit. Mně naprosto sedla do nálady!

Upřímně toho nemám moc co vytknout, samozřejmě, jak už jsem psala, byl to naivní a jednoduché, ale mně to sedlo a navodilo hrozně pohodovou atmosféru.

Oproti knihám od Julie Caplin, ke kterým jsem ji přirovnala, bylo tohle ještě víc romantické - chemie mezi hlavními postavami byla rozhodně silnější a autorka překvapila i pikantními scénami :)

Samozřejmě stejně jako ostatní čtenáři mám problém s názvem, který je nesprávně přeložený a ke knížce a ani podzimní obálce se moc nehodí, ale co se dá dělat... Alespoň se mi víc hodila ke čtení v předvánočním čase, když už ty perníčky...

No a už teď se moc těším na další knížku od autorky - Knihkupectví s vůní koláčků - a doufám, že vyjde co nejdříve!

5 29.12.2024

Po dlouhé době jsem si dala dětskou knížku a byla to nádhera!
Miluju bígly a miluju jméno Stella, takže tohle byla jasná volba. Když jsem začala číst, trošku jsem se lekla, že je to vyprávěno celé z pohledu psa. Ale nakonec to vůbec nevadilo. Myslím, že autorka to popsala velmi věrohodně. Vážně se jí to povedlo.
Celkově je příběh poměrně dost smutný i já jsem si poplakala.
Nedávám plný počet * jen proto, že je to pořád dětská kniha, kterou si asi nedokážu užít tak moc, jak knihu, která odpovídá mému věku :)

5 08.12.2024

3,5*
Od této knížky jsem čekala něco úplně jiného. Po zběžném prolistování mě ani syna nezaujala. Po pozornějším pročtení musím říct, že informace jsou rozhodně zajímavé, je tu i příběh, kvíz na konci mě nezaujal, obrázky jsou sice hezké, ale nepřehledné a tmavé. Jedná se totiž o knížku pro starší děti, což jsem netušila, zmátlo mě, že je to leporelo. Chtěla jsem knížku poslat dál, ale nakonec jsem se rozhodla počkat, jestli syna nezaujme třeba za pár let :)

5 12.02.2020

Tohle leporelo pro nejmenší zvlášť doporučuji, na učení zvířátek je ideální. U nás je momentálně nejoblíbenější knížkou, obrázky zvířat jsou realistické a zasazené do prostředí, ve kterém daná zvířátka žijí. Akorát ty říkanky jsou docela o ničem, ty nečteme. Jsem ráda za to, že se knížka dá ještě sehnat.

5 12.04.2019

Malého zajíčka a jeho tatínka znám ze stejnojmenného seriálu, který se inspiroval dalšími díly této útlé knížečky. Jsou zde hezké ilustrace a text má určitě krásný záměr, ale mě malinko zklamal a vyzněl trochu plytce. Přesto si myslím, že je to ideální knížečka na večerní předčítání pro nejmenší prcky. Seriál rozhodně doporučuji.

5 02.04.2019

Za mě: naprostý skvost mezi leporely. Tu grafiku jsem si zamilovala a syn taky, otvírací okýnka ho moc baví. Objevili jsme ji v knihovně ale rozhodně si ji pořídíme i "na doma".

5 21.03.2019

Na tuhle knížku jsem narazila v knihovně a dost z toho nemůžu :D nechci ji hodnotit, mě, dospělou, to pobavilo, ale synovi bych ji nekoupila. Malý racek sedí na záchodě a tlačí...a nejde to :D a na každé strance můžou děti zkontrolovat otevřením okýnka obsah záchodu, jestli už TO tam je. Nakonec se dočkají :D

Od Barbary Woodové už jsem četla Zemi odpoledního slunce a docela mě udivil rozdíl v kvalitě obou knih. Tu předešlou si sice už nepamatuji, ale vím, že se mi moc líbila :) Ze Vzdálené řeky jsem byla rozpačitá od první strany. Mám sto chutí říct: příšerně napsané! Někdy jsem měla pocit, jako by to psalo desetileté dítě... Teď už vím, že problém je nejspíš v překladu, každou knihou má na svědomí jiná překladatelka. Dvojtečky ve větách mi připadaly nemístné a nechápala jsem neustálé opakování informací. Proč mi musí být v jedné kapitole (ob dvě strany) dvakrát sděleno, že Nicolina matka zemřela na leukémii?? Celkově vydání Alpresu mi přijde dost retro i co se týče obálky, zatímco obálky knih B.Woodové, které vydává Ikar, jsou vkusné a nádherné. Nicméně příběh se mi docela líbil, ač tuctový, neoriginální, předvídatelný atd., tématiku osídlování (nejen) USA mám ráda!

