kackahracka | Komentáře u knih | Databáze knih

kackahracka Online kackahracka komentáře u knih

Pozvala mě dál Pozvala mě dál Lucy Clarke

(SPOILER) Dočetla jsem zhruba před týdnem. No. Lze polemizovat o slově „dočetla“, jelikož jsem knížku odložila cca deset stránek před koncem(!!!), že mě to prostě nebaví. Mě to nebavilo ani sto stránek před koncem, a vlastně ani dvěstě. A ani těch třista. Bylo to příííšerně dlouhý a nudný! Skoro čtyřista stránek blábolů.
Mělo mě varovat už to, jak autorka pojmenovala své postavy. Elle a Enid, Frank, Flynn a Fiona. Mark a Mauren. To má opravdu tak mizernou fantazii, že není schopná splodit pár různých začátečních písmen? Vždycky mě to v knížkách akorát děsně nakrkne.
K postavám jsem si nevypěstovala vůbec žádný vztah. Elle byla protivná, ukňouraná, líná nána a její spisovatelská kariéra byla naprosto ujetá. Blíží se termín odevzdání nového rukopisu. Už má jen šest týdnů a na papíře ani čárku. Musí to zvládnout, jinak propadne majetkem, pověstí, životem, vším. A tak se nám svěřuje, jak ji to tíží, zatímco se prochází se po pláži, bloudí supermarketem, nebo se jen tak pro radost vystavuje před svým obřím oknem, kde ji, chuděru jednu, „každý vidí“. Kup si závěs, ty blbko.
No a závěr? Elle vydělala majlant na své prvotině, ale čtenář zjišťuje, že to nebylo úplně košer. Ehm, že by rukopis třeba někomu ukradla? Tak obyčejná zápletka a on to měl být hlavní zvrat??? Bingo, fakt, že jo. Jsem to ale hlavička.
Zdravím uživatele Ja.Yitka, a podepisuju se pod tuhle větu: Kniha o "spisovatelce" co není schopná dát dohromady knihu mi přišla více než trefná a dost mi připomínala autobiografii.
Ztotožňuju se i s názorem niki7763. Díky!
Mě ta knížka tak příšerně naštvala, že už tuhle autorku nechci nikdy ani vidět!

16.10.2023 1 z 5


Náš dům Náš dům Louise Candlish

(SPOILER) Knížka u mě bohužel narazila a míjím se s nadšením mých spolehlivých doporučovatelů (Raduš, promiň). Jako-být v jiném rozpoložení, asi bych tendlenc příběh taky slupla, ale já se v půlce přistihla, že se mi děsně nechce číst. Přišlo mi to jako dlouhé, trýznivé trápení všech zúčastněných (postav). Připomnělo mi to televizní sérii Nevinné lži (nebo jak se to jmenovalo)-kdy divák sleduje bezpráví na obyčejných lidech. V momentě, kdy v příběhu na povrch vyplulo zabití dítěte, jsem prostě zaklapla a řekla si, že s těma hajzlama z kížky už víc času trávit nechci. Ale chápu, že chyba byla tentokrát ve mě, holt špatná čakra, či co.

27.07.2022


Osudný okamžik Osudný okamžik Rebecca Thornton

Jé, Karle, já se spletla!
Po knížce jsem sáhla ,protože mi ji někdo doporučil a teď čtu a čtu a říkám si-kruci-ty jsi tak nesmírně náročná! Co to máš za období, že se ti nic nelíbí. Přece nemůžeš odložit DALŠÍ knížku! A tak se nutím a potím a nakonec kouknu sem na hodnocení-a sláva! Nejsem v tom sama! Díky vám všem! FAKT je to divně napsané a FAKT se to nedá číst!

