Joges komentáře u knih

Napínavý a skvěle napsaný román, ve kterém to dýchá a žije. Šestice Hráčů v čele s nemilosrdným Radkem je drsná a zajímavá parta, která si nebere servítky. Druhá a podstatně slabší skupina (tři kluci a jedna holka), která je docela jiného ražení než Hráči, která stále po něčem pátrá nebo vyráží za dobrodružstvím, mě ovšem zaujala o něco více. Dokladem poutavého zájmu z řad prvních čtenářů je například výstižný komentář z přebalu knihy: Je to Foglar říznutý McBainem. Nebo spíš obráceně. Proti Rychlým šípům tu kromě Mažňáka stojí i Hannibal Lecter (Jan Valeš).

44 07.12.2021

Propad do dějiště historických událostí, zajímavé prostředí i postavy, spletité osudy, prostě nádhera. Už dlouho mě žádný český román tolik neupoutal. Kniha svým nestranným popisem událostí připomíná Sňatky z rozumu, a ty já můžu. Vadilo mi pouze přeskočení válečného období, což autorce s mírným povzdechem odpouštím. Jak jsem se totiž dozvěděl, bude pokračování!

93 30.04.2020

O něco povedenější a ucelenější než první díl. Stefan Ahnhem neskutečně baví, napíná a překvapuje. Osudy postav proplétá pozoruhodnými událostmi a peripetiemi, přitom děj plynule vypráví. Mnohovrstevnatý krimiromán má přesah, nápad i vtip a je právem oceňovaný. Přesto některým událostem, četným mordům a občas i samotnému Fabianovi stále nevěřím.

72 09.02.2020

Stefan Ahnhem je bezesporu výborný vypravěč oplývající fantazií a intelektem, to mohu podtrhnout. Ve své úvodním knize FR chce čtenáře bavit, napínat a šokovat, pochopitelně. Tady se však Ahnhemovi tolik důležitá osnova krimirománu vymkla z rukou a mimořádně nakynula. Vznikl tak guláš všeho možného. Takovým námětům nevěřím. Nad takovými knihami se jen usmívám. Možné spoilery! PLUSY: vedle výše uvedených kladů i spousta dobrých postav; velmi dobře popsaný motiv šikany; občasné brilantní scény; gradující napětí. MÍNUSY: mizerné, téměř žádné reálie; nepřiměřený počet mrtvých; nabubřelá osnova příběhu; neuvěřitelné scény; opět nesmrtelný hrdina.

68 26.01.2020

Docela velké překvapení. Je to téměř reálný, uvěřitelný příběh. Příběh napsaný tak, jak by se ve skutečnosti mohl odehrát. Autorka neplýtvá zbytečnými slovy a pasážemi, zručně vykresluje postavy i prostředí, připravuje si půdu pro závěrečné finále, čímž napětí pozvolna graduje. Samotný závěr není zoufale nafouklá bublina s ovacemi, ale jen prostý akt střetu mezi protagonisty a antagonisty. Kniha mě bavila od začátku do konce.

65 13.01.2020

Po celou dobu četby jsem zažíval nechuť a zmar. Zprvu jsem se do příběhu (napůl detektivky, napůl románu) nemohl začíst. Vadil mi způsob vyjadřování i detailní popis reálií. Někde mezi třetí a pátou kapitolou nastal ale zlom. Konečně jsem se začetl. Najednou mi nic nevadilo. Zároveň se dostavil neklid, podivné napětí a obava o hlavní postavy. Po přečtení mi pak děj knihy ještě několik dnů rezonoval v hlavě. Příběhy, které zalezou až pod kůži, mám rád. Smekám před autorem, který dokázal tak mistrně pojmout a vytvořit příběh z dějin Švédska.

70 06.01.2020

Takové mysteriózní strašení. Víc duchařina a pátrání po starém případu než skutečný krimiromán. I když závěr je přitažený za vlasy a arogantní policie většinou iritovala, dávám knize plný počet bodů. Vyšetřování případů i propletené dějové linky totiž velmi bavily. Dobré jsou i postavy nebo plynulý děj. Zkrátka a dobře - sympatická oddechovka na zimní čas.

61 28.12.2019

Pomalý nicneříkající rozjezd málem odradil. Naštěstí jsem vydržel. V dalších kapitolách to byl už klasický Dán, který nezklamal. Snažil se a překvapoval. Mordparta plná humoru dostala tentokrát minimum prostoru, což vůbec nevadilo. O to více přibylo zajímavých příběhů a případů a závěr byl doslova gordický uzel. Navíc popis socialistického zřízení byl velmi výstižný. Na Uzel hned tak nezapomenu.

