joachim36 komentáře u knih

Opravdu povedená rozhovorová kniha, která se čte lehce, přitom je informačně poměrně nabitá, a pro zvědavce odkazuje na další autory nebo případné zdroje. Populární formou se zde seznámíme s různými tématy s psychologie a občas i z psychiatrie, přičemž knihu provází krom intelektuální hloubavosti i laskavý humor.

06.10.2024

Vidím v tom sebe. Vidím v tom svého otce, a také tam vidím obě jeho manželství. Vidím v tom mnoho svých kamarádů. Vlastně v tom vidím i některé ženy. Anglicky se kniha jmenuje akčněji “No more Mr. Nice Guy a sedí to k ní více. Určitě stojí za zamyšlení a zhodnocení našich životů… proč a jak je vlastně žijeme… knihu mohu jen doporučit a ideálně jí i zkombinovat s nějakým textem o psychologii.

06.10.2024

Kniha vzbuzuje hodně polarizující hodnocení. Dodatečné info k tomuto fenoménu jsem objevil v záložce diskuze na těchto stránkách. Přemýšlím jak uchopit své hodnocení. Knihu jsem si nekupoval a mám jí půjčenou. Cenové hledisko tedy řešit nebudu. Co se obsahu týče je to méně ezo než jsem čekal, ale občas to k tomu sklouzne. Ale dočkáte se i trochu něčeho, čemu by se dalo říct psychologie, jen nečekejte žádnou hloubku. Oceňuji to, že oba autoři akcentují důraz na osobní rozvoj každého z nás a z knihy jsem si pořídil tři stránky výpisků. “Když nejsme celiství jsme nejistí. Dal bych **** ale po podezření z manipulace s hodnocením dávám ***.

4 24.03.2024

Ach, ten Humbertův jazyk, to byla naprostá slast to číst. Všechna ta sugestivní líčení osob, a Humbertovy myšlenkové pochody, to vše je tak plastické, že to čtenáři přináší opravdový požitek. Obrazy měnící se krajiny jako by byly před zraky čtenáře vymalovány pastelovými barvami s jemnými měkkými přechody. Ten pocit cizince, Evropana, který se ocitá v exilu v Spojených státech, se vším co k tomu patří. Tyto drobné postřehy mě osobně přímo vrátili do krátkého období, kdy jsem tam žil. Nutno je také podotknout, že po první třetině se kniha čte o dost složitěji a nejvíce si jí užijete pokud vládnete francouzštinou a máte vynikající přehled o literatuře od poloviny 19. století do let 50. století dvacátého. Kniha působí až jako rébus k rozluštění. Zde musím přiznat jsem narazil na svůj čtenářský limit a ke knize se několikrát těžce vracel. Vždy jsem byl odměněn tím nádherným jazykem, ale přesto jsem se začal v textu trochu ztrácet. Lolita asi už i námětem a i zpracováním, zkrátka není úplně knihou pro každého.

10 10.02.2024

Do doporučených knih se snažím dávat opravdu jenom ty podstatné. Tato tam právem patří. Věřím v to, že když se děje ZLO, tak má být pojmenováno. Také věřím v to, že se ZLEM se nedá smířit a má se s ním bojovat. Celá ta diskuze hrdinové / vrazi ... naprosto jí nechápu. Přijde mi naprosto perverzní a vnímám jí tak, že komunisti vlastně vyhráli. Však my jsme je taky nenechali prohrát. Nikomu, nikomu z nich se nic nestalo. Jen těch pár die hard komunistů si samo hodilo mašli. Ty pružnější, který by byly i v NSDAP, kdyby válka dopadla jinak, si jenom vyměnili dres (už slyším tu apologetiku, ale to už nebyly ty týpci z 50.let). Leda hovno... jsme z většiny národ, který se dá koupit za krabičku sardinek a makat na 150% pro Reich. Pak za teplíčko a smrádek pro SSSR. A dnes na tom nejsme o nic lépe, když jsme schopni se nechat koupit za koblihu. Je to asi jen zázrakem, že občas z této masy vystoupí postavy jako jsou bratři Mašíni, jejich otec, Václav Morávek, Josef Balabán a jim podobní. Možná je nám to zrcadlo a pohled na sebe samé, které nám nastavují, tak nepříjemný, že raději řekneme... "to asi nebyli hrdinové... já vlastně nevím... je to rozporuplné". Hmm... jestli pak v Pobaltí stejně přemítají o Lesních bratrech??? Ale co, asi nám ta národní strategie přežití funguje, tak proč nad tím brečet?... No jen je pak někdy těžký se podívat do zrcadla. Navíc když jste zvyklý, že se jen něčemu přizpůsobujete, tak je těžký plánovat nějakou vlastní budoucnost. Ta se totiž musí aktivně vytvářet... nedá se na ní jenom přizpůsobovat. Možná proto jsme tam kde jsme.