Asi jsem se omylem pustila do úplně jiné knížky, a jak tak koukám, ještěže jsem se netrápila dlouho. Sloh byl nesmírně krkolomný, často se opakovala stejná slova, některé věty na sebe ani nenavazovaly. Přítomný čas se míchal s minulým, některá souvětí jsem musela číst víckrát, abych pochopila, kde myšlenka začíná a kde končí:

..........
"Číslo stolu?" zeptá se barista, když se Sarah konečně dostane na řadu. Stejně jako je Camilla na WhatsAppu, tak i ona byla myšlenkami někde úplně jinde. Zdá se, že se nedokáže na nic soustředit, a přemýšlí o tom, jestli je pravda, že cukr ovlivňuje plodnost, na svou perimenopauzu, a jestli právě to není původcem všech jejích problémů s otěhotněním. Potom v myšlenkách zabrousí k tomu, aby si připomněla, že si musí zajít nechat zkontrolovat jednu divně vypadající pihu (nesmí zapomenout s sebou k doktorovi vzít iPad, aby se s ním Casper zabavil), a potom začne přemýšlet o tom, jestli vlastně nezapomněla zapsat Caspera na hodinu tenisu. Jestli má večer podruhé naplnit pračku, než se začne koukat na Na mušce, nebo jestli bude příliš unavená a usne dřív, než pračka dopere.
"Do pytle. Pardon. Já jen..." Mávne rukou nad hlavou. "Promiňte, zapomněla jsem. Jsme hned vedle herní zóny. Víte, ten stůl u okna. Ten, u kterého chce každý sedět." Zasměje se, ale číšník na ni koukne, jako by ji chtěl politovat. "Děláme to stejně jako Němci, když si na pláži rezervují lehátka ručníky." Zakucká se svým špatným vtipem. "Ale nic, zapomeňte na to."
"Ten, ze kterého je vidět na kriketové hřiště?" pomalu se jí zeptá, jako by měla potíže se sluchem. "To je stůl osmdesát sedm." Klepe prstem do pokladny, dokud necinkne. Sakra. Myšlenkami už je zase jinde.

.......
Odkládám a vracet se určitě nebudu.

06.07.2022


Ďábel a temné vody Ďábel a temné vody Stuart Turton

Příliš mnoho špíny, bláta, smradu a moči. A krutosti a bezohlednosti a tuposti. Ono to zasazení děje do 17.století asi vyžaduje, ale já ne. Dokonale se mi vybavilo, proč jsem nemohla přijít na chuť autorovo první knížce (Sedm smrtí E.H.). S díky odkládám, a tímto považuji setkání s autorem za uzavřené.

28.12.2021


Rituál Rituál Adam Nevill

Skvělá obálka, parádní rozjezd příběhu. Neměla jsem tušení, o čem knížka je, proto mě pár prvních odstavců velice mile překvapilo. Takové Ruiny řízlé Záhadou Blair witch a Lesem sebevrahů. Něco na způsob knížky "Síla přírody", kde se ovšem v lese ztratila parta holek místo skupiny protivných, vulgárních alfa samců. To byl asi první problém. I když proti mužským choutkám a jadrnému slovníku v knížkách veskrze nic nemívám, tady mi postavy lezly krkem. Repertoár měli chlapci vskutku pestrý, buď na sebe pořvávali "píčusi", nebo "ty prázdná kebule" (eh?). Další překážkou se ukázalo samotné pojetí vyprávění příběhu. Věty na sebe navazovaly v dost podivném tempu a občas předbíhaly samy sebe. Jako čtenář jsem se nepříjemně často zarážela a vracela očima zpátky, jestli mi něco neuniklo. Pro představu například:
......
První věta prologu: Ani druhého dne se věci neobrátily k lepšímu.

První věta první kapitoly: O čtyři hodiny dříve.

Začátek čtvrté kapitoly: Čtyři kilometry východně od svého nálezu na stromě našli stavení. Předcházely tomu další čtyři kilometry prodírání se břečťanem, kopřivami, polámanými větvemi, oceáněm mokrých listů a neprostupnými pichlavými hradbami zformovanými z malých smrčků.

(následuje vyprávění o tom, jak se skupina mužů plahočí přírodou. Celá čtvrtá kapitola vrcholí nálezem stezky, jenž vede k opuštěné chatě. Tedy ke stavení, o kterém byla řeč na začátku celé kapitoly...)
.....
Prostě divný.
Dalším nešvarem bylo opakování slov, za příklad nechť poslouží předchozí úryvek-nález, našli, čtvrtá kapitola, čtyři kilometry, čtyři kilometry...)

Prvních 50 stran jsem si musela přečíst dvakrát, abych se zorientovala v charakteristikách postav. Skákalo se mezi nimi, neměla jsem zdání, kdo zrovna přemýšlí, kdo vypráví, kdo vzpomíná...

