kapllu komentáře u knih
Začínám mít čím dál víc ráda takové "obyčejné" čtení. I když se vlastně nic převratného v té knížce nestane, autorka vypravuje neskutečně milým způsobem.
Nejlepší na tomhle dílku je, že to není román a přece by v tom bylo materiálu třeba rovnou na dva! Ale proč se v tom nimrat a vracet se k nepříjemným událostem, když si z nich lze udělat legraci a pořád zůstat na koni.
Výhrady snad ani nemám. Není to ani tak tradiční cestopis, za což jsem vděčná. Ono vydat se na druhý konec světa samo o sobě vyžaduje dost příprav a když to ještě 15letý kluk zvládne s vozíkem, tak klobouk dolů. A je jedno kolik kamarádů a tatínků mu pomáhalo. Osobně doufám, že se jednou na NZ podívám a myslím si, že tato kniha by byla mou průvodkyní a rádkyní v mém putování. Nu, uvidíme.
Koně miluji celým srdcem, stejně jako autorka. Ale její styl se mi moc nezdá, hlavně kvůli tomu modernímu nechutnému odhalování podrobností a chyb vlastního života. Mě to přišlo jako facebook statusy poskládané do vět. Hvězdička za hezké chování ke koníkům (až na ten cukr...)
Ač krátké, tak dokonale vystihuje touhu některých lidí po uznání okolí. Chudák Došek, ten kdyby věděl, že o takové není radno stát!
Přečteno tak za pět minut, nic moc nového pod sluncem jsem se nedozvěděla a moc vtipné to také není.
Špatné to není, dobré také ne. Je mi ale moc líto chudáka Sama, se slečnou Vilhelmínou to moc pěkně nechytil... Kdoví, kdy se jí znechutí způsob, jakým si Sam váže kravatu a rozvede se s ním..
Jak ideálně vše skončí! Jak se paní Skočdopolová změnila! Já si jen přeji, aby se vyskytovalo více lidí jako pan Sýkora, doktor, Klárka a dalších... Svět by pak byl mnohem krásnější. Sama jsem také taková idealistka a věřím v šťastné konce. A doufám, že mi tento postoj zůstane.
Krásná knížka. Takové příjemné vyprávění o "obyčejných" věcech. Jenže co je vlastně neobyčejné? Každý má své vlastní starosti, strasti i slasti a právě v Babičce jsou takové každodenní záležitosti vylíčeny. K povinné četbě se většina studujících obrací s odporem a pohrdáním, ne tak já. Na základce jsme nic povinného neměli, na střední sice už ano, ale světe div se, mně se většina líbila! Čím to? Nejspíš to asi vážně není tak špatné, jako si dav myslí.
Klasika. Ani film ani knížka není lepší než to druhé. Svěrák prostě umí, má skvělý humor.
Když máte dlouhou chvíli... a nevíte co by... a otevřete tuhle knížečku... tak se určitě aspoň pousmějete :)