jindrich7442 komentáře u knih
Velice lehká, příjemná četba. Fascinují mě úžasný a květnatý popisy. Sice mám za sebou jen dvě autorovi knihy, ale těším se až narazím na další.
Stejně jako předcházející kniha měla úspěch i tato a těšíme se na příběhy a písničky další knihy.
K mému úžasu nemám, ani vzhledem k dlouhé sérii co vytknout. Možná je to faktem, že mezi jednotlivými díly jsem měl dlouhou prodlevu a v některé detajly my už splynuly. Považuji tenhle díl za opětovné zvednutí pomyslené laťky opět dost vysoko nad pomalu se narůstající fádnost, kterou poslední díly série začínaly vyzařovat.
Kniha mě naprosto uchvátila. Z počátku jsem měl problém si "novému" slohu přivyknout, ale po prvních stránkách jsem doslova hltal stránku po stránce. Během psaní komentáře jsem několikrát své hodnocení smazal, protože se mi jakákoliv chvála příběhu zdá příliš kýčovitá. A Takovou si dle mého kniha ani autor nezaslouží. Již mám vyhlídnuté další autorovi knihy a těším se až se do autorova vypravování ponořím jako nyní.
Od začátku čekám kdy to doopravdy začne. Blížím se do poloviny knihy a stále se nic nedostavilo. Nemám to v povaze, ale vzdávám to. Na p. Češku narážím velice často hlavně v edici původní česká detektivka. V knihkupectví jsem tedy dlouho neváhal a tuto knihu koupil. S lítostí mohu říct, že je to první koupě, kterou bych vzal rád zpět. Překvapuje mě, kolik dílů tato série vůbec má. Příběh neuvěřitelně nudný. Zbytečně komplikované a překombinované věty, v jejichž významu člověk mnohdy tápe i s GPS navigací. Zbytečná kvanta přímé řeči, umělé a nezáživné dialogy. Co však neuvěřitelně kvituji jsou "poznámky pod čarou". Vysvětlení pro mnohé neznámých faktů a souvislostí je za mě veliké plus. Jako protiklad mám však na paměti skutečnost, že Velkomoravský kníže je uváděn jako král... Chápu, že autor musí pustit uzdu fantazii, ale všechno má své hranice... Žel bohu to na vyšší hodnocení není...
Z počátku to bylo trochu náročnější čtení. Po několika stránkách jsem, ale příběhu přišel na chuť. A protože mám rád, když mohu odlišit "fakta" od fikce, musím tu ocenit závěrečný "doslov" s uvedením zdrojů a hypotéz. Těším se na slibovaného Podivena a jdu shánět "křest českých knížat".
Musím dát plný počet hvězd a chválit Bauerovu starou tvorbu . Bohužel Příběhy soudce Melichara, které jsem četl chvíli před tím, nestojí ani za řeč, ve srovnání s tímto příběhem. V závěru jsem už myslel, že přece jenom budu mít jednu hnidopišskou výčitku, ale k mému samotnému překvapení je šikmá věž v Pise starší, než jsem si myslel. Díky za poutavý výklad dějin respektující historická fakta. Těším se na pokračování a doufám, že i z nové tvorby se dočkáme tak vysoké úrovně.
Bohužel kvalita Bauerovych knih se zřejmým důrazem na kvantitu značně upadá. Příběh sice čtivý, ale nezáživný. Spousta událostí se vymyká logickým předpokladům.
S obrovským nadšením jsem se vrhl do četby Bronzového pokladu. Z počátku mě však zarazila domělá náročnost četby. S obtížemi jsem se orientoval v květnatém výkladu a časové nestálosti. Po prvních kapitolách ale začal příběh dostávat základní rysy. S blížícím se koncem rostlo napětí a s upřímností říkám, že v posledních stránkách jsem tajil dech a zamačkával slzy. Krásný dobrodružný příběh se závěrem odpovídajícím těžké době v níž se odehrává.
Nemůžu si odpustit, že jsem sám sobě upíral potěšení z tak nádherných příběhů. Hltám každé slovo, větu, stránku, kapitolu... a teď? Vrhám se po hlavě na další knihu.
