joachim36 komentáře u knih
Slyšel jsem ve formě rozhlasové dramatizace a byl jsem naprosto uchvácen! Je to poučnější než Vladař od Machiavelliho. Zábavnější než Hra o trůny. A ještě se člověk přiučí o naší historii. Těším se na četbu v knižní podobě.
Pokud jste milovníky Velkého rybího receptáře Miloše Štepničky, hlavně kvůli těm zajímavým textům okolo ryb a ledasčeho jiného, tak si touto novou verzí před potencionálním nákupem raději prolistujte. Nová verze totiž doznala úpravy v podobě ořezání textů a fotomaniacké prezentace, kde není strany aniž by tam nebyla fotografie. Pro mě osobně to knize spíše uškodilo, ale někomu to zase může vyhovovat více...
Pokud se v houbách ještě tak nevyznáte, vezměte si tuto knihu společně s atlasem a pusťte se do zajímavého čtení. Odnesete si tak několik zajímavých postřehů, které se Vám později v lese budou určitě hodit.
Překvapilo mě vylíčení kulturní revoluce, zajímalo by mě jestli je tomu tak i v čínském vydání? Bavily mě ty zvláštní příměry, které působí jak z jiného světa. Jako celek mi to ovšem přišlo takové podivné a né moc zábavné. Od světově nejlepšího celeru jsem čekal asi něco jiného.
Malevil patří k jedněm z těch nejlepších knih, které jsem kdy četl. Už je tomu sice pár let, ale přesto někde hluboko ve mě stále silně rezonuje. Pamatuji si třeba Emanuelovu myšlenku o tom, jak technologie, které nám měly ušetřit více času k žití, ve skutečnosti všechno pouze urychlily a ten čas nám v konečném důsledku vzaly. V té době se jednalo o telefonní aparát a osobní automobil... a dnes máme pracovní emaily v mobilním telefonu.
V čase Vánočním bratr často z této knihy předčítá. Ono se zdaleka nejedná pouze o receptář, ale spíše o historický a sociologický exkurz do naší české společnosti, nejen co se ryb týče. Brilantě napsané analýzy pana Štepničky jsou platné i dnes, po více jak 10 letech od vydání knihy! A pak tu jsou ty recepty a praktické rady jak na ryby. Skvělá kombinace obojího činí tuto knihu poprávu výjmečnou!
"Když jedni zabíjejí, druzí přicházejí s pomocí" - Ukrajinci, Poláci, Židé, Němci a Češi jako sousedé na Volyni. Díky této knize velmi dobře napsaných a sestavených reportáží, se můžete seznámit se smutnými událostmi, která se během druhé světové války a po ní staly na Volyni. Vzhledem k tomu, že tam žili i naši bratři a sestry Češi, tak bychom si knihu neměli nechat ujít. A to tím spíše, jak se dozvíme, že se nemáme zač stydět.
Stručně, ale dost věcně a přehledně poukázáno na zakopaného psa na Balkáně. Aneb co se stalo a stává v neuralgickém bodě, kde se potkávají minimálně tři světová náboženství a množství národů na malém prostoru a co z toho čas od času vzejde. Je zajímavé, že když se tento experiment zkusil i v jiných zeměpisných šířkách, tak výsledek byl dosti podobný (Halič, Rwanda a jiné africké státy, Přední Východ, koneckonců i Sudety). Ale to ještě neexistoval spásný multikulturalismus, který všechny problémy s úsměvem na tváři překlene.
Vzhledem k tomu, že diskuze na toto téma je v naší zemi přeci jen o něco svobodnější, tak jsem si naivně myslel, že mi bude většina faktů a skutečností předem známá. Žil jsem chvíli v Holandsku a odnesl jsem si od tamtud také spoustu postřehů. Sám jsem tedy nyní při četbě nepříjemně překvapen, jak hluboký a dlouhodobý problém tu před Evropou stojí. Je to výrazně smutnější čtení, než jsem předpokládal.
Je to ten vzácný případ, kdy učebnice je takřka až knihou. Dodnes si pamatuji s jakou radostí jsem se z ní učil / četl si jí. Kdyby byly všechny učebnice takto dobře podány a napsány bylo by studování opravdovou radostí.
Tato kniha dokazuje, že skutečnost může být mnohem šílenější než vymyšlené hororové příběhy. Člověku při četbě tuhne krev v žilách. A člověk si uvědomí, jak relativní může "cena života" být. Jedna z těch knih, kterou by si měl každý přečíst.
