jungwirth5318
komentáře u knih
Mudroprdy 1
Jakub Hussar
Tenhle modrofialový „špalík“ je designově velmi podařený kousek. Vtipné ilustrační zkratky Daniela Špačka, nápaditá grafická úprava knihy od Veroniky Kopečkové, včetně barevné ořízky; příjemně malá, tak akorát do ruky. Obsahově se jedná o nesourodý trhanec vtípků, zajímavých i banálních informací podaných vždy jednou stručnou větou. Konzervativce možná pobouří poměrně četný výskyt faktů z oblasti lidské sexuality. Citelně postrádám zdroje některých uváděných informací; na druhou stranu je mi jasné, že zábavně míněná publikace nic takového ze své podstaty neřeší (ani nemusí). Právě proto je nutné brát ji především a zejména jako zábavnou publikaci.
Stopy evropských zvířat
Joscha Grolms
Nádhera! To je kniha, ke které není co dodat. Snad jen tolik, že do přírody si ji s sebou asi nevezmete. Víc než 800 stránek něco váží.
Příručka pro syna: Ideální portrét šlechtice karolinské doby
Dhuoda
Franská šlechtična Dhuoda byla na svou dobu (9. století) překvapivě sečtělá paní. A to tehdy uměl číst a psát málokdo, a ženy vůbec! Až si člověk říká, jak to zvládla, když k tomu spravovala panství svého manžela, který sloužil u králova dvora. Ale nejspíš to opravdu napsala: je to celé prodchnuté mateřskou láskou k synovi, o kterém si myslela, že ho už možná nikdy neuvidí a potřebovala mu dát rady do života. Aby byl moudrý, sečtělý, zbožný, odvážný, uctivý k autoritám, věrný atd. atd., zkrátka jak se na šlechtice sluší. Dnešní teenager by podobnými radami pohrdl, ale tohle je středověk, doba jiných ideálů. Přesto jsem tam našel řadu nosných myšlenek, použitelných i dnes.
Tajné dokumenty Sherlocka Holmese
June Valerie Thomson
„Případy Sherlocka Holmese, které z různých důvodů nebyly ve své době publikovány“: jedná se o případy tak či onak zmíněné v rámci holmesovského kánonu samotným Doylem. K tomu je připojena studie „o skutečné totožnosti českého krále“. Kniha nepřekvapí ani neurazí, drží se úzkostlivě holmesovských schémat, včetně četných poznámek a odvolávek pod čarou.
Dětské etudy
Ludvík Aškenazy
Milé, laskavé vyprávění, kratičké střípky ze života otce a jeho malého človíčka, které si arci užije nejvíce ten, kdo už tatínkem takového človíčka byl a dosud na to nezapomněl. Krásný stesk, dojemná vzpomínka, trocha lítosti s pousmáním, skrytá rosa pod víčky, trocha lehkého sentimentu v běhu času a Praha jako barevná kulisa. Mám radost, že jsem tuhle knížku nedávno vytáhl z knihobudky.
Případ ztraceného suchoplavce
Ludvík Souček
Dva příběhy, které nejsou nic jiného, než oťukávání a příprava terénu pro jiný, zásadnější opus – Případ jantarové komnaty. Martin Anděl je takový český Nero Wolfe; své případy řeší bystrým úsudkem z domova, ze kterého prakticky nevychází (Nero Wolfe nechce, Martin Anděl nemůže), a to díky externí síti pomocníků. Jako dítě jsem ty příběhy hltal, obrázku čerta od Kamila Lhotáka jsem se bál, teď už mě to tak nebere. Fascinují mě ale faktografické detaily a strašně mě láká najít si citované dokumenty a novinové články, jestli si je Ludvík Souček vymyslel nebo nevymyslel. Co myslíte?
Meteority a jejich výskyty v Československu
Karel Tuček
I po více než 40 letech nejlepší česká publikace o meteoritech!
Mírně zastaralé informace o složení a původu meteoritů vyvažuje historická část, která se podrobně věnuje všem nálezům a pádům meteoritů na území tehdejší republiky, s odkazy na dobové zdroje a literaturu.