Z mládí samozřejmě znám Štorchovi Lovce mamutů a Osadu havranů. S velkou radostí jsem se rozhodl sáhnout po jeho díle, které pro mě doposud bylo "utajeno". Štorchův květnatý a přesto rázný sloh dokáže pomoci čtenáři překonat pochopitelné odchylky a tehdy nepoznaná fakta.
Celé super, jen musím vytknout opět takový useknutý závěr. Celou dobu jsem se i ke konci těšil na to zakončení, ale bylo takové suché, nijaké.
Moc pěkný počátek úžasné série příběhů, kde se i neomylný soudce Ti má co učit. Ťiao Taj nevědomky předurčí svou smrt a Ma Žungův rodinný život je stále v nedohlednu. Seržant Chung je zřejmě starý už nyní. A v příběhu rezonují nadpřirozené jevy jako tygrodlak a duch mrtvého náčelníka varující před nebezpečím.
Tady mě pobavila naprostá shoda s Adventní kletbou pana Vondrušky. Špatné počasí na začátku, které donutí hlavní hrdiny k neplánované zastávce... chystané oslavy, herecký soubor potulných umělců, k nimž se za úplatu přidá jeden neznámý... krypta do níž je zakázán vstup, obvaz na bolení hlavy, který zachrání hlavnímu hrdinovi život...
Ovšem nic z toho nemá vliv na kvalitu tohoto díla. Poněkud u mě kleslo dílo pana Vondrušky....
Na příbězích soudce Ti mě fascinuje jednoduchost a příběhová strohost, obsáhlé popisy, jednoznačné konverzace, složité rozplétání - v závěru - jednoduché zápletky a šetřící se odhalení pointy na poslední stránky příběhu.
Van Gulika a jeho soudce Ti znám především z odkazu p. Vondružky, který se několikrát odkazoval na inspiraci v těchto historických detektivkách. Náhodou mi tato kniha přišla v knihovně pod ruku. A jsem rád, že jsem se k ní odhodlal.
Geniální kniha, na kterou jsem narazil čirou náhodou v knihovně. Po dlouhé době se mi podařilo knihu přečíst takřka jedním dechem. V některých úsecích mě překvapilo, že autor již v době vydání (1989) pracuje s mnohými fakty a závěry, které mi byly v hodinách a učebnicích dějepisu při mé povinné školní docházce upírány neboť byli ještě "neznámé". Proč jsme v dějepisných učebnicích (byli) vedeni k tomu, jaký byl Claudius ochrnutý idiot, Boleslav I. neznaboh a hajzl (jen proto, že zabil slabošského bratra, který lezl němcům da zadku), Václav IV. neschopný alkoholik, nebo že Rudolf II. byl osvícenecký mecenáš umění a vědy (což sice byl, ale že to byl maniodepresivní psychotik z incestní famílie, kde ve čtyřech generacích nelze najít zdravého jedince už nikdo neříká). Jak daleko jsme tedy v našem školství od pravdy, když si vzpomeneme na citát "Kdo neumí, učí."
Zdá se mi, že příběh přestává mít šmrnc. Zřejmě by bylo na čase nechat Macrona a Catona jejich osudu a raději se pustit do něčeho nového. Příběh zdlouhavý, spousta nepodstatných detajlů. Nerozumím obratu ve vztahu hlavních postav. Proč se z Julie stala zlatokopka a děvka? Stále jsem doufal, že se jedná o nějakou z intrik a způsob jak Catovi víc ublížit. Závěr hodnotím jako katastrofální, neboť 320 stran věnovaných nepodstatným detajlům ukončit spláchnutím tisícového vojska rebelů na dvou stránkách já laciné. Čeká mě Aréna, která vznikala v době jako 9. díl "Gladiátor" - což nebude náhoda a doufám, že to bude záruka kvalitnějšího čtení - a příběhově se váže na Macronovu minulost, než poznal Catona. Doufám že mi napraví chuť.
Příběh je, tak jako každý díl velice záživný a čtivý. Zápletka ne tak snadno předvídatelná a celý příběh takový vláčný. Jen jsem si u posledních dílů všiml, že závěr je poněkud ošizený a velice rychle uťatý.
Perfektní námět, který i přes velice jednoduché dialogy a někdy poněkud suchý humor dokáže vyvolat nejrůznější emoce. Otázkou je, zda tyto nedostatky nejsou zásluhou spíše překladu než samotného autora. Proto i přes drobné výhrady 4/5.