kapllu komentáře u knih
Pěkná sbírka, většina povídek měla celkem neobvyklý a zajímavý námět.
Moc hezký příběh, jen mi místy přišly věty trochu kostrbaté a nucené, když se autor snažil sdělovat nové zajímavé informace.
Uvidím Singapur mi přišlo dost rozvláčné a celkově mě moc nezaujalo. Asi mi i unikl smysl tohoto počinu.
Čtvrtky paní Giulie jsou však něco úplně jiného, děj mě vtáhl a příběh jsem si užila. A neotřepaný konec mě překvapil a potěšil!
Na mi tam bylo příliš moc pasáží, v nichž se nic nedělo. Zakončení sice je celkem nečekaného, ale dojem už to nezachrání.
Celkem fajnové sci-fi povídky, z nichž nejvíce se mi líbila asi ta nazvaná Chodidla. Občas si čtenář musí domýšlet, někdy možná až příliš moc.
Tlustý dobrodruh je ideální knížka někam k vodě či do vlaku. Ale pozor, hrozí nebezpečí, že vás zastihnou záchvaty smíchu! Škoda, že knížku jsem měla z knihovny, jinak bych si z ilustrací udělala omalovánku :-)
Příběhů doktorů či zvěrolékařů je celá řada a trochu mi přijde, že M. Sparrow si jen řekl, že když to zvládli ostatní, on teda taky. Knížka se četla docela rychle, ale trochu mám problém s obsahem. Nevadí mi černý humor, sarkasmus, ironie, ... ba naopak, mám je ráda. Ale vadí mi takový ten lajdácký přístup a pití v každé kapitole. Tak jen doufám, že na takového doktora nenatrefím.
Kniha nabízí zajímavý pohled na historické události. Rozhodně stojí za přečtení.
Tato kniha na mě zapůsobila svou realističností - příběh je lehce uvěřitelný a v mnoha obměnách se stal už tisíckrát. Ukazuje, že v dobách příznivých vedle sebe dokáží lidé různých kultur žít celkem v míru, stačí ale, aby kultura v menšině něco provedla a už tu máme důvod, proč nenávidět všechny její členy... A protože těch odvážných, co si postoj umí udržet navzdory předsudkům, tolik není, je menšina často odsuzována neprávem. To však jen plodí další nenávist a máme tu začarovaný kruh.
Sice jsem už psala, že příběh se stal tisíckrát, ale o japonských Američanech za války a po ní jsem toho mnoho ještě neslyšela, o to více mě kniha zaujala.
Jestli toto byly zkrácené verze, pak díkybohu za ně. Možná je to editací, možná taky ne, ale neumím si představit, že by kterýkoli z těch čtyř románů měl být byť jen o stránku delší. Pohodové nenáročné čtení.
Skvělá kniha, vtáhne do děje a už vás nepustí.
Jestli je v něčem Kaplický opravdu dobrý, tak to je líčení nepříjemných historických událostí - zde popravy pánů, v Kladivu zase mučení domnělých ďáblových spiklenců. Líbilo se mi, že celou knihou provází doktor Borbonius, bez jeho postavy a pohledu by to byla jen suchá historie. Opět se mi potvrdil názor na církev, která v zájmu spásy duše svých odpůrců je klidně ožebračí a přivede k záhubě.
I když asi nepochopím tu radost, když lovec zastřelí zvíře, tak jsou Příběhy napsány čtivě a je z nich opravdu cítit láska k myslivosti. Knížku provázejí hezké ilustrace.
Zkuste číst každý pátý odstavec. Vidíte? O nic jste nepřišli. Připomíná mi to takové ty nekonečné seriály, člověk se stačí podívat na upoutávky na konci každého dílu a ví prakticky celý děj. Taky mi občas připadalo, že se autorka snažila trochu "šokovat" (nebo tak nějak zdrsnit chování) - užití sprostých slov - ale na mě to působilo spíše komicky. Téma knížky je fajn, jen to zpracování mi nesedlo, myslím, že to je spíše pro náctileté.
Lucemburská zahrada mně tedy vůbec nesedla. Už v první kapitole mi přišlo trapné, když byl jeden překlep roztáhnutý do několika odstavců, jak kdyby byl čtenář trochu pomalejší a potřeboval příručku na to, jak držet knihu... Smysl nevidím ani v yggurštině, vložené pasáže jsou příliš dlouhé a slovník na konci knihy jaksi k ničemu.
Lidi je fajnová série, u které jsem se i zasmála a ze které jsem se dozvěděla pár zajímavých informací, jež v klasických turistických průvodcích nenajdete.
SPOILER Zlo plodí zase jenom zlo, kdežto dobro, dobro má ohromnou sílu měnit lidi. Jeden malý čin biskupa skrze Valjeana povznesl celý kraj, prospěl tolika lidem, ale hlavně, zachránil Valjeana. Valjean je pro mě ukázkou, že obyčejný člověk se velmi lehce dostane do trablů, zato vymotat se z nich mnohdy bývá nemožné, a to ne z vůle jedince, ale protože okolí, společnost rychle soudí, odsuzuje a neodpouští. Jakmile jednou máte nějakou nálepku, nikdo vám ji neodpáře, vždyť kolik lidí se zastalo otce Madeleina? Ani Javert není s to pochopit, že na Valjeana se už nálepka "galejník, zločinec" nehodí, a proto, aby utišil zmatek v sobě, radši skončí s tímto světem. Valjean je tak dlouho pokládán za nehodného úcty a štěstí, až tomu i sám uvěří. V tu chvíli pro něho začínají ty pravé galeje, z nichž sice přijde vysvobození, ale je příliš pozdě.
Knížka není špatná, ale stejně z ní cítím, že Gerald Durrell hlavně milovník zvířat, to spisovatelství praktikuje jen z nutnosti. Tím neříkám, že by neměl psát, některé příběhy jsou opravdu zábavné a i zákulisí ze zoo ve mně vzbudilo zájem, ale jedno přečtení mi nejspíše stačilo.
Pohodová knížka na cestování, dýchá z ní radost ze života a láska ke zvířatům.
Tak tenhle styl psaní jde naprosto mimo mně, netuším, co za přínos by mi tahle knížka měla dát.