kapr komentáře u knih
Kniha na zajímavé téma s nádhernými ilustracemi. Zaujme snad každého, ale především ty, kteří se již v dětském věku věnují hudbě naplno a s láskou.
Pět hvězd, dokonalé. Knihu jsem měl na DK ohodnocenu, ale ponechánu bez dalšího komentáře. Omylem jsem si ji vypůjčil opakovaně, což jsem zjistil teprve, když jsem si ji přinesl domů. Začátek je hrůzný, přímo odpuzující. Přestože jsem tentokrát četl zrychleně, často jen po jediné větě z každého odstavce, mnohokrát jsem zvažoval, že knihu raději odložím. Nakonec se mi to podařilo překonat. A nelitoval jsem. Příběh se postupně dostává do obrátek. Nakonec si už téměř nikdo z aktérů není jistý komu může věřit.
Já sám mám osobně nejraději klasické detektivky, ve kterých příběh, a tedy i vyšetřování začíná v okamžiku, kdy je čin dokonán.
Tentokrát dělám výjimku s ohledem na poslední části knihy, ve kterých příběh i napětí vrcholí.
Komentář se vztahuje k vydání v nakladatelství Ikar v roce 1998.
Dočteno!
(Knihu právě čtu. Mám za sebou první dva tituly, třetí mám rozečtený.)
Paní z Šedivého domu - 1941 *** = 3,4
Zinková cesta - 1942 **** = 3,9
Série C-L - 1958 **** = ? asi 4,0
Kvalita titul od titulu v tomto vydání stoupá, ale mé sympatie naopak klesají, a poměrně dost prudce.
Konkrétně Série C-L je snad jedinou detektivkou z domácího poválečného prostředí, kterou jsem četl. Raději jsem se jim totiž prvoplánově vyhýbal.
Konkrétní komentáře k jednotlivým titulům jsem vkládal k jejich samostatným vydáním. Hodnocení jsem už vložil rovnou, protože jsem titul přečetl již vícekrát, takže nad ním příliš neváhám.
Každá učebnice napsaná na základě vašeho rodného jazyka, má nemalou výhodu pro vás v tom, že se vám zbytečně nesnaží vtloukat do hlavy, a vysvětlovat jazykové jevy, které znáte. Zaměřuje se naopak především na podstatné rozdíly a jejich vysvětlení. To všechno platí i o této knize.
V době vydání knihy by si zasloužila všech pět hvězd. Dnes už jsem s velkým časovým odstupem samozřejmě prozatím trochu opatrnější.
Dílo ovlivněné dobou, kdy kniha vyšla.
Cituji první větu:
Den, v němž zvítězila Velká říjnová socialistická revoluce v Rusku, otřásl světem v samých základech. Atd.
Cituji i poslední větu:
Jiří Wolker a jeho dílo doprovázely naši dělnickou třídu všemi jejími zápasy a jdou s námi i do dnešního boje vítězného, do boje za socialismus jako díla všech těch, nad nimiž "plá rudá vlajka čistá, to avantgardní lidské znamení".
Komentář doplním ještě po dalším opakovaném přečtení a pečlivém prostudování. Nechci totiž paušálně odsuzovat, neboť podobná omáčka byla v oné době pro vydání prakticky čehokoliv nevyhnutelná.
V tomto okamžiku nepředpokládám zařazení knihy do vlastní knihovny, i když různé "perly" sbírám. Předpokládám spíše její přesun do některé z knihobudek.
Zatím nebudu hodnotit, snad se mi podaří se ke knize vrátit, ale celkově mám s tímto autorem spíše problémy.
Moc jsem se těšil na to, až si konečně jednou přečtu knížku - učebnici o české a slovenské literatuře, která vyšla mezi Rakouskem a Říší, tedy v letech, kdy snad nebylo ještě potřeba podřizovat texty takové autocenzuře jako tomu bylo po roce 45, a zvláště 48, nebo obávám se tak, jak tomu pomalu už zase v dnešní době bývá. Knížku studuji po částech, periodicky se k ní vracím, v zásadě jsem s jejím pořízením spokojen. Hodnocení ponechávám na dobu, kdy se mi podaří seznámit s většinou obsahu této knížky.
Při spatření životopisu tohoto velikého přitom však kontraverzního autora mi přímo zaplesalo srdce. Pomalu se s knihou seznamuji a řádně si to užívám.