12 08.12.2023

Knížečku jsem našel úplně náhodou doma mezi staršími učebnicemi a tak mě zaujala, že jsem ji na posezení přečetl. Na 120 stranách této publikace je sice stručně, ale velmi přehledně shrnuto asi vše podstatné. Navíc tím, že je publikace z roku 1993, tak její střízlivý text v dnešní době "kulturních válek" působí jako balzám na duši.

1 05.12.2023

Nádherné fotografie a krom nich i krásně napsané vyprávění, které umí strhnout ale i dojmout. A občas vám bude tuhnout krev v žilách.

1 04.12.2023

Množství paralel mezi našemi dvěmi zeměmi je skoro až zarážející. Pusťte se někdy s nějakým Estoncem do řeči na téma religiozity a skončíte veselým hašteřením, kdo že je víc ateistický/agnostický. Kupodivu těch styčných bodů se pak najde ještě více. A v této knížce se můžete stručně seznámit s historií těchto zajímavých Seveřanů.

1 25.11.2023

Příjemné rozšíření autorovy knihy Rusko mezi řádky. Historek ze sovětského svazu a Ruska 90. let má autor sice více, ale nadšení pro Pobaltí z textu přímo sálá a opravdu ve čtenáři evokuje chuť dané země navštívit. Oceňuji stručné, ale zajímavě podané informace o historii regionu a pak taky reálie z 90.let. Čtenáře přeci jen překvapí, že Estonsko mělo v dané době vyšší HDP na osobu, než Česká republika Tak nějak nám to ve škole asi zapomněli říct (BTW je tomu tak stále).

2 15.10.2023

K četbě je dobré mít dopředu vyšší míru povědomí o římské společnosti - například o jednotlivých stavech a rozdělení moci. Následně se budete moci do knihy ponořit a odnést si tak poznání o mnoha neuralgických bodech římské republiky. Z nichž některé nám jsou dobře známy i z dneška, neboť svět ve kterém žijeme, nese jisté paralely s minulostí (a naštěstí i značné rozdíly). Tehdejší inflace měla pro obyvatelstvo stejné dopady jako ta dnešní, byť technický mechanismus jejího vzniku byl lehce odlišný. Otázky jak vybalancovat příjmy a výdaje státní pokladny, a přitom udržet alespoň zdání sociálního smíru. Nesnadné hledání odpovědí na geopolitické otázky, jako jak přistupovat k sílícím říším v Malé Asii, zatímco v Hispánii jsou patrné snahy o secesi. Jak odměnit loajální spojence republiky, komu ještě garantovat občanská práva a komu už nikoliv. Jak se postarat o vysoké počty veteránů. Do toho všeho ještě nutnost vypořádat se s kulturními vlivy z řecké oblasti, které leckdy zavánějí nebezpečnou dekadencí. Otázky, samé problematické otázky. Tehdy jako i dnes.

