k.svechotova komentáře u knih

Sice jsem komiks zatím nečetla, ale osobně jsem se setkala s jeho autorem, Emmanuelem Guibertem. Bylo to opravdu zajímavé.

Do tohoto komiksu bylo vloženo mnoho snahy, úsilí a také mnoho času. Pan E. Guibert se s Alanem seznámil snad tím nejobyčejnějším způsobem, zeptal se ho na cestu. Avšak ho Alanův příběh zaujal a tak se z nich časem stali přátelé. Jeho vzpomínky z války mu přišli něčím vyjímečné, zajímavé. Proto se rozhodl, že je zachová. Když mu ho Alan vyprávěl, nahrával ho na diktafon. Poté si k tomu sedl, nasadil sluchátka a vše, včetně nejmenších detailů, zaznamenával na papír. Pan Guibert už od 3 let kreslil komiksy, bavilo ho to. A proto se i tuto knihu rozhodl udělat jako komiks. 1 stránka mu trvala třeba i týden, protože místo dění neznal, musel si jej vyhledávat v různých knihách v knihovně, ne jako dnes, že by zadal nějaký pojem do internetového vyhledávače a našel si obrázky, to dříve nebylo. Takto to celé dlouhými tahy štětcem zaznamenával na papír, dokud to celé nedokončil. E. Guibert využil v této knize zajímavého nápadu. Říkali jste si někdy, proč je vše černobílé? Já totiž ano. Tento nápad je skvělý hlavně v tom, že právě ta černobílá část uprostřed značí minulost a těch pár stran, které jsou na začátku a na konci značí současnost.

Když nám to pan Emannuel Guibert všechno vyprávěl, bylo to velice zajímavé a já pochopila, že to není jen obyčejná kniha, ale kniha plná pocitů, emocí, štěstí, problémů a hlavně velmi mnoho úsilí. Proto mám v nejbližší době v plánu, že si tuto knihu přečtu, protože mě to velice láká. Jestli jste až do teď váhali, zda ji přečíst nebo ne, mohu vám poradit jediné: ANO