KaguyaHime
komentáře u knih
99 zajímavostí z Japonska
Jiří Janoš
Díky této knize se člověk dozví mnoho věcí, které bývají běžně nedostupné a nevyhledatelné. Rozhodně bych ji nedávala na druhou kolej vedle Vějíře a meče od V. Winkelhöferové. 99 zajímavostí z Japonska je sice spíše pro "lajky", ale to nic nemění na tom, jak velmi čtivá a skvělá kniha to je. Jen je škoda, že neexistuje její novodobá verze. :)
Sestry Makiokovy
Džuničiró Tanizaki
Tato kniha byla za svého vydání cenzurována a zakázána. Pro svou jedinečnost a estetičnost, kdy člověk nepotřebuje rychlý spád a dramatický děj, ale vychutnává běžný, občas až seriálový příběh sester, se může tyčit nad jakoukoliv jinou knihu. Opět je zde silně vidět rozpor mezi starým a novým Japonskem, mezi tradicemi (Jukiko) a modernizací až emancipovaností Taeko. Podobně jako v próze Hlas Hora od Y. Kawabaty.
Hlas hory
Jasunari Kawabata
Kdykoliv, kdy čtu jakoukoliv knihu od literátů poválečné japonské literatury mívám stejný pocit - existuje zde rozpor mezi starým, tradičním Japonskem a novou generací vyprahlých a citově neschopných. Stejně tak Šingo, zástupce starého, klidného Japonska v rozporu se svým synem Šúičim, který naopak patří až přímo k Hemigwayovské "Ztracené generaci". Karma se pak postará o své. Skvělý autor, skvělá kniha.
Ohně na planinách
Šóhei Óoka
Člověk jakoby celý příběh dýchal společně s hlavním hrdinou Tamurou skrze stejné, tuberkulózou infikované, plíce. Ocitáme se na konci Druhé světové války na Filipínách, kde už bylo jasné, že Japonci svou válku nevyhrají. To však nelze spojit s jejich myšlením, které prohru národa nepřipouští skrze jedinečnost císaře. To, jaký to má dopad, je pro evropského čtenáře nemyslitelné. Kniha možná aspoň trochu poodhalí roušku, proč právě japonský národ za války byl právě takovým, jakým byl.
Tvář toho druhého
Kóbó Abe
Člověk se občas ztrácí pod tíhou myšlenek, které jakoby přeskakují jedna za druhou. Abe se nejspíš snažil nastínit profil zmateného nesebevědomého muže a možná proto volil postup takový, jaký v knize je. Netroufám si říct, zdali za povedený skvělý závěr stojí za to číst celou knihu. Myšlenka je však ubíjející.
