jungwirth5318
komentáře u knih
Co sova ví: Nové poznatky o nejtajemnějších ptácích světa
Jennifer Ackerman
Doslova všechno o sovách (tedy všechno, co víme). A taky o fenoménu sovaření – protože vyprávění o sovách je zároveň vyprávěním o lidech, pro které se sovy a jejich sledování staly životním koníčkem a někdy i profesí. Chtělo by se vám trávit dny, ale většinou spíš noci, pochodováním neprostupnými křovisky, bahnem nebo sněhem, bez ohledu na trny, špínu, bahno, komáry a medvědy? Osobně mě velmi potěšily zmínky o českých přírodovědcích, kteří se sovami (v tomto případě sýčky), zabývají... Škoda jen černobílých snímků v textu, na kterých zanikají detaily, barevná příloha je parádní. Stejně jako skvělý a hlavně fundovaný překlad z pera ornitoložky Aleny Klvaňové! Knihu doporučuje i Česká společnost ornitologická.
Smrtící Apollo
Chris Hadfield
Kanadský astronaut Chris Hadfield velice umně zkonstruoval alternativní historii Apolla 18, měsíční mise NASA, která se v realitě neuskutečnila, protože byla zrušena. Napínavý špionážní příběh o zákulisním střetu dvou kosmických velmocí období Studené války vychází nicméně ze skutečných reálií: vedle smyšlených charakterů v něm vystupují i skutečné osobnosti sovětského a amerického kosmického programu, veřejného života i politiky. Technické detaily misí, ať už se jedná o let Apolla, činnost měsíčního vozítka Lunochod nebo špionážní stanici Almaz, jsou v zásadě přesné, jen ukotvené v alternativní realitě. Chris Hadfield se navíc projevuje jako schopný vypravěč, který nezapře svou reálnou zkušenost z pobytu v kosmickém prostoru, kde nějakou dobu velel Mezinárodní vesmírné stanici; zároveň přiznává i nezanedbatelnou pomoc odborných konzultantů. Výsledkem je více méně uvěřitelný příběh z roku 1973, snad jen v detailech za vlasy přitažený, který se TAKŘKA mohl stát - nicméně se nestal. A tak se v roce 1975 mohla uskutečnit první společná mise obou kosmických mocností - známý projekt Sojuz-Apollo.
Špalíček českých pohádek
Otakar Chaloupka
Tuhle knihu jsem jako dítě doslova miloval. Především kvůli ilustracím Miloslava Jágra, to přiznávám, ale vracel jsem se k ní opakovaně i díky některým konkrétním pohádkám. Není to tak dlouho, co jsem ji předčítal i dětem, a vesměs se jim líbily právě ty moje oblíbené příběhy. :-)
V zemi Mínótaura
Otakar Štěpánek
Cestopisné vzpomínky přírodovědce Otakara Štěpánka na jeho cesty Řeckem ležely dlouho v šuplíku a podařilo se je nakonec vydat až více než 20 let po jeho smrti, především díky péči jeho následovníka v Národním muzeu, Jiřího Moravce. Popisy krajiny, sběru přírodnin i svérázu místních obyvatel vám mohou připomenout knihy jiného přírodovědce, Geralda Durrellla, který strávil, také před druhou světovou válkou, kus svého dětství na řeckém ostrově Korfu, nebo poněkud fanfaronská řecká dobrodružství světoběžníka Richarda Halliburtona. Vyprávění je doplněno aktuálním doslovem editora Jiřího Moravce a jeho poznámkami, které zpřesňují některé přírodovědné termíny a detaily. Knihu doplňují osobní zážitky editora, který Štěpánkem popisovaná místa po více než 70 letech znovu navštívil... Útlá knížka, která příjemně padne do ruky a moc hezky se čte.
Proměny Země: Dějiny člověka a klimatu
Peter Frankopan
Všechno souvisí se vším – a vždycky to tak bylo. Klima vždycky ovlivňovalo lidské dějiny, ať už se jednalo o dlouhodobé změny nebo katastrofické události, a člověk to klimatu odedávna vrací. A čím je lidí víc, tím je ta odveta citelnější. Ale mohu přijít nové katastrofy, nové nečekané události a všechno může být jinak. Frankopanova kniha je nabitá informacemi a tisíci odkazů na vědecké články a další zdroje. Poznámkový aparát je tak obsáhlý, že v knize není – musíte si ho stáhnout z webu nakladatelství; stejně jako barevnou obrazovou přílohu. Trochu mě to mrzí, ale při rozsahu publikace to vlastně docela chápu.
Krátké přivítání ve vesmíru
Neil deGrasse Tyson
Přiznávám upřímně: v některých částech jsem se ztrácel v zacykleném multiverzu. Ve vesmíru jsou prostě jevy a děje, které se při vší snaze vysvětlují dost těžko. Ale jiné pasáže naopak výborné.
