joachim36 komentáře u knih
Krásně napsaná novelka s překrásným jazykem a svým způsobem i filosofií, nad kterou stojí za to popřemýšlet...
Narozdíl od anglických novel stejného žánru z konce 19. století, působí postavy v této francouzské knize jako skuteční lidé, kteří mají své motivace, city a vztahy. Text navíc není nijak zbytečně obscéní, nebo pornografický, ale příjemně se čte. Nevím do jaké míry se dá tato novela považovat za historický vhled na tehdejší pařížskou vyšší společnost, ale pokud ano, tak je to zajímavý střipek do mozaiky. Jediné co autorovi nevěřím (nebo spíš nechci) je posedlost snad všech postav zadnicemi.
Jo, Opona je opravdu vydařený román. Doslova jsem ho zhltal. K závěru je to občas až crazy. Těšil jsem se na konec ála návrat Edmonda Dantése, ale to si může čtenář jen sám vymyslet, co by Josefovi Kraalovi přál. Knihou čtenáře doprovází humor a vynikající imaginativní jazyk. Ze spousty myšlenek a tezí, které v knize zazní musí dnešním levičákům praskat cévky. A to je příjemný bonus, kvůli kterému dávám plný počet hvězd :-)
Překvapivě svěží povídkový soubor mi svým imaginativním stylem psaní a smyslem pro humor opravdu konvenoval. Občas nějaké povídky v určitých pasážích lechce drhly, ale vždy to vyrovnala závěrečná pointa.
Pokud neznáte Pavla Černého, tak budete v ruce držet cestopis, který vás pravděpodobně hodně pozitivně překvapí a odnesete si mnoho cenných postřehů. A to hlavně co se mentality a pracovní morálky kurzantů z nejrůznějších zemí světa týče. Psáno bez příkras a pro útlocitnější jedince, možná až nekorektně. Možná budete překvapeni, že ne všechny africké země jsou totální zapadákovi a naopak u zemí od kterých byste čekali více, budete zklamáni. Jedna z těch knih, která vám otevře oči o něco více. Vše korunuje skvělý závěr, kdy u piva s holandským a anglickým kolegou diskutují o bezpečnostní a zbraňové legislativě v jednotlivých zemích. A až tady vám dojde, v jak osvícené zemi (zatím) žijeme. Při četbě jsem si vzpomněl na vynikající cestopis Svět bez růžových brýle od nedávno zesnulého Ludˇka Frýborta. Doporučuji všemi deseti.
Čekal jsem více "historie", každopádně i tak kniha přináší spoustu zajímavých střípků, které nemusí být tak známé. Často jsem se při čtení přistihl s pocitem, že by se mohlo jít do většího detailu a rozebrat věci podrobněji. Naštěstí kniha obsahuje odkazy na jiné autory a další literaturu, což zvídavý čtenář ocení. Když se v knize objevila kapitola o covidu, nejprve mi to přišlo jako zbytečné tahání pěny dní do knihy, která je přeci jen o delších časových řadách. Během čtení jsem ale změnil názor. Jsou to sice jen dva roky, ale já už málem zapomněl čeho všecho jsme byly svědky. Jsem rád, že to v té knize je a že to tam i zůstane pro čtenáře, kteří si to budou číst v budoucnosti. Třeba to ocení.
První část knihy na mě opravdu mocně zapůsobila. Rozbor společenské změny je opravdu velmi realistický, a odpovídá tomu co se dělo v nejrůznějších částech světa a z různých příčin (obležené Sarajevo, New Orleans po hurikánu). Čtenář si opravdu uvědomí, že toto se může stát i nám, zde a tady v našich reáliích. Pro mě jako mimopražského bylo zajímavé sledovat pohyb protagonistů na mapě, a tím si vytvořit o Praze větší povědomí. Druhou částí knihy, která líčí události více z výšky a globálněji, jsem se pročetl s menším nadšením, abych se ve třetí závěrečné části, opět mohl ponořit do zajímavého příběhu s parádním sci-fi závěrem. Super kniha, kterou nelze nedoporučit.
Vše podstatné již bylo v komentářích napsáno. Mohu pouze souhlasit a přihodím, že autor je vynikajícím pozorovatelem se smyslem pro detail a schopoností se zároveň na věci podívat s nadhledem.
