Kamiliana
komentáře u knih

Váhám mezi odpadem a jednou *. Chápu, že jako sloupek v novinách tento deník fungoval, ale knižní vydání mu škodí. Časté oslovování čtenářů v množném čísle zde působí vtíravě a nelogicky. A co se sprostých slov týče... přijde mi, že vůbec nejsou používaná účelově, ale jen tak, asi že autorovi to připadá výstižné (nebo snad vtipné?). Dle mých zkušeností alespoň přibližně takhle mluví třeba "vulgární kuřačky", ale ty by zase neměly takové myšlenkové pochody a nefilozofovaly by nad běžným životem, takže autor muž je podle mě docela vedle. Mimochodem já zvládla jen leden :-)


Uf, tohle není žádné lehké čtení. Je to sice téma ze dvora Jindřicha VIII., ale konečně se někdo zbývá tím, jak se musela cítit zralá žena odmítnutá starým mužem v posteli, anebo naopak (dnešními slovy) rozjuchaná vášnivá puberťačka, která se musela starat o nemocného smrdutého starce. Jedná se o ohromující zpověď tří žen - rozumné, dětinské a falešné.


Zajímavě vylíčené prostředí Skotska. Kniha nepostrádá humor a "tah na branku", mezi postavami to příjemně jiskří, jazykově není plná frází. Co víc si u červené knihovny přát? :-)


Mě kniha nijak nenadchla, čte se dobře, to ano, ale pár týdnů po přečtení nebudu vůbec vědět, o čem že to vlastně byla.


Zajímavě vystavěná kniha, na jejímž konci můžete zalitovat, že jste dosavadnímu obsahu nevěnovali plnou pozornost. Sedl mi styl vyprávění, zvolený jazyk (lehce poetický), zápletka i nečekané rozuzlení. Pro mě je to ten typ knihy, kdy po přečtení máte pocit, že Madeleine i Thomas žijí dál. Přečteno 2x a v budoucnu se ke knize jistě ještě vrátím.


Myslím, že tato kniha skutečně patří k nadprůměru děl červené knihovny. Vykreslení všech postav je velice věrohodné, žádný kýč ani laciné intriky. Do rodiny Carrowayových by se člověk vskutku rád přivdal :-)


Jelikož se jedná o román a autorka v něm uvádí, že Sancha se pouze opírá o postavu reálnou (nic víc), mně její fabulace nevadí. Naopak. Přečteno za dvě noci, příběh nenasytného a zvráceného klanu Borgiů napsán velice čtivě. Ocenila jsem, že na kontroverzní postavu Lukrecie je nahlíženo jak z pohledu oběti tak zrůdy. Jak přesně zemřel papež, se neví dodnes, takže autorčina představa odvážné Sanchi mě nepobouřila.


Velký klad knihy pro mě představuje členění do krátkých kapitol, ve kterých má šanci se zorientovat i laický čtenář, který o dané problematice nikdy nečetl. Rovněž hodnotím kladně, že jsou popsáni Neronovi předchůdci i nástupci, a tudíž je podán celkový obraz dané historické etapy.


Jsem ráda, že si autorka opět našla téma, které není tak známé, tj. že příběh předchází již tolikrát zpracovaný vztah mezi královnou Alžbětou I. a Dudleym. Je zde totiž popisováno jeho první manželství. Zajímavý je rovněž odkaz na české kořeny hlavní ženské postavy v podobě královny Anny a její české dvorní dámy. Škoda jen opakujících se slovních spojení, což je u autorky obecně celkem časté.


Příběh zajímavý z hlediska evropské historie a následnictví na anglickém trůně, nicméně napsaný slohem červené knihovny, opakovanými slovními spojeními. Knížku jsem přečetla jedním dechem, ráda jsem se dostala k tomuto tématu, ale mohlo být určitě líp sepsané.


Cestopis tak akorát do kapsy :-) Najdete v něm například výhodné tipy na památky, které jsou zdarma, a něco málo z historie. Oceníte i rady na cesty do nedalekých míst. Uvítala bych ale větší mapu, která by nezahrnovala jen nejuzší centrum.


Příběh z dob, kdy Westminster byl klidnou osadou a kdy plavba z Greenwiche do Westminsteru po Temži trvala hodinu... Chronologicky vyprávěný děj se nejvíce zaměřuje na krále Jindřicha VI. (ještě před vypuknutím války růží) a na jeho strýce a jeho ženu Eleanor, která by ráda věděla, zda usedne na trůn. Přiznávám, že nejčtivěji na mě působily události ze statku Eye a vše, co se točilo okolo Jenny. Protipólem byly dialogy duchovních. Nicméně jako náhled do života v 15. století velice poutavé.


Liane Moriarty je mou oblíbenou autorkou, přečetla jsem od ní vše, co tu vyšlo. Nicméně tato kniha je pro mě ta méně zdařilá. Na vině je zejména velice špatný překlad, na kterém lze studentům překladatelských seminářů ukazovat školácké chyby. Dalším mínusem je opakující se vzorec, který Moriarty ve svých příbězích používá. Tentokrát je výsledek těžkopádný.


Autorka si vybírá téma sirotků nebo lidí na pokraji společnosti. Téma této knihy dokázala zpracovat v silný příběh o potřebě přežít, i kdyby vás to mělo zabít :-)


Komplexní příběh je vyprávěn několika postavami, které spojuje záhada na Ostrově počmáraných blahovičníků, zde je každý rok pořádána slavnost. Pomalým rozplétáním celého příběhu je jasné, že po objasnění záhady bude toto výročí poslední. Opět se jedná o silný příběh, ve kterém nelze nalézt slabší postavu... pouze slabší překlad.


Napsáno takřka naivně, navíc název je zcela zavádějící. Téma je nosné, ale zpracování je plné nenaplněných možností, dalo se určitě lépe rozvést.


Kniha disponuje velice realistickým popisem krutých bojů u Gallipoli, výstižně jsou vykresleny nejen hlavní, ale i vedlejší postavy a lze ocenit i popis krás Constantinopolis. Nejslabším článkem jsou překlepy a překlad, který je místy chybný, takže bohužel unikají pointy. Zavadějící je i obálka, na které je hnědovláska, ale Claire je blondýnka.


Pro mě je to spousta nereálných dobrodružství navíc zachycených nepřesným, špatným překladem :-(


Fascinující příběh ze skotské Vysočiny popisující klany, pověry,mýty, procesy s čarodějnicemi i pevnosti. Kniha se čte sama, i když přiznávám, že další díly me vůbec nenadchly. Bohužel jsem četla vydání z roku 2010, jehož překlad je velice nepovedný a kazí pointy mnoha scén (nevíce asi tu, ve které se Jamie před svatbou přiznává, že je panic, překladatelka zřejmě nevěděla, že virgin neplatí jen pro ženy), což mě donutilo koupit si originál.


"Je to šílené. Kočárek, plenky, ubrousky, brndáčky, dudlíky, lahve... Dočista jsem zapomněla, jaké to je jednoduše vzít klíče a vyjít ze dveří. " Amen :-) Svěží, vtipné a (bohužel) reálné :-) Jen překlad je slabší (ogrilovat něco??) a dialogy nepůsobí moc živě.
