jitka_dankova
komentáře u knih
Holka přes palubu
Tessa Bailey
Někdo by to v těch komentářích říct na plnou pusu - tohle je rozhodně a především příběh plný erotiky. Je tam hodně erotických scén, dost podrobně popsaných, se vším všudy i s věcmi, které obvykle nezazní, až jsem se teda docela červenala. Já to třeba nečekala, ale jde o sakra lechtivé čtení. Zároveň to ale není žádná bezduchá knížka, to ani omylem. Příběh lásky je tam silný a krásný, až mne to naprosto dojalo. Překvapivě je kniha psaná v er-formě a ještě překvapivější je to, že to autorka zvládla tak bravurně, že jsem se celou dobu čtení necítila vůbec ochuzená o emoce postav a měla jsem pocit, že jim dobře vidím do hlavy a vím, co cítí. Ač jde o klasické klišé, kdy je osmadvacetiletá holka poslaná za trest do zapadákova a najde tam lásku, nepamatuji si knihu, která by toto téma pojala takhle krásně, silně a procítěně. Doporučuji všem, kteří se nezaleknou těch výrazných erotických pasáží.
Iskra nádeje
Layla Hagen
(SPOILER) Smršť plná silných emocí, kdy se občas bojíte otočit stránku a máte o hlavní hrdiny strach. Tahle kniha se mi ale sakra dostala pod kůži a přinesla mi silný příběh, o kterém jsem ještě dlouho po přečtení chtě nechtě musela přemýšlet. A k přemýšlení je tam toho opravdu hodně. Ať už to, že je vám líto snoubence hlavní hrdinky, který prostě za nic nemůže a přitom je vám jasné, že tohle mu musí zlomit srdce. Nebo musíte přemítat nad problémy, se kterými se jen pomalu a opatrně svěřuje Tristan. A do toho to prostředí džungle, které hází hrdinům klacky pod nohy a všudypřítomný strach z každé infekce, z každé chyby či špatného kroku.
(pozor spoiler) Bála jsem se o hrdiny. I když jsem věděla, jak to skončí, stejně jsem se bála. Setkání se snoubencem bylo potom tíživé, o tom žádná, nicméně to, co Aimee a Tristan v džungli našli, bylo prostě fakt tak krásné... prostě tohle je knížka, která vás emočně semele a chce to odvahu na to se do ní pustit a všechno si to prožít. Naprosto si cením, že byl celý příběh krásně zarámovaný a v knize si autorka troufla i na epilog, ve kterém je hlavním hrdinům přes sedmdesát let a příběh se pro oba uzavírá. Jo, slza mi ukápla, ale ten epilog k tomu podle mne taky patřil.
Doufám, že ji brzy někdo přeloží i do češtiny.
A dost! – Francouzské děti nedělají scény
Pamela Druckerman
Jedna z nejlepších knih o výchově dětí je podle mne tato. A tady nejde ani tak o ten obsah, ale především o tu formu. Prostě si v klidu sednete a čtete si ztřeštěný příběh Američanky, která se přestěhovala do Francie, a vykládá vám o tom, jaké to je vychovávat tam děti. A je zatraceně všímavá a všetečná a klade si dobré otázky. A co je nejlepší? Nemusíte s ní souhlasit, prostě se jen divíte, čtete a přemýšlíte a je na vás, jestli něco z toho aplikujete a nebo to třeba odsoudíte. Je to jako poslouchat životní moudra dobré kamarádky.
Knížka mne bavila a hodně mi toho dala. I když se počítám mezi tzv. kontaktní a respektující mámy. Vykládání netradiční mámy Druckermanové mi hodněkrát zvedlo náladu a vneslo svěží náboj a sílu v náročné věci, jakou výchova dětí prostě je.
Neotvírej tuhle knihu!