Při knize si člověk uvědomí jak systematicky a plánovitě nacisté spolu s henleinovici postupovali vstříc svému vítězství a jak rozhodující vliv na celou záležitost mělo jejich PR. Důležité je být první, kdo začne lhát. Dokonalou synchronizaci ilustruje například scéna z nemocnice ve Falknově (Sokolov), kam byly dovezeny zraněné češky po incidentu v Habartově. Německý doktor již měl zcela jasno o tom co se stalo a vše podával v duchu předem vypracovaného plánu a anglickému novináři vzásadě znemožnil je vyzpovídat. Ano, tato kniha je důležitým svědectvím doby. A nám budiž mementem, že desinformace nejsou novodobým vynálezem, ale že se používají již od nepaměti.
Když jsem dočetl první část knihy a pochopil, že se musím rozloučit s prvním protagonistou, dolehla na mne lítost nad tím, že se nebude příběh dále rozvýjet již načatým směrem. Pochvíli jsem byl ale stržen vyprávěním druhé, naprosto rozdílné postavy, a už jsem jen napjatě čekal, kdo bude ta třetí. Závěr knihy mě pak naprosto překvapil. Jedno z nejsvěžějších čtení, které jsem četl a ocenit mohu i doslov, který není jen směsicí prázdných slov.
Ve snu by mě nenapadlo, že český odboj vyhazoval do povětří budovy v hlavním městě reichu. Skutečnost, že jsem se toto dozvěděl teprve nyní z komiksu hovoří buď o mé ignoranci, nebo o tom, že při výuce dějepisu se nikdy nestihne projít 20. století. Miloval jsem staré komiksy v abíčku, a toto mi je moc připomíná a tak dávám plný počet hvězd, přestože z hlediska příběhu je to takové přeskakující a několikrát jsem měl pocit, že by se mohlo jít do větší hloubky. Každopádně vynikající odrazový můstek k dalším materiálům.
Psal se rok 69, děti neměly mobilní telefony s všudypřítomným internetem a úroveň civilizačního komfortu byla níže než dnes. A už tenkrát Miloš Zapletal krásně popsal rozdíl mezi táborem organizovaným ... řekněme "prefabrikovaným" způsobem... a tábory, které si stavěl jeho oddíl sám, svépomocí a kde si děti samy vařily a musely se postarat. Co myslíte, ze kterých dětí vyrostly o něco dospělejší lidé?
Dostal jsem jednu takovou nepříjemnou nemoc, pocházející z Číny, a v lepších chvilkách jsem si jí chtěl ukrátit četbou nějaké zajímavé knihy. A byla mi doporučena právě tato. Zombie apokalypse moc neholduji, nikdy jsem nic takového nečtl, filmy vynechával a tak jediné letmé setkání probíhlalo přes pár počítačových her. Ale této knize musím dát palce nahoru! Nebezpečný vir, který se začne šířit z Číny do celého světa, až ho celý pralyzuje. Různé státy na něj reagují různě a s různým účinkem. Lidé se v zoufalství snaží utéct kamkoliv, aby zachránili holé životy. Podaří se jim to? Podaří se světu zvrátit nebezpečnou pandemii Zombie? Ideální četba pro překonávání jedné nepříjemné nemoci.
Nenapadlo by mě kolik příběhů se dá vložit do tak tenké knížky.
Mě učarovala forma dopisů a deníkových záznamů. Přeci jen lidé přelomu 19. a 20. století ještě neznaly sms, wassupy ani instragramy. Oproti tomu ti z vyšších vrstev uměli řecky, latinsky, byli všeobecně vzděláni a tomu odpovídal i jejich písemný projev.
Autor sice osobně rumunské hory nenavštívil, ale popis pobytu Johnatana Harkra, je velmi sugestivní a naprosto se těším až osobně tuto část Rumunska navštívím.
Z knihy se dá vydestilovat několik dobrých a důležitých myšlenek, které jsou v tomto případě podloženy osobním životem autorem.
1. Prostředí ve kterém vyrůstáte je naprosto klíčové. De facto pro zbytek vašeho života.
2. Sociální mobilita ve smyslu rovnosti příležitostí, je nesmírně důležitá.
3. Patologické společenské jevy, nevyřešíte prostým "sypáním" peněz ze shora.
4. Naopak... ono to může tu patologii ještě prohloubit a hezky přiživovat.
A dále si čtenář odnese něco málo z místopisu a historie východního Kentucky a jižní části státu Ohio. A je to přitom věru čtivé.
