Kapis
komentáře u knih
Touha je slepá
Robert Kirkman
YES, tato jako buldozer se řítící série neztrácí nic na svém úžasném spádu a napínavosti, mrtvá místa nejsou. Jak už to člověk otevře, zavřít se to nedá. Mám trochu problém se jmény - je jich prostě moc, navíc podléhající prudké turbulenci a po měsíci a půl jsem je pozapomínal. Ale v cca čtvrtině knihy už jsem se naštěstí zase orientoval kdo je kdo. Zombie jsou v této fázi v podstatě pouze obecenstvo, které zpovzdálí sleduje kruté představení na prknech lidství. Líbí se mi nápadistost s jakou nechává Kirkman své hrdiny trpět a umírat, pokaždé je to trochu jiné. Co mi přijde trochu nepřirozené jsou ty megaproslovy a úderná prohlášení, ale dejme tomu, je to třeba, aby vše dávalo smysl. U mně spokojenost až na půdu věznice a mít po ruce další díl, nic mě nezastaví ho okamžitě zhltat.
Zkusil jsem, jestli postavy na úvodní stránce navazují na předchozí díly a je to tak - když si položíte všechny 4 knihy vedle sebe, dostáváme krásný pásek hnijícího masa(kru). Tenhle nápad se mi líbí moc.
Bezpečí za mřížemi
Robert Kirkman
Ano, barometr stoupá, koupil jsem hned po přečtení druhého dílu a odtrhnout jsem se nemohl, dokud jsem nebyl na konci - dokonce, a to se mi strašně dlouho nestalo, jsem si četl za chůze domů a vnímal okolí jen tak, abych nedošel k úhoně. Tento komiks má neskutečně obrovskou dávku napětí a spádu, dlouho jsem nic tak napnutého, plného zvratů, nečetl.
Upozorňuju, že budu taky SPOILERovat! TAK POZOR, kdo to nečetl!! Myslel jsem si, že Kirkman bude šetřit ašpoň děti, ale vyvedl mě fešák z omylu - a ještě takovým brutálním stylem. Na druhou stranu je sympatické, že ty root postavy z kempu od Atlanty, na které jsem si už zvykl a mám už je zařazené v struktuře této zoufalé skupinky, šetří a zabijí ty později příchozí - něco mi ale říká, že to tak nebude furt. Taky se nedívím, že naše přátele už zase vyhazujou, nikdo je nikde nechce chudinky:-D
Super, opravdu povedená série, která jede jak šikanzen s úderností kladiva, škoda, že ten televizní seriál je tak odlišný, já mám prostě rád věrné adaptace a ne když postavy v seriálu se chovají úplně jinak než v předloze. Snad si bude tento naplý komiks držet svou vysoko položenou laťku napětí a spádu i do budoucna.
Dutozem a další povídky
Mike Mignola
Moc pěkné dokreslení Mignolova universa. Líbí se mi mít všechny krátké povídečky a ústřižky v pěkné knize pohromadě (to platí tak celkově i o Hellboyových dobrodružstvích, vyšlých u nás). Dutozem je povídkou rozhodně nejlepší, graficky je mimo akorát poslední kousek, jinak kreslíři dobře drží styl "Mastera." Uvažoval jsem, že to koupím jen v brožované vazbě, ale nějak se mi dostala do pařátu pevná za cenu brože a proč tedy ne? Nakonec jsem rád, že to mám v pevné vazbě. Škoda jen, že pokračování tak dlouho nikde a ani se podle všeho nechystá.
Temnota vábí
Mike Mignola
Tak změna kreslíře mi moc nesedla - Fegredova kresba lepší než Mignolova rozhodně není. Je skvělá až parádní, kdybych ji nemusel srovnávat, tak bych se nebál říct fantastická, dokáže navodit atmosféru prvních dílů, to se ji upřít nedá, ale holt v srovnání s Mignolou je slabší. Což ji však stále nechává stát vysoko na pomyslných stupních grafického Olympu.