Špalíček českých pohádek
Otakar Chaloupka
Tuhle knihu jsem jako dítě doslova miloval. Především kvůli ilustracím Miloslava Jágra, to přiznávám, ale vracel jsem se k ní opakovaně i díky některým konkrétním pohádkám. Není to tak dlouho, co jsem ji předčítal i dětem, a vesměs se jim líbily právě ty moje oblíbené příběhy. :-)
V zemi Mínótaura
Otakar Štěpánek
Cestopisné vzpomínky přírodovědce Otakara Štěpánka na jeho cesty Řeckem ležely dlouho v šuplíku a podařilo se je nakonec vydat až více než 20 let po jeho smrti, především díky péči jeho následovníka v Národním muzeu, Jiřího Moravce. Popisy krajiny, sběru přírodnin i svérázu místních obyvatel vám mohou připomenout knihy jiného přírodovědce, Geralda Durrellla, který strávil, také před druhou světovou válkou, kus svého dětství na řeckém ostrově Korfu, nebo poněkud fanfaronská řecká dobrodružství světoběžníka Richarda Halliburtona. Vyprávění je doplněno aktuálním doslovem editora Jiřího Moravce a jeho poznámkami, které zpřesňují některé přírodovědné termíny a detaily. Knihu doplňují osobní zážitky editora, který Štěpánkem popisovaná místa po více než 70 letech znovu navštívil... Útlá knížka, která příjemně padne do ruky a moc hezky se čte.
Krátké přivítání ve vesmíru
Neil deGrasse Tyson
Přiznávám upřímně: v některých částech jsem se ztrácel v zacykleném multiverzu. Ve vesmíru jsou prostě jevy a děje, které se při vší snaze vysvětlují dost těžko. Ale jiné pasáže naopak výborné.
Zkamenělé stopy živočichů v Čechách a na Moravě
Radek Mikuláš
V první řadě si musíte v hlavě nastavit, že stopy nejsou jen šlépěje. Asi budete překvapeni, co všechno může zkamenět a co všechno se dá za stopy považovat. Další ze série „akademických“ atlasů, který vám poslouží i jako průvodce naší krajinou.
Paracelsus
Wacław Gołembowicz
Příběh věčného poutníka Theophrasta von Hohenheim, který skrze zkušenosti a poznání světa dospívá ke své pravdě. Za jeho života však není nikoho, komu by jeho pravda byla pohodlná a přinesla poutníku delší než jen krátkodobé uznání. Prochází Evropou na zrodu renesance, krátce po objevu Nového světa, ale také v čase náboženských sporů, nevraživosti a násilností. Theophrast–Paracelsus byl alchymista, filozof, ale především lékař–novátor, jehož hlavní spisy vyšly až po jeho smrti. O jeho životě se dochovaly kusé zprávy, na jejichž základě postavil Gołembowicz své vyprávění, obdivuhodně vystavěný barvitý obraz Paracelsova života. Autor byl v první řadě chemikem a popularizátorem vědy; román o Paracelsovi je (pomineme-li sbírku Chemické příběhy Sherlocka Holmese) vlastně jediným jeho vážným beletristickým dílem. O to víc vás překvapí umělecká hodnota textu a autorova vyprávěčská zručnost. Mimochodem: je tu zajímavá souvislost – i Gołembowiczův román byl poprvé vydán až po autorově smrti.
Za Ztraceným světem sira Arthura Conana Doyla
Jan Kopecký
Ztracený svět je jednou z knih, na kterých jsem od dětských let budoval svůj vztah k vědám o minulosti Země. S chutí jsem si ho teď znovu přečetl (abych byl přesný: četl jsem ho před spaním svým synům, a ono je to bavilo!)... Doplňující informace Jana Kopeckého mi napověděly, že Doylova kniha uchvátila nejen mě, ale spoustu čtenářů po celém světě. Jinak by nevzniklo tolik zpracování komiksových (díky za ukázky), filmových i jiných, jinak by se fenomén "ztracených světů" těžko tak zásadně propsal do světové popkultury, že dodnes vznikají díla, která jsou jím přímo i vzdáleně inspirována. Z odborného hlediska paleontologického má kniha jistě nějaké ty mouchy, vždyť je více než sto let stará, ale dobrodružství nestárne a toho je ve Ztraceném světě spousta!
