kacka29 komentáře u knih
Tato kniha pro mě byla naprosto osudová. Prožila jsem si bolestivý rozchod a čím jiným se nechat pohladit po duši nežli novou knihou? Neměla jsem jasnou představu, jen jsem bloumala po knihkupectví a najednou mě do očí udeřil název této knihy, naprosto vystihující mé momentální pocity. Ale to není vše. Otevřela jsem ji a oko mi okamžitě padlo na jméno hlavního hrdiny - Roman. Jméno mého bývalého. V tom okamžiku bylo rozhodnuto.
Skvělá kniha, která dokazuje, že věda nutně nemusí jít proti křesťanství.
Knihu mi doporučil kamarád, který ji vychvaloval jako jednu z nejlepších fantasy, jakou kdy četl... Děj se mi velmi líbil, i když jsem se občas ztrácela v návaznostech jednotlivých příběhů. Byl napínavý, promyšlený a velmi vtipný. Jediné, co mi trochu vadilo, byly sprosté a místy velmi naturalistické pasáže... Aneb důvod, proč jsem nečetla a ani číst nebudu Hry o trůny... :D
Velmi se mi líbil originální nápad s vraždícím genem. Co v nás vyvolává násilí? Může to být předem určeno nebo je to na rozhodnutí každého z nás? Dají se přirozené pudy potlačit? A jak moc nás ovlivňuje to, co si o nás myslí ostatní?
Velmi se mi líbilo to prostředí knih. Úplně nový svět fantazie, kde i knižní hrdinové ožívají... Mnoho zajímavých a originálních myšlenek a nápadů. Třeba jen všechny ty druhy knihkupectví. Za to děj mě docela zklamal. Na můj vkus byl až příliš komplikovaný a zamotaný a bylo v něm až moc mrtvých...
Docela jsem se toho bála. Zvlášť, když knihu nepsala sama Rowlingová. Ale byla jsem nadšená. Příběh mě pohltil, měl skvělou atmosféru a přečíst ji jediným dechem nebyl žádný problém. Uteklo to až moc rychle. Byla bych radši, kdyby měla kniha klasickou formu a dozvěděli jsme se více detailů. Obzvlášť mě potěšil návrat mé nejoblíbenější postavy a to, že byl Zmijozel konečně ukázán v lepším světle...
Podle mě zatím nejlepší díl celé série. Pořád jsem si říkala, jak to nakonec dopadne (i když obálka byla docela spoiler) a napětí bylo udrženo až do konce. Líbí se mi styl psaní, nemohla jsem se odtrhnout. Rozhodně skvělé oddechové prázdninové čtení.
Obsahuje spoilery!
U čtení této knihy se u mě vystřídalo spoustu emocí. Začátek mě moc nebavil kvůli složitému vysvětlování nového světa jasnovidců. Když jsem se jím však prokousala, tak mě příběh pohltil a nemohla jsem se odtrhnout. Pak se ale z jedné mé oblíbené postavy stal homosexuál a další dvě autorka na konci knihy zabila, takže ze mě zase veškeré nadšení vyprchalo a nevím, jestli se pustím do dalšího dílu...
Harry Potter a kámen mudrců byla první kniha, jakou jsem kdy přečetla a zároveň první film, který jsem viděla v kině, prostě srdeční záležitost. Je to má minulost, přítomnost i budoucnost. Ráda jsem si ji po všech těch letech přečetla znovu a znovu jsem si ji užila. I když znám ten příběh nazpaměť, vždy tam najdu nějakou novou drobnost. Opět jsem se smála vtípkům Freda a George o záchodovém prkýnku, opět jsem na konci plakala dojetím. Navíc jsem se pořád těšila na to, jaká okouzlující ilustrace bude následovat. Zaplavovaly mě vlny nostalgie a čtení jsem si vychutnala do poslední řádky.
Kniha mě pohltila. Přečetla jsem ji jedním dechem. Nejvíc mě nadchly ty dobové fotografie. Dodávaly ději úplně jiný rozměr, jaký jsem ještě nikdy nezažila. Vše mi připadalo naprosto skutečné.
Oceňuji nápad propojit dvě knihy do jednoho svazku. To jsem ještě neviděla... A čím víc si Darcy nevěděla rady s tím, jak knihu zakončit, tím víc jsem se na ten konec těšila. Určitě se mi víc líbilo Zásvětí než příběh jeho vydání. Bylo sice zajímavé nahlédnout do světa začínajících autorů, ale vadilo mi neustálé řešení vztahu mezi Imogen a Darcy. Musím však uznat, že propojení těchto dvou příběhů, dalo knize úplně jiný rozměr.
Mám hrozně ráda, když je nějaký příběh založen na vztahu dvou sourozenců. A tohle byl hodně silný příběh. Fascinoval mě ten vztah mezi Callou a Finnem. Také bych chtěla mít bratra a tolik ho milovat. A ten nečekaný konec mě naprosto šokoval... Serva me, serva te. Zachraň mě a já zachráním tebe...
Je opravdu děsivé, co si někteří lidé prožili... Nejvíc se mi asi líbilo, že ani s tímhle zacházením Ivan Děnisovič neztratil svou lidskost. Rozdělil se o cukroví, i když sám nic neměl. Dokázal se radovat z každé maličkosti a vážit si sebemenších úspěchů. Když to porovnám se svými současnými problémy, připadají mi malicherné. Musíme si mnohem víc vážit toho, co máme...
Můj komentář obsahuje spoilery! Jediné, co se mi na téhle knize líbilo, byly zajímavé myšlenky v ní obsažené. Jinak asi nejslabší díl celé trilogie. Neustálé změny postoje Tris vůči Čtyřkovi mě neskutečně otravovaly. V jednu chvíli ho milovala, pak hned zase nenáviděla... Tyto myšlenkové pochody podle mě zbytečně zdržovaly děj. Nejsem příznivcem tragických konců a zbytečných smrtí, takže celkové vyvrcholení děje se mi také nelíbilo.
Hezky napsaná knížka, ve které se podle mě najde každý. Já osobně jsem také začala číst ve čtyřech jako Kvído a zároveň se hrozně bojím psů jako jeho matka. Nejvíc se mi líbilo detailní vykreslení postav a vztahů mezi nimi.
Rozhodně jedna z nejvtipnějších a nejoriginálnějších knih, které jsem četla. Moc se mi líbily všechny ty narážky, přirovnání, vtípky, všechna ta ironie. V autobuse jsem se musela držet, abych nevyprskla smíchy, protože tahle knížka je přímo prošpikovaná skvělými hláškami. Musím si ji přečíst ještě několikrát, abych si je pořádně vychutnala a zapamatovala :D
Od té doby, co jsem přečetla Hledání Aljašky, mě neskutečně fascinují poslední slova. Je až děsivé, kolik vám toho prozradí o jejich autorovi...
Pěkná fantasy, dobře se četla a líbil se mi vztah Kelsey ke knihám. Jen mě občas zaskočily celkem naturalistické prvky.