Paradoxní YA post-apo, navíc už brzy po začátku, a pak už prakticky nepřetržitě až do konce třetí knihy velmi kruté. Přesto první z knih možná nedáte z ruky, dokud ji nedočtete. Rozlišuje se zde dobro a zlo, a připravuje na situace ve kterých můžete od každého očekávat cokoliv. Učí nás, poněkud paradoxně, že výjimečně může být dobré spojit se i s tím, kdo se nás pokusil kdysi zabít. Je jedno, zda se příběh odehrává v minulosti, nebo v budoucnosti, na planetě X, nebo ve vašem paneláku, vesnici, rodině. Učí nás rozhodovat se v krajních situacích, být připraven postavit se čelem v kterémkoliv okamžiku. Kniha formou drsné pohádky připravuje a připomíná, že je dobré a správné i tehdy být férový, tak jak nás učili naši dobří rodiče. Připomíná, že je dobré naučit se rozlišovat podstatné od toho co jenom dobře vypadá, ale v boji je přítěží, která vás o život může třeba i připravit. První kniha stojí za přečtení, byť to určitě není můj vkus, číst druhou pokládám v podstatě za zbytečné. Přesto je zde stále rušno, nudit se nebudete. I v polovině třetí knihy je to stále velmi čtivé, ale s každou stránkou začínám stále více pochybovat o koncepci této série. Dočetl jsem do konce. Přineslo mi to hlavně zklamání. Dějové a čtivé to je, ale je asi opravdu zbytečné číst všechny tři knihy. Krev odkapává z každé stránky. Nic pro mne. Zlaté detektivky, ve kterých pravidelně bývá jen jedna mrtvola. YA to přitáhne, ale nezdá se mi to. Trpím pocitem, že v poslední čtvrtině třetí knihy, kterou jsem už četl s mírným odporem a proto i velice rychle, jsem některé situace tak úplně nepochopil, ale upřímně, opravdu nemám chuť číst ji znova. Pociťuji to mezi 2 a 3. Závěrečné hodnocení. Plusy za připravenost a pohotovost v jakékoliv situaci, stejně jako za rozlišování podstatného od zbytečného. Mínusy pak za snahu to dokumentovat nekonečným počtem obětí. Konečným rozhodnutím je proto nakonec 2!
--
A ještě, jsem milovníkem klasické sci-fi. Post-apo opravdu nemusím. Nicméně první díl zvláště v samotném počátku nabízel bohaté možnosti, na kterých bylo možné stavět, druhý je snad všechny prošustroval, a třetím autorka nasadila svému dílu prostě jen korunu.
--
A ještě, HG jsem nečetl, nečtu, a nikdy číst nebudu, ani kdyby mi za to někdo platil. Lidský život je na cokoliv co by této sérii mohlo být jen vzdáleně podobné prostě příliš krátký.
V knihovně mne zaujala zřejmě obálka, a tak došlo z mé strany k záměně žánru.
Nikdy více!
Paradoxní YA post-apo, navíc už brzy po začátku, a pak už prakticky nepřetržitě až do konce třetí knihy velmi kruté. Přesto první z knih možná nedáte z ruky, dokud ji nedočtete. Rozlišuje se zde dobro a zlo, a připravuje na situace ve kterých můžete od každého očekávat cokoliv. Učí nás, poněkud paradoxně, že výjimečně může být dobré spojit se i s tím, kdo se nás pokusil kdysi zabít. Je jedno, zda se příběh odehrává v minulosti, nebo v budoucnosti, na planetě X, nebo ve vašem paneláku, vesnici, rodině. Učí nás rozhodovat se v krajních situacích, být připraven postavit se čelem v kterémkoliv okamžiku. Kniha formou drsné pohádky připravuje a připomíná, že je dobré a správné i tehdy být férový, tak jak nás učili naši dobří rodiče. Připomíná, že je dobré naučit se rozlišovat podstatné od toho co jenom dobře vypadá, ale v boji je přítěží, která vás o život může třeba i připravit. První kniha stojí za přečtení, byť to určitě není můj vkus, číst druhou pokládám v podstatě za zbytečné. Přesto je zde stále rušno, nudit se nebudete. I v polovině třetí knihy je to stále velmi čtivé, ale s každou stránkou začínám stále více pochybovat o koncepci této série. Dočetl jsem do konce. Přineslo mi to hlavně zklamání. Dějové a čtivé to je, ale je asi opravdu zbytečné číst všechny tři knihy. Krev odkapává z každé stránky. Nic pro mne. Zlaté detektivky, ve kterých pravidelně bývá jen jedna mrtvola. YA to přitáhne, ale nezdá se mi to. Trpím pocitem, že v poslední čtvrtině třetí knihy, kterou jsem už četl s mírným odporem a proto i velice rychle, jsem některé situace tak úplně nepochopil, ale upřímně, opravdu nemám chuť číst ji znova. Pociťuji to mezi 2 a 3. Závěrečné hodnocení. Plusy za připravenost a pohotovost v jakékoliv situaci, stejně jako za rozlišování podstatného od zbytečného. Mínusy pak za snahu to dokumentovat nekonečným počtem obětí. Konečným rozhodnutím je proto nakonec 2!