Zkrátka - prokousat se odstavci nebyl úplně pohodový zážitek, čert to vem, příběh se mi líbil a byla jsem ochotná přihmouřit kuří oko. Do chvíle, než jsem pochopila, že půjde o krvavou, nechutnou vyvražďovačku, což mi potvrdily i komentáře tady na databázi. S díky se vzdávám pokračování v četbě, odkládám a vracet se nebudu. Škoda. Slušný potenciál.

22.11.2021


Nikdy nelži Nikdy nelži Hallie Ephron

(SPOILER) Pozor, v komentáři vyzrazuji celou pointu! Moc nerozumím té převaze nadšených pětihvězdičkových komentářů. Asi už jsem na podobné téma přečetla příliš mnoho knih a viděla příliš mnoho filmů. Zápletka mi byla jasná téměř od začátku. Ženská, co je posedlá chlapem a chce zničit život jemu i jeho manželce. A tak zinscenuje vlastní zmizení. Nedokázala jsem vůbec přijmout fakt, že autor dělá úplné tupce nejen z policie, ale i z nás čtenářů. Po ženské se slehne zem a nikdo (až na srdnatou manželku) po celou dobu nezkontroluje místo, kde pobývala podstatnou část života??? Hezky se tam svítí, ač tam nikdo není, a jen tak přes záclonu se naskytne výhled na očividné důkazy, že se jedná o vyšinutou osobnost...Modlitebna s vystříhanými fotkami, články, odstřižená hlava manželky, všude jen ikonický ON...I strážník Topinka by pojal podezření, že zadržený muž asi nebude vrahem, ale obětí...Manželka ale vše duchaplně zničí, protože jde o důkazy proti jejímu muži???? No a prosímvás pěkně, ten závěrečný souboj dvou sokyň, z nichž ta jedna, ta těhotná, tedy ta těsně před porodem, unikne domácí výtahovou šachtou na dezerty...Asi takhle: já byla těhotná třikrát a řeknu vám, dělalo mi problém se ve třetím trimestru s břichem vůbec přetočit na posteli. A to jsem byla štíhlá jak laňka. Nasoukat se s obřím panděrem do uzavřeného prostoru velikosti menší skříně a putovat skrz hloubku někam o deset metrů níž, zavěšená na ocelových lanech a smotané svěrací kazajce, to by nedal - no ani Chuck Norris, kdyby měl dělohu. Natož blbka, co opakovaně pije džus, který "nějak divně chutná"(sokyně jí do něj přidala oxytocin, hormon, který tělo vybičuje k příšerným děložním stahům) a přivodí si tak předčasné porodní kontrakce. Čekala jsem, že to slečna neprodýchá a porodí přímo v té šachtě, ale naštěstí autor usoudil, že by to bylo už přes čáru. Oddechla jsem si, ale spíš z faktu, že mám četbu za sebou. Proč teda dávám skvostné tři hvězdy? Bylo to totiž vážně dobře napsané. Čtivé, napínavé, pěkná přirovnání, uvěřitelné rozhovory. Super. Ale ten námět. Ten to zabil. Škoda.

04.11.2021 3 z 5


Zhroucený čas Zhroucený čas Blake Crouch

Předchozí knihy autory jsou pro mě tím nejlepším, co jsem kdy četla. Proto nedokážu zpracovat zklamání, které se mnou momentálně lomcuje a fascinovaně pročítám nadšené komentáře ostatních-kde se, kruci, stala chyba? Vůbec mě to nechytlo, nebavilo, spíš mě to otravovalo. Zhroucený čas, ztracený čas. Jsem v půlce a bojuju s nutkáním knížku definitivně odložit. Vždyť je to absolutně zmatená fantasmagorie bez špetky napětí i logiky. Asi nejsem dostatečně nadšený fyzik, ale třeba v Temné hmotě mi předložené téma nedělalo žádný problém. Tady ano-vždyť to vůbec nedávalo smysl! Neustále to skřípalo. Podle mého je to totální slátanina. Nevěřím, že to konec nějak zachrání. Blakeu, jak jsi mohol?

