juvelinokivi komentáře u knih
Jelikož kniha není ucelené dílo, ale spíše tak trochu bez ladu a skladu shromážděné dopisy, rozhovory a články z novin, hlavní myšlenky hnutí "Hare Krišna" se v ní opakují a vysvětlují stále dokola. Přesto je to velmi pozoruhodný dokument o přelomu 60. a 70. let, který ukazuje povahu a osobnost jak samotného Šríly Prabhupády, tak i dalších zainteresovaných více či méně známých osob. Kromě už zmiňovaného rozhovoru s J. Lennonem, Yoko Ono a G. Harissonem je pozoruhodný například místy nechtěně vtipný rozhovor Šríly Prabhupády se sovětským komunistickým vědcem Kotovským.
Asi nejreprezentativnější soubor chronologicky seřazených povídek Světlé s ještědskou tématikou, navíc doplněný obsáhlými poznámkami ke každé povídce, které vysvětlují okolnosti vzniku díla i zdroj inspirace. Povídky z Ještěda jsou podle mě tím nejlepším z autorčiny tvorby. Moji favorité: Skalák (za tragický konec), Přišla do rozumu (za šťastný konec).
Za povídku "Milostná", která mě přinutila tuhle knihu zakoupit a se zaujetím pročíst, dávám 5 hvězd: "Dej mi pusu, řekla jsem. Homolka se nehýbal a potom šeptnul, co mě nenecháš? Já tě nemiluju! Sklonila jsem se k němu, vzala ho za krk a ukousla jsem mu hlavu. A snědla jsem ho, Homolku, snědla, protože mě neměl rád."
Opravdu vtipné povídky, oplývající suchým anglickým humorem, které bohužel vyšly v češtině naposledy ve dvacátých letech minulého století. Nejraději mám povídku "Knedlíkové děvče" o jedné sňatkové podvodnici. Ve většině příběhů hlavní hrdina se šarmem sobě vlastním obírá milionáře, kteří stejně zbohatli zcela nepoctivě. A dojde i na lásku...
Román "Ethan Frome" (česky vyšlo pod diskutabilním názvem "Zima") jsem poznala nejprve ve filmovém zpracování z roku 1993, až pak jsem si přečetla předlohu, která se mi líbila ještě víc než film. Závěr je opravdu drsný. Ve srovnání s tímto románem je "Léto" o něco optimističtější. Hlavní roli v obou dílech hraje láska a zjitřené city, jak už to u žen-autorek bývá. E. Wharton má ovšem dost osobitý styl vyprávění, který se mi velmi líbil. Oba příběhy jsou předkládány čtenáři značně subjektivně jednou postavou, city ostatních postav tak můžeme tušit spíše jako by "pod povrchem". V románu "Léto", kde líčí temperamentní schovanka právníka Royalla, Charity, intenzivní milostné vzplanutí mezi ní a nadějným vysokoškolským studentem Luciem, mě proto nejvíc zaujal stárnoucí právník Royall, který Charity zcela oddaně miluje navzdory tomu, že ona jeho citem zjevně pohrdá.
Zatím nejlepší román Karoliny Světlé, co jsem měla to potěšení číst. Přišlo mi zajímavé, že dobrou třetinu románu tvoří vložená povídka o Józe a prokletí, čímž se vlatní rozsah díla poněkud scvrkává. Překvapily mě tady některé komentáře o dobrém konci. Já jsem konec vnímala poněkud jinak - dle mého byl dobrý možná tak pro Štěpána. Co se týče přechodníků, přemýšlela jsem o tom, jestli například romány Austenové vydávají v anglicky mluvících zemích bez jazykových úprav. Možná by stálo za to zauvažovat o nějakém překladu Světlé a dalších starších autorů do moderní češtiny, když takto běžně upravujeme zahraniční autory, ne?
Nejlepší povídková kniha Ivana Krause, jakou jsem od něj četla.