Dnes se z jedné strany na člověka valí informace o tom, jak jednou se na Sahaře vybuduje obří fotovoltaická elektrárna, která bude zásobovat elektřinou půl zeměkoule. Školáci v pátek chodí stávkovat za klima a proti jaderným elektrárnám. Každý den nějaká další automobilka oznámí přechod na elektromobilitu. A potom někdo v rádiu řekne, že na nic z toho nemáme připravenou páteřní rozvodovou síť. Někdo jiný k tomu dodá, že ve hře o klima je tolik proměných, žo o některých ani nevíme. A tudíž snahy aktivistů připomínají boj proti větrným mlýnům, s tím paradoxem, že mimo jiné i o ně se bojuje. Tak kdo se v tom má vyznat? Pokud si chcete rozšířit obzory a zorientovat se v problematice energetiky, tak vřele doporučuji právě tuto knihu.
Take si ze školních lavic pamatujete vyprávění o tom, jak ve středověku byl arabský svět kulturně na výši oproti kontinentální Evropě? Už vám nikdo neřekl jak to bylo dál, že se to celé naprosto obrátilo a pokračovateli antiky se stala právě kontinentální... potažmo celá západní civilizace? A už vůbec nikdo vám neřekl jak se ta proměna otiskla do psýchy islámského civilizačního okruhu? Pokud se to chcete dozvědět tak si určitě přečtěte tuto knihu.
Je zajmavé, že tenkrát kniha zvedla vlnu sebevražd, kdežto dnes se nám jeví Werther jako "nepříjemný, ukňouraný a litující se" člověk. Nebo rovnou "neschopný ubožák bez kousku cti a odvahy, který se jen koupe v hektolitrech patosu a sebelítosti". A tak podobně viz komenáře níže. Je tedy Werther hrdinou, nebou antagonistou příběhu? Co když je obojím zároveň? Na začátku je to milý, přemýšlivý kluk s dobrým pozoravacím talentem a čistým srdcem. Na konci je to odporná zlomyslná bestie plná zloby, která svým sobeckým činnem napáchá mnoho škod právě na svých nejbližších. A to vše okořeněno pocitem, že provádí něco vyššího, že bojuje proti systému. Nevidíme snad pořád stejný jev i dnes? Střelby na středních školách, sebevražedné teroristické útoky... jen Werher byl tedy mnohem chytřejší ve způsobu jak psychologicky poškodit své oběti. A vůbec ten závěr, těch posledních několik stránek knihy, ty za přečtení opravdu stojí. Jak je kniha rozvláčná, tak poslední stránky gradují do epesního dramatického finále v neuvěřitelném spádu. Poté člověk knihu na chvliku odloží, popřemýšlí a řekne si... Werher to docela posral. Byl tak chytrý, že si k tomu nalhal spoustu blbostí, které jeho jednání ospravedlnili. Tak si dej kurva pozor, ať se ti to nestane taky! Proto pět hvězd. PS.: Nevím proč, ale od začátku jsem Werhera viděl jako hraného Kryštofem Hádkem. I ten jeho hlas k Werthrovi sedne. A kdyby to někdo šikovně natočil s ním v hlavní roli... byl by to takový Vodník dva.
Tak jsem si konečně spravil chuť poté, co jsem nedávno dočetl jeden rádoby humoristický román rodu nejlepší celer. Brysonoův inteligentní humor mi pořádně rozhýbal bránici . Krom humoru kniha zároveň čtenáři přinese mnoho věcných poznatků o východní části Spojených států. Od geologie přes historii až třeba k botanice. A nejen to, ale i praktické informace k životu na cestě. Tento styl střídání věcných pasáží s veselým vypravováním a různými historkami je mi vskutku velmi sympatický. Knihu jsem si navíc přečetl v angličtině a pan Bryson má opravdu bohatou slovní zásobu. Takže pokud si jí někdo chce rozšířit, jedná se o trefu do černého.
Kniha je sice kolekcí několika rozdílných příběhů, které vlasně nic moc společného nespojuje. Knihou se tedy nevine nějaká jednotná nit. Přesto je ale každý příběh velice zajímavý a člověk se dozví věci o kterých kolikrát ani neslyšel. Navíc je koupě této knihy možnost, jak podpořit vynikajícího "blogera" ... spíše analytika... Mariana Kechlibara.
Myslím si, že babička by neměla být na seznamu povinné četby pro děti. Ona to totiž není knížka pro děti a člověk knihu ocení, až když má něco za sebou. Potom teprv uzří kolik pravdy, moudrosti a dobroty ta kniha skrývá. Právem je ta kniha vysoko ceněna. A nutit někoho jí číst v mladistvém věku, jí zde jen ubírá z hodnocení. Povinnou četbu jsem z principu nikdy nečetl. Mělo by se to jmenovat "List doporučené literatury", protože kniha má do života člověka vstoupit, až když je pro ní dobrý čas. A Babička je věru jednou z těch knih, za kterou budete rádi, že do vašeho života vstoupila. Ale na to musí uzrát ten správný čas....