63 28.12.2019

Námět byl zajímavý, ten se Marsons povedl. Zpracování mi bohužel tolik nesedlo. Bylo povrchní, ploché, nedotažené – takový okleštěný příběh z Reader´s Digest. Některým výrokům jsem se musel i smát. Ani dvojice Stoneová - Bryant mi nesedla. Jde ale o prví díl, tedy o prvotinu, ostatní dílům dávám proto ještě šanci. Já raději plnohodnotné krimi a bichle jako například od Larssona, Keplera, Bjorka, Maye a pod.

56 28.12.2019

Ambiciózní Kaštánek s neopomíjenou dánskou politikou šlape na paty nejlepším skandinávským krimithrillerům, to jsem si uvědomil hned na začátku. Krimipříběh je zajímavý, napínavý, má spád, rychlé tempo, propracovaný námět i zajímavé postavy. Několik málo přešlapů a příliš velkých náhod, mě však přinutilo k tomu, abych při hodnocení něco málo slevil. Málo platné, jsou tu ještě další autorská esa, která občas vyráží dech.

63 28.12.2019

Více temný příběh s hororovými prvky a mix dalších žánrů, než klasická dobrodružná četba. Autorův text, námět i jazyk jsou moderní, strhující, dobře se čtou, také o napětí tu není nouze. Místy je ale Prašina ponořená do takové tmy, až jsem se občas ztrácel. Byl jsem v podzemí či nad zemí? I když nejsem cílová skupina a po ponuré cestě Prašinou se nejspíš už nevydám, dávám knize plný počet. Nejdůležitější asi je, že je tu kniha, která baví dětské čtenáře a napíná je doma nebo v knihovnách při četbách s Andersenem.

55 28.12.2019

Konečně nová a hlavně podařená próza pro děti. Příběhem se prolíná napínavé dobrodružství i dobře vymyšlená fantasy. Zajímavé jsou postavy dětí (Edwin, Anežka, Ptáček, Klárka, Viki) i dospělých. Všechny postavy jsou velmi plastické a propracované. Sotva se čtenář začte a zorientuje v ději, už hltá kapitolu za kapitolou. Snad jen často zmiňovaná šikana občas sklouzne k naivitě, ale v závěru je všechno vysvětleno, čtenář záměr uvedené šikany pochopí. David Jan Žák připravil další pokračování příběhu, takže mladí nadšenci tohoto žánru i knihy se mají na co těšit.

48 28.12.2019

Knihu jsem koupil jedenáctileté dceři na Vánoce s tím, že si ji později přečtu také. Po svátcích jsem napjatě čekal, co ona na ni. „Hmm... dobrá, celkem ujde,“ řekla po velmi rychlé četbě. „Co ujde?“ ptám se. „Jsou tam dlouhé souvětí, ztrácela jsem se v nich. Tak mluví a uvažujou děti v první nebo třetí třídě, to sedí, ale starší děcka u nás ve škole tak nemluví. Jinak první kapitola o Mile a celý příběh druhé části je super.“ „No a předchozí první část?“ „Hmmm… normál, nijak zvláštní, moc mě nebavila. Kapitolu Video bych možná napsala taky,“ řekla a šla si číst Dceru ohně.

K jejím slovům se mohu připojit. Zatím co jsem se loni nad audioknihou Nejlepší pro všechny rozplýval nadšením, Klub divných dětí mi přišel zvláštní. Platí stále, že Soukupová je výrazná současná česká spisovatelka, která má smysl pro detail a rozumí dětem, rodičům, dospělým. Podtrhuji také slova uživatelky Sorrow: Autorčin pozorovací a spisovatelský um se tu projevil na plné čáře. Všechno je to pravda, jenom děj - příběh téhle knihy mě neohromil ani neoslovil. Z části je obyčejný, běžný.

Musím také dodat, že podobných „divných“ dětí, o kterých Soukupová píše, je u nás spousta. Město od města, vesnice od vesnice je to různé. Kdejaké dítě pozoruje chování zvířat a živočichů, pokud ho to baví, kdekdo se bojí tmy, kdekdo žmoulá v ruce mobil a točí videa. Také mladé čtenářky s nadváhou nejsou u nás nijak vzácné a ojedinělé, proto skladba Klubu dětí ani příběh moc nepřekvapily.

