joachim36 komentáře u knih

Myslím si, že babička by neměla být na seznamu povinné četby pro děti. Ona to totiž není knížka pro děti a člověk knihu ocení, až když má něco za sebou. Potom teprv uzří kolik pravdy, moudrosti a dobroty ta kniha skrývá. Právem je ta kniha vysoko ceněna. A nutit někoho jí číst v mladistvém věku, jí zde jen ubírá z hodnocení. Povinnou četbu jsem z principu nikdy nečetl. Mělo by se to jmenovat "List doporučené literatury", protože kniha má do života člověka vstoupit, až když je pro ní dobrý čas. A Babička je věru jednou z těch knih, za kterou budete rádi, že do vašeho života vstoupila. Ale na to musí uzrát ten správný čas....

27 16.03.2019

Malevil patří k jedněm z těch nejlepších knih, které jsem kdy četl. Už je tomu sice pár let, ale přesto někde hluboko ve mě stále silně rezonuje. Pamatuji si třeba Emanuelovu myšlenku o tom, jak technologie, které nám měly ušetřit více času k žití, ve skutečnosti všechno pouze urychlily a ten čas nám v konečném důsledku vzaly. V té době se jednalo o telefonní aparát a osobní automobil... a dnes máme pracovní emaily v mobilním telefonu.

23 28.12.2019

Vzhledem k tomu, že diskuze na toto téma je v naší zemi přeci jen o něco svobodnější, tak jsem si naivně myslel, že mi bude většina faktů a skutečností předem známá. Žil jsem chvíli v Holandsku a odnesl jsem si od tamtud také spoustu postřehů. Sám jsem tedy nyní při četbě nepříjemně překvapen, jak hluboký a dlouhodobý problém tu před Evropou stojí. Je to výrazně smutnější čtení, než jsem předpokládal.

20 17.11.2019

Tato kniha dokazuje, že skutečnost může být mnohem šílenější než vymyšlené hororové příběhy. Člověku při četbě tuhne krev v žilách. A člověk si uvědomí, jak relativní může "cena života" být. Jedna z těch knih, kterou by si měl každý přečíst.

15 01.09.2019

Spolu s Malevilem od Roberta Merleho jsou tyto dvě knihy mé nejoblíbenější v rámci kategorie kolaps civilizace.

13 28.10.2016

Do doporučených knih se snažím dávat opravdu jenom ty podstatné. Tato tam právem patří. Věřím v to, že když se děje ZLO, tak má být pojmenováno. Také věřím v to, že se ZLEM se nedá smířit a má se s ním bojovat. Celá ta diskuze hrdinové / vrazi ... naprosto jí nechápu. Přijde mi naprosto perverzní a vnímám jí tak, že komunisti vlastně vyhráli. Však my jsme je taky nenechali prohrát. Nikomu, nikomu z nich se nic nestalo. Jen těch pár die hard komunistů si samo hodilo mašli. Ty pružnější, který by byly i v NSDAP, kdyby válka dopadla jinak, si jenom vyměnili dres (už slyším tu apologetiku, ale to už nebyly ty týpci z 50.let). Leda hovno... jsme z většiny národ, který se dá koupit za krabičku sardinek a makat na 150% pro Reich. Pak za teplíčko a smrádek pro SSSR. A dnes na tom nejsme o nic lépe, když jsme schopni se nechat koupit za koblihu. Je to asi jen zázrakem, že občas z této masy vystoupí postavy jako jsou bratři Mašíni, jejich otec, Václav Morávek, Josef Balabán a jim podobní. Možná je nám to zrcadlo a pohled na sebe samé, které nám nastavují, tak nepříjemný, že raději řekneme... "to asi nebyli hrdinové... já vlastně nevím... je to rozporuplné". Hmm... jestli pak v Pobaltí stejně přemítají o Lesních bratrech??? Ale co, asi nám ta národní strategie přežití funguje, tak proč nad tím brečet?... No jen je pak někdy těžký se podívat do zrcadla. Navíc když jste zvyklý, že se jen něčemu přizpůsobujete, tak je těžký plánovat nějakou vlastní budoucnost. Ta se totiž musí aktivně vytvářet... nedá se na ní jenom přizpůsobovat. Možná proto jsme tam kde jsme.

12 08.12.2023

Mě učarovala forma dopisů a deníkových záznamů. Přeci jen lidé přelomu 19. a 20. století ještě neznaly sms, wassupy ani instragramy. Oproti tomu ti z vyšších vrstev uměli řecky, latinsky, byli všeobecně vzděláni a tomu odpovídal i jejich písemný projev.

Autor sice osobně rumunské hory nenavštívil, ale popis pobytu Johnatana Harkra, je velmi sugestivní a naprosto se těším až osobně tuto část Rumunska navštívím.