Co se mi moc líbí – a líbilo vždy - je taková monochromatičnost jednotlivých panelů i celých stránek – kdy je kresba kolorovaná odstíny jedné barvy - převážně fialovou, tyrkysovou, hnědou, do žluta, je to radost si knihou jen listovat. Za co jsem rád opravdu hodně je, že tu máme konečně epičtější příběh, který se vine celou knihou – a asi bude i pokračovat. A taky, že je stavěn na ruských pohádkách. Bohužel už si je z dětství, kdy nám je vtloukali do hlav ve škole i družině, moc nepamatuji, asi to budu muset napravit, protože to jsou pohádky pěkné, slovanské, tudíž geopoliticky blízké;-) a holt vše z dětství má nádech nostalgie a rád se k tomu budu vracet. Navíc zachvilu budu asi pohádky doma předčítat, tak je třeba mít pořádnou rozmanitou zásobu, na vánoce jsem pořídil antologii pohádek arabských, himalájských, tak teď ještě koupím nějaké ruské, abych si s malou přečetl jak to bylo s tím Kostějem a Babou Jagou:-) Peruna nám ale vraždit nemuseli, Radegast by mohl za to v příštím díle Babě Jaze ukopnout koule.
Pražský upír a další povídky
Mike Mignola
Tak tuto knihu musím hodnotit z více aspektů – řemeslné zpracování, vazba, papír atd. bez jakýchkoliv výhrad, standardně na úrovni TOP++, 6 kil mi v případě Hellboye přijde jako adekvátní cena. Mignolovy povídky jsou perfektní a takové svěží, originální a tajemnější než obvykle, mnohem více je třeba číst mezi řádky a je velmi příjemné, že nejsou všechny napsány podle mustru, který se začal už přejídat a to: přišel, hodil pár tvrdých hlášek, dostal trochu nakládačku, zvítězil a s další hustodrsnou hláškou si zapálil cigáro. Povídky mají ducha a ještě chvíli v člověku rezonují. Trolí čarodějnice a Ghúl se mi líbily asi nejvíc. Tento hutný, syrový, atmosferický noir prostě těžko hledá konkurenci. Poslední povídka, kreslená ze začátku Mignolou zcela logicky a přirozeně přechází ve velmi vyvedenou kresbu R.Corbena, kdy Hellboy kráčí jako Makoma snem - příběh má šmrnc, rytmus i hloubku, skvělou pointu a je ozdobou této knihy. No a konečně se dostávám k povídce, která mě osobně úplně pokazila dojem z této knihy a to je Pražský upír, podle kterého se album jmenuje.
Ano, je super, že se Praha dostala do takového komiksu, ano, ale….zaprvé neúplně rozumím rozplývání se p. Kantůrka nad tím, že se Mignola při krátké návštěvě Prahy stihl porozhlídnout po strašidlech. Vždyť mýtické příběhy, pověsti, nadpřirozené bytosti atd. jsou jeho obrovský koníček, potažmo práce, přijde mi logické, že se na místě jako je Praha bude pídit po starých pověstech – a že jich máme. Je to ale taková malá poklona, OK, s tím nemám problém, když se však Mignola dostal ke knihám strašidel, proč si nevybral jedno nějaké známé a nenechal ho tak, jak tady vzniklo? Navíc když povídka byla speciálně vytvořena pro toto vydání – pro Čechoslováky. Proč musel vzít známého ducha karbaníka a aby to bylo dostatečně trendy, udělat z něj upíra? Mohl ho u hry nachytat, jak podvádí nebo prohrát a pak by děj jel po stejné koleji. Kolik je slavných pražských vodníků? Klidně mohl Hellboy rozbíjet jejich podříční gang, ojebávající turisty o foťáky a topící jejich vyžrané rozmazlené fracky, žádajíc pak výkupné v podobě čínské porcelánové produkce – že na západě “vodníka“ jako takového neznají není žádné ospravedlnění, copak někdo před čtením této knihy znal malajskou Penanggalan??? Takže fajn - máme středověkého karbanického pokrového šejdíře z Prahy, který je ale vlastně upír, Jirásek by se v hrobě obracel. Pořád je to ale fajn, že je to v Praze, osobně nemám ani problém s tím slavným skokem z Václava až na Karlův Most, je na tom ale strašně vidět, že pan Russell viděl Prahu opravdu jen na fotografiích a konečně se dostávám k tomu nejzásadnějšímu a to kresbě – on Russell nekreslí vůbec špatně, to bych si nedovolil, ale tato v podstatě mainstreamová kresba se do Hellboye prostě nehodí, hyzdí ho, vůbec nemá atmosféru, je holt taková traláláková, žádné tajemno, temno a děsivá tma. Chlupy na zádech mi napovídají, že to cítí jako kdyby do Zločinu a Trestu někdo vložil kapitolu z Bylo nás šest od Parla Koláčka. No takže asi tak. Každopádně na Hellboye nikdy nezanevřu a už se moc těším na další díly a vše co hodlá CC vydat z hellboyova universa – a mám potvrzeno, že mají v úmyslu vydat vše. Tak ať to vyjde!!
