Kaik komentáře u knih
Přečteno v rámci čtenářské výzvy. S Ábíčkem jsem prožil významnou část svého dětství, takže bylo zajímavé nahlédnout pod pokličku toho, jak se tvořil legendární časopis v období socialistické normalizace. Kniha je to vzpomínací, plná subjektivních pohledů šéfredaktora nejen na tehdejší dobu, ale hlavně na činorodý chod redakce úspěšného dětského časopisu. A já se díky ní na chvíli do těch časů vrátil.
Příjemné vyprávění skvělého českého dálkového běžce. Zaujaly mě popisy z mládí, kdy možnost prosadit se v socialistickém sportu nebyla vůbec otázka talentu či výkonů, a také vlastní prožívání samotných ultra běhů včetně všech těžkostí, které Dan musel překonávat. Je to, myslím, pěkná motivace pro všechny běžce - když člověk opravdu chce, může dosáhnout čehokoliv. Až tedy na ty vzdálenosti a hlavně časy, ty jsou zkrátka... neuvěřitelné!
Děkuji, K, za zapůjčení fajn knihy, navíc i s autorovým věnováním. :)
Ou, nevím, co jsem čekal, ale takovou dávku marnosti a zoufalství ne. Krátké, strohé věty hlavní povídky mi přišly nepříjemně znepokojivé a pokud bylo autorovým záměrem uvést mě do deprese, tak se mu to povedlo. Asi špatně načasovaná četba, resp. nálada. I přes to, jak to bylo všechno nechutné, Mašina mě fakt pobavila.
Autor s potenciálem, pro mnohé nejspíš těžko stravitelný.
Byť k tomu nemám velké vlohy, impulsivně jsem se pustil do knihy poezie, protože mě zaujal název díla. O to víc mě potěšilo, že je e-kniha k dispozici zdarma a navíc má úžasně pruhovanou obálku, což se mi hodí do čtenářské výzvy. Kniha není dlouhá a některé verše byly docela fajn. Jako proložení paralelně rozečteného Kulhánka ideální.
Můj první, dobrovolně přečtený Shakespeare (nepočítám povinnou školní četbu). Též v divadle jsem jeho hru nikdy nenavštívil. Pro poezii a jevištní hry nemám vlohy. Přesto... ve mně jeho nejkratší kousek zanechal určitou zvědavost. Zvědavost, která časem dost možná vyklíčí v touhu prozkoumat i další díla. Touhu proklestit se bujnými křovisky vět, které dávají dokonalý smysl, pokud se čtou pozorně. A Martinu Hilskému děkuji za úžasný překlad a doslov, který dodal příběhu širší kontext.
Konečně autor, který se nebojí černého humoru! Občas byly situace morbidní až trochu příliš, ale při domácím společném čtení jsme se ohromně bavili. Akční a osvěžující povídky, těším se na další díl.
Rozečetli jsme s potomstvem, ale nedočetli. V půlce jsme společnou četbu vzdali a zbytek jsem dorazil sám, protože mi bylo líto už stráveného času. Nápad dobrý, ale jinak zdlooouhavé, občas mimózní popisy, až jsem se ztrácel. Srovnání s Harry Potterem je hodně laciné lákadlo. Nevyužitý potenciál, do dalšího dílu se v dohledné době rozhodně nepustím.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy - téma "kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě". Zrovna ostravskou část bych lehce zkrátil (stejně jako tradici lidové hudby), ale jinak to nebylo špatné. Kundera umí skvěle pracovat s jazykem a do knihy začlenil mnoho hlubokých témat k zamyšlení. Pasáže o komunistické zvůli mě rozčilovaly, zachraňoval to však popis vztahů mezi mužem a ženou, v tom je autor naprosto bezkonkurenční. Nelehké čtení, ale o to cennější. Dobrá volba.
Když člověk dostane opravdový hlad, nic s tím nenadělá! Krátká bizarní fraška zabalená v hezky provedené útlé knize se spoustou secesních obrázků. Neublížilo, ani nenadchlo.