Zkamenělé stopy živočichů v Čechách a na Moravě
Radek Mikuláš
V první řadě si musíte v hlavě nastavit, že stopy nejsou jen šlépěje. Asi budete překvapeni, co všechno může zkamenět a co všechno se dá za stopy považovat. Další ze série „akademických“ atlasů, který vám poslouží i jako průvodce naší krajinou.
Paracelsus
Wacław Gołembowicz
Příběh věčného poutníka Theophrasta von Hohenheim, který skrze zkušenosti a poznání světa dospívá ke své pravdě. Za jeho života však není nikoho, komu by jeho pravda byla pohodlná a přinesla poutníku delší než jen krátkodobé uznání. Prochází Evropou na zrodu renesance, krátce po objevu Nového světa, ale také v čase náboženských sporů, nevraživosti a násilností. Theophrast–Paracelsus byl alchymista, filozof, ale především lékař–novátor, jehož hlavní spisy vyšly až po jeho smrti. O jeho životě se dochovaly kusé zprávy, na jejichž základě postavil Gołembowicz své vyprávění, obdivuhodně vystavěný barvitý obraz Paracelsova života. Autor byl v první řadě chemikem a popularizátorem vědy; román o Paracelsovi je (pomineme-li sbírku Chemické příběhy Sherlocka Holmese) vlastně jediným jeho vážným beletristickým dílem. O to víc vás překvapí umělecká hodnota textu a autorova vyprávěčská zručnost. Mimochodem: je tu zajímavá souvislost – i Gołembowiczův román byl poprvé vydán až po autorově smrti.
Etologie: Mechanismy, ontogeneze, funkce a evoluce chování živočichů
Marek Špinka
Chování živočichů, rozebrané doslova „na šroubky“. Je to především učebnice, a pořádně tlustá, tak nečekejte žádnou hladkou četbu, spíš se budete pohybovat skoky sem a tam, pokocháte se ilustracemi, přečtete si nějaké ty detaily a zajímavosti, těžší pasáže, které vyžadují odbornější znalosti, třeba vynecháte. Jako velmi cenný hodnotím oddíl, věnovaný etologii v praxi, ať už chovatelské, ochranářské nebo laboratorní. Jestli jsem si v některých částech opravdu početl, tak třeba v kapitolách o historii etologie nebo migraci živočichů a pak i v některých úzce zaměřených pasážích, věnovaných chování konkrétních zvířat – třeba parazitismu kukaček nebo loveckým strategiím pavouků. Oceňuji úvod a stručné resumé u každé kapitoly plus odkazy k dalšímu čtení... K téhle knize se určitě ještě vrátím.
Dávné světy: Výpravy do zaniklých ekosystémů Země
Thomas Halliday
Precizně vyvedené obrazy z historie naší planety. Barevné živé momentky dávno zmizelých ekosystémů, rekonstruované na základě fosilního záznamu z vybraných lokalit celého světa. Pečlivě vykreslené ilustrace života v přelomových obdobích nebo na neobvyklých stanovištích. Autor postupuje chronologicky stále hlouběji, podstupuje jakousi „cestu do pravěku“, až po nejzazší minulost, z níž se dochoval nějaký záznam. Obrazů je celkem šestnáct, doplněných úvodem a epilogem. Některé jsou životnější a působivější; záleží na čtenáři, čemu dává přednost. V mém případě to byl popis zanikající mamutí stepi, návštěva mohutného vodopádu u Sicílie v době, kdy se napouštěly solné pánve vyschlého Středozemního moře nebo probouzejících se ekosystémů, které přežily náraz asteroidu osudného dinosaurům. Se zájmem jsem navštívil evropské souostroví období jury, uhlotvorný karbonský močál a prohlédl si zkamenělé společenstvo hlubinného mořského průduchu v siluru, případně podivné, 550 milionů let staré ediakarské organismy – nejstarší dochované mnohobuněčné společenstvo vůbec... Naše planeta prošla rozmanitými změnami; život se dokázal vypořádat s mnoha protivenstvími, i když to někdy mohlo znamenat částečné vyhynutí nebo dokonce zánik. Může se to stát i nám – autor je v té věci nicméně optimista, protože je to poprvé, kdy si nějaký druh sám uvědomuje, co mu hrozí, poruší-li křehkou rovnováhu světa. Hallidayova kniha patří k těm, které se čtou jedním dechem. Nechybí stovky odkazů na odborné práce, bohatý rejstřík, mapy a obrazové rekonstrukce živočichů – těch je bohužel málo; a to je snad jediné, co bych knize vytkl.