2 21.09.2023

V porovnání s francouzskou novelou "Příběhy pařížské kokoty", kde většina postav má své vlastní motivace, plány a i opravdové city, mi četba Lady Fuckingham zprvu moc nesedla. Pak jsem to začal číst v rámci žánru, do kterého novela přeci jen spadá... jako porno. Když od toho člověk nic víc nečeká, tak je to vlastně dobrý. Je tam snad úplně všechno. Voyerismus mladoučké dívky, která dosáhne svého zaučení do milostných her jak s chlapcem, tak je zasvěcena do tajů dívčí lásky. Následně se stane spoluzakládající členkou tajného klubu swingující zlaté mládeže, aby se posléze provdala za staršího džentlmena, který si libuje v BDSM hrátkách a análním styku. Po jeho skonu na vrcholu extáze (kde figurují i o dost mladší chlapci), sama začne kráčet vstříc podobnému osudu. Nejprve svede (ženatého) bratra svého zesnulého chotě. Následně sebere věneček několika dívkám i chlapcům. To vše se začne projevovat na jejím zdravotním stavu. Doktora jenž jí léčí však svede téže... stav její tělesné schránky chátrá stejnou měrou jakou se věnuje milostným hrátkám... sama to moc dobře ví, ale pomoci si nedokáže.

11 08.08.2023

Jako reminiscence některých událostí ze hry dobré. Jako samostatný příběh a komiks slabé. Navíc to provázejí neuvěřitelné lapsy. Hospoda v Sampoších je roubené stavení, dialog odehrávající se unitř je pak z hodovní síně hradu. Jako WTF??? "Děj" skáče sem a tam, před události a za události... Nejhezčí je zkrátka ten artbook na konci.

3 23.04.2023

Setrvačnost lpění na dogmatech je asi pro homo sapiens příznačná. A tak jako dříve byla Země placatá, přestože mnozí říkali, že tomu tak nemůže být. Jindy zase Země byla středem celého Vesmíru, čemuž mnozí heretici oponovali a mluvili o Sluneční soustavě. Důkazy existovaly, ale kdo nechce vidět ani slyšet, tak nevidí a neslyší.
Dnes je neotřesitelná a velmi zakořeněná představa, že Člověk je příčinou všeho zlého co se na planetě děje. Tato vpodstatě misantropická představa, bohužel brání racionální diskusi, jaké kroky bychom měli podniknout jako lidstvo k řešení jednoho z mnoha problémů kterým čelíme.
Heretik Bjorn Lomborg krásně dokumentuje, že zvolená cesta asi nebude úplně optimální z hlediska "cena X výkon", navíc odčerpá značné zdroje, které pokud by byly vynaloženy účelněji, tak bychom jako lidstvo, a v konečném důsledku i planeta Země na tom byly značně lépe.

Po přečtení knihy mi v hlavě vyskočila otázka k čemu by planetě byla dekarbonizace, pokud by například došlo ke kolizi s meteoritem z Taurid, což je meteoritický roj, se kterým oběžná dráha Země dvakrát ročně pravidelně koliduje?
Ale ona možná bohyně Gaia ráda meteority....

4 18.03.2023

Vlastně geniální kompilace rad, poznatků a návodů. Až člověka mrzí, že dnes patrně nic takového nevychází... ale tak zase máme youtube :-) a tuto knížku v knihovně, kdyby nefungovala elektřina nebo internet.

1 08.03.2023

Starověká Indie musela být zajímavou civilizací na rozhraní Číny, Persie a také Antiky. Trvalým jejím odkazem jsou číslice a nula v matematice, dnes samozřejmosti, které přebral celý svět. Nám umožňují posílat sondy do vesmíru, vyrábět počítače a mít internet. Ti lidé kteří je tenkrát vymysleli, ale také řešili, hřešili a prožívali svojí sexualitu, milostné vztahy a dobrodružství z nich plynoucí. A právě tato kniha nám dává nahlédnout jak asi žili a přemýšleli o tom všem.