Stručný průvodce Národní kulturní památkou Vyšehrad s mapou dobře poslouží všem návštěvníkům Prahy znalým angličtiny. Brožurku považuji za vynikající, přesto si ji, s ohledem k jejímu rozsahu a zaměření, nesrovnatelným s jinými díly s podobnou tematikou troufám ohodnotit maximálně dvěma hvězdičkami. Chci, ale zdůraznit, že to její kvality naprosto nesnižuje.
Stručný průvodce Národní kulturní památkou Vyšehrad s mapou dobře poslouží všem návštěvníkům Prahy znalým španělštiny. Brožurku považuji za vynikající, přesto si ji, s ohledem k jejímu rozsahu a zaměření, nesrovnatelným s jinými díly s podobnou tematikou troufám ohodnotit maximálně dvěma hvězdičkami. Chci, ale zdůraznit, že to její kvality naprosto nesnižuje.
Stručný průvodce Národní kulturní památkou Vyšehrad s mapou dobře poslouží všem návštěvníkům Prahy znalým italštiny. Brožurku považuji za vynikající, přesto si ji, s ohledem k jejímu rozsahu a zaměření, nesrovnatelným s jinými díly s podobnou tematikou troufám ohodnotit maximálně dvěma hvězdičkami. Chci, ale zdůraznit, že to její kvality naprosto nesnižuje.
Stručný průvodce Národní kulturní památkou Vyšehrad s mapou dobře poslouží jak pražanům, tak i všem českým a slovenským návštěvníkům Prahy. Brožurku považuji za vynikající, přesto si ji, s ohledem k jejímu rozsahu a zaměření, nesrovnatelným s jinými díly s podobnou tematikou troufám ohodnotit maximálně dvěma hvězdičkami. Chci, ale zdůraznit, že to její kvality naprosto nesnižuje.
Přehled výrazných postav české literatury počíná Kosmasem, a končí 20.stoletím, přesněji koncem socíku, který jinak zajímavou publikaci nemohl nepoznamenat.
Bezplatná prémie 24.ročníku Klubu mladých čtenářů.
Půjčoval jsem si tuto knížku s velkými nadějemi. Zkoušel jsem ji číst hned několikrát. Nakonec jsem to zatím na určitou dobu raději vzdal. Možná mne ovlivnila i podle mého názoru trošku nešťastná anotace. S odstupem pár měsíců to ale chci rozhodně zkusit znovu. Nejdříve zkusím pravděpodobně některou jinou z autorových knih. Jeho Letmý sneh, který u nás v jedné pobočce mají jak jsem si právě ověřil má tady na DK celkem slušné průměrné hodnocení, a ještě je to průměr hned z několika desítek hodnotících. Ne, že bych na ta místní hodnocení příliš dal, ale pokud nemám k výběru jiné vodítko, tak si tím zkouším občas pomoci. Tak snad zase příště.
Praktická a potřebná příručka. Po pečlivějším seznámení s textem své závěry samozřejmě ještě upřesním.
Zatím jsem po zběžném prolistování v tramvaji cestou z práce poněkud zklamán. Na druhé straně některé ze stoky inspirací - například: "100. Prožijte tento den, jakoby byl vaším posledním. Mohl by být!" To je heslo závěrečné části knihy. Pravda poněkud nepůvodní. Přesto velice podnětné, a takových se tu najde povícero. Na skutečném komentáři budu ještě pracovat.