Arsène Lupin kontra Herlock Sholmes (Blondýnka)
Maurice Leblanc
Hluboce nesympatický a těžce samolibý Herlock Sholmes versus vtipný a nápaditý lupič-gentleman. Hádejte, komu budete držet palce. Autor mu je drží taky, od začátku knihy je to jasné. A k tomu je tu spousta temných koutů, tajných úkrytů a chodeb, prostě secese jako vyšitá.
Za Ztraceným světem sira Arthura Conana Doyla
Jan Kopecký
Ztracený svět je jednou z knih, na kterých jsem od dětských let budoval svůj vztah k vědám o minulosti Země. S chutí jsem si ho teď znovu přečetl (abych byl přesný: četl jsem ho před spaním svým synům, a ono je to bavilo!)... Doplňující informace Jana Kopeckého mi napověděly, že Doylova kniha uchvátila nejen mě, ale spoustu čtenářů po celém světě. Jinak by nevzniklo tolik zpracování komiksových (díky za ukázky), filmových i jiných, jinak by se fenomén "ztracených světů" těžko tak zásadně propsal do světové popkultury, že dodnes vznikají díla, která jsou jím přímo i vzdáleně inspirována. Z odborného hlediska paleontologického má kniha jistě nějaké ty mouchy, vždyť je více než sto let stará, ale dobrodružství nestárne a toho je ve Ztraceném světě spousta!
Krakonošova družina
Jan Pohunek
Nenechte se zmást fantasy obalem, tahle kniha je víceméně odborná studie o horských duších a patronech českých pohoří, jakýsi katalog bytostí, srovnávaných kdysi nebo dnes s Krakonošem. Některé mají kořeny pěkně hluboko v minulosti, ale protože si o nich často vyprávěli především horalé německé národnosti, po jejich odsunu byly zapomenuty a až v posledních letech se do hor i k lidem vracejí. Některé byly vymyšleny teprve nedávno, třeba i z důvodů čistě "marketingových". Je zajímavé sledovat, jak se patrony pohoří stávají i bytosti, které byly původně strašidly, a kolik toho tito patroni mají společného s různými "lesními lidmi" nebo třeba hejkaly... Jak jsou si tito lokální patroni navzájem vždy trochu podobní a témata vyprávění o nich se často opakují, vkrádá se mezi stránky knihy mírně, mírňoučce nuda. Závěrečná Koda však čtenáře potěší... Velmi hodnotný je z mého pohledu přehled literatury a pramenů.
Jak se vaří drak
Václav Dvořák
Autor jede podle své osvědčené šablony: hlavní hrdina je svým způsobem outsider, který má velký sen; nakonec za pomoci přátel překoná všechny překážky a dočká se uznání. Nechybí starostliví, malinko nechápaví rodiče, dívčí protihráčka a posléze spoluhráčka, ošklivé mimozemské potvory ani mírně pomatený vědec, který skrývá tajemství. „Vaření“ v názvu je matoucí, ve skutečnosti se jedná o genetické manipulace... Hrdinův „uvařený“ drak se svým chováním chvílemi až příliš podobá drakovi z dobře známých filmů a seriálu s úplně jinými hrdiny; to mi trochu vadilo. Poslední dobou je obecně dost předrakováno... Ale konec knihy je napínavý a strhující a nedá se od něj odtrhnout až do poslední tečky, která vás možná maličko překvapí. Srovnávám na čtyři hvězdy, mí synové by dali pět.
Ostrov v plamenech: Neobyčejný příběh Laki, sopky, která v 18. století zatáhla nebe nad Evropou
Jeff Kanipe
Rozhodně nebývá pravidlem, aby se populárně-vědecká publikace četla takřka jedním dechem! Hlavní téma je pochopitelně exploze Laki v roce 1783 a její následky lokální i globální - a že jich bylo! Ví se o té explozi hodně, díky deníku reverenda Jóna Steingrímssona, který ji na Islandu prožil a vše podstatné si poznamenal: však se o něm v knize taky hodně dočtete. Stejně jako o dalších islandských sopkách a jejich řádění, deskové tektonice, supervulkánech i některých dalších explozivních vulkanických událostech, které se podstatně propsaly do historie lidstva: Toba, Tambora, Théra, Vesuv, Krakatau, Mount Pelée a podobně. S autory navštívíte krajinu v okolí sopky Laki, podíváte se, co erupci připomíná dnes a zajdete se ochladit i do Národní laboratoře ledovcových jader z grónského ledovce, který ve svých vrstvách ukrývá mj. i stopy dávných sopečných erupcí. Kniha končí připomínkou erupce vulkánu Eyjafjallajökull v roce 2010, úvahami o tom, jaké problémy by mohl výbuch srovnatelný s explozí Laki z roku 1783 způsobit dnes a jestli jsme na něco podobného vůbec připraveni. V Británii kniha vyšla v roce 2014 a tak v ní logicky chybí některé aktuální informace a poznatky, které doplňuje v závěrečné poznámce recenzent českého vydání, geolog a vulkanolog Vladislav Rapprich. Za mě absolutní spokojenost!