Andy Lee
Výborná vtipná tenoučká knížka pro malé čtenáře, kteří nechtějí číst. Kniha má jen pár stránek a na každé jen trochu textu, takže neodradí od čtení. Vlastně, ta milá modrá postavička se sice na každé stránce vehementně snaží dítě od čtení odradit, ale její kresby jsou velmi povedené, komentáře trefné a vtipné, a tak dítě čte dál, aby ji přivedlo do nepříčetnosti. Čtení této knížky si syn ve druhé třídě náramně užil, pointa je fakt skvělá, nasmáli jsme se. Ilustrace půvabné.
Bronzová medaile
Michaela Schmiedlová
Romantický svérázný příběh z oblasti vrcholového sportu, kde jsem po dlouhé době objevila opravdové charismatické postavy. Prostě postavy, u kterých jsem měla pocit, že jsou z masa a kostí a existují. Přišlo mi to tak krásně opravdové napříč tomu, jak nereálný vlastně ten příběh byl. A ten konec... ještě teď se mile usmívám, příběh umí zvednout náladu. Hlavní hrdinka je vysokoškolačka, příběh je vhodný pro vysokoškolačky a je to na způsob young adult, aneb ona se vyrovnává se smrtí blízké osoby, on má složitější minulost a oba se nějakou dobu utápí v různých nepravdách a předstírání apod. Ten její způsob předkládání příběhu z takového nadhledu byl ale osvěžující a příjemný a navzdory těm nepravdám, kterým obvykle neholduji, se mi to až překvapivě příjemně a dobře četlo. A jako milovnice série Harryho Pottera jsem zajásala nad tím, jak hezky tam byla představena fanynka Pottera a co udělala (ale nechci spoilerovat). A závěrečná kapitola z pohledu Dominika zase koketovala se stylem psaní Elle Kennedy, co víc si jako bonus přát.
Začít znovu
Mona Kasten
(SPOILER) Tato young adult romance se sice dobře četla, ale bohužel mi nesedl ten příběh. Nejsem fanoušek knih, ve kterých si spolu hrdinové nedokážou normálně promluvit a situaci vysvětlit. Myslela jsem, že se po přečtení budu cítit pohodově, mělo jít o oddychové čtení. Namísto toho jsem byla akorát naštvaná a zklamaná, i když kniha skončila dobře. Postavám jsem jejich role moc nevěřila, zvraty mi přišly zbytečně vyeskalované a chování nekonzistentní.
Černá čarodějka
Laurie Forest
(SPOILER) Zajímavá fantasy série o černé čarodějce (zatím tři díly v češtině, celkem bude pět dílů) mne celkem rychle pohltila. Napříč knihami jde především o příběh dívky, která postupně poznává sama sebe, hledá si přátele a objevuje komplexní a propojený svět kolem sebe včetně všech jeho problémů. A to vše se děje na pokraji války. Díl od dílu byla série temnější, děsivější, smutnější. V celé knize jsou krásně nastíněny závažné problémy od rasismu, přes zneužívání žen, zotročování, domluvené sňatky v mladém věku, vězení kvůli původu, náboženské problémy, zabíjení dětí kvůli pohlaví. Jednotliví hrdinové přicházejí o své sny, o své rodiny, blízké, kamarády i své lásky, bortí se jim jejich svět, umírají lidé. Bylo až děsivé číst, jak se nenápadně a postupně dostal svět pod tyranskou nadvládu a jak to lidé dovolili. V knihách není příliš moc akce a děje, ani tak moc zvratů, spíše je to celé nenápadné pozvolné proplouvání světem, který se bortí. Kdo hledá nějakou hezkou romantickou linku nebo tak, spíš se dočká zklamání, láska tam je, ale posmutnělá. A téma milostného trojúhelníku, domluveného sňatku a ničení iluzí o svobodných vztazích. Ale knihy za přečtení rozhodně stojí, snad celá série dobře dopadne a zůstane tam většina mých oblíbených postav.
Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
Druhý díl fantasy série Dvory pokračuje v příběhu odvážné dívky, která poznává sama sebe. Naprosto zbožňuji cestu po postupném získávání zkušeností, mám ráda příběhy o plnění úkolů, a to vše tady bylo plnými doušky. A taky nádherné chvíle o poznávání přítel, budování vztahů. I když pro mne bylo ze začátku trochu těžké zvládnout tu bolest, co si s sebou hlavní hrdinka musela nést a s čím se musela vyrovnat, nijak nelituji, že to v knize bylo. Cesta, kterou se z toho dostávala, byla plná naděje.
