karel8649 komentáře u knih
Nejpřísněji střežené tajemství, které vám tady napíši. Trochu rozpor. Píše se o tom a je to velké tajemství. Vyznavači konspiračních teorií jsou největší optimisté. Oni věří, že ten bordel kolem nás někdo řídí.
Ve skutečnosti žádný důkaz. Věta „Není vyloučeno, že...“ neříká nic o tom, že by to tak ve skutečnosti mělo být. Stejně tak věta „Nebyla prokázána vina...“ se snaží vnutit představu, že vina je, ale nepodařilo se ji jen prokázat, protože někdo je podplacený, vyokněný apod.
Pokud prohlásím, že ve sklepě Eulálie Čumperlíkové nebyla nalezena mrtvola, v žádnem případě nelze tvrdit „není šprochu...“. A o tom je celá kniha.
Když jsem si knihu půjčoval, čekal jsem kritický rozbor konspiračních teorií. Není tomu tak.
V roce 1776 sice byl založen řád iluminátů, a nevznikly USA. Byla však vydána Deklarace nezávislosti, což lze považovat za začátek tohoto státu i když ústava vznikla mnohem později.
Neřeším první a druhý díl. Podle mne jde jen o jeden román rozdělený do dvou sešitů. Potěšila mn epřidaná povídka Tajemný dům.
Knihu jsem získal jako výhru. Je tlustá a počítal s tím, že ji zařadím do knihovny a asi nikdy nepřečtu. Po třech měsících jsem neodolal a začal číst. Bylo mi líto mít knihu a nepřečíst si ji. Od druhé strany jsem byl nadšený. Druhá osoba je zvláštní a pro mne byla uchvacující.
Od klukovských let jsem Zapletaly knihy četl moc rád. Ať Tábor na ostrově, který vycházel v Sedmičce (líbil se mi víc než později přečtené knižní vydání. Sedmičku. Stezka odvahy mne uchvátila, i když jsem ji dočetl o mnoho let později (byl jsem starší a Pionýrskou stezku, kde vycházela jsem už přestal odebírat). Těšil jsem se na Severku. A jsem nějak zklamán. Snaha o skautský román podaný formou vyprávění, článků v oddílovém časopise a vzpomínek bývalého člena.
Ale celkě mi to připadá takové „umělé“. Už třeba to, že jako ředitel školy by si mohl pamatovat, že od roku 1984 do roku 1996 byla pouze osmiletá základní škola a deváté třídy byly zřizovány jen vyjímečně. Nebo představa, že v malém městečku nikdo z rodičů neslyšel o skautech - rodiče školáků prožily svá dorostenecká léta na konci let šedesátých a tak se s foglarovkami mohli dobře seznámit.
Prostě rozpaky.
První verneovka, kterou jsem ve dvanácti letech dostal do ruky. A já pak musel přečíst i ty ostatní.
Poprvé jsem knihu četl asi ve 13 letech a dost mne uchvátila. Vrátil jsem se k ní skoro po padesáti letech a přemýšlím proč se mi tak líbila. Kdyby se vyškrtly všechny seznamy ryb, byla by to vcelu napínavá (a útlá knížečka).
A co jsem si uvědomil až po těch letech. Nemo projížděl nepoznaným světem, ale jeho nedobrovolní společníci nepozorovali žádný nový druh ryb.
Miloval jsem a miluji povídky s žáky K a M. Ale o románech (novelách) si myslím, že úroveň kus od kusu klesala.