JitulHa komentáře u knih
Holka mimo rytmus, coby takové pokračování Simona Spiera, mě příliš neoslovila. Asi to bylo hlavně tím, že vypravěčkou celého příběhu byla Leah. Matně si totiž vzpomínám, že už v době, kdy jsem četla Simona, mi přišla právě ona z célého okruhu jeho přátel nejméně sympatická. Tehdy jsem její protivnou, cynismem prosáklou povahu, přisuzovala tomu, že se cítila být tak trochu odstrčená z té jejich party. V téhle knize jsem ale zjistila, že Leah je prostě vzpruzená pořád. Proto už jí po chvíli čtení začínáte mít po krk. Například toho, jak posuzovala okolí podle toho, jestli něco předstírá, nebo ne - viz Wells a hudební skupina při obědě, přitom sama neustále něco předstírala. Ať šlo o fotbalový zápas, na kterém ve skutečnosti ani nebyla, nebo celé její přetvařování vůči přátelům. Nicméně kniha úplně špatná není. Je to zkrátka sonda do života teenagerů - zde již maturantů, jak je u této autorky dobrým zvykem. Jsou tu také všichni staří známí. Pokud máte tedy knihy Becky (a Simona) rádi, určitě po ní sáhněte.
Knížku mám doma zhruba od jejího vydání, což jsou nějaké tři roky? Ani nevím, proč jsem po ní najednou sáhla, ale zatraceně dobře jsem udělala! Jsem z toho příběhu tak nadšená, že mi snad "bouchnou saze". Bylo to originální, mělo to děj, naprosto super postavy... Především pak myšlenka celé té magie, která využívá pro svá kouzla lidskou řeč jako zdroj - coby naše ustálené říkanky, básničky, slova písní - byla prostě peckovní! Tedy věděla jsem, že Rainbow Rowell je skvělá autorka, ale že mě po knize Eleanor & Park, dokáže takhle vyvést z míry a překvapit, to jsem opravdu nečekala. Už aby vyšlo další pokračování, protože jinak to nedám.
Kniha měla určitě výborně zvládnutý koncept. Vyprávěla o teenagerech, jejich problémech, myšlenkách, ať už jde o vliv sociálních sítí, problémy se studiem, rozhodování kam na vysokou, nepochopení vůči rodičům, vztazích v rodině... Ale i vztazích jako takových - první zamilování, první polibek, velká očekávání co bude dál, vůbec všechno, je tu opravdu dobře zobrazeno. Navíc je příběh trošku netypický tím, že hlavními protagonisty jsou dva kluci, nicméně do popředí příběhu se dostává celá parta mladých lidí kolem nich. Hrdinové celkem sympatičtí, hlavně Arthur. Tedy kniha samotná není špatná, ale nevím chybělo mi tam možná větší zaujetí pro příběh, který byl za mě až moc velká náhoda, na to aby to byla náhoda. Takhle prostě skutečný život nefunguje...
Na pokračování příběhu Jamieho a Wese jsem se opravdu těšila, a to i přesto, že už jsem díky knize Hodnej kluk věděla, jak to s nimi dopadne. A že bylo nač se těšit! Bylo to opět neotřelé, zajímavé a došlo i na nějaký ten úsměv. Byť si zde náš oblíbený pár hokejistů procházel, kromě jiného i těžkým obdobím. Nicméně, jako každý rozehraný zápas se může ve vteřině obrátit k lepšímu, tak i v životě ty perné chvilky, střídají ty pohodové... Nezbývá než dodat, že hokejisti prostě válí, ať už je to na ledě či v knize!
Byla jsem neskutečně natěšená, když u nás konečně vyšlo toto pokračování báječné série Real, protože ani tentokrát autorka nezklamala! Předala nám příběh o někom, kdo si jde tvrdě za svým, byť mu všechno a všichni házejí klacky pod nohy, stvořila Legendu - muže, který se nenechá srazit na kolena, zkrátka si proklestí cestu svými pěstmi. Také zde výborně návazala na předchozí díly, spojila krásně všechny možné nitky a vyšlo z toho vydařené celistvé dílo. Nicméně pro mě v této sérii stále na plné čáře vedou Remington a Brooke, jelikož Remy je prostě miláček. V tomto díle jenom zopakoval, jak jedinečným a vnímavým hrdinou dokáže být. Bezostyšně si proto pro sebe urval další kus mého knižního srdce...