Tuším, že některé z vás můžou trochu vyvést z míry několikastránkové (fakt několikastránkové) popisy o sexu a erotice, což u fantasy knih nebývá obvyklé. Ale toto je víc román o ženě pro ženy, než fantasy knížka jako taková. Mně vyhovovalo, že to je tak trochu protipólem ke scénám, kdy se někomu usekávají hlavy apod. (a to se ve fantasy knihách obvykle probírá na hodně stránkách... tak proč ne i ten sex)
Jen 27 dnů
Alison Gervais
Tento půvabný příběh mne doslova nenechal spát. Tolik napětí v jedné jemně romantické knížce, to byla síla. Lehce jsem se bála, často usmívala a párkrát při čtení skoro zapomínala dýchat. Kniha je nádherně čtivá, přijde mi, že tam nebylo ani o písmenko navíc, než mělo být. Žádná nuda, žádné zbytečnosti, jen to opravdu podstatné. Plně Vám doporučuji zkusit se do této knížky ponořit a nechat se unést, je skvělá. Hlavní hrdinové působí opravdově a velmi sympaticky. I když už znám celý příběh, stejně ji čtu znovu a znovu jen pro ten půvabný příběh a to napětí.
Útěk za láskou
Petra Martišková
Tohle vlastně není ani tak kniha, jako spíš filmový scénář k přeslazené lehce akční americké romantické komedii. A když se smíříte s tím, že čtete něco absolutně nereálného a nelogického a nemožného, tak je to vlastně skvělá knížka. Prostě se prokousáváte typickým americkým bijákem s tak nesmyslnou zápletkou, až to bolí. Ale mile bolí. Číst si o holce, která holduje parkouru a free runningu, mě bavilo. Její sebevědomí v americkém prostředí jsem autorce moc nebaštila, ale vlastně mi to nevadilo. Vždyť to byl jen takový hloupoučký naivní "film", tak proč ne. Pokud se povznesete nad tím nereálným nápadem a berete příběh s velkou lehkostí, myslím, že si jej zamilujete. Škoda, že se vydavatelství nesnažilo věnovat aspoň chvilku lepší obálce, takhle fotka z fotobanky už je ohraná ;-)
Nové začátky
Lilly Lucas
(SPOILER) Pro mne tato kniha nepředstavovala feel good romanci jako pro ostatní. Nevím, čím to bylo, ale postavám jsem nevěřila jejich chování, nepřišlo mi to opravdové. Při čtení jsem prostě jen klouzala na povrchu a přeskakovala řádky a odstavce, nedokázala jsem se vůbec do postav vžít. Nedokázala jsem uvěřit, že by hrdinka v podstatě ničím toho druhého opravdu nějak dokázala změnit. Příběh není špatný, to ne, ale prostě jsem od toho asi čekala víc, chyběla mi větší hloubka. Navíc nejsem moc fanouškem příběhů, kdy jeden z těch dvou s klidem od druhého odejde a pak čeká, že se může s klidem vrátit.
O zebře, která nechtěla chodit do školy
Christine Beigel
Máme doma téměř celou sérii knih autora Hervé Le Goff, vizuální podoba knih je totiž opravdu lákavá. Jde o malé krátké knihy, kde je vždy jen trochu textu a velké obrázky. No a působí dojmem, že půjde o vtipné příběhy o zvířátkách. Tolik k reklamě a proč jsme za ně utratili peníze. Na synka opravdu působily dobře, chtěl je číst (to je co říct), ony prostě lákají ke čtení malé čtenáře, kteří sotva končí první třídu. Jenže samotný text a příběh je ve většině z nich spíš zklamáním.
Naštěstí tenhle příběh o zebře je ještě jedním z těch relativně povedených. Text je normální, nerýmovaný a má hlavu a patu. Jako snad jediný má tento příběh i pointu a nějaké určité poslání a dokáže dítě něčím i trochu obohatit. Škoda, že v tomto duchu nejsou i ostatní knihy ze série.
