JitulHa komentáře u knih
Vlastně tu teď sedím, poslouchám některé z písniček, které byly v knize zmíněny a přemýšlím, co bych asi měla napsat, protože to bylo... Něco takového jsem vážně ještě nečetla. Ta kniha má v sobě zvláštní atmosféru, která nejenže se na vás přenese, ona se vám přímo dostane pod kůži-což mohu potvrdit, protože, když se mi jednou po půlnoci, poté co jsem celé odpoledne strávila čtením téhle knížky, rozsvítil mobilní telefon, opravdu jsem si na malou chvíli myslela, že nastal můj soudný den, než mi došlo, že je to pouze nabitá baterie-tolik k atmosféře příběhu. Navíc, kniha donutí zapřemýšlet nad spoustou věcí, např. jestli by měl člověk znát den své smrti stejně jako zdejší hrdinové, na jednu stranu to totiž byla právě tahle informace, která je svým způsobem přesně tam dovedla. Ale na druhou stranu to byla také ona, která jim umožnila prožít vyjímečný den jejich života, byť jen jeden. Neboť nebýt toho vědomí, že se jednalo o den poslední, možná by to byl jen další z dlouhé řady všedních dní v životě hrdinů. Ať už je to jakkoliv, jedno je jisté, ten příběh, kromě toho všeho, umí u svého čtenáře vyvolat emoce (vztek, zoufalství, pocit nespravedlnosti, radost a úsměv na rtech v jednom), a to je podle mého jedním ze znaků dobré knihy. Budu se v tom ještě nějakou tu hodnou dobu utápět, rozhodně si to přečtěte také!!!
Na knize oceňuji především to, že v ní nechyběl humor, proto hned první kapitola vážně stála za to! Autorky tak po celou dobu držely čtenářovu pozornost, i když se jim musí přiznat, že to neustálé protahování dilematu "být či nebýt spolu" mezi hlavními protagonisty, po nějaké době začínalo být trochu vleklé. Nicméně celkově se jedná o povedený čtivý příběh, který určitě nijak nezaostává mezi jinými příběhy svého žánru. Simon byl jedním slovem dokonalý, možná až moc, na to aby mohl existovat třeba i ve skutečném světě, škoda.
Co napsat? Prostě další Riordanovské mistrovské dílo přesně podle mého gusta! Opět tu bylo spousta krkolomného nebezpečenství doplněného nezaměnitelnými Apollónovými komentáři. A že o průšvihy nebyla nouze snad netřeba psát. Tentokrát však k tomu všemu čeká Apollóna (i nás čtenáře) pořádná rána na solar. Sečteno podtrženo, byť Apollón by se mnou jistě nesouhlasil, ale i jako pouhý smrtelník je prostě božský! Nevyšel už náhodou další díl:)
Pokračování ze světa lovců stínů bylo opět zajímavé. Na hrdiny zde zase číhala spousta nelehkého rozhodování a nebezpečí. Celkově se autorce podařilo vytvořit opravdu promyšlený svět, ve kterém je stále co objevovat. Nicméně autorčin styl vyprávění je tak jedinečný, že nemusí sednout úplně každému, stejně jako dlouhé kapitoly, které má v oblibě. Ale to jí kvůli skvělým charakterům a povedeným zápletkám stejně odpustíme, že?
Jméno Cassandra Clare je v literárním světě hodně zvučné, no není se co divit protože hned první díl ze série Nástroje smrti byl nabitý akcí, tajemstvím a takovou tou temnou atmosférou. Nechyběly tady ani skvělé postavy a hlášky, které celému příběhu dodaly ten správný šmrnc i spád. Prostě po dlouhé době zase série, která mě opravdu nadchla a vtáhla do děje. Určitě to tedy není poslední kniha od autorky, do které jsem se pustila. Doporučuji všem!
Nevím, jak to ten autor dělá, ale zkrátka píše naprosto skvěle! Jeho knihám proto nechybí styl, humor, hromada dobrodružství a především neotřelý nápad okořeněný kapkou mytologie. Myslím, že to již mohu posoudit, jelikož mám od něj přečteno neuvěřitelných 15 knížek a všechny byly prostě boží! Co se týká série Magnuse Chase, platí to všechno dvojnásob. Pokud bych se tedy někdy náhodou dostala do Valhaly, tak jedině 19. patro prosím!
Tenhle příběh je rozhodně něco, co bezpochyby rozvířilo možná už stojaté vody tohoto žánru. Samotné vzplanutí mezi ústřední dvojicí má opravdu jiskru, kromě toho nechybí ani různá tajemství či odhalení. Navíc to letecké prostředí tomu dodává tu správnou exotiku a vášeň, je to zkrátka pořádná jízda, nebo bych spíš měla říct úlet se vším co k tomu patří.