12 21.12.2020

Slyšel jsem ve formě rozhlasové dramatizace a byl jsem naprosto uchvácen! Je to poučnější než Vladař od Machiavelliho. Zábavnější než Hra o trůny. A ještě se člověk přiučí o naší historii. Těším se na četbu v knižní podobě.

12 22.04.2020

Od knihy jsem čekal, že se bude jednat pouze o jakousi převánoční monetizaci postojů a názorů pana generála Šándora, protože "bohatí lidé jezdí v Bentley a chudí lidé jezdí škodovkou". Nakonec je to ale solidní a stručný historický exkurz a souhrn palčivých bolestných bodů dneška. To vše doplněno občasnými poznámkami z jeho praxe coby zpravodajce. Někdo, kdo studuje historii dlouhodobě a má oči otevřené, zde asi mnoho novinek nenajde, ale pro většinu čtenářů se bude jednat o podmětnou knihu, která stojí za přečtení.

12 29.12.2018

V porovnání s francouzskou novelou "Příběhy pařížské kokoty", kde většina postav má své vlastní motivace, plány a i opravdové city, mi četba Lady Fuckingham zprvu moc nesedla. Pak jsem to začal číst v rámci žánru, do kterého novela přeci jen spadá... jako porno. Když od toho člověk nic víc nečeká, tak je to vlastně dobrý. Je tam snad úplně všechno. Voyerismus mladoučké dívky, která dosáhne svého zaučení do milostných her jak s chlapcem, tak je zasvěcena do tajů dívčí lásky. Následně se stane spoluzakládající členkou tajného klubu swingující zlaté mládeže, aby se posléze provdala za staršího džentlmena, který si libuje v BDSM hrátkách a análním styku. Po jeho skonu na vrcholu extáze (kde figurují i o dost mladší chlapci), sama začne kráčet vstříc podobnému osudu. Nejprve svede (ženatého) bratra svého zesnulého chotě. Následně sebere věneček několika dívkám i chlapcům. To vše se začne projevovat na jejím zdravotním stavu. Doktora jenž jí léčí však svede téže... stav její tělesné schránky chátrá stejnou měrou jakou se věnuje milostným hrátkám... sama to moc dobře ví, ale pomoci si nedokáže.

11 08.08.2023

Až maniakálně dokonale zpracovaná reportážní kniha, která nás skrze osudy mnoha postav provede všemi stranami konfliktu. Nechá nás prožít a vcítit se do jejich pohledu na svět. Poznáme jak někdo v pozadí, ten jejich (i náš) pohled ovlivňuje. A pokud měl někdo z místních postoj ambivalentní, tak krutá realita se už postará, aby se zařadil. Třeba prostřednictvím pažby samopalu, nebo úřední šikany. Celé je to navíc vynikajícně ozdrojované a opravdu dobře napsané a dávkované. Bude vás mrazit v zádech. Budete dojati k slzám. Budete cítit pocit smutku a zmaru. A budete se i smát. Definitivně jeden z TOP počinů reportážní literatury.

11 31.12.2022

Spoiler alert: pokud čekáte akci a mezilidské vztahy jako ve filmové adaptaci, tak se nedočkáte.
Místo toho si odnesete rozšířené pasáže z výuky morální filosofie a dějin.
Zde je několik opravdu zajímavých myšlenek, které se všechny v zásadě točí okolo svobody, osobní zodpovědnosti a morálky. Pro mě osobně toto byly ty nejlepší pasáže knihy.

Oproti filmu je zde i více nastíněn popis civilního sektoru fiktivní Terranské federace, ale nejde nijak hluboku, což mě celkem mrzelo.
Vyzdvihnout musím popis vojenského výcviku. Ten je opravdu velmi realistický a je znát, že autor prošel armádou. Pro lidi, kteří neví jak a proč je koncipován vojenský výcvik právě takto, tak tu najdou jeden z nejlepších popisů a skrze hlavního hrdinu i vysvětlení jak to na člověka působí a proč je to tak koncipováno.

Suma sumárum nejvíce se mi líbily ty přemýšlivé pasáže:
O svobodě, která není nezcizitelá, pravidelně musí být obnovována krví a nikdy není zadarmo.
O morálce, jejíž základem je povinnost, pojem se stejným vztakem ke skupině, jaký má sobeckost k jednotlivci.
O morálním instinktu, který není vrozený, ale dlouhodobě kultivovaný a pěstovaný prací na sobě samém.
O násilí, které je nejvyšší autoritou, sílou ze které jsou veškeré další autority odvozeny a o falešných přesvědčeních, na kterých celá řada lidí lpí. Jako že násili nikdy nic neřeší.
O povinnosti, jež je dospělou ctností a proto dospělým se stane jen ten, kdo o ní získá povědomí a přijme ji jako dražší než sobectví.
O inteligentních elitách, které když necháte řídit věci, tak budete mít utopii.

