kapllu
komentáře u knih
Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru
Suzanne Collins
OBSAHUJE SPOILERY Celá trilogie je nesmírně čtivá, to bez debaty. Prvnímu dílu nemám moc co vytknout, i když více propracované charaktery by určitě neuškodily, což platí i pro ostatní díly (třeba Snow, Coin, Cinna,...). Škoda, že často byly podle mě důležité/zajímavé události zmíněné jen tak mimochodem a pokračovalo se o x dnů či týdnů později. Děj je sice celkem logický, ale taky nedovysvětlený (proč Boggs řekl Katniss, ať zabije Peeta; trochu víc informací o Coinové, hlavně kdo všechno věděl a souhlasil s jejími pohnutkami) a příliš se snažil šokovat (proč zemřel Finnick, to bylo úplně zbytečné; hry pro děti z Capitolu? to jako vážně??). Taky moc nechápu, proč by Peeta byl prohlášen za zrádce - jen kvůli tomu, že řekl, že válka by měla přestat? To snad není zrada, naopak to sedí k jeho povaze. A tím celým se ještě prolíná neschopnost hlavní hrdinky udělat si pořádek ve svých citech. To se ještě dá přestát v prvních dvou dílech, ale když ani ke konci třetího neví, co se sebou, už to je dost otravné. A Peetovi ani Galeovi to očividně moc nevadí, jen tak čekají, koho si teda vybere.
Yorkshirské povídky
James Herriot (p)
James Herriot je klasika, jeho povídání je milé, člověka moc potěší a zvedne náladu. Je zkrátka vidět, že svou práci má opravdu rád, jeho cit ke zvířatům z papíru úplně sálá.
Nikdy nie si sama
Vladimír Mináč
První část, Marina, se mi velmi líbila, ale druhá půlka mi přišla příliš natahovaná, ten děj by se dal shrnout do jedné kapitoly. No a závěr mi připadal takový nijaký, jako by kniha mohla končit kdekoliv v druhé půlce a vyšlo by to nastejno.
Kola
Arthur Hailey
Prostředí je zobrazeno výborně, o tom žádná, ale ten popis jde na úkor příběhu a postavám, což je škoda. Kdyby kupříkladu takový Rollie (ale nejen on, i Adam, Brett nebo Leonard jsou moc zajímaví) dostal více prostoru, stačilo by to na další knížku.
Nechte prosím kytky žít
Johannes Mario Simmel
Knížka je velmi čtivá a i přes spoustu podrobností rychle ubíhá. Zaujala mě neonacistická linka, škoda, že to nebylo víc rozebráno. Jo, a kocour a veverka mi po chvilce taky začali jít na nervy...
Strýček světák
Christine de Rivoyre
Nevím, jak je to možné, ale pohled Hildegardy mě valnou část dost nudil, zato když vyprávěla Zuzka, nemohla jsem se od knížky odlepit. Spoustu událostí je jenom naznačených, a tak se člověk ani pořádně nemůže vžít do jednotlivých postav - nejvíc mi to chybělo asi právě u Boye. A že by to byl nějaké převratné zrcadlo meziválečné společnosti se také říct nedá, takže za mě slabší průměr. I v tiráži je ale poznamenáno "čtení na dovolenou", takže pokud chcete lehké čtení, je Strýček světák dobrá volba.
Údolí nejčistších radostí
Jan Šmíd
Skvělou první část knížky mě nadchla. Druhá část, kdy Nat zase cestuje po Utahu, a takový trochu pohrkaný konec mi to trochu zkazili, ale stále se jedná o nadprůměrné čtení, kterému nechybí vtip a nadhled.
Ze světa pověstí
Jiří Frýzek
Pověst si představuji trochu delší než pět řádků textu často i bez nějakého smysluplného zakončení. Tohle je spíše sbírka "faktů" z historických dokumentů, k tomu, aby kniha byla čtivá, by jednotlivé střepy potřebovaly přidat trochu té omáčky kolem.