20.08.2021


Hrob pro mého manžela Hrob pro mého manžela Catherine Steadman

I když měl příběh (krom první kapitoly) pomalý rozjezd, i když to místy drhlo jak zanedbaná artritida v koleni, i když byl závěr extrémně přitažený za vlasy, užila jsem si to a fakt jsem se bavila. Ten styl psaní, ta sebeironie, to polopatické podání myšlenkových pochodů. Super:

(...)
Mám přístup ke všemu. Moc ikonek s aplikacemi tam není. Některé poznávám, některé vypadají cize, ale většinou jde jen o základní aplikace, žádné dodatkové, žádná hra Candy Crush. Klepnu na mail. Vyskočí doručená pošta. Všechny emaily jsou v ruštině. Sakra. Napadlo mě, že by se něco takového mohlo stát. Tedy, no, hádám, že jsou v ruštině. Rozhodně je to abeceda, kterou neumím číst. Dobrá. Nejsnazší věc je to okopírovat a vložit do Google překladače. Není to zrovna elegantní, ale znova zdůrazňuju: já nejsem špion.
(...)

Čert vem absurdní zápletku, mě se to líbilo. Radím jediné, nečtěte anotaci (na přebalu ani jinde), připravíte se o pěkných pár momentů. Určitě doporučuju.

26.05.2021 5 z 5


Než bude pozdě Než bude pozdě Jenny Blackhurst

Už jste při psaní ve Wordu použili „odrážky a číslování“ ? A nepřehnali jste to někdy? Tak autorka jo.

Otvíráte knížku. Začínáte natěšeně číst.

Úvodní stránka příběhu nese označení „První část“ (Aha, říkáte si, tak knížka bude mít minimálně dvě části, možná i víc, dobře.)

Na druhé stránce knížky stojí: "1, nyní" (Aha, takže jednotlivé kapitoly, v každé části, budou nejspíš rozděleny na různé časové roviny. Dobře.)

Následující kapitola nese označení: "2, Karen, 25.října" (Aha, takže časové roviny budeme navíc sledovat z pohledu různých osob, a to ještě s dodatkem, který den v měsíci k události došlo. Tak to už ať se jde autor vycpat! )

Neblahé tušení se potvrzuje u kapitoly 3, označené prostým: Bea.
Pak Karen. Pak nějaká Eleanor.

Ovšem labužnický zlom nastává u kapitoly 8. Bez jakéhokoliv dalšího jména, času, vodítka. Vypráví jí někdo, ale nevíme kdo. Někdy, ale nevíme kdy. Vzpomíná na něco, co nám zatím nemá být příliš jasné…

Jakože cože????

Je to nepřehledné, rozvláčné, utahané a nepravděpodobné. Je to plné náznaků, které čtenář nemá šanci pochopit, asi jako když rozmotáváte červené klubko a z něj najednou čouhá modrá niť, jež pokračuje nádechem do zelena. Prostě divné. Kostrbaté rozhovory, i celé scény. Pro představu ukázka:

(...začátek citací)

Kdybych si bývala raději připravila dopisy ještě předtím, než jsem toho dne vstoupila na poštu, kdybych si bývala vzpomněla a vzala si balík obálek ze své zásuvky v kuchyni, místo abych musela jít a ukrást několik z hromádky ve skladu kancelářských potřeb v práci, kdyby se rodinka krys zrovna ten týden nerozhodla prokousat se elektrickým vedením na místní pobočce pošty a nedonutila mě tak vyrazit až do centra, mohly se životy čtyř žen ubírat úplně jiným směrem.
...
Byla sobota večer a Bea trčela doma. „Beatricie Barkerová, koukej se sebrat,“ mumlala si pro sebe, a když přihlouplá slečna a muž s extrémně vyběleným úsměvem zjistili, že nakonec přece jen hledali jeden druhého, rychle z té sentimentální slátaniny, na kterou se dívala, přepnula na jiný kanál.
(...konec citací)

Zvláštní, že se některé pasáže četly hodně dobře, vlastně jen díky tomu se mi podařilo knížku přelouskat více jak za půlku. Pak mi došlo, že se ke čtení přemlouvám, asi jako, když mi na střední hořel termín odevzdání úkolu na nudné téma. Proč si to dělám?
Tak jsem nalistovala závěrečné kapitoly (už se u toho přestávám stydět), jenže se z nich vyklubal tak neskutečně zamotaná, zbytečná a překombinovaná blbina, že jsem jí ani neměla chuť přijít na kloub. Dvě hvězdy za pár zajímavých odstavců. Nedoporučuju.