Jedna z knih, které by neměli nutit číst děti na prvním stupni ZŠ: "dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy."
Letopis se jako kniha podle mě moc nedá hodnotit. Nicméně dost dobře nechápu, proč ho vydavatelé rozdělili na kapitoly s přidanými tendenčními nadpisy, které čtenáři přímo podsouvají, co si o tom všem má myslet. Rozhodně by si zasloužil nové vydání (jako ostatně všechny české kroniky, letopisy a legendy). I proto, že vyšel před padesáti lety zřejmě v malém nákladu a je tudíž v antikvariátech nestydatě drahý.
Jako dítěti mi připadala nejpodivnější pověst o lucké válce - děsila mě a fascinovala zároveň. Teď už vím, že to bylo proto, jelikož je to spíš mýtus než pověst a odráží staré představy o čarodějných praktikách.
Tohle byla v dětství moje nejoblíbenější pohádka, ještě dnes umím některé pasáže nazpaměť. Popravdě řečeno, připadá mi zajímavé, jak je tahle pohádka oblíbená. Že by kvůli tomu drakovi? Přitom dějově velmi podobná pohádka od Němcové "Divotvorný meč" je prakticky neznámá.
Ad Weil - obávám se, že Bajajův výkon si sok přivlastní pouze ve filmové pohádce. V literární předloze Boženy Němcové se žádný sok nevyskytuje.
Navzdory všeobecnému vkusu moje nejoblíbenější kniha od Verna. Zdála se mi o dost akčnější než jeho další romány a hlavně byla obohacena o zápletku s tajemnou šílenou ženou. Jinak ochránci přírody by asi zaplakali nad sportovním zabíjením tygrů a ochránci lidských práv nad zřejmým utlačováním Indů. Já osobně jsem fandila vůdci povstání Nanovi Sáhibovi (nebo jak se to skloňuje), ač to autor jistě nezamýšlel.
Povinný úvod pro zájemce o "pohanství" a mytologie. Mnohé z knihy už bylo překonáno, ale základ stále platí.
Mrzí mě, že je tu zařazen jen úvod ke knize "Historické kořeny kouzelné pohádky". Obávám se, že celé téhle knihy se asi v češtině nedočkáme.
Spíše pro zájemce z řad skalních fanoušků filmových pohádek. Nejzajímavější je asi scénář k "Princi Bajajovi", který se od filmové podoby dost liší. V případě "Tří oříšků pro Popelku" byla publikována zřejmě poslední verze scénáře - trochu mě mrzí, že nebyla otištěna "letní verze", kde hlídala Popelce oříšky místo sovy žába.
Ideální když se potřebujete spolehlivě pobavit a nechce se vám zapínat počítač nebo televizi. "Španělskou inkvizici bych tady nečekal!"
Asi ty nejlepší z případů soudce Ti - každopádně tahle kniha mě přivedla k přečtení dalších případů.
Upřímně řečeno, Zeměplochu moc nemusím, ale tahle knížka mě dostala.
Opravdu nechápu, proč byla první část "Jany Eyrové" vydána takto samostatně. Sama o sobě nedává moc smysl, zatímco v rámci celého románu vysvětluje pozdější Janiny postoje ve vztahu k panu Rochesterovi. Navíc není v žádném případě psána pro děti, ačkoli v ní děti vystupují. Takže nakladatelství má u mě nula hvězd, jelikož jsem jako dítě tohle přečetla a pak se dalších dvacet let nemohla odhodlat, abych si přečetla celou "Janu Eyrovou", protože jsem čekala stejnou depresi. - Celý román "Jana Eyrová" hodnotím pěti hvězdami.
Možná trochu nespravedlivě hodnotím jen čtyřmi hvězdami, ale postava Katky mi hrozně lezla na nervy. O to víc jsem si vychutnala druhou část románu - která je, bohužel, filmaři dosti opomíjená (přitom jen první část bez druhé nedává smysl).