Kamínek komentáře u knih
Zklamání. Chtěla jsem si titul koupit jako audioknihu. Po poslechnutí ukázky na audiotéce jsem původní nápad přehodnotila - nestojí to za to a s původním vydáním z roku 1969, ke kterému se ráda vracím, je to nesrovnatelné - v tom špatném.
Verne je jen jeden a snaha o srozumitelnější přežvýkávání jeho díla tak, aby dnešní generaci snad nedej Bože "nenudilo" za cenu dodání "divného " děje a zápletek, je velmi ke škodě.
Koupeno v antikvariátu za cca 150 kč, s podpisem autorky a pěknou záložkou - a nelituji ani koruny z této částky.
Krásné fotografie moc pěkného psa, vtipné a zábavné čtení s bohužel nevyhnutelně smutným koncem.
V reálném životě by mi jako pejskařka lezla Panda neskutečně na nervy a kamarádky bychom nebyly, takže úplně chápu, že je z pohledu Egona místy fakt nesnesitelná, na druhou stranu se snaží svým psům (co prošli jejím životem) udělat pomyšlení, jen se bohužel liší ten lidský a psí náhled na tuto snahu.
Líbilo se mi to tak, že jsem si natěšeně koupila i audioknihu - a to je velký problém, takže před ní varuji. Igor Bareš samozřejmě skvělý a interpretace úžasná, ale není to audiokniha ve smyslu celého titulu, jen výběr cca dvaceti kapitol, ale bohužel nikoliv těch nejúžasnějších, naopak těch nudnějších - chybí sny o labuti a hromadě písku pod vánočním stromečkem, krtci, dikobraz, louka, co je nejkrásnějším výběhem na světě, vyprávění, jak se utíká Pandě za zajícem v lese a taky poslední den Egona, který knihu logicky uzavírá.
Kniha je skutečně nádherná Děsná psina pro každého, kdo má celoživotně psy v srdci, ale audiokniha bohužel ne - velká škoda.
Skládám velkou poklonu autorům a hlasuji pro trest doživotního zákazu veřejné prezentace písemného projevu překladatelce Haně Šulákové - pokud není v páté třídě základní školy, je slovo "vyzívat" ve smyslu výzvy absolutně neomluvitelné, i kdyby to byla jen jediná gramatická či stylistická chyba, což není.
Kniha v originálu vyšla v roce 2015, u nás 2017, a shrnuje poslední výzkumy na poli lidské obezity a závěry z nich. Některé souvislosti jsou opravdu zdrcující. Je to velmi napínavé čtení i pro laika z nemedicínského oboru a měli by ji povinně nastudovat i všichni rychlokvašení výživoví poradci, šmahem doporučující ketodiety, nízkotučné výrobky a bezlepkovou dietu šmahem všem.
Příběh Valentiny Timofejevny Anasevičové - poslední příběh knihy, manželky "likvidátora" následků havárie, jsem nedokázala přečíst najednou. O beznaději, umírání v podstatě bez pomoci, o ztrátě nejmilovanějšího člověka na světě, takové bezbřehé zoufalství....prostě neuděláte vůbec nic. Ostatní příběhy také velmi silné, ať už jde o bezohledný a zmatený odsun bez možnosti návratu, definitivní vysídlení do jiné části země, kde vás lidi s odporem odmítají a štítí se vás, o střílení psů a koček v opuštěných vesnicích a jejich zahrabávání zaživa, děsivé svědectví o tom, kde skončily vypěstované plodiny a hospodářská zvířata z léta 1986 (překvapivě v prodeji), kde skončila technika (auta, bagry, jeřáby, traktory apod.), která se podílela na likvidaci havárie, no hádejme, kam velká část z ní zmizela? Do kolchozů, továren, prostě využilo se znovu vše, co jen trochu šlo, a rozprchlo se to po celé zemi.......o zoufalství a absolutní neinformovanosti obyčejných lidí, kteří prostě neměli šanci...o bezbřehé zvůli představitelů komunistické společnosti a jejich zamlčování pravdy.....totální smutek a beznaděj. Jde dát jen pět hvězd, ale u žádné jiné knihy v životě jsem neměla pocit, že by si tak moc zasloužila několikanásobně vyšší hodnocení.
Nádhera...skvělý příběh, od knihy jsem se nedokázala odtrhnout. Narazila jsem na ni náhodou a už teď se těším na další dílo autora, přeložené do češtiny.
No, nevím...nějak nesdílím nadšení z knihy. Hlavní hrdina mi přijde více zženštilý než mužný, důraz na detail chuti a vůně jídel prozrazuje hodně autorku jako ženu, postrádám více detailů kriminálního vyšetřování, kniha mne spíš zklamala.