Tohle bylo nevím vlastně co - v jednu chvíli se to jevilo jako příběh o znuděných majetných puberťácích, kteří si hrají na pány tvorstva a v další jako nedotažená gangsterka. K tomu všemu se to v průběhu stihlo překlopit ve směs prapodivných seancí, cejchů, následnictví atd. Prostě si příběh celou dobu na něco hraje, jenom vy nevíte, co si vybrat, tak stále čekáte, co se z toho vyvrbí, aby jste v závěru stáli zase na začátku, protože nevíte nic, možná jste jen o trochu zmatenější, než tomu bylo po přečtení pár řádek. Třeba je tohle ten typ série, jejíž smysl lze pochopit až po přečtení posledního dílu, nebo taky ne...
Rebelantský muzikant a falešná přítelkyně? To zní přesně jako to pravé dosti šťavnaté sousto pro Erin Watt. Tudíž námětu samotnému rozhodně není co vytknout, nicméně se to autorky tentokrát rozhodly pojmout trochu jiným směrem než je u nich zvykem. Kniha proto bohužel nenaplnila má očekávání. Příběh to byl celkem čtivý, ale co si budeme namlouvat - Royalové vedou!
Opravdu jsem s napětím očekávala, kdy se objeví další kniha od tohoto autora. Teď už ji mám přečtenou a musím říct, že to čekání se vyplatilo. John opět přišel s originálním nápadem a výtečně ho převedl na papír. Podařilo se mu popsat pocity hlavní hrdinky způsobem, který vás nutí o jejím stavu přemýšlet, což je opravdu stresující, protože jenom ta představa toho jaké to je, je děsivá. Jinak to záhadné zmizení, zde slouží pouze jako takový můstek pro hlavní hrdinku, a nemá zde žádný větší prostor. Nemusíte se tedy bát, že by John Green zničehonic přešel ke špionážním románům:) Za mě rozhodně palec nahoru.
Hrej vabank coby závěr celé série mě překvapivě zaujal z celé série nejméně. Role se tentokrát obrátily, protože hlavní hrdinka byla tou, která měla vztahy a vůbec všechno ostatní na háku. Nápad to byl určitě dobrý, nicméně mi nesedl. Právě Roxy mě šíleně rozčilovala vším co dělala nebo říkala, divím se že s ní měl Kyle takovou trpělivost, nejspíše z úcty k jejímu bratrovi a kamarádovi Cameronovi. Právě toho jsem si v knize oblíbila ze všech nejvíce, i když zde byl přítomen pouze prostřednictvím vzpomínek. Za mě tedy námět působivý, ale provedení nic moc.
Třetí příběh z této série vypráví o Abbi, kamarádce Maddie, která se snaží najít cestu zpátky do normálního života, po tom všem co se jí přihodilo. Nejvíce jí v jejím odhodlání pomáhá balet a sympaťák Blake. Právě tanec a touha vyrovnat se s minulostí, je tím co je oba spojuje. Mohlo by se tedy zdát, že nám autorka opět připravila jednoduchý romantický příběh, na jaký jsme zvyklí, ale není tomu tak. Tento příběh nad těmi ostatními vyčnívá, nejde tady prvotně o nějaké milostné jiskření, autorka se totiž nebojí otevřít např. téma deprese nebo sebepoškozování. Kniha má proto docela jiný nádech než předchozí části, což může být důvod proč někomu nemusí úplně padnout do noty. Mně se ale i tak moc líbila.
Příběh Dawn mě mile překvapil, byl čtivý a děj rychle ubíhal. Nebyly zde žádná hluchá místa nebo zbytečné pasáže. Pořád se odehrávalo něco napínavého a soustředění tak běželo na plné obrátky. Postavy byly dobře vyklesleny a děj určitě propracovaný. Nicméně autorce se musí nechat, že své hrdince nedala možnost vydechnout a připravovala neustále další a další příkoří. Zejména proto celá kniha působila velice ponuře až depresivně, toho hezkého v ní bylo opravdu pomálu, což ale příběhu rozhodně neubírá na kvalitě. Za mě tedy skutečně kniha, která stojí za povšimnutí.
Elle Kennedy opět dokázala, že to s hokejisty prostě umí. Znovu svým dychtivým čtenářkám namíchala výborný koktejl napěchovaný peprnými scénami, vtipnými dialogy a samozřejmě sexy chlapy. Zástupcem toho posledního je tady především Blake, profesionální hráč hokeje s trochu poťouchlými hláškami, mně proto nezbývá než si vypůjčit jeho slova, protože "žíši" to byla bomba!