Informačně bohaté a napsané krásným poetickým způsobem.
Já jsem jako kluk tuto literaturu nikdy nevyhledával a nečetl. Do skauta jsem nechodil. To radši sám do lesa na kole. Pak jsem se dostal ke knihám Miloše Zapletala o všemožných hrách a jednoho krásného dne jsem si z antikvariátu odnesl skvost. Jeho knihu o vedení skautksého tábora. To mě nadchlo a uvědomil jsem si, že jsem od táty kdysi dostal Ostrov prátelství, se slovy, že to je lepší než Foglar. Po letech jsem si ji konečně přečetl a musím dát za pravdu tátovi a všem, kteří zde o ní tak hezky píší. Ano, knihy Miloše Zapletala jsou boží. Jsem rád, že díky takové knize si člověk uvědomí, jak moc takový zážitek může mladému jednotlivci změnit život v pozitivním slova smyslu.
Krásný etnografický exkurz do dob našich předků, díky kterému se už možná nebudete koukat na položky v nákupním seznamu, jako na předměty běžné spotřeby :-)
Pod jednoduchým jazykem knihy je ukryt krásný příběh o síle lidského odhodlání, o pevné vůli, pokoře a o víře. O víře, že soukolí celého universa nakonec tíhne k dobru. Ale také o opaku. Tedy o pýše, touze po majetku vydobytého na úkor jiných. O tom kterak brutální síla a intrika mohou mít na první pohled navrch.
Zároveň si čtenář odnese vhled do fungování středověké společnosti, dozví se o vývoji architektury tohoto období a naučí se něco detailů z anglických dějin 12.století. Sic je to možná až moc černobílé, doporučuji k přečtení.
Před mnoha, mnoha lety jsem si kdesi na nějakém letišti pořídil "IT" - 1367 stránek anglicky psaného textu. Po pár desítkách stran a se slovníkem po ruce, jsem na čtení rezignoval. Poté se narodil Kindl s integrovaným slovníkem a já začal, konečně, číst knihy v angličtině, což je věru vynikající věc. TO bylo zasunoto někde hluboko v mé paměti, až se mi do ruky dostala kniha od Štěpána Krále - Memoáry o řemesle, což je tak trošku Štepánův životopis. I zjistil jsem, že je to člověk s neobyčejným pozorovatelským talentem a s obrovskou schopností vypravovat příběhy. Tak jsem si vzpoměl na TO. Jsouce již schopen číst v cizím jazyce, jsem se do toho rozsáhlého díla pustil. Mám radost, že jsem si přečetl ty memoáry, neboť dětství, které autor prožil v Maine krásně osvětluje svět knihy a svět dětských hrdinů. Bavilo mě číst ty jednotlivé kapitoly, bavily mě jednotlivé postavy, líbilo se mi přeskakování časových linií. Užíval jsem si Mikovy zápisky o historii Derrry. Trnul jsem napětím, když byl Losers club šikanován bandou Henryho Bowerse. Přemýšlel jsem o klaunovi, o amorfním zlu, co se to a proč se to děje? Užíval jsem si k dokonalosti vykreslené postavy dospělých, a jak koliduje jejich svět se světem dětí. Do momentu, kdy naši hrdinové vstoupí do kanálu, má za mě kniha 5 hvězd podtržených. Ta poslední část, kdy kniha spěje ke svému vyvrcholení, pro mě byla jakousi ledovou sprchou. Jako by najednou kouzlo předchozího zhaslo a na místo toho přišlo TO. Ale jakési velmi zjednodušené, neúplné, nedosahující kvalit toho co tomu předcházelo. Alespoň tak jsem to subjektivně vnímal. Jako by Štěpánovi došla trpělivost, už aby TO měl dopsané (po těch letech se mu nedívím).... Možná jsem to jen nepochopil, nebo pochopil špatně. Bohužel ty poslední kapitoly mě zanechaly zklamaného :-( Sám nevím jaké hodnocení tomu mám dát. Napsané je to vynikajícně. Naprosto chápu lidi, které mrzí, že Štěpán Král se věnuje žánru, kterému se věnuje :-) Leč jeho to tak baví, jak o tom píše ve svých memoárech.