Karolína18 komentáře u knih
Naprosto normální a ničím nevýrazná kniha tohoto žánru.
Po každém další přečtení příběhu na podobné bázi si uvědomím, jak jsou strašně jednoduché a prvoplánové. V hlavě vám po nich nic nezůstane, ale pro odpočinek se celkem hodí.
Kniha není úplně špatná, ale myslím si, že ji autoři zpracovaly moc jednostranně a přímočaře, tudíž nedochází k žádnému zobecnění. Když jsem se prokousala úvodem, četlo se celkem lehce, ale na jeden zátah toho bylo až až. Zmiňovaný úvod mě naprosto vytočil. Zřejmě by měl být brán s nadsázkou, ale stejně mě naštvalo, jak zde autoři označovaly ženy za totálně naivní husičky, kterým se, samozřejmě až po přečtení jejich úúžasné knihy, konečně otevřou oči.
Částečně mě toto dílko ale také pobavilo a někde jsem spatřovala podobnost s různými muži v mém okolí.
Celou tuto knihu bych shrnula slovy: To ale byla blbost!
Vážně nechápu, jak si čtení tohoto příběhu mohl někdo užívat. Nejvíce mě rozčilovalo, že jsem si často říkala, co to vlastně čtu? Jak jsem se dostala najednou úplně někam jinam? Nemyslím to obrazně, ale podle mě některé pasáže nedávaly smysl.
Nechci příběh jen hanit, ale vážně jsem tam nenašla nic jiného krom ohraného téma a obrovského množství sexu zabaleného do zamotaného balíčku. Nikdy víc!
Ačkoli jsem se u knihy často smála, protože Molly a její nápady někdy stály vážně za to, nemohu dát vyšší hodnocení. Příběh vlastně nebyl ničím výjimečným, spíš taková lehká oddechovka. Styl psaní mi vyhovoval a lehce se četla, čemuž pravděpodobně napomohla bezprostřednost užívaného jazyka. Autorka se též vyhnula krkolomnému vyjadřování, jímž se spoustu spisovatelek snaží navodit atmosféru dávných časů, což je v tomto druhu literatury přínosem pouze, pokud to autor opravdu umí. Rozhodně však knihu řadím k těm lepším v tomto žánru.
Na tento díl jsem se velmi těšila, protože Hyacinth mi byla velmi sympatická už v předchozích knihách. Četla jsem s poměrně velkým zanícení a bez ustání snad i proto, že mě velmi zaujala téměř detektivní zápletka. Příběh nebyl zdlouhavý ani nudný. Pěkně odpočinkové čtení.
Zoufalé. To je první slovo, které mě napadlo při dočtení tohoto dílu. Cítila jsem zoufalství, které popadalo Michaela, když bojoval se svými city. Dokázala jsem pochopit i Francescinu zoufalou touhu odolat dalšímu milostnému vzplanutí. Předně jsem si však zoufale uvědomovala svou nechuť dočítat tuto knihu až do konce.
Neříkám, že vše na ní bylo špatně, ale nutila mě k nezvyklé sklíčenosti.
Francescu jsem si z celé její rodiny oblíbila nejméně. Možná bych to brala jinak, kdyby se o ní autorka zmiňovala častěji v jejích předešlých dílech. Michaela si mě naopak ihned získal.
Tento díl byl opravdu zvláštní. Po Čekance jsem samozřejmě nečekala stejnou úroveň, protože jen těžko nějaká kniha dokáže předčit její dopad na mou osobu, ale myslela jsem si, že autorka dokáže udržet alespoň o trochu vyšší úroveň. Místo toho zde šlo o jasný propad. Eloise mi byla sympatická spíše v jiných dílech a Phillipa jsem nedokázala přečíst. Nemohla jsem ho pochopit. Tedy jeho chování ano, ale ne do té míry, abych byla schopna předpovídat jeho reakce a tudíž byl pro mě jednou velkou záhadou. Pro mě nejhorší díl ze série.
Kniha byla průměrná. Kdybych ji nepřečetla, asi by se nic nestalo.
Autorka se polepšila, nejednalo se sice o nijak světoborné téma, ale forma, jíž ho podávala, se oproti minulému dílu posunula na novou úroveň. Celkově působil tento příběh daleko uvěřitelnějším dojmem a nebyl tak strojený.
Líbil se mi Milo a ty podivně vtipné sliby, které vymýšlel, když pili s Cadem tequilu.
Klidný, vtipný a sebejistý Cade je vážně boží!! Za to Max mi vůbec nesedla, těžko říct proč. Snad to způsobila ta její přetvářka. Také si myslím, že když už se do své rodiny pustila a rozhodla se jim odhalit svou pravou tvář, měla jim toho říct o svých pocitech více. Je to ovšem pouze můj názor.
Na tomto díle nebylo nic tak překvapivého ani uchvacujícího. Přesto považuji tento díl za příjemné ukončení celé série. Nicole Jordan se v tomto žánru opravdu vyzná a dokáže mě zaujmout, i když obvykle romány tohoto ražení nečtu. Jsem ráda, že jsem se do Courtship Wars pustila a okusila zase jednou něco jiného.
