kapllu komentáře u knih
Dezertér, výrostek, kriminálník... najde svou svobodu v džungli Bornea. Zvolí ho králem, respektují ho, on je umí vést, je opravdovým vladařem. I když jeho království nemá kromě deště a větru "nic" nabídnout, i přesto mu ho chtějí ukrást, zničit. Proč, proč, proč? Proč jsou lidé tak závistiví, proč tak lpějí na principech a pravidlech, proč jim tak jde o kus země, z které stejně nebudou mít užitek??? I když je kniha na skutečných událostech založena jen velmi vzdáleně, tak vás vtáhne do děje, uvěříte každé větě, každému slovu. Rozhodně stojí za přečtení. Learoyd našel to nejbohatší království na zemi...
Hezky vysvětlené cviky, nejvíc jezdci asi pomůže podrobně popsaná fotogalerie, kde jsou nafocené správně, ale i špatně provedené cviky. Doporučuji.
Škoda že je knížka tak krátká, autor tak nemůže jít moc do hloubky. Vždycky jen tak klouže po povrchu.
Skvěle napsaná dobrodružná knížka, na kterou mám ty nejlepší vzpomínky. A popravdě, kdo z vás věděl, co to vlastně ten kuguár je? :)
Bea Borelle popisuje, jak s koněm pracovat tak, aby to byla zároveň i zábava pro obě zúčastněné strany. Když to zkusíte, určitě poznáte rozdíl, optimismus při výcviku vás totiž doslova nakopne svými výsledky.
Na Janu a Danu nedám dopustit, všechny tři knížky jsou naprosto úžasné. Nevím, kde autorka chodí na ty nápady, buďto byla také takové kvítko nebo má neuvěřitelnou fantazii :) Každopádně doporučuji nejen dětem, i dospělým budou téct slzy smíchu.
Krásné vyprávění o přátelství mezi chlapcem a psem. Judd se mění/změnil a čtenář může být součástí této proměny. Ukazuje nám optimismus a naději v lepší zítřky.
Ze začátku je kniha skvělá, ale jak už napsali čtenáři přede mnou, tak kniha ztrácí dech, je to zkrátka moc dlouhé. To ale neznamená, že nestojí za to, minimálně první část vás zaručeně rozveselí. Před překladatelem hluboce smekám. Řekla bych totiž, že ani tolik nepřekládal, jako spíše psal zcela novou knihu :). Existuje i podobný seriál (Mind Your Language) a zajímavé je, že ten si vtipnost dokázal udržet až do konce.
Každý někdy sáhne vedle, ale doufám, že podobné excesy se mi příště vyhnou.
Hezké odpočinkové čtení, hlavně ta mluva, ta už se dnes nenosí.
Chvíli mi trvalo než jsem si ke Kytici našla cestu, asi proto, že jsem nikdy nehltala poezii. Erben dokázal skvěle vyjádřit příběh v několika slovech a to obdivuji.
SPOILER Tahle kniha se těžko zařazuje do žánrů, je na pomezí detektivky/dobrodružství?/trochu životního mudrování. Autor zvolil zvláštní styl vyprávění, nejdřív popíše událost z pohledu jedné osoby, pak druhé; i když už vlastně čtenář zná hrubou osnovu, tak se stále dozvídá něco nového. Nejzajímavější mi přišla část, kdy je Edmund v kleci, která je obecně vnímána jako vězení, jemu však ve výsledku přináší úlevu a osvobození. Naopak Dindán, ač měl peníze a byl na svobodě, nikdy nezažil opravdovou svobodu, neustále ho svazoval strach.
Ta omáčka okolo není ničím moc výjimečná, spíše jen dokresluje atmosféru, ale pasáž s klecí opravdu stojí za to.
Hezky napsaná kniha o tom, jak všechno souvisí se vším. Každý si určitě najde něco, co ho zaujme a poučí. Samozřejmě že není cílem knihy donutit lidi žít přesně podle ní, ale každý si z ní může odnést něco přínosného. Ale číst by ji měli jen ti, kteří se o takový styl života alespoň trochu zajímají a nejsou zásadně proti všemu jen trochu jinému než na co jsou zvyklí.
I když je z knížky silně cítit náklonnost k dělníkům, ke komunismu, tak povídky neztrácejí na lidskosti a čtou se velmi příjemně.
Velmi hezky zpracovaná kniha nejen o historickém pozadí pražských mostů, ale i jejich technických parametrech.
V očekávání podobných story jako od Jamese Herriota mě tohle značně zklamalo. Většinu jsem přečetla spíše jen ze setrvačnosti, jestli se to náááhodou ke konci nezlepší. Bohužel.
Obdivuji autora, přece jen je odvážný, že vydal knížku v jazyce pro něj cizím. Ale to ji právě dělá zvláštní a čtivou, velmi se hodí na depresivní stavy, to si stačí přečíst pár přežbleptů a je vám hned veseleji. Líbila se mi mnohem víc než třeba Pan Kaplan má třídu rád, hlavně proto, že není tak dlouhá, je na obdobné téma a Davis má opravdu senza zážitky. Mávejte si na rozloučenou!
Nádherná knížka. Nejvíc si ji užije asi ten, kdo má kladný vztah ke koním. Určitě stojí za přečtení.
Fulghum na druhý pokus, ani tentokrát jsem mu nepřišla na chuť. Příště už aspoň vím, po čem v knihovně nesahat :)
Úžasná knížka! Akorát bych řekla, že dětmi se tu rozumí až tak náctiletí, mladší by z toho mohli mít noční můry :-). Docela by mě zajímalo, kolik bylo těm školákům, kteří příběhy psali. Nejvíc se mi líbily asi "O Anie a Danie" a "O Pavoukovi, jeho ženě a dětech". Pokud máte rádi černý humor, určitě si přijdete na své. Když se nad těmi pohádkami ale zamyslím, tak si tak říkám, co ty děti-pisatelé asi zažily a zažívají každý den. Ono totiž když u nás by dítě napsalo ve školním slohu, že "pak se lidé vrátí domů a Daniinu maminku umlátí k smrti", tak by se učitelky i rodiče začali strachovat o duševní stav dítka a ještě by se na něj dívali jako na psychopata. V Africe to asi berou trochu jinak, smrt tam je nejspíše přirozenou součástí života..