5 21.11.2018

Tyjo, tak z tohodle jsem dost rozpačitá. Nechci, aby to vyznělo vůči knize hnusně, ale je to taková slátanina. Mísí se tu různé žánry, je tu romantika, tajemno, exotika...taková všehochuť. Četla se dobře, nápad to byl dobrý, i když konečná zápletka naprosto neoriginální...a to je tak asi všechno.
Oceňuju že se to autorka nesnažila natahovat na 300+ stran.

5 23.10.2018

Je skvělé, že se někdo věnuje tomuto palčivému problému mnoha novopečených rodičů! Harvey Karp přichází s novým pohledem na důvod miminkovských kolik a důsledně (někdy až příliš) je vysvětluje jak po teoretické stránce, tak s praktickými návody. Souhlasím, že se hodně opakuje, ono je potřeba napsat nějaký text aby z toho ta kniha byla :D a často se setkávám v různých odvětvích s knihami, kde základní myšlenka vydá na jednu stránku a zbytek je jen "omáčka" (např. od Marie Kondo, Gary Chapmana atp.) Základní myšlenka je, že abyste uklidnili dítě trpící kolikou, je potřeba praktikovat těchto pět tišících metod: zavinutí, houpání, šumění, sání a polohování na bok. Nedokážu posoudit účinnost protože bohužel k naší smůle jsem se ke knize dostala až "s křížkem po funuse", a to u nás byly koliky fakt krizové. Já jsem tyto metody praktikovala, ale asi nikdy ne všechny naráz, jelikož to mi internet neporadil :) takže knížku určitě doporučuji nastávajícím a novopečeným maminkám protože za zkoušku to rozhodně stojí!
Btw. Maminky věděly jste jaký je Harvey Karp fešák? ;)

5 04.03.2018

Bála jsem se, že tahle knížka bude stejně přeslazená, jako její obálka, takže jsem nekonec byla příjemně překvapená. Vůbec jsem totiž nečekala takový zajímavý příběh. Na sladkosti já moc nejsem takže jsem skoro přeskakovala úryvky z knížky o cukrovinkách, ale jinak se to četlo jedna báseň.
Jen by mě zajímalo, čím to, že v knihách, kde se prolínají dva příběhy - jeden z minulosti a druhý ze současnosti - je vždy ten příběh z minulosti lepší, než ten současný? Poslední dobou se pořád s takovými knížkami setkávám a příběh hrdinky odehrávající se v minulosti je vždy srdceryvnější a romantičtější. Což o to, vím že dnes už tu nemáme válku, která by způsobila odchod, smrt a ztrátu hrdinčina milého, ale pořád jsou na světě různé pohromy, a dokonce i bez nich by se dal v současnosti vytvořit pořádný doják :)
Ale to už jsem trošku odběhla a hlavně tím nechci zatracovat Rosiin příběh protože byl moc milý a vlastně taky romantický, příběh hodný nedělního dopoledne :)

5 02.10.2016

Zimní moře je vlastně román o románu. Hlavní hrdinka Carrie se uchýlila do Skotska, aby zde napsala svůj historický román. Ten zabírá větší část knihy, než samotný Carriin příběh, což je vlastně dobře, jelikož je zajímavější. Na obou příbězích je nejkrásnější prostředí, ve kterém se odehrávají. Skotská příroda je stejně tajuplná jak 18. století tak i v dnešní době. Román, který zde Carrie píše pojednává o jedné velké lásce hlavní hrdinky Sofie, která je Carriiným předkem. Díky popisu historických událostí jsem se dozvěděla něco nového, ale samotný příběh je neskutečně přeslazený, což mi nakonec ani nevadilo, když jsem sáhla po knížce, potřebovala jsem nějakou romantiku a tady se mi jí dostalo dvojnásobně. Konec byl naprosto předvídatelný, ale to mi taky nevadilo, protože jsem chtěla, aby to tak dopadlo (až na Annin osud). Oproti Sofiinu příběhu byl ten Carriin, ten současný, až příliš fádní. Skoro bych řekla až zbytečný a záležitost s genetickou pamětí byla uhozená. Přesto mi knížka moc příjemně zpestřila volný pátek a udržela si mou pozornost téměř bez přestávek.

5 30.09.2016