26.03.2021 2 z 5


Chůva Chůva Gilly Macmillan

Zpočátku se mi nedařilo chytnout ten správný dech. Myšlenky mi neustále odbíhaly jinam, načaté téma mě příliš nelákalo rozvíjet. Skoro jsem si říkala, že to vzdám. Těšila jsem se, že mi při čtení bude běhat mráz po zádech, místo toho mi bylo tak nějak smutno. Psychická traumata spojená s dětstvím, k tomu další v podobě čerstvé smrti manžela, námět se mi prostě netrefil do vkusu. Ale ve výsledku - opravdu dobře se to celé četlo a od druhé třetiny děj nabral grády. Za přečtení knížka rozhodně stojí.

05.08.2020 4 z 5


Vlčí hora Vlčí hora Ivana Ondriová

Mě se to teda líbilo. Jo, chvílema to skřípalo, chvílemi to byla vyloženě blbost, ale docela významnou část knížky jsem jí nedokázala odložit. Miša, coby slovenská odnož Chucka Norrise, byla dokonalá. Jako čtení na dovolenou, někam na odlehlou chatu, prostě doporučuju:)

28.12.2019 4 z 5


Síla přírody Síla přírody Jane Harper

Bacha na to, knížka má tendenci vás odradit mimořádně, ale mimořádně, blbým začátkem. Řeknu vám proč. (komentář obsahuje mírné spoilery!)
1)Autorka během pár prvních stránek míchá přítomnost s minulostí. Je to takový oblíbený trend současnosti, ovšem musí se s ním umět pracovat. Což v úvodu téhle knížky neplatí. Musela jsem jí číst třikrát, abych se dobrala k výsledku, který den, že je čtvrtý, který, označený číslicí 1, proč hlavní vyšetřovatelka tvrdí, že jedna z postav je nezvěstná od minulého večera, když o pár odstavců předtím se píše, že pátrání se rozběhlo před pár hodinami. Je to zmatené a hloupé. Navážno jsem uvažovla, že na takový guláš nemám po večerech náladu a s knížkou končím.
2) Jména hlavních postav začínají na stejné písmeno abecedy. Nechápu. Autor má na výběr z víc než třiceti dalších možností, ale pojmenuje dvě z pěti žen na B (Bree a Beth-noaco, že jsou to dvojčata, bože!) a další postavy na A (Aaron a Alice). Fakt bych ocenila, kdyby se každý jmenoval jinak!
3)kniha je navazující sérií na přechozí díl. Nesnáším to! Vážně to nesnáším! Proč autorka odkazuje na něco, co se stalo v jiné knížce, když děj je úplně o něčem jiném? Navíc se jako čtenář bojím, že s autorka neudrží a plácne něco podstatného, co mi úplně zkazí dojem z té předchozí knížky, kdybych se jí rozhodla číst. Uvažovala jsem proto, že Sílu přírody odložím a půjdu první na Sucho, ale mrzelo mě, že už mám jednu knížku rozečtenou. Na autorku jsem díky tomu měla vážně vztek.
4)docela slibný, zcela obyčejný a přitom mrazivý příběh se autorka snaží okořenit sériovým vrahem. Proč? Bože, proč? Proč ta laciná cukrátka? Ten příběh se úplně obešel bez nějakého Martina Kovace, bez jeho syna vycucaného z prstu, bez přiblblých hrobů u chaty. Místo pocitu děsu jsem jen protáčela oči znechucením. Proč? Vždyt stačila ta beznaděj, že jsou ztracené uprostřed lesa. S nějakýma pochybnýma vrahounama ať se jdou autoři už konečně vycpat!
Ale to by ke kritice stačilo. Po tady tom všem se děj najednou rozjel, střídání minulosti s přítomností se začlo vážně dařit. Konec trochu překombinovaný, ale budiž. Ve výsledku slušné tři hvězdy.