Hlavní výhoda těchto knih je ale ta, že se dobře píšou do "čtenářského deníku", který vyžaduje učitelka. Dítě má naoko přečteno spoustu knih, "stíháme", a můžeme se věnovat v klidu hodnotnějším knihám, které syn prostě nedočte za jeden měsíc.
Povinnosti princezny
Meg Cabot
Roztomilé čtení o čtrnáctileté dívce pro čtrnáctileté dívky. Jak já už jsem ráda, že mi dávno není čtrnáct! Všechna ta nejistota, tápání, trapasy.... tenhle díl popisuje, jak hlavní hrdinka musela na měsíc odjet od svého kluka, se kterým sotva začala chodit. Jak píše ve svém komentáři Dietwithstyle, autorce se bravurně podařilo vystihnout myšlení a nejistotu čtrnáctiletých nebo patnáctiletých dívek. Sama nechápu, že pořád ve svém věku čtu další a další díl této série, když už dávno nejsem cílovou čtenářkou. Asi jsem si jen potřebovala na chvilku připomenout, jaké to bylo mít čtrnáct let, a pak s úlevou zavřít knížku a oddechnout si, jak je vlastně fajn, že už je mi skoro čtyřicet.
Dash & Lily: Kniha přání
Rachel Cohn
Tento puberťácký příběh s netradiční zápletkou bych v první řadě nazvala takovým skrytým zabijákem hezké vánoční nálady. To, jak hlavní hrdina přistupoval k Vánocům, bylo natolik depresivní, že to ani nadšení hlavní hrdinky nemohlo nijak zachránit. Za mne tedy určitě nic, co byste chtěli číst v adventu. Co se týká samotného děje, tak parádní nápad s červeným zápisníkem bohužel s každou další stránkou vyzněl do ztracena a když se dvojice potkala, bylo to příšerné, trapné a hrozné a jakékoliv kouzlo, které zpočátku mohlo knihu provázet, se doslova vypařilo. Málokdy zažívám takové zklamání a nenaplněná očekávání. Možná to byl cíl autorů (ukázat realitu a trapnost a všednost splasknutí bubliny něčeho zajímavého), ale není to nic, co bych chtěla číst. Popravdě mi to zkazilo náladu na celý den minimálně a knihu už nechci ani vidět. Chápu, že si autoři odškrtli "zajímavý experiment", kdy každý připsal jednu kapitolu, aniž by se předem domluvili, o čem to bude, a čekali, co z toho vyleze za knihu, ale výsledek prostě není dobrý. Na konci knihy jsem s hrůzou zjistila, že vlastně čtu něco od autorky příšernosti s názvem "Nick a Norah: Až do ochraptění", a to jsem se zařekla, že tuhle dámu už nikdy číst nebudu. A navíc jsem si celou dobu čtení této knihy říkala, že "Ročenka" od Holly Bourne je tisíckrát lepší. Podobná nápadem s knihou a atmosférou knihkupectví, ale mnohem lepší. Milionkrát lepší. A že bych si "Ročenku" měla přečíst znovu. No, to asi něco o knize vypovídá, když celou dobu při čtení jen myslíte na to, jak byste měli sáhnout po úplně jiné knížce...
Všem na očích
Anna Larsson
Měl to být příběh o lásce mezi nesmělou účetní a slavným hercem, ale vlastně nebyl. Za mne se celý příběh nesl především a hlavně v duchu nějakého vypsání se z obrovské frustrace z pronásledování paparazziů. Nějaká romantická linka byla na druhé koleji, doteď nechápu, jak se to vlastně stalo. Kniha se mi četla příšerně a tentokrát ani ne kvůli er-formě, ve které je text psán, ale hlavně kvůli neustálým nepříjemným situacím a celkově depresivnímu prostředí. Ne, toto rozhodně nebylo odpočinkové čtení, po dočtení jsem byla jen zklamaná, frustrovaná a celkově znechucená všemi těmi problémy, fňukáním a celkovou negativitou a bezvýchodností. Ano, celé to bylo především bezvýchodné a hlavní hrdinka neměla nic, co bych si na ní mohla zamilovat. Absolutně mi to nesedlo, škoda peněz za tuhle nepříjemnou knihu.
