Jitka Kotková komentáře u knih

Česká televize odvysílala v pořadu Reportéři ČT reportáž “V předvečer tragédie”, o které musela vědět, že nemá oporu v důkazech. Zveřejněné bulvárního tvrzení mladého, ambiciózního historika Vojtěcha Kyncla (36), že byla matka paní Marie Šupíkové udavačka židovky, je zcela bezprecedentním útokem veřejnoprávní televize na památku Lidic. Mnohé nasvědčuje tomu, že jde o ideologicky motivovaný útok.

Tak nejen lživé tvrzení v anotaci, ale něco daleko horšího: Nepravdivé obvinění z udavačství lidické ženy Alžběty Doležalové. Archivář hlavního města Prahy pan Mgr. Vojtěch Šustek Ph.D. prostudoval Kynclovu knihu Lidice – zrození symbolu a s překvapením zjistil takovou nehoráznost ze strany Kyncla, že sepsal obsáhlý článek o jeho nevědeckém postupu a krutém, bezcitném přístupu k lidické ženě, která se ničeho nedopustila, přežila koncentrační tábor a jejíž dcera ještě v Lidicích žije.

Bez výčitek
Genocida Čechů po atentátu na Reinharda Heydricha
Vydal Historický ústav AVČR , Praha 2012)
Svoji disertační práci vydal Vojtěch Kyncl knižně jako práci Historického ústavu AVČR .
Ačkoliv mu oponent Doc. PhDr. Tomáš Jiránek, Ph.D. vytkl spoustu faktických a hrubých pravopisných chyb, podivných obratů, které vedou až k nesrozumitelnosti a do vědecké práce se nehodí, Kyncl se většinu z nich nenamáhal opravit ani při předání knihy do tisku.
Tam, kde ho oponent upozornil na pravopisnou chybu v konkrétním slově a na určité stránce,
v několika málo případech chybu opravil nebo slovo změnil.
Ale protože oponent většinou uvedl jen stránku, kde se hrubka nachází, tato zůstala i v knize. Je to velká ostuda, když absolvent pedagogické a filosofické fakulty naseká ve své disertační práci tolik pravopisných chyb a i přes upozornění je nechá i v posléze vydávané v knize. Mnohá vyšinutí z vazby, velmi častá chybná interpunkce a chybné přechodníky vedou až k nesrozumitelnosti textu a nesvědčí o pečlivosti , znalosti českého jazyka a ani o sečtělosti.

Kniha Vojtěcha Kyncla trpí nevhodnou volbou pramenů, nekritickým přebíráním informací v nich obsažených, nedostatečným využitím sekundární literatury, ledabyle provedenou jazykovou redakcí a obsahuje alarmující množství faktografických chyb. Nedá se proto označit za kvalitní. Odvažuji se dokonce tvrdit, že v podobě,
v jaké kniha vyšla, raději vůbec vyjít neměla. Na erudované zpracování tématu stíhání nacistických zločinců si tak česká veřejnost bude muset ještě počkat.

Kniha působí na první pohled monumentálně, ale opět zde najdeme známé autorovy slabiny. Nesprávně psané příjmení kriminálního rady gestapa W. Schultze, uvádí ho jako Schulze, což byl pardubický gestapák. Vrcholem ignorantství je napsat chybně křestní jméno 1. českého nositele Nobelovy ceny Jaroslava Hejrovského ( psát o něm jako o Josefu Hejrovském, to by neudělal ani absolvent zvláštní školy). Emila Háchu uvádí jako předsedu Ústavního soudu, ale ten stál v čele Nejvyššího správního soudu. Na straně 163 Kyncl o Němci Dönitzovi a Američanu Nimitzovi píše jako o generálech, ačkoli je notoricky známo, že Karl Dönitz měl hodnost velkoadmirála a Chester William Nimitz admirála loďstva! Takové chyby by se v odborné knize vyskytovat neměly!!! Velkým nedostatkem knihy je také nefunkčnost rejstříku.

Pana plukovníka PhDr. Eduarda Stehlíka, MBA by určitě mrzelo, že nějaký Vojtěch Kyncl nepovažuje jeho práce za odborné.