25.08.2019 3 z 5


Do vody Do vody Paula Hawkins

Příšerné množství postav, každá kapitola vyprávěná někým jiným. Stejné události viděné jinýma očima. Napsané to je výborně, čte se to dobře, ale vyčerpá vás to. Musíte neustále přemýšlet, kdo co kde už viděl, řekl, jestli to tenhle ještě neví a tamten proč se tak tváří...Navíc zápletka propletená tak dokonale, že se při rozmotávání po celou dobu docela ztrácíte. Nic to, to by se ještě dalo. Ale hlavním tématem byly pocity matky, jež ztratí dítě, a pak taky pocity dítěte, jež vidí zemřít svou matku. Nic, o čem byste chtěli jako rodič číst poté, co ty vlastní děti uspíte. Dávám tři hvězdy, za tu kvalitu psaní...

08.01.2018 3 z 5


Farma Farma Tom Rob Smith

Nečtu anotace ani recenze, dokud se u knížky nedostanu za půlku. Baví mě začít číst, aniž tuším, čeho se příběh týká, stačí mi doporučení, že je knížka skvělá. Na "Farmu" jsem dostala reference z několika stran, a tak jsem se nemohla dočkat, až se k ní dostanu. Zklamání přišlo hned po prvních větách, příběh rozvíjel téma, o kterém se mi nechělo číst. Jenže, po pár stránkách přišel zvrat a já se začetla tak, že jsem nebyla schopná přestat. Děj má spád díky krátkým kapitolám a nutí vás to neustále oddalovat moment, kdy knížku kvůli únavě zavřete "na zítřek". Po celou dobu váháte, na čí stranu se vlastně přidat, protože celý příběh zkoumáte z podivného úhlu, který dává smysl. Rozuzlení pro mě bylo trochu zklamáním, zanechalo ve mě smutek, vlastně jsem ty poslední kapitoly přečetla dost rychle jen proto, abych "to už měla za sebou" a nemusela na to moc myslet. Závěr sice vyznívá pozitivně, ale celkově na mě po dočtení dolehla tíha, po které jsem netoužila. Budu se asi muset načas přeorientovat na nějaký veselejší žánr...

14.02.2017 4 z 5


Stalker Stalker Lars Kepler

Ne, nemám ráda volně navazující série, protože v mezidobí čtu i jiné knížky a nebaví mě vybavovat si děj a souvislosti, které jsem už zapomněla. Připadám si pak, jako bych sledovala seriál od půlky. Navíc mám u Keplera problém s tím, že mi jsou jeho postavy nesympatické, nefandím jim a ani nerozumím tomu, co dělají nebo říkají. K tomu pokaždé něco brutálního, pokaždé pitvání v rodinných vztazích, nějaké trauma, co ve vás zanechá bolestný pocit, nějaká příhoda s mrzačením zvířete, prostě pokaždé něco, při čem si říkáte-mám to číst dál? A čtete, protože se chcete dozvědět víc ohledně hlavního děje, ale příběh neustále odskakuje stranou a seká do vás drobnými zbytečnými nechuťárnami. Jo, napsáno to je dobře, ale číst se to nedá...

25.01.2017 1 z 5


Krutý měsíc Krutý měsíc Jana Jašová

(SPOILER) Paní Jašová je úžasná spisovatelka. Její styl vyprávění je jedinečný a poutavý, okamžitě čtenáře vtáhne do děje, který pěkně a nenáročně plyne. Jenže. Tentokrát mi vůbec nesedlo téma, ani střídání postav. Ani k jedné jsem necítila sympatie, nesouzněla jsem s jejich myšlenkami ani činy (spoiler: žena se probudí celá od krve, na kraji lesa, v autě, nic si nepamatuje, ale zjistí, že postrádá přítele a dítě, chybí jí vzpomínky, a to kvůli alkoholovému oknu. Jak to vyřešit? Co takhle zničit vše, co je podezřelé(a možná i důležité), nalívat si rum a zasouložit si s cizím chlapem v luxusním sídle zmizelého partnera?). Druhá žena zase řeší trauma z dospívání, kdy si vzalo život její dvojče...Nevyhneme se popisům jeho posledních okamžiků, rozpadu rodiny, pohnutému osudu...Žena se stará o nemocnou matku, která se neustále vrací do drásavé minulosti a procitá ze své pomatené mysli právě a jen v okamžicích, kdy je to pro děj žádoucí. Dál je tam postava postiženého chlapečka na vozíku. Pak vypluje na povrch minulost i přítomnost plná pedofilů, homosexuality a dětí, které (ač traumatizované) se chovají rozumněji, než všichni dospělí okolo. Policie nic nevyšetřuje, nikoho nehledá, svědkové ulehají s Covidem, jsou dementní, případně obojí dohromady. Možná se mi to jen trefilo do špatné nálady a hodnotím v komentáři všechno zbytečně přísně, ale já knížku ani nedočetla, protože už jsem se tím dějem prostě nechtěla dál týrat.
Poznámka na okraj: zbytečně moc vulgarit, sloveso "loupat" (po někom očima) mi zhruba po desátém použití začalo lézt krkem