P.S.: dávám totální minimum bodů, co se zatím u nás vydaných knih Hellboye týče :-)
Podivná místa
Mike Mignola
Hellboyova sólovka - to by tak jeden řekl, jak ten svět není pln prokletých míst a hrůzostrašných oblud, když se tak polo-utopený dostanete od kruté čarodějnice, tak hned vylezete na ostrově s heretikem, který čeká 500 let jen na to, až vylezete z vody:-) Teď měl Hellboy docela štěstí, že ho zachránili bratři v Pánu. Musím říct, že jsem pořád uchvácen grafickou stránkou věci, sécnaristicky jsem si nemohl nevšimnout jistých stereotypů, do kterých Hellboy upadá. Nicméně na hutné atmosféře Lovecraftovských kulis, padající jak temný příkrov to vůbec neubírá a Epilog dává příslib krvavé řezby. Nádhera - a jak to voní, když to poprvé otevřete po defloraci igelitového obalu.....;-)
Červ dobyvatel
Mike Mignola
Tak a konečně se dostávám k pátému dílu, který uzavírá určitý okruh Hellboyových dobrodružství. Když jsem se do toho začetl, radši jsem si řekl, že si narychlo projedu všechny předchozí booky, ať je můj požitek maximální, protože odkazů a provázaností s předchozími díly je tu opravdu přehršel. Z toho "projedu" bylo nakonec týdenní vychutnávání dávno zapomenutých příběhů a onanie nad uměním p. Mignoly s následným přehodnocením všech předchozích dílů;-) Vše zapadne kam má, nevyřešené věci se vysvětlí, vše dostane svůj smysl. Opravdu vřele doporučuju přečíst všech pět prvních dílů pěkně naráz..
Zpracování knihy je standartně na best úrovni, dokonce černá je až tak černá, že je drsná na omak......a pěkně voní. (Jak mě viděli lidi ve vlaku jak očuchávám knihu s hanknkrojcem na vazbě, tak radši směřovali děcka do druhé části kupé:-D) Profesor von Klempt, aka hlava s hakáčem naložená ve formaldehydu je tak dokonalá postava, že se ji evidentně Mignola nechtěl pouštět. Hltal jsem každé okýnko a užíval si každý detail geniální Mignolovy kresby, k tomu ty barvy, no už se nebudu opakovat, prostě intenzivní zážitek a gurmánský ráj pro oči, miluju to. Konec byl takový trošku sušší a dává možnost klidně pokračovat. Hellboy je prostě postava, kterou každý milovník komiksu musí mít ve velké úctě a vedle svazků vystavených v knihovně chodit s velkým potěšením.
Pravá ruka zkázy
Mike Mignola
Další povídková kniha. Dávám sice přednost celým příběhům před povídkama, některé už navíc znám - ale zase mám to rád pěkně pohromadě v kvalitní vazbě. O Mignolově kresbě je škoda mluvit, je prostě fantastická, podkresluje ty tajemné příběhy tou správnou atmoškou, příběhy doplňují Hellboyův život, dětství, dospívání a sebeobjevování;-) Nejlepší povídky jsou pak "Hlavy" a "Skříňka plná zla". Zpracování CC také klasicky na vysoké úrovni. Pár bodů přidávám za to, co tento komiks ovlivnit nemohl a to cenu - koupil jsem ho totiž v antikvariátu za 250 jako nový a to člověka potěší;-) Hellboy je a zůstane vysoko na mé špici komiksových oblíbenců. Radost až na kostru.
Spoutaná rakev
Mike Mignola
Povídková kniha. Kromě "Spoutané rakve" jsem všechny povídky už četl v různých sbornících. Ale takhle pěkně pohromadě v takovém luxusním vydání s pevnou vazbou a krásným přebalem na vonícím papíře, to je jiné kafe, než to mít rozházené po různých časácích. Nádhera, přenádhera. Hellboy, na rozdíl od jiných sérií, si udržuje konstantní kvalitu do kresby se dá snadno zamilovat, zbytečné cokoli o ní psát, to je třeba si zažít a vstřebat - je prostě fantastická, příběh, atmosféra, coloring, lettring.....ufff no chyby nenajdu.