Když povím, že jsem na tuhle knihu byla zvědavá, tak to ani zdaleka nevystihuje pravdu, protože jsem se toho příběhu přímo nemohla dočkat! Teď jsem ho dočetla, jelikož jsem si stránky šetřila... Nakonec nevyhnutelně došly. Zanechaly toho za sebou spoustu - nevyřčeného, byť pochopeného, stejně jako krásného i bolestivého zároveň. Také bych se mohla rozplývat nad popisem přírody, nepoddajných krajích, nevyzpytatelném putování, síle citu, křivdě, zášti a mnoho dalšího. Nicméně, každý by si měl ten příběh vychutnat sám, proto to nechám být. Raději budu vyčkávat další řádky příběhu, které nepochybně přijdou, ještě totiž není konec!
Tohle bylo něco nečekaného a zvláštního, ale vážně jsem se bavila! Plusem bylo také to, že si u knihy odpočinete od všech těch trochu naivních, někdy dost ufňukaných hrdinek, protože příběhu vévodí muži. A ti, zkrátka nemají potřebu své city tolik sdílet, namísto toho se do všeho vrhají po hlavě a naplno. Zároveň jsou to hokejisté, kteří se snaží využít jakoukoliv svou šanci na ledě i v životě. Přestože vědí, že nelze skórovat pokaždé. Dámy autorky se zde pořádně pochlapily, těším se na pokračování. Super!
Příběh sliboval zábavnou hru na kočku a myš plnou vzájemných střetů a jisker, bohužel se tak nestalo. Kniha působila velmi instantním a mechanickým dojmem, ať už šlo o samotný děj či charaktery postav. Navíc Willow byla neskutečně otravná až podlá. Opravdu se divím, že pro ni měl hlavní hrdina takové pochopení a vše jenom tak přešel, takoví muži mohou asi existovat pouze v knihách... Celé to zkrátka bylo sešité rychlou nití bez špetky jakékoliv intenzity.
Po prvním díle, jsem se ihned musela pustit do dílu druhého, a vzhledem k tomu, že zde tvořili pár Gabi s Lexem, jsem se fakt těšila. Nicméně musím říct, že mě to nakonec docela zklamalo. Příběh se nijak více nerozvíjel, prakticky se točil pouze kolem toho, že Lex chce Gabi a ta zase jeho, avšak místo toho, aby se vymáčkli se pořád jen špičkovali. A když už se po xté častovali těmi stejnými narážkami např. "Lex je padouch", začínalo to být vážně, ale vážně dost únavné. Navíc celá ta Gabina situace a všechno to našlapování kolem Iana, aby se nic nedozvěděl, bylo až příliš přitažené za vlasy. Zkrátka pro mě tahle dvojice ztratila jiskru, která mezi nimi byla patrná v předchozí části, bohužel.
Tohle bylo vážně dobré! Námět s dohazovači byl zase něco trochu jiného, než je v daném žánru běžné. Navíc Ian byl opravdu sympaťák a ty jeho poznámky ohledně samotné Blake a jeho celkový nadhled na situaci, mě skutečně dostávaly. Knihu jsem proto měla zadnedlouho přečtenou a vřele doporučuji.
Závěr Magisteria je za mnou, musím tedy přiznat, že to konečné rozuzlení se dalo už nějakou tu chvíli poměrně dobře předvídat. Děj celkově v tomto díle směřuje prakticky jenom k událostem na samém konci a nic moc dalšího nepřináší. Přesto povedená série, jelikož mě zaujal jak svět, ve kterém se to vše odehrávalo, tak magie živlů a především postavy. Nicméně se stále nemohu ubránit pocitu, že se z tohohle námětu bývalo mohlo takzvaně vytřískat daleko větší a protáhlejší dílo.
Nedlouho po přečtení Bronzového klíče, jsem se musela pustit do dílu dalšího - tedy Stříbrné masky. Asi se není čemu divit, když to předtím skončilo tak, jak to skončilo. Ani čtvrté pokračování určitě není o méně napínavější, ač se zde kromě těch magických záležitostí a nastalého chaosu, dostávají do popředí také vztahy hlavních hrdinů, jelikož postupně během uplynulých čtyř knih samozřejmě povyrostli a pomalu se z nich stávají mladí dospělí. Tudíž Callum má kromě magie také plné ruce práce se svými city, které rovněž dovedou být pořádně matoucí. Abych to shrnula, konec zase trochu přípomínal studenou sprchu, proto jsem neskutečně zvědavá na úplný závěr, který bude následovat.
Tohle je příběh, který rozhodně nebude po chuti každému. Je možná až přehnaně vulgární drsný násilnický a nepředvídatelný, stejně jako jeho hlavní hrdina. Nicméně, pokud už máte dost všech těch knih, kde ústřední představitelé jsou vždy jen ti dobří, čestní a každá křivda se jim vlastně stane neprávem, buďte si jistí, že tohle chcete číst! King tedy určitě stojí alespoň za pokus, protože i přes počáteční rozčarování z toho, jak syrově a naprosto bez servítek je knížka napsaná, budete pravděpodobně nadšení.