Měděná rukavice rozhodně nezaostává za prvním dílem, který byl zábavný, akční a tajemný. Na Calla coby hlavního hrdinu jsem nedala dopustit už v předchozí části, on je prostě svůj ve šem co dělá nebo říká, díky němu jsem si sérii oblíbila určitě víc než by tomu bylo bez něj. Zase je zde co objevovat a čemu čelit, tentokrát se ale musíte připravit na to, že se známá trojice kamarádů (vlastně čtveřice, někdo se k nim připlete jen tak náhodou:) ocitá převážně mimo zdi Magisteria, o to větší nebezpečí na ně však číhají. O napětí a zvraty tedy nebude nouze, i když ten konec jedničky jen tak něco nepřekoná.
Závěrečná čtvrtá část Rozbřesk, je rozdělena do tří oddílů, a kromě Belly, doposud vypravěčky všech předešlých knih, je zde vypravěčem také Jacob. Ke svému překvapení mě kapitoly z jeho pohledu hrozně baví a často se u nich směji, přece jenom vlkodlak mezi upíry. Ač mě tedy Jake někdy rozčiluje a v zásadě se dá říct, že je v příběhu trošku navíc, v Rozbřesku dostává své místo, a já si uvědomuji, že tohoto hrdinu jsem si tak nějak oblíbila. Dokonce se nebojím říct, že by si příběh o něm a vy víte o kom (nemyslím Voldemorta:) zasloužil nějaké to spin-off, to bych si vážně ráda přečetla. U ostatních postav, mám na mysli především Cullenovi, se autorce hodně povedlo, že každému z nich vymyslela svůj vlastní příběh. Zkrátka musím říct, že tento díl se mi společně s druhým líbí z celé série asi nejvíce.
Ve třetí části, která nese název Zatmění, se hrdinové snaží vrátit hodně věcí zpátky, aby zabránili opakování některých chyb, zároveň se přizpůsobují tomu, co je nevyhnutelné. Také se objevuje spoustu dalších nesnází, ať už v podobě údajně zažehnaného nebezpečí, které vyplouvá znovu na povrch, nebo Belly, jenž musí učinit jedny ze svých nejtěžších rozhodnutí. A musím zmínit zase Jacoba, protože je pro mě v tomhle díle asi nejvíc rozčilující prvek, jak pořád nerespektuje Bellino přání, a neustále jí do všeho mluví, a hned po něm samotná Bella, která chvílemi neví, co chce. Ale i tak se jednalo o poměrně čtivé pokračování.
Nový měsíc, je druhou částí ságy, ve kterém se dostává do popředí postava mladého Jacoba Blacka, který také není úplně obyčejný a Bella, pro kterou je právě Jake nejlepším přítelem, a možná jedinou oporou v těžkých časech, které pro ni nastaly, se opět ve svém životě ocitne tváří v tvář nadpřirozenu. I když, jsem si nebyla jistá, jestli mi Jacob vadí nebo ne (přece jen jaksi nabourává harmonii ústředního páru), navíc v tomto díle se s ním setkáváme takřka na každé stránce, je dvojka napínavější než první díl.
Stmívání coby první část celé tetralogie, je takový vstup do příběhu, kdy se hlavní hrdinové poznávají a vzájemně oťukávají. Edward se sice snaží Belle vyhýbat, protože je pro něho největší pokušení, kterému ve svém dlouhém upířím životě musel čelit, zároveň ji, ale nedokáže nechat na pokoji. Bella, je na tom s Edwardem podobně, vrtají jí hlavou podivnosti, které jsou s jeho osobou a vlastně celou rodinou Cullenových spojeny. Netrvá dlouho a Bella se dozvídá celou pravdu o nesmrtelnosti, krvi a upírech, čímž se však vystavuje vážnému nebezpečí. Pokud čekáte převratný děj a spoustu akce, tak toho je tady opravdu pomálu, jsme svědky hlavně Belliných myšlenek na Edwarda a jejího pátrání po jeho původu. Nicméně některé dialogy mezi nimi, jako třeba když oba mluví o upířích záležitostech, ale ani jeden to nechce vyslovit nahlas a neustále mezi sebou slovně kličkují, jsou celkem zábavné.
Twilight sága byla svého času v knižním světě skutečným fenoménem. Proto, není divu, že se její čtenáři začali zajímat také o samotnou autorku či o to, jak tato temná romance vlastně vznikla. Odpovědí na tyto otázky je právě tahle tenoučká knížečka, která je ještě navíc v komiksovém zpracování, takže ji máte přečtenou během pár minut.