1 25.02.2023

Idealní formát knihy pokud nemáte čas načítat obsáhlejší spisy a tvořit si vlastní mozaiku z informací od vícero autorů. I přes poměrně stručný rozsah se jedná o trefu na komoru. Autor má dar, který jsem vždy obdivoval u svých velkých učitelů. A to sice, že redukcí sdělené informace jsou velmi pregnantní a neztrácejí mnoho ze své komplexity.

4 19.02.2023

Až maniakálně dokonale zpracovaná reportážní kniha, která nás skrze osudy mnoha postav provede všemi stranami konfliktu. Nechá nás prožít a vcítit se do jejich pohledu na svět. Poznáme jak někdo v pozadí, ten jejich (i náš) pohled ovlivňuje. A pokud měl někdo z místních postoj ambivalentní, tak krutá realita se už postará, aby se zařadil. Třeba prostřednictvím pažby samopalu, nebo úřední šikany. Celé je to navíc vynikajícně ozdrojované a opravdu dobře napsané a dávkované. Bude vás mrazit v zádech. Budete dojati k slzám. Budete cítit pocit smutku a zmaru. A budete se i smát. Definitivně jeden z TOP počinů reportážní literatury.

11 31.12.2022

David Štáhlavský působil v Rusku od roku 1994 do roku 2000, tedy do nástupu nového (stále nového) prezidenta Putina. Reportáže jsou tedy dobrou sondou do období 90.let. Pokud čtenář touží po pochopení toho, jak vypadal sovětský svět v této době, jsou lehce anekdoticky laděné střípky od autora dobrou a lehce zpracovatelnou sondou, která jistě přispěje i k pochopení dnešní situace na východ od Humenného.

3 30.12.2022

Spoiler alert: pokud čekáte akci a mezilidské vztahy jako ve filmové adaptaci, tak se nedočkáte.
Místo toho si odnesete rozšířené pasáže z výuky morální filosofie a dějin.
Zde je několik opravdu zajímavých myšlenek, které se všechny v zásadě točí okolo svobody, osobní zodpovědnosti a morálky. Pro mě osobně toto byly ty nejlepší pasáže knihy.

Oproti filmu je zde i více nastíněn popis civilního sektoru fiktivní Terranské federace, ale nejde nijak hluboku, což mě celkem mrzelo.
Vyzdvihnout musím popis vojenského výcviku. Ten je opravdu velmi realistický a je znát, že autor prošel armádou. Pro lidi, kteří neví jak a proč je koncipován vojenský výcvik právě takto, tak tu najdou jeden z nejlepších popisů a skrze hlavního hrdinu i vysvětlení jak to na člověka působí a proč je to tak koncipováno.

Suma sumárum nejvíce se mi líbily ty přemýšlivé pasáže:
O svobodě, která není nezcizitelá, pravidelně musí být obnovována krví a nikdy není zadarmo.
O morálce, jejíž základem je povinnost, pojem se stejným vztakem ke skupině, jaký má sobeckost k jednotlivci.
O morálním instinktu, který není vrozený, ale dlouhodobě kultivovaný a pěstovaný prací na sobě samém.
O násilí, které je nejvyšší autoritou, sílou ze které jsou veškeré další autority odvozeny a o falešných přesvědčeních, na kterých celá řada lidí lpí. Jako že násili nikdy nic neřeší.
O povinnosti, jež je dospělou ctností a proto dospělým se stane jen ten, kdo o ní získá povědomí a přijme ji jako dražší než sobectví.
O inteligentních elitách, které když necháte řídit věci, tak budete mít utopii.

11 17.11.2022

Podívejte se na ně... na ty Kelty... jak oni pracují a snaží se. A co všechno oni nemají za udělátka. A proč se tak dřou od rozbřešku do úsvitu? Co to je za podivné způsoby... nad tím nejedna slovanská hlava se kroutí a podivuje... možná dodnes... jo, jo, aneb román bez růžových brýlí...

2 12.11.2022