Třetí pokračování Magisteria jsem si pořídila téměř hned po jeho vydání, nicméně až teď jsem se konečně dostala k tomu, abych si ho také přečetla. Příběh jsem zhltla během jednoho dne, a jenom si říkám, na co jsem tak dlouho čekala? Děj doslova překypuje napětím, napadají vás různé scénáře a viníci, ale stejně vás potom konec naprosto odrovná - jak to ostatně autorky této série už mívají ve zvyku.
Ve chvíli, kdy vám začne chybět Riordanův osobitý, s nadsázkou si pohrávající styl psaní, je tahle kniha tou pravou jednohubkou na zasycení. Obsahuje děvět nedlouhých povídek, které jednak příjemně zkrátí pomalu ubíhající odpoledne, a jednak opět připomenou, že tenhle autor prostě ví, co dělá!
Koláčky, coby pokračování příběhu Daniho a Kita, byly tajným přáním snad každého, kdo četl Muffin, který byl výborně napsaný a na naší literární scéně, alespoň pro mě působil trochu jako zjevení. Proto, když konečně vyšly Koláčky a spiklenci, byly to pro mě takové malé druhé Vánoce - zase poodkrýt další kousek z toho kouzelně podaného příběhu. A musím říct, že pokračování je to úžasné, avšak nervydrásající... Knihu mám doma sotva něco přes týden, už jsem ji stihla přečíst dvakrát a určitě ne naposledy. Je to podobné jako s těmi jedlými koláčky či muffiny, dáte si jich kousek, pak další, a přesto chcete opět dostat přidáno! Kam tím mířím? No, zkrátka nenašel by se v autorově šuplíku ještě nějaký ten nápad na třetí pokračování? Jelikož já bych si zatraceně ráda dala přídavek.
Tenhle příběh dává na vědomí, že rockoví bohové často kromě hudby ujíždí na alkoholu, drogách nebo ženách. Když je něco štve nejdou pro ránu daleko a mluví jako dlaždiči. Ale víte, co? Většinou jsou i zatraceně sexy, což je samozřejmě nijak neomlouvá, přesto jim propadnete stejně snadno jako zdejší hrdinka. Abych to shrnula, autorka nám tady nepředstavila drsňáka, kterého by se posléze snažila vecpat do nějakého romantického hávu, ne. Ukázala svého hrdinu pěkně se vším všudy, se všemi jeho strastmi, depkami, závislostmi, návály vzteku a také s pořádnou dávkou vášně. Zkrátka si knížka celou dobu na nic nehrála, působila opravdově, a za to jí patří palec nahoru!
Je to tady, dočetla jsem třetí díl Nástrojů strojů smrti, kde se to celé tak nějak uzavřelo, a nebýt toho, že se autorka rozhodla dopsat ještě tři další pokračování byl by to vlastně závěr úplný. Takže jak to celé shrnout? Už v předešlých vyjádřeních ohledně této série, jsem psala, že mě svět lovců stínů naprosto uchvátil - všechny ty runy, stély, různé nadpřirozené bytosti, skvělé postavy a kapka temnoty navíc - to všechno tvořilo dohromady výborný mix. Na druhou stranu tu byl autorčin styl psaní, který je hodně výpravný a řekla bych až přehnaně květnatý, což se sem možná hodilo, protože v tomto světě bylo opravdu co líčit. Nicméně, za mě by příběhu prospěl takový ten moderní, více svěží a určitě méně popisný jazyk, ve kterém by se dostaly do popředí dialogy všech postav, zdejším charakterům nebylo totiž absolutně co vytknout. I přes zmíněné výtky, je to však autorka, která stojí za přečtení, těším se co dalšího přinesou osudy hrdinů v následujících dílech.
Ač by se mohlo zdát, že jde o tuctovou knihu, protože má nejednou zpracovaný námět, opak je pravdou. Příběh je totiž tak dobře napsaný, že to vůbec ničemu nevadí. Všechno to jejich popichování a zpočátku poněkud nemístné Richardovy poznámky vás zkrátka baví a vtáhnou do děje. A když pak z různých maličkostí vypozorujete, že se vztah mezi nimi proměňuje v opravdový, musíte se nad tím prostě usmívat. Nemluvě o bonusovém příběhu, který je do knihy také zařazen - tam už vaše romantická dušička plesá naplno!
V rámci svého žánru se zcela určitě jedná o klasiku, neboť autorčino jméno je hodně zvučné. Je to vlastně jedno z mých prvních setkání s dobovou romancí, nejspíše nejsem úplně cílová skupina podobných knih, ale i tak si myslím, že jejich fanoušci si zde rozhodně přijdou na své. Nicméně za mě tedy příběh neurazí ani nijak zvlášť nenadchne.