11 17.11.2022

Ach, ten Humbertův jazyk, to byla naprostá slast to číst. Všechna ta sugestivní líčení osob, a Humbertovy myšlenkové pochody, to vše je tak plastické, že to čtenáři přináší opravdový požitek. Obrazy měnící se krajiny jako by byly před zraky čtenáře vymalovány pastelovými barvami s jemnými měkkými přechody. Ten pocit cizince, Evropana, který se ocitá v exilu v Spojených státech, se vším co k tomu patří. Tyto drobné postřehy mě osobně přímo vrátili do krátkého období, kdy jsem tam žil. Nutno je také podotknout, že po první třetině se kniha čte o dost složitěji a nejvíce si jí užijete pokud vládnete francouzštinou a máte vynikající přehled o literatuře od poloviny 19. století do let 50. století dvacátého. Kniha působí až jako rébus k rozluštění. Zde musím přiznat jsem narazil na svůj čtenářský limit a ke knize se několikrát těžce vracel. Vždy jsem byl odměněn tím nádherným jazykem, ale přesto jsem se začal v textu trochu ztrácet. Lolita asi už i námětem a i zpracováním, zkrátka není úplně knihou pro každého.

10 10.02.2024

Pod jednoduchým jazykem knihy je ukryt krásný příběh o síle lidského odhodlání, o pevné vůli, pokoře a o víře. O víře, že soukolí celého universa nakonec tíhne k dobru. Ale také o opaku. Tedy o pýše, touze po majetku vydobytého na úkor jiných. O tom kterak brutální síla a intrika mohou mít na první pohled navrch.
Zároveň si čtenář odnese vhled do fungování středověké společnosti, dozví se o vývoji architektury tohoto období a naučí se něco detailů z anglických dějin 12.století. Sic je to možná až moc černobílé, doporučuji k přečtení.

Je zajmavé, že tenkrát kniha zvedla vlnu sebevražd, kdežto dnes se nám jeví Werther jako "nepříjemný, ukňouraný a litující se" člověk. Nebo rovnou "neschopný ubožák bez kousku cti a odvahy, který se jen koupe v hektolitrech patosu a sebelítosti". A tak podobně viz komenáře níže. Je tedy Werther hrdinou, nebou antagonistou příběhu? Co když je obojím zároveň? Na začátku je to milý, přemýšlivý kluk s dobrým pozoravacím talentem a čistým srdcem. Na konci je to odporná zlomyslná bestie plná zloby, která svým sobeckým činnem napáchá mnoho škod právě na svých nejbližších. A to vše okořeněno pocitem, že provádí něco vyššího, že bojuje proti systému. Nevidíme snad pořád stejný jev i dnes? Střelby na středních školách, sebevražedné teroristické útoky... jen Werher byl tedy mnohem chytřejší ve způsobu jak psychologicky poškodit své oběti. A vůbec ten závěr, těch posledních několik stránek knihy, ty za přečtení opravdu stojí. Jak je kniha rozvláčná, tak poslední stránky gradují do epesního dramatického finále v neuvěřitelném spádu. Poté člověk knihu na chvliku odloží, popřemýšlí a řekne si... Werher to docela posral. Byl tak chytrý, že si k tomu nalhal spoustu blbostí, které jeho jednání ospravedlnili. Tak si dej kurva pozor, ať se ti to nestane taky! Proto pět hvězd. PS.: Nevím proč, ale od začátku jsem Werhera viděl jako hraného Kryštofem Hádkem. I ten jeho hlas k Werthrovi sedne. A kdyby to někdo šikovně natočil s ním v hlavní roli... byl by to takový Vodník dva.