Probuzení ďábla
Mike Mignola
Ano, je to potřeba číst naráz, dlouhé časové odstupy tomu nedělají dobře. Proto vemte všechny Hellboye co máte (momentálně 8) a přečtěte je na jeden zátah! Moc věcí se spojí a dá smysl, je to hlubší zážítek než ostrůvky čtení po několika letech, když má člověk předchozí příběhy už časem sněhem zaváté;-) Hellboy je svou atmosférou a kresbou naprosto vtahující a člověk si - tedy aspoň já - občas zůstane jen tak prohlížející stránky i dlouhé minuty. Mignola má celkem povědomí o všemožných mýtech a pověstech, ale takové drobnosti jako Karlštejn v Rumunsku mu jako američanovi nedělají žádný problém. (malý SPOILER následuje). Taky mi přijde trochu nelogické, jak snadná a rychlá byla autodestrukce toho norského hradu - taková tlačítka se přece umisťuji pod několikanásobnou ochranu. Není to záchranná brzda. Ale odpusťmež autorovi takové maličkosti, zvedněmež hlavu z malicherných nepodstatností, zážitek ze čtení Hellboye je zkrátka obrovský, Mignola to fakt umí:-)
Měsíční močál
Howard Phillips Lovecraft
HPL už se začíná vypisovat ke svému krystalicky vytříbenému stylu, k největším dílům své tvorby. Lze spatřit posun v jeho tvorbě, kdy už nestřílí od jednoho k druhému, ale celou chronologicky řazenou knihou se nese postupně se měnící atmosféra vnitřních démonů a děsivých snů, které ho právě v té době sžíraly. Mně osobně by k téhle knize Sebraných spisů sedl spíš název "Prokletý dům", protože motiv prokletého, nesvatého a zvrácenými kořeny, narostlých do obludných tvarů, či tunely prožraného domu, potažmo hrobky či podzemního chrámu najdeme v tomto svazku poměrně hodně. Už sama povídka Prokletý dům, Děs v redhookské čtvrti, Číhající děs či Krysy ve zdech jsou přímo vázany na dům. Hudba Erricha Zana, Reanimátor či Slavnost jsou taky úzce spjaty s domy. HPL nebyl zálesák, který by rád ohníčky za chladných rán pod širákem a jeho láska k staroanglickým domům a tajemným uličkám se v této knize obtiskla velmi silně. V posledních povídkách taky vystrkuje růžky jeho xenofobie, v dnešní době úzkostné politické korektnosti by takhle už psát nemohl, takže i to je zajímavá sonda do dvacátých let 20.století.
Výborná je i nečekaná divadalní fraška či sebeironizující "Nepojmenovatelné". Je opravdu skvělé číst takhle znovuvydaného Lovecrafta, pěkně chronologicky seřazeného a kompletního. Trochu mi vadí, že oproti první knize, která byla menší špalek, chybí záložka. Já mám rád záložky vimplementované přímo v knize. Ale to je maličkost, už jsem načal třetí svazek.
Sémě zkázy
Mike Mignola
Před třemi lety znova přečetl prvních pět knih dohromady a jsem stále nadšen ještě více než před sedmi lety, kdy jsem to louskal poprvé. Noirová kresba s plnými barvami a jedinečným Mignolovým stylem vytváří s Hellboye jeden z nejpůsobivějších komiksů, jehož atmosféra je až uchopitelná. Je to jednoduše výtvarná hostina s pěti Mignolovskými hvězdami;-) Hellboy je jedinečný zážitek, duševní strava, kterou je také člověk živ a radost až na kostru...případně až na zpopelněné tělo, prokláté dubovým kolíkem:-)
SAS - Příručka jak přežít
John Wiseman
Souhlasím s kolegou níže a musím přidat, ač by to jeden od ní nečekal, že je neskutečně napínavá a zábavná. Tolik krizových situací, kterým jsem byl ve své imaginaci na jejich stránkách vystaven, mě spolehlivě přikovalo k jejím stránkám dokud jsem ji nezhltal. A nejen krizových, kniha celkem dobře pokrývá i běžnější situace jako pohyb na horách, nouzové ukrytí, signalizaci apod. Není to zkrátka jen perfektní příručka o přežití, je to i zatraceně dobré čtení, tedy aspoň pro ty z nás s trochu dobrodružnější povahou.