Vedle výše uvedeného mě dostala také věta v textu, kde tatínek čte dceři z „blbé“ knížky pro děti (To jako vážně? Profesionální spisovatelská hvězda s diplomem scénáristky se naváží do obyčejných knih pro děti? Sama přitom neumí děti zaujmout? Směšné. Sama může pokrýt knižní trh knihami pro děti. Jenom nevím, jestli děti budou její knihy vyhledávat). Proto mě napadá, které jsou vlastně dobré a lepší knihy pro děti, když tahle dobrá ani lepší není. Dospělým čtenářům se možná líbí, ale co děti, které nad ní ohrnují nos?

44 28.12.2019

Tahle kniha se musí přečíst na jeden zátah. Pokud si dáte od čtení tři nebo čtyři dny pauzy jen proto, že máte případné povinnosti (podobně jako já), ztratíte nit. Musel jsem pročítat předchozí kapitoly, abych se vrátil do děje. Mohl bych se vymlouvat, že mě téma příliš nezaujalo, že bylo složité, popisné a tak podobně, ale opak je pravdou. Je to propracovaný mnohovrstevnatý krimiromán, proto nezbývá nic jiného, než spletité děje a osudy postav pečlivě sledovat. Larsson byl zkrátka profík. K Miléniu se časem určitě vrátím.

73 29.11.2019

Další mimořádný kousek z pera švédského autora. Líbí se mi, jak Larsson dokázal pracovat s mnohovrstevnatým námětem, s plejádou nejrůznějších postav a obyčejné věci a děje dokázal napsat velmi poutavě a zajímavě. Jen rádoby drsný závěr, tentokrát přitažený za vlasy, mi přišel úsměvný.

66 18.11.2019

Už dlouho se mi nestalo, abych se během četby vracel v ději a znovu si pročítal a připomínal kapitoly, vychutnával některé výborné části a oddaloval tak konec příběhu. Larsson byl jedinečný vypravěč a mystifikátor. Všechno co nakousl, také uzavřel. Postavy i děje v knize má dokonalé a myslím, že stylem rozvrženého případu se občas přiblížil i detektivkám Agáthy Christie. Famózní dílko.

76 10.11.2019

Stále stejný King. Výborný vypravěč, mistr slova a detailu, znalec lidského nitra. Bohužel i pisatel sáhodlouhých pasáží, opakujících se motivů, postupů a výrazů (něco jako Jeffery Deaver podvacáté). Přeskakoval jsem. A hodně. Z detektivního případu jsem si toho moc neodnesl, jednoduše mi nesedl. Mohu ale dodat, že postava Billa Hodgese je rozhodně zajímavější a reálnější, než například Cormoran Strike s protézou.

52 07.11.2019

Velmi povedený začátek, hned jsem se začetl. Autor dovedně střídá linky - osudy hlavních postav, čtenář je napjatý, jak to všechno dopadne. Všechno klape jak má, až na střední část knihy, kde se popisuje předvídatelná a vleklá dráha Catherine a podivná nereálná cesta Simona, které jsem moc nevěřil. V závěru je vše vysvětleno a popsáno, takže bod navíc, ten už ale celkový dojem z knihy nezachránil.

50 07.11.2019

Pro mně dost špatný rozjezd. Předem známý psychopat a jeho ulítlá brutalita, navíc i některé zbytečné pasáže a kapitoly. Patologie mi nevadí (zlatá Margaret Campbell), ale popisy s týráním mě neberou. Když mě začátek nenadchl, začal jsem přeskakovat kapitoly, k hlavním postavám jsem si nevytvořil žádný vztah, tak bylo vymalováno. Zaujalo mě pouze vyšetřování případu, což je pro celkové hodnocení oceňené detektivky dost málo. Některé knihy mě svým stylem prostě nezaujmou a nebaví.

53 28.10.2019

Pod podbízivou stříbrnou plackou se skrývá docela překvapení. Velmi povedený začátek, příjemný autorský – vypravěčský styl, vyjadřování na úrovni, nápadité střídání kapitol - tj. gradace napětí i budování příběhu. To vše asi do čtyřicáté kapitoly. V závěru knihy jsem měl ale dojem, že pracně vystavěný příběh se začíná hroutit a rozpadat. No a závěru, kdy mi měla spadnout brada překvapením, jsem se dočkal jen překotného vysvětlování co, kdo, jak a proč. Ale i tak se mi kniha líbila.

54 28.10.2019