10 01.06.2019

Knihu jsem přečetl v rámci sázky s kamarádem. Nebýt toho, tak bych pravděpodobně knihu celou nedočetl, tak jako mnoho lidí, dle komentářů zde uvedených. Když jsem začínal číst a někdo se mě zeptal jaké to je, tak jsem říkal, že je to takové "švédské". Myslím, že to je i docela trafné. Je to prostě takový "švédský". Tím mám na mysli, že se nám tu představí jakýsi obraz světa viděný prizmatem mainstreamových švédských očí. Jihoafrická republika a apartheid = jen zlo a rasismus a výmky nejsou dovoleny. Postavičky jsou směšné a ubohé. Izrael = zlo, které podporuje zlo jihoafrické republiky. Postavičky jsou zákeřné. Švédsko = země veselých a komických lidiček, kde takřka neexistují problémy a zlo, pokud je, tak je tak komické, že ani nemůže být zlé. Postavičky jsou milé a prosťoučké, takový hobitové. Fiktivní příběh knihy (dá-li se to tak nazvat) je vsazen na dost dlouhou časovou osu realných politických skutečností. Ty jsou ovšem výsekově vybranné a kategorickým soudem posouzené. Kauzální události, které se nehodí do krámu, jsou zcela vynechané. Tak například, když se v knize píše o zvolení Georga Bushe ml. prezidentem USA, tak se dozvíme, že vyhrál BOHUŽEL namísto Al Gora i když měl méně hlasů. A že následně zničil Irák Sadáma Husajna, kvůli zbraním, které neexistovali. Jak vidno historicky vzato to sedí, ale nějak se zapomnělo na jednu takovou malou nepodstatnou událost, bez které by se to nestalo, že... 11.září 2001. Kategorický soud tam máme, a specifika amerického volebního systému nejsou důležité... prostě vyhrál ten zlý a dobrý prohrál. Celá kniha je plná takovýchto pseudopolitologických a agitujících blábolů... co je ale nejhorší... ono to vůbec není vtipné!!! V nejlepších případě je to úsměvné, ale tak strašně předvídatelné a na pilu tlačící, že číst to je doslova nudné. A to mi přitom věřte, že já absurdní humor ála Monty Python mám věru rád. Jedinou světlou chvilkou byla skoro závěrečná scéna s premirém Reinfeldtem kopajícím v lakýrkách brambory, králem Karlem XVI usekávajícím hlavy slepicím a "hrdiny" knihy u babičky Gertrud. Jinak na "zábavný román" je to neuvěřitelně nezábavné. Protože se trochu zajímám o dění ve Švédsku, nemůžu si pomoct, že tato kniha na mě působí tak, že Švédové mají problém s vyrovnáním se se svojí vlastní minulostí, se svým institutem rasové biologie, s kolaborováním s nacisty. A tak tu čteme příběh geniální černošky ze slumu, která nalezne to konečné štěstí ve Švédsku. A tak se nemusíme zabývat, tím, že dnešní Švédsko je všechno možné, jen né zemí bez budoucích problémů.

V dětství mě tato kniha minula, o to více jsem si ji nyní vychutnal. Plevův Robinson je vskutku vynikající knihou. Ultimátní survival skloubený s humanismem je opravdu knihou, kterou by si měl každý prečíst. A rodiče by ji měli předčítat dětem.

9 10.02.2018

Kniha je sice kolekcí několika rozdílných příběhů, které vlasně nic moc společného nespojuje. Knihou se tedy nevine nějaká jednotná nit. Přesto je ale každý příběh velice zajímavý a člověk se dozví věci o kterých kolikrát ani neslyšel. Navíc je koupě této knihy možnost, jak podpořit vynikajícího "blogera" ... spíše analytika... Mariana Kechlibara.

8 23.03.2019

Ono se to nečte jednoduše. Na to aby to byl opravdu vynikající román, tomu prostě z vypravěčského hlediska něco chybí a nevím jak to pojmenovat. Postavy mají někdy prazvláštní mentální pochody, nebo jsou zvláštně popsány (ty pochody) a některé dialogy působí velmi nepřirozeně. Možná by pomohlo románu určité seškrtání rozsahu. Nadruhou stranu je to krásné co se týče geografické výpravy, popisu míst a místních reálií. Tady se nezapře autor coby zkušený cestovatel s bystrým pozorovacím talentem a skvělou analytickou myslí. Knihu tak do nebe vynášejí občasné, většinou monologické promluvy či dopisy, popisující realitu zobrazovaného světa. Ty jsou přímo hodné tesání do kamene! Proto pět hvězd.

8 11.01.2019

Já jsem jako kluk tuto literaturu nikdy nevyhledával a nečetl. Do skauta jsem nechodil. To radši sám do lesa na kole. Pak jsem se dostal ke knihám Miloše Zapletala o všemožných hrách a jednoho krásného dne jsem si z antikvariátu odnesl skvost. Jeho knihu o vedení skautksého tábora. To mě nadchlo a uvědomil jsem si, že jsem od táty kdysi dostal Ostrov prátelství, se slovy, že to je lepší než Foglar. Po letech jsem si ji konečně přečetl a musím dát za pravdu tátovi a všem, kteří zde o ní tak hezky píší. Ano, knihy Miloše Zapletala jsou boží. Jsem rád, že díky takové knize si člověk uvědomí, jak moc takový zážitek může mladému jednotlivci změnit život v pozitivním slova smyslu.

7 20.10.2020