Jak si postavit motorku
Martin Sodomka
Třetí díl série technických pohádek. Je to kniha pro děti, které chtějí porozumět "vnitřku" motorky za pomoci příběhu a navazuje na druhý díl "Jak si postavit letadlo". Opět jsou hlavním tahákem této knihy a celé série opravdu vynikající ilustrace se spoustou přehledných popisků. Dítě prozkoumá schéma elektrického zapojení motorky i funkci spojky. Stejně jako v předchozích dílech ale příběh za kvalitou obrázků pokulhává. Prostředí gangů a rivality mezi nimi, nelegální aktivity a sázky, dospělá mluva s narážkami, které dítě nepochopí a vtipy určené spíš dospělým - to prostě synovi (10 let) nebylo blízké. Myslím, že potenciál této nádherně ilustrované knihy nebyl plně využitý.
Sýkorčiny syrečky
kolektiv autorů
Tahle nenápadná knížka je tajnou zbraní pro rodiče malých třeťáků! Jsou v ní všechna vyjmenovaná slova, fakt úplně všechna i včetně těch, které se obvykle neučí, ale pak jsou v diktátech. Krásně jsou tam na obrázcích vysvětleny největší chytáky a rozdíly některých slov na typických větách. Měli jsme ve třetí třídě hroznou učitelku pro syna, která si nehlídala, odkud bere diktáty a tak byla tahle knížka pro nás záchrana. Učili jsme z ní syna vyjmenovaná slova, aby ty její diktáty měl šanci dát. Nechali jsme ho psát ty různé věty, aby si lépe zapamatoval netradiční slova, která už se v moderní češtině v podstatě nepoužívají. Doporučuji.
Posledná ilúzia
Tom Fletcher
Druhý díl originálně pojaté depresivní dysoptické trilogie. Nebylo to lehké čtení, jen samá smrt, hrozivé mučení, zabíjení, prostě zbytečné ztráty na životech, kam se člověk podívá. A do toho beznaděj, ztráta iluzí, celkem pěkně člověk vnímá, že to jde se světem opravdu markantně z kopce. Fakt se to nečetlo lehce, já vím, je to prostě dysoptie, ale stejně. Jdu si užít nějakou jinou pohodovou literaturu. Finální díl trilogie ještě ani v angličtině nevyšel, no jsem na něj nakonec zvědavá, docela mne zajímá, jak ten problém se záchranou lidstva vyřeší.
Opět jsem hodně vnímala nedořešené detaily. Například vysoká fyzická zdatnost sedmdesátnic, které vyžívají jen z jídla z řas. No nevím...
Město v noci
Petra Bartíková
Kniha, která ve velmi krátkých textech dětem přibližuje, kde všude svítí světla ve městě. Texty jsou krátké, kniha je naučná. Ani slovo o negativech světla v noci (tj. neřeší aktuální témata a problémy planety a přírody). Hlavní problém ale je, že obrázky prostě nesvítí. UV baterky, o kterých se píše v diskuzi, bohužel nemáme, takže knihu dáváme dál, syny vůbec, ale vůbec nezaujala.
Vládci popela
Scott Reintgen
První díl dostihové urban fantasy duologie mne příliš neoslovil. Jen málokdy se v knížce tak ztrácím, jako jsem se ztrácela tady. Nechápala jsem kasty, nechápala jsem fénixové koně, nechápala jsem zásahy božstev a vůbec, kdo to vlastně byl. Nechápala jsem, jaktože mají kamery a sociální sítě a technologie a co je to tedy vůbec za svět. Postapokalyptický? Vymyšlený? Uf, no ani průběh závodu jsem nechápala, oslovilo mne akorát pár zajímavých intrik a smrtí a podlostí. Zatím nemám důvod pouštět se do dalšího dílu.
