Joges komentáře u knih
Jedna z mých nej - "fantasy" knih mého dětství. Vážně je dobrá.
Poněkud rozporuplné čtení. Místy je příběh čtivý, zajímavý, někdy jsem měl sto chutí knihu pro její banálnost odložit a už se k ní nevracet. Z celkového pohledu se mi kniha nakonec líbila. Zaujala mě historická fakta, líbilo se mi občasné životní moudro. Závěr knihy je velmi zdařilý.
Román se sice rozjíždí pomalu, zato však velmi slibně. Přiznám se, že se mi do čtení silnější bifle nechtělo. Ale asi po stovce stránek jsem se začetl a už jsem knihu nepustil z ruky. Závěr byl výborný, překvapivý, jedinečný. Ken Follett je mistr fabulace a mistr příběhu. Zatím žádná jeho kniha mě nezklamala.
Další výborná kniha Kena Folletta. Děj pozvolna nabírá tempo, vrcholí a graduje. Závěr thrilleru je opět excelentní. Posledních sto stran musíte zkrátka dočíst na jeden zátah. Postavy jsou věrně popsané, plastické, takže si je po nějaký čas uchováte v paměti.
Výborně napsaná kniha. Čtivá, gradující, napínavá. Ken Follett je vynikající spisovatel. Po tomto autorovi těžko rozečítám jakékoliv jiné knihy. "Bravo mr. Follett".
Předchozí díl Konec kruhu byl o něco slabší, kniha Strážci úmluvy je však brilantní. Je napínavá, dobrodružná a občas i vtipná, zkrátka je dobře napsaná. T.Egeland je dobrý spisovatel.
Pravda, "Dítě číslo 44" je poněkud morbidní, mrazí z něj v zádech, přesto je to mimořádné dílo. Obdivuji autora, který podle podobných událostí vystavěl a napsal tento působivý a dechberoucí příběh. Kniha mě upoutala hned od prvních stránek, takže jsem ji zhltal během dvou dnů.
Devítiset stránková kniha přečtená za jediný týden, to už o něčem svědčí. A krátce na to shlédnutý i televizní seriál. Byl dobrý, ale už ne tolik, jako Follettova kniha. Při četbě pracuje vaše fantazie na plné obrátky, popis je totiž velmi věrný, plastický. A děj - spletitý a napínavý. Postavy si téměř hned oblíbíte, a jen tak brzy na ně nezapomenete.
Kniha, kterou mohu číst opakovaně. Je v ní mnoho moudra i laskavého humoru. Je to poutavý příběh z nelehkého období jednoho irského chlapce a jeho rodiny. Zkrátka Andělin popel je skvostem v mé knihovně.
McCourt: "Když povídám lidem, o čem ta kniha je, říkám obvykle, že je o jedné irské rodině a o jednom otci, který pije, a že spousta lidí v ní umírá na různé nemoci a že je to opravdická legrace. A oni si myslí, že jsem blázen."