11.11.2024 3 z 5


Děsivé historky Děsivé historky Michael Dahl

Knížku jsem dostala s doporučením, že by se mohal líbit mým dětem. A taky že jo! Stačila první povídka, a dalšího společného večerního čtení pod peřinou jsme se nemohli dočkat! Jak já si to užívala. O kvalitě svědčí fakt, že děti ani nedutaly a žádají o opakování. Já, rodič, co zoufale doufá, že se jeho ratolesti taky nadchnou pro knížky, ječím nadšením. Navíc-historky jsou děsivé přesně tím správným způsobem. Už jen ty skvělé názvy! (Se skříňkou 307 není něco v pořádku...Stan, který nebyl úplně prázdný...Hrbol ve tmě...). Já sama si užila několik skvělých mrazivých chvil. Takže ano, doporučuju!

28.08.2023 5 z 5


Kámen, nůžky, papír Kámen, nůžky, papír Alice Feeney

(SPOILER) Jako každý správný novodobý thriller, musí mít i tahle knížka bezpodmínečně pár odstavečků o:
1) týraných, nešťastných zvířatech
2) smutných či tragických událostech v dětství
3) úmrtí jednoho z rodičů (vyšší level-časné sny na toto téma)
4) zvratu, kdy osoba A je osobou B, či obráceně.
Jsem asi vážně náročná a nevděčná. Ale mě to prostě nebavilo, do čtení jsem se nutila, situace mi připadaly děsně blbé a absolutně nereálné. S myšlenkovými pochody hrdinů jsem taky nějak nesouzněla. Dopisy od manželky mi připomínaly Zmizelou, ale to byl opravdu jiný level. Takže tady mi to přišlo spíš jako snaha o kopírování něčeho, co mělo úspěch. Ano, přiznávám, hlavní zvrat se mi líbil, ale to je na dobrý pocit ze čtení opravdu málo. Závěrečnou stránku jsem nepochopila vůbec, ale to asi proto, že už jsem bouchala šampáňo z nadšení, že vidím poslední odstavec. Já teda nedoporučuju, ale jak tak koukám, jsem tu s podobným názorem sama, takže jsem asi vážně četla v nějakém nevhodném osobním rozpoložení.

14.07.2023 1 z 5


Seznam hostů Seznam hostů Lucy Foley

Třikrát jsem se musela vrátit na začátek. Nějak jsem se nedokázala začíst a ztrácela jsem se v myšlenkách jednotlivých postav. Nebylo jich zrovna málo, sympatie aby jeden pohledal a (jaká to klasika)-vše se točilo okolo traumat z minulosti. Každou kapitolu navíc vyprávěl někdo jiný, a to v "ich formě", často jsem si tak pocity nedokázala propojit (kdo koho kdy miloval, kdo kým naopak opovrhoval...). No a pak (když jsem se přistihla, že stránky obracím jen z povinnosti), jsem si uvědomila, že mě asi nebaví číst o partě přiopilých blbečků, kteří vzpomínají na své trudné dětství v internátu. Že mi nepřijde ani vtipné, ani zábavné, ani nevimco, když se v té době někdo "pochcával" a ostatní "šukali". Zklamání, odkládám, vracet se nebudu.

30.01.2022 1 z 5


Ta, která prohraje Ta, která prohraje Liv Constantine

Slabý sloh, zápletka, podaná stylem, který mi vůbec nesedl. Divné dialogy, chvílema jak z černobílých filmů pro pamětníky. Úplně ujeté myšlenkové pochody. Nefandila jsem ani jedné z postav, dětí mi bylo líto. Nedočetla jsem.

01.09.2021 2 z 5