Další pohádka o Doktoru Proktorovi je za mnou. Nesbo je rozhodně originální, to mu musím nechat, některé nápady neměly chybu. Ovšem jako čtení na dobrou noc s dětmi to není úplně vhodná kniha - potomci místo spaní vždy ještě hodinu skákali po posteli a tlemili se Bulíkovým eskapádám. :)
Půjčená kniha za účelem splnění čtenářské výzvy (téma - kniha o jídle). Dozvěděl jsem se spoustu informací o španělském způsobu života, kultuře, tanci, architektuře... ale hlavně o přípravě jídel. Většina uvedených receptů byla prostě k nakousnutí! Dost možná doma zkusím něco španělského i vyrobit.
Kupodivu moc hezky napsáno, doplněno spoustou fotek - bavilo mě to. Děkuji, K, za půjčení a za rozšíření obzorů!
Čtyři humorné povídky na milostné téma. Některé pointy byly dost originální. Musím říct, že Dahlův hravý styl mi sedl, četbu jsem si užil, dobře se při ní bavil, a navíc mám splněný další bod čtenářské výzvy. :)
Bylo to tedy utrpení! Snad nikdy se mi nestalo, že bych knihu v půlce čtení odložil a několik let se přemlouval, abych ji dorazil. Děj je pekelně roztříštěný, postav, pojmů, míst a jmen je zkrátka tolik, že udržet moji pozornost nebyla šance. A ty nekonečné nepochopitelné dialogy! Nejspíš je to moje chyba - po předchozích třech bichlích už jsem si mohl zvyknout. Anebo to Erikson prostě už přehnal...
Každopádně se jedná o epickou fantasy, kde není žádný jeden centrální hrdina, ale stovky menších, kteří dohromady tvoří jeden pulsující svět na své cestě přidat se k hromadě padlých. Mám v knihovně nakoupené všechny zbylé díly, jejich hřbety dohromady měří 51 cm a vpravdě přemýšlím o tom, že bych ten půlmetr dovedl využít i jinak.
Jednu hvězdu dávám za příběh Karsy Orlonga, se kterým jediným jsem se dokázal celkem ztotožnit. Druhou hvězdu věnuji sám sobě za to, že jsem ten maglajs dotáhl až do konce.
Přečteno s dětmi před spaním. Příběh je poutavý a hrozně dobře se čte. Jen potvor mohlo být více druhů. Každopádně ještě o něco zábavnější než první díl.
Akční sci-fi pro puberťáky a fanoušky Minecraftu. Čteno s dětmi před spaním. Docela zábava, nejvíc nás bavilo špičkování hlavních postav.
Vnitřní život labilní třicítky, takový trochu román pro ženy. Omlouvám se, úplně mi to nesedlo, ačkoliv oceňuji komorní atmosféru příběhu. A vynikající překlad!
Tentokrát si přijdou na své milovníci mašinek, ideálně volnější sexuální orientace. Líbilo se mi Judovo putování, vznik a epická dobrodružství Železné rady, naopak Oriho krobuzonskou linii jsem lehce protrpěl. Knihu hodnotím čtyřmi ozubenými koly, zejména proto, že jako spisovatel má China Miéville ohromný potenciál a já se těším na jeho další díla.
Úvahy Roberta Fulghuma o životě, o přátelích, sousedech, vnoučatech, jídle a tisíci jiných věcech. Nechci být nevděčný, ale nejspíš jsem do tohoto stádia rozjímání ještě nedozrál a jeho historky mě nijak neobohatily. Přečteno v rámci čtenářské výzvy.
Téměř komorní krimipříběh z norské pustiny. Zajímavé prostředí, jinak nic výjimečného. Pěkný závěr.
Zábavná odreagovávačka, která rychle odsejpá. Nebylo to zlé, s postavami byla legrace, hlášky povedené, pár situací originálních. Ale jinak nic, co by ve mě zůstalo delší dobu. Dalšího dílu bych se nebál, ale spíše až časem.