Kámen mudrců
Jaroslav Žák
Už v roce 1970 vypustila redakce z knihy zastaralé pasáže, dnes jich je ještě víc. Přesto je i dnes zábavné si přečíst, jak škola v mnohém vůbec nedovede připravit člověka na praktický život v reálném světě.
Družice a hvězdoplavci
Jan Weiss
Tato povídková sbírka bývá řazena do žánru sci-fi, ale víc by jí sedělo označení „poetická fantastika“. Posuďte sami: afričtí bubeníci si na dálku sdělují novinku o vypuštění Sputniku, sibiřský psík vypráví o své cestě do vesmíru a šťastném přistání, úředník Akademie se snaží zabránit svému jedinému synovi v letu do vesmíru bez možnosti návratu, ambiciózní dívka se marně snaží dostat do posádky jiné „kosmické družice“, americký senátor touží dobře zpeněžit bílé myšky, které v družici dvanáctkráte obletěly Zemi, člen klubu existencionalistů se chystá na let vzducholodi „Královna vesmíru“, kosmonaut, který se po více než dvou letech vrací z pobytu na Marsu, se jen těžko vyrovnává s nabytou slávou a pracně dává dohromady střípky potrhaných vztahů, spousta pozemšťanů touží odletět s vesmírnou návštěvou s klarinetovým hlasem, dokud nezjistí, že by se už nikdy nemohli vrátit. Zkrátka – především tu jde o lidské povahy a vztahy, fantastické reálie jsou jen kulisa. A všechno je to pevně zakotveno do doby svého vzniku: po startu prvních družic, ale před startem prvního kosmonauta...
Tajemství transpluta
Lothar Weise
Dvě tajemná tělesa umělého původu se střetnou v blízkosti Země a vzájemně se zničí; spektrální analýza mlhoviny, která po srážce zbyde, ukáže přítomnost prvku transplutonia, který se vyskytuje pouze na nově objevené planetě na okraji sluneční soustavy – Transplutu. Na Zemi se právě chystá výprava kosmické lodi s radiačním pohonem Ciolkovskij; je rozhodnuto o změně cíle: místo k Marsu poletí k Transplutu, aby navázala kontakt s tamními obyvateli. Výprava Ciolkovského, vyslaná spojenými silami komunistických a pokrokových zemí světa, je trnem v oku reakčním silám, ovládajícím pár zbývajících upadajících kapitalistických zemí. Do výpravy se jim podaří nasadit špeha, který má získat Transpluťany na jejich stranu, aby kapitalisté posléze s pomocí vyspělé techniky Transpluta mohli na Zemi obnovit své ztracené mocenské pozice. Napínavý špionážní děj pokračuje i na Transplutu, který zčásti ovládají Yörové, mocní kapitalisté-otrokáři, a zčásti Ayörové, žijící v blahobytném komunismu. Jejich území dělí široký pás území zničeného jadernou válkou. Kdesi v říši otrokářů však doutná vzpoura proti ničemnému řádu...
Uvědomíte-li si, že svět byl jen několik let před vydáním románu na pokraji skutečné zničující jaderné války, kterou se podařilo odvrátit doslova na poslední chvíli, bude vám kontext, v němž román vznikl, mnohem jasnější. Mimochodem: líčení obou transplutánských společností je značně sugestivní a vyplývá z něj (alespoň pro mě) zásadní přesvědčení, že bych nechtěl žít ani u Yörů, ani u Ayörů.
El Hombre Dorado
Jaroslav Velinský
Trochu Haggarda, trochu Bigglese a kousek Indiana Jonese... Jestli je to pro vás doporučení, tak nejspíš nebudete zklamáni.
Ubu králem a jiné hry a prózy
Alfred Jarry
Ubu mě nebavil, nemohu si pomoci. Četl jsem s vypětím všech sil.
Zato patafyzické Skutky a názory doktora Faustrolla, to jiné kafe. Můj nejoblíbenější hrdina je pavián Plovací sval. Ha-ha!
Zpráva od nebožtíka
Joanna Chmielewska (p)
Četl jsem poprvé jako teenager, teď po letech a nálezu knihy v knihobudce jsem se k ní vrátil a musím říct, že mě ani zdaleka tak nebavila. Už mi to teď přijde překombinované a málo uvěřitelné. Asi jsem mezitím přečetl příliš mnoho jiných detektivek... A tohle je spíš humoristický román.