Rozhovorová forma knihy není vyloženě špatná, text je přehledně rozčleněn do kapitol, které vždy řeší nějaký okruh otázek. Kniha je také velmi zdařile graficky zpracovaná. Občas mi ale přišlo, že by některá témata mohla jít do větší hloubky, místo toho přijde otázka, která přejde na jiné téma. Přeci jen si člověk ledasco četbou této knihy uvědomí, a poslední kapitolou obzvláště. Přesto bych ale více preferoval ucelenější formu knihy než je rozhovor. Nadruhou stranu, při vytížení pana Koláře, by taková kniha možná nikdy nespatřila světlo světa, a to by byla škoda.
Ono se to nečte jednoduše. Na to aby to byl opravdu vynikající román, tomu prostě z vypravěčského hlediska něco chybí a nevím jak to pojmenovat. Postavy mají někdy prazvláštní mentální pochody, nebo jsou zvláštně popsány (ty pochody) a některé dialogy působí velmi nepřirozeně. Možná by pomohlo románu určité seškrtání rozsahu. Nadruhou stranu je to krásné co se týče geografické výpravy, popisu míst a místních reálií. Tady se nezapře autor coby zkušený cestovatel s bystrým pozorovacím talentem a skvělou analytickou myslí. Knihu tak do nebe vynášejí občasné, většinou monologické promluvy či dopisy, popisující realitu zobrazovaného světa. Ty jsou přímo hodné tesání do kamene! Proto pět hvězd.
Knihu jsem přečetl v rámci sázky s kamarádem. Nebýt toho, tak bych pravděpodobně knihu celou nedočetl, tak jako mnoho lidí, dle komentářů zde uvedených. Když jsem začínal číst a někdo se mě zeptal jaké to je, tak jsem říkal, že je to takové "švédské". Myslím, že to je i docela trafné. Je to prostě takový "švédský". Tím mám na mysli, že se nám tu představí jakýsi obraz světa viděný prizmatem mainstreamových švédských očí. Jihoafrická republika a apartheid = jen zlo a rasismus a výmky nejsou dovoleny. Postavičky jsou směšné a ubohé. Izrael = zlo, které podporuje zlo jihoafrické republiky. Postavičky jsou zákeřné. Švédsko = země veselých a komických lidiček, kde takřka neexistují problémy a zlo, pokud je, tak je tak komické, že ani nemůže být zlé. Postavičky jsou milé a prosťoučké, takový hobitové. Fiktivní příběh knihy (dá-li se to tak nazvat) je vsazen na dost dlouhou časovou osu realných politických skutečností. Ty jsou ovšem výsekově vybranné a kategorickým soudem posouzené. Kauzální události, které se nehodí do krámu, jsou zcela vynechané. Tak například, když se v knize píše o zvolení Georga Bushe ml. prezidentem USA, tak se dozvíme, že vyhrál BOHUŽEL namísto Al Gora i když měl méně hlasů. A že následně zničil Irák Sadáma Husajna, kvůli zbraním, které neexistovali. Jak vidno historicky vzato to sedí, ale nějak se zapomnělo na jednu takovou malou nepodstatnou událost, bez které by se to nestalo, že... 11.září 2001. Kategorický soud tam máme, a specifika amerického volebního systému nejsou důležité... prostě vyhrál ten zlý a dobrý prohrál. Celá kniha je plná takovýchto pseudopolitologických a agitujících blábolů... co je ale nejhorší... ono to vůbec není vtipné!!! V nejlepších případě je to úsměvné, ale tak strašně předvídatelné a na pilu tlačící, že číst to je doslova nudné. A to mi přitom věřte, že já absurdní humor ála Monty Python mám věru rád. Jedinou světlou chvilkou byla skoro závěrečná scéna s premirém Reinfeldtem kopajícím v lakýrkách brambory, králem Karlem XVI usekávajícím hlavy slepicím a "hrdiny" knihy u babičky Gertrud. Jinak na "zábavný román" je to neuvěřitelně nezábavné. Protože se trochu zajímám o dění ve Švédsku, nemůžu si pomoct, že tato kniha na mě působí tak, že Švédové mají problém s vyrovnáním se se svojí vlastní minulostí, se svým institutem rasové biologie, s kolaborováním s nacisty. A tak tu čteme příběh geniální černošky ze slumu, která nalezne to konečné štěstí ve Švédsku. A tak se nemusíme zabývat, tím, že dnešní Švédsko je všechno možné, jen né zemí bez budoucích problémů.