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Výborná záležitost, kterou jsem četl na jeden zátah a ani jsem u toho nedýchal, geniální záležitost, nachází se rozhodně v mé TOP10. A ten pojem magický realismus najednou dává smysl. Musím vřele doporučit, tohle je opravdu veledílo. Sláva za něj.
Egypťan Sinuhet – Patnáct knih ze života lékaře
Mika Waltari
Jedna z hodně zásadních knih mého života, nádherná kniha plná životních pravd a mouder, lidského štěstí a zármutku. Mám ještě v hlavě zarytý citát "Lépe když pod tebou žena kvílí slastí nežli strastí" a také to "alibistické" sloužení všem možným božstvům, co kdyby přece jenom...... Knihu mám rozhodně ve své TOP10 a nemohu než vřele doporučit.
Jimmy Corrigan: nejchytřejší kluk na světě
Chris Ware
Tak tohle mě teda dostalo!! Při prvním pokusu o zdolání této, hustě textem, piktogramy a různými sympatickými neobvyklostmi nacpané, knihy jsem nebyl úspěšný a dřív, než jsem si z apatického zoufalství podřezal hrdlo, jsem ji radši v nastupující depresi z myšlenek na smrt mou i mých nejbližších odložil. Druhý pokus byl úspěšnější a tento poloautobiograficko-piktografický román mi vzal vskutku vítr z plachet. Jimmy je ten člověk, kteréhož by mi bylo spíše líto, kdybych byl nucen s ním trávit nějaký čas. V jeho pohledu se jasně značí zděšení a panika, kdykoli má opustit bezpečí svého hnízdečka, přesto se ale vydá na cestu letadlem za svým biologickým otcem, kterého v životě neviděl. Btw tam potká i svou “sestru“ a svého děda, jehož dětský příběh s otcem a babičkou se nese jako druhá příběhová paralela komiksem – tento pro změnu vyrůstal bez matky, na kterou je oproti tomu aktuální Jimmy poněkud nezdravě fixován. Povětšinou miniaturní piktogramy - zhusta bez textu, prolínající se dějové linie a naprosto nezaznamenatelné přechody mezi skutečností a Jimmyho představami způsobí, že občas člověk vypadne z toho která bije a jestli by si neměl tu mašlu motat rychleji. Je až k neuvěření, jak srozumitelně se maestrovi povedlo v někdy opravdu minipanýlcích ztvárnit výrazové pocity od zděšení, přes strach, zoufalství, beznaděj, příšernou sebelítost, naléhavost až po odevzdaně nervózní mlčení. Autor si nedělal hlavu s počtem panelů a na některé scény jsou použity desítky oken, i když se zdánlivě nic neděje. Ale právě s tímhle komiks pracuje a tohle dává kresleným okamžikům, u kterých by se v reálu asi každý cítil minimálně nesvůj, spíš ale trapně, empatický potenciál a schopnost zažrat se do mozku tak, že jsem místy nevnímal co se kolem mne děje, jak jsem byl vtažen do této nelehké psychózy.
Myslím proto, že toto výrazné dílo jasně ukazuje, že komiks jako médium nemá hranice možností o čem je schopen vyprávět a jaký obsah nést - a zrovna tento román je posouvá ještě trochu dále. Jsem si vědom paradoxu v předešlém souvětí;-) Umělecky, lidsky a technikou vyprávění i kresby je o hodně výše než většina komiksové produkce u nás. Styl nebo spíš zvláštní typ diagramu, kterým bylo popsáno na jedné dvojstraně narození matky + otce + kousek dál po časové linii Jimmyho, z toho vedoucí šipky do různých období života hrdinů, k roztrženým fotkám apod., mi na pojmutí zabral dost času (myslím, že jsem tu stránku louskal ze všech stran snad 15 minut), ale po jejím vstřebání jsem byl na sebe hrdý, že tato nitěrná práce nepřišla vniveč a bohatší o pro mne úplně nový způsob pojetí juxtapoziční sekvence. Stejně funguje třeba obrovská plachta obálky a takovýchto nelehkých momentů, kdy intuice je to jediné, co člověku zbývá, aby pochopil co se před ním děje, je v knize požehnaně. Nedá mi to, abych nepřesně necitoval přímo z vnitřní dvoustránky desek: “je možné, že lidé neobeznámeni s novými vlnami avantgardy mohou mít problém držet se děje v předkládaném piktografickém materiálu.“ Omlouvám se za výcuc, ale rozvinutý text je v knize dlouhý asi jako tento megakomentář. Ostatně přední dvoustrana je sama o sobě dostatečně šílená, aby si čtenář udělal představu do čeho jde. Doporučuji před čtením samotného komiksu důkladně přelouskat. Někdo třeba už pak dál ani číst nebude, většina se však perfektně pobaví.
