jozka_II komentáře u knih
Moje srdecni zalezitost. Prazdniny, podkrovni pokoj u prarodicu a Matylda na Indu... pozdeji clovek zjisti i jine veci okolo, pozna par lidi, ale zazitek z te knizky uz mu to stejne nevezme. Skoda, ze tu cestu Avii do Pakistanu nezaziju.
Kdyz se mate stat rodicem, okoli vam prestava davat k vyrocim flasky a zacne se stylovymi darky. Tak se ke mne dostal i Previt. Snazil jsem se pri cteni dodrzovat vekovou ekvivalenci, takze jsem ji cetl dost dlouho. Co k te knize napsat? Ano, autor asi bude otec...
Cetl jsem jako kluk, nejspis asi z povinnosti, kvuli povinne cetbe, protoze jinak mne tenhle zanr nebral. Ale zaujala mne. A prochazela moji knihovnou z bydliste do bydliste. Nedavno jsem si ji pri nejake vzacne chvilce po triceti letech vytahl a precetl. A ono to funguje! Porad je to skvela knizka pro kluky bez ohledu na vek.
Dnes uz skvely historicky dokument o tom, jak se jezdilo na u nas na vodu v 70. a 80.letech. Pokladnice vtipu a vzornik klasickych situaci a pribehu. Vydani z roku 1987 mam doma stylove salatove. Nasledek zapujceni rodicum na Vltavu a jejich vzorne spolupraci. Mama mela rozectene a nechala nahore v nezavazanem lodaku a tatik podlehl sve aureole vodackeho veterana (kterym ale jinak je) a podcenil salbu lomu vody na krumlovskem jezu, takze kdyz k nemu prirazil v domneni, ze tam je par cisel vody, nestacil ani vytahnout nohu a zahucel s lodi, bagazi i hackem-manzelkou do vody pod jez.
Dostal jsem jako kluk k narozeninam a zalozil. Nejak na ni nedoslo, nebyl cas (ackoliv jsem jinak cetl dost). Pak po nejakem case, to uz na stredni jsem se doslechl, ze v mistnim klubu, kam jezdil Lipcik a spol poustet filmy ji budou davat. Nesel jsem (nemam ke zfilmovanym kniham prilis vrely vztah). A pak se spoluzaci vratili a meli oci navrch. Pred filmem se jim dostalo upozorneni, ze tohle neni jednoduchy film a ti, co necetli knihu asi budou tapat, ktere ignorovali. Oni maji neco nakoukano... no a co cert nechtel. Nechapali. To mne donutilo po navratu domu sahnout do policky, otevrit tesne po zacatku a cist. Prvni, co jsem tak cetl byla zkouska gom-dzabarem. A byl jsem ztracen. Od te doby jsem ji cetl asi tak padesatkrat a neomrzela mne. Mimochodem, po letech jsem videl i film. Nedivim se, ze nechapali.
Nevim, po slecne Smilly, ktera se mi libila porad nevim co s dalsimi dily. Jak tohle, tak Tichou divku proste nemuzu stravit. Nerikam, ze je spatna. Jen proste nejak nejsem na stejne vlne. Pripada mi to, jako bych cetl pod vlivem nejake tripismenne latky nebo houbicek. Dej se vselijak prebarvuje, ohyba a utika a zase se vraci. Nevim, treba k tomu jednou dospeju.
Nevim, po slecne Smilly, ktera se mi libila porad nevim co s dalsimi dily. Jak tohle, tak Deti chovatelu slonu proste nemuzu stravit. Nerikam, ze je spatna. Jen proste nejak nejsem na stejne vlne. Pripada mi to, jako bych cetl pod vlivem nejake tripismenne latky nebo houbicek. Dej se vselijak prebarvuje, ohyba a utika zase se vraci. Nevim, treba k tomu jednou dospeju.
Ja nevim, mozna jsem moc narocny, ale ze zacatku jsem cekal, az se to rozjede, pak jsem v tom hledal skrytou ironii a po pulce jsem to vzdal. Uz jsem precetl hodne knizek, ale neco takhle schematicky cernobileho, nudneho a pitomeho jsem jeste necetl. A nedocetl. Zjevne nejsem cilova skupina. Ve srovnani s timhle je "Pribeh opravdoveho cloveka" excelentni literatura.