Mudroprdy 1
Jakub Hussar
Tenhle modrofialový „špalík“ je designově velmi podařený kousek. Vtipné ilustrační zkratky Daniela Špačka, nápaditá grafická úprava knihy od Veroniky Kopečkové, včetně barevné ořízky; příjemně malá, tak akorát do ruky. Obsahově se jedná o nesourodý trhanec vtípků, zajímavých i banálních informací podaných vždy jednou stručnou větou. Konzervativce možná pobouří poměrně četný výskyt faktů z oblasti lidské sexuality. Citelně postrádám zdroje některých uváděných informací; na druhou stranu je mi jasné, že zábavně míněná publikace nic takového ze své podstaty neřeší (ani nemusí). Právě proto je nutné brát ji především a zejména jako zábavnou publikaci.
Kámen mudrců
Jaroslav Žák
Už v roce 1970 vypustila redakce z knihy zastaralé pasáže, dnes jich je ještě víc. Přesto je i dnes zábavné si přečíst, jak škola v mnohém vůbec nedovede připravit člověka na praktický život v reálném světě.
Družice a hvězdoplavci
Jan Weiss
Tato povídková sbírka bývá řazena do žánru sci-fi, ale víc by jí sedělo označení „poetická fantastika“. Posuďte sami: afričtí bubeníci si na dálku sdělují novinku o vypuštění Sputniku, sibiřský psík vypráví o své cestě do vesmíru a šťastném přistání, úředník Akademie se snaží zabránit svému jedinému synovi v letu do vesmíru bez možnosti návratu, ambiciózní dívka se marně snaží dostat do posádky jiné „kosmické družice“, americký senátor touží dobře zpeněžit bílé myšky, které v družici dvanáctkráte obletěly Zemi, člen klubu existencionalistů se chystá na let vzducholodi „Královna vesmíru“, kosmonaut, který se po více než dvou letech vrací z pobytu na Marsu, se jen těžko vyrovnává s nabytou slávou a pracně dává dohromady střípky potrhaných vztahů, spousta pozemšťanů touží odletět s vesmírnou návštěvou s klarinetovým hlasem, dokud nezjistí, že by se už nikdy nemohli vrátit. Zkrátka – především tu jde o lidské povahy a vztahy, fantastické reálie jsou jen kulisa. A všechno je to pevně zakotveno do doby svého vzniku: po startu prvních družic, ale před startem prvního kosmonauta...
Stopy evropských zvířat
Joscha Grolms
Nádhera! To je kniha, ke které není co dodat. Snad jen tolik, že do přírody si ji s sebou asi nevezmete. Víc než 800 stránek něco váží.
Tajemství transpluta
Lothar Weise
Dvě tajemná tělesa umělého původu se střetnou v blízkosti Země a vzájemně se zničí; spektrální analýza mlhoviny, která po srážce zbyde, ukáže přítomnost prvku transplutonia, který se vyskytuje pouze na nově objevené planetě na okraji sluneční soustavy – Transplutu. Na Zemi se právě chystá výprava kosmické lodi s radiačním pohonem Ciolkovskij; je rozhodnuto o změně cíle: místo k Marsu poletí k Transplutu, aby navázala kontakt s tamními obyvateli. Výprava Ciolkovského, vyslaná spojenými silami komunistických a pokrokových zemí světa, je trnem v oku reakčním silám, ovládajícím pár zbývajících upadajících kapitalistických zemí. Do výpravy se jim podaří nasadit špeha, který má získat Transpluťany na jejich stranu, aby kapitalisté posléze s pomocí vyspělé techniky Transpluta mohli na Zemi obnovit své ztracené mocenské pozice. Napínavý špionážní děj pokračuje i na Transplutu, který zčásti ovládají Yörové, mocní kapitalisté-otrokáři, a zčásti Ayörové, žijící v blahobytném komunismu. Jejich území dělí široký pás území zničeného jadernou válkou. Kdesi v říši otrokářů však doutná vzpoura proti ničemnému řádu...
Uvědomíte-li si, že svět byl jen několik let před vydáním románu na pokraji skutečné zničující jaderné války, kterou se podařilo odvrátit doslova na poslední chvíli, bude vám kontext, v němž román vznikl, mnohem jasnější. Mimochodem: líčení obou transplutánských společností je značně sugestivní a vyplývá z něj (alespoň pro mě) zásadní přesvědčení, že bych nechtěl žít ani u Yörů, ani u Ayörů.