Gadžopádně jediná věc mi kazí dojem a to, když jsem na výše zmíněné úvodní dvoustraně vyplnil test, zda-li jsem vůbec zralý začít se čtením, pásovou pilou jsem ho dle návodu vyřezal z pevné vazby a zaslal autorovi, spolu s 20 dolary, tak mám teď díru v deskách.:/ No ale tuto maličkost jsem nahradil tím, že jsem si neskládal vystřihovánku z přebalu a tak to na první pohled nejde vidět. Tak jako tak, zážitek z tohoto dílka je příliš silný, než abych dal méně bodů než plný počet a gratuloval si k tomu, že můj život byl zatím vlastně jen procházka růžovou zahradou:-)
Míle a míle
Robert Kirkman
Změnil se kreslíř, kresba se hodí kapku více k hnijící ponuré atmosféře, ale zase se špatně orientuju v jednotlivých ksichtech a místy jsem se ztrácel, kdo je kdo. Zvládnout se to ale dá, navíc si evidentně nebudu potřebovat pamatovat všechny tváře nějak moc dlouho;-) Fluktuace tu je a podle všeho se teprve rozjíždíme. Farmář spekulativně naznačil, že může jít o nějaký chemický pokus a zvykl jsem si, že zde každý náznak má svůj smysl, no uvidíme. Některé dialogy byly tentokrát nepřiměřené dlouhé a toporné, vzhledem k probíhající situaci...to vlastně i v jedničce. Kirkman nedává postávám moc klidu a ze zajištěného bezpečí k masakru nejde daleko. Super, jak jsem to dneska četl, sedl jsem do špatného busu a ještě jsem pak zapomněl vystoupit na správné náhradní zastávce, totálně ukován v ději. Tahle série si mě definitivně získala a těším se co bude dál, zíra jdu pro třetí díl a snad nebudu muset zase odhánět teenagery, ať mi čumí přes rameno. Moje žena to má přečtené už taky - a baví ji to taky zjevně.
Staré dobré časy
Robert Kirkman
Tak jsem si na zkoušku koupil 1. díl a zhltal jsem to za chvíli. Den Trifidů mne hned napadlo...nelíbil se mi ten super policajt, ztělesnění snad všech správňáckých vlastností ani mainstreamová kresba a hranaté brady. Ale ten spád, jakým si příběh jede, mě ke knížežce přikoval. Jelikož je celá sága neuzavřena, dovolím si bezstarostný tip, že za tím vším stojí vláda nebo někdo ještě za nima, aby si Zemi trochu očistili nebo se jim něco vymklo z rukou...konspiri, konspiri;-), Ostatně nemám ponětí, jestli se to v už vyšlých dílech v USA nějak rozklíčovává, tak proč si netipnout. Hned jsem si šel koupit druhý díl. Všimli jste si, že když dáte knihy vedle sebe - zombíci na obálkách booků navazují a tvoří jednu řadu? A podle obálky třetího dílu, který jdu kupovat zítra, to vypadá, že taky navazuje. To by byl pěkný dlouhý, úzký plakát...např. do dětského pokoje.
Narcis a Goldmund
Hermann Hesse
Laskavé, čtivé, pamatuju si jak jsem to zhltal a pohladilo mě to po duši. I když jsem si myslel celou dobu, že jsou Narcis a Goldmund homosexuálové, teď si tím nejsem jist. Každopádně je to výborná kniha, kterou vřele doporučuji, asi se k ní budu muset brzo vrátit.