Polomyšín
Dario Fo
Přímo úžasně sepsaný životopis, dlouho jsem se u knížky tak nepobavila. Lidi v čekárně si asi ťukali na čelo, když jsem několikrát vyprskla smíchy :-). Foův dědeček i tatínek byli bezesporu skvělí lidé a jak je vidno, povedl se jim i Dario.
Vyjeď v noci!
Vilhelm Moberg
Je lepší žít se ctí nebo snad živořit jako zbabělec? Červi se pustí do nás do všech, někoho však rozežerou už zaživa. Myslím, že starosta dostal co zasloužil, pěkně to poukázalo na jeho duševní rozklad. Uvítala bych trochu kompaktnější zakončení, mně se zdálo moc zbrklé, jako kdyby už to chtěl mít auto co nejrychleji za sebou.
Muž, který maloval mandlovníky
Johannes Mario Simmel
Na povídku moc dlouhé, na pořádnou knížku zas moc krátké. Muž, který maloval mandlovníky, ani nevyústí v příliš překvapivý závěr. A když už v anotaci se člověk dozví, že Mrs. Collinsová zemře v kupé, tak půlka knížky je naprosto o ničem.
Konečná diagnóza
Arthur Hailey
Jak se o Haieyovi říká, znalost prostředí mu nejde upřít. V této knížce mi ale připadalo, že se o své znalosti snaží přesvědčit až moc. Taky mi přišlo škoda, že se Hailey víc nevěnoval Pearsonovi, trochu víc jeho patologického pohledu by se šiklo :-) Ale jinak je to velmi čtivá knížka, stojí za přečtení.
Poslední rodina v Anglii
Matt Haig
Nápad zajímavý, děj předvídatelný, konec rozporuplný. Trochu mě znechutilo například to, že skoro na každé stránce se musím dozvědět, že si Princ očichal něčí rozkrok. Jo, je to pes, tak proč to pořád tak zdůrazňovat...
Zpáteční voda
Jan Morávek
Místy bylo složitější udržet v hlavě všechny ty příbuzenské vztahy a uvědomit si, o jaké generaci je právě řeč. Taky bych o některých postavách chtěla vědět víc, o některých zase méně.
Agnes Greyová
Anne Brontë
Většina příběhů z viktoriánské Anglie je jako přes kopírák, a přesto mě většina z nich zaujme. Ne tak Agnes Grey.. Nevím, zkrátka už od začátku jsem se těšila na konec a tento pocit ve mně během celé doby nevymizel.
Penězoměnci
Arthur Hailey
Skvěle vykreslený příběh se zajímavými postavami mě hned vtáhl do děje. Bylo záživné sledovat různé aspekty jednotlivých postav, líbila se mi ta ne-černobílost jejich povah. Rozhodně se nemusíte bát, že by finanční prostředí bylo nudné. Občas jsem měla pocit, že knížka byla napsaná nedávno, ne před pár desetiletími.
Profesor
Charlotte Brontë
Kdo v Profesorovi chce najít druhou Janu Eyrovou, asi se mu to nepovede, a já jsem jen ráda. Profesor je svěží a zajímavý příběh. Je příjemné vidět, jak se Frances mění a vyvíjí, aby nakonec skloubila vlastní ambice a pracovitost s rodinou a to tak, že ani jeden z nich se necítí podřadný.
Villette
Charlotte Brontë
Villette je příjemná oddychová knížka na zahnání nudy. Vzhledem k tomu, že během celé knížky Lucy upouští náznaky, že vypráví svůj příběh s několikaletým odstupem, a vzhledem k poslední větě si vůbec nemyslím, že konec je dvouznačný, právě naopak. Je jen trochu nečekaný a náhlý.
Za závojem
Lydia Laube
Přijde mi, že spoustu témat blo jen tak lehce naťuknutých, že by se dalo napsat mnohem více, což mě trochu mrzí. Rozhodně bych třeba uvítala názory žen, s kterými se autorka setkávala. Nicméně svou roli hraje asi i fakt, že Lydia Laube je primárně zdravotní sestra, ne spisovatelka.