Tuto sérii jsem si vážně velmi oblíbila. Ačkoli jsou všechny příběhy zcela předvídatelné a neoriginální, styl psaní vás dokáže zaujmout a - co si budu namlouvat - občas prostě potřebuji vypnout u nějakého odlehčeného čtení.
Nemohu nepřiznat, že jsem tak trochu doufala, že kniha vyústí plně jinak. Ovšem žádný autor se svou tvorbou nemůže zavděčit všem čtenářům. Kniha rozhodně patří k těm lepším z tohoto žánru.
Do doby, než se Mike proměnil, byla knížka vážně super. Neohrané téma mě okouzlilo a často jsem se absurdním scénám i dialogům musela smát. Malý Mikee si mě ihned získal.
Avšak poté to šlo s dějem z kopce. Musela jsem se do čtení číst a odkládala to tak dlouho, dokud jsem nepřečetla skoro všechny své oblíbené knížky a už se neměla na co sama před sebou vymlouvat. Nakonec jsem příběh mafiána a ošetřovatelky dolouskala a velebím veškeré svaté zato, že tato love story nebyla delší. Přitom autorka píše vážně úžasně. Nedokázala si však odpustit jasně čitelné zápletky, při kterým jsem jenom vzdychala utrpením.
Řekla bych, že ze všech dílů je tento nejslabší. Na rozpolcenost hlavní hrdinky jsem se v této knize dokázala dívat z jiného úhlu. Normálně se mi věci jako nevěra vážně hnusí, ale tady to bylo popsáno tak, že jsem vnímala, že Mer nedávala šanci oběma zároveň, ale oba je stejně odmítala. Nebo jsem si ji prostě jen pro sebe ospravedlňovala, ale i to vyzdvihuje úžasnou schopnost autorky, psát tak, abychom tomu uvěřili.
V prvním díle jsem byla na Aspena rozzlobená, ale teď v něm vidím silného a odhodlaného muže. Myslím si, že už i on začíná chápat, že svým rozchodem s Americou si část dveří vedoucích do jejího srdce uzavřel.
Vážně tuto sérii doporučuji.
Tak podle názvu bych tedy vůbec neodhalila tu vtipnou a jedinečnou smršť, která mě strhla hned od první stránky knihy. Vzhledem k tomu, že mám stejný stěžejní problém jako hlavní hrdinka, jsem si chvilkami připadala, jako bych četla o sobě. Naprosto neskutečné čtení, na které jen tak nezapomenu. Strašně mě mrzelo, když jsem dočítala poslední věty. Smála jsem se skoro od začátku do konce - vynechala jsem přesně ty pasáže, kde to není vhodné - a pořád v sobě cítím podivný mír.
Rozhodně si ji v brzké době znovu přečtu.
Kniha byla příjemná. Asi se to nedá říct jinak, protože jí nemůžu dát přívlastky jako poutavá, napínavá nebo nezapomenutelná. Četla se skvěle a to že byla Lola i Cricket úplně "normální" bylo osvěžující. Přesto mi hlavní hrdinka lezla celkem dost na nervi. Štvala mě její sobeckost, před kterou neviděla, že svému sousedovi ubližuje. Zřejmě číst znovu nebudu, ale jako rozptýlení se hodila.
Tato kniha byla tak vítanou změnou. Působila až téměř nevinně a připomínala mi to množství mnou přečtených dívčích románků. U ničeho jsem si už dlouho tak pěkně neodpočinula. Zároveň kniha nebyla ničím k blahosklonnému pousmání. Zkrátka se mi velmi líbila. Nevím, jestli se ji někdy rozhodnu číst ještě znovu, ale rozhodně času nad ní ztráveného nelituji.
Příjemná kniha, která neurazí ale ani nenadchne. Hodí se pro dny, kdy máte chuť na něco sladkého. Hlavní hrdiny si lehce oblíbíte, i když Jacka podle všeho asi snadněji. Příběh je rozhodně zajímavý, místy vtipný a konečnou zápletku by předpokládám nikdo nečekal. Nebo u mě to tak alespoň bylo, proto dávám knize výrazné plus.
Nemůžu si pomoci, ale ke konci mě kniha už nudila. Nebylo to její předvídatelností, což mi nikdy nevadilo, ale spíš mdlým stylem psaní. Do dočtení jsem se musela hodně přemlouvat, přesto si dokážu představit, že by pro někoho mohl být příběh Rebeky a Riche skvělým odreagováním. Pro mě však tato kniha nepředstavovala kýžený únik realitě. Na knihách miluji nejvíc to, když se do nich dokážu bezvýhradně ponořit a nic mě od nich neodtrhne, zde se bohužel nic takového nedostavilo.
Asi jsem čekala něco víc. Kniha byla vtipná a děj pěkně plynul, ačkoli některé pasáže byly nudné. Líbilo se mi, že konec nebyl jasný hned po přečtení anotace, ale trochu mě zklamala povaha hlavní hrdinky. To jako kdyby se jí líbání s Hankem líbilo, tak by skončili spolu nebo co? Za to Clark mě zaujal hned, hlavně proto, že se s Vivian dokázal pořádně pohádat. Přečtení doporučuji a zřejmě tak v budoucnu ještě učiním.
Knížka jako příjemná letní oddechovka rozhodně funguje, ale přesto jsem si po přečtení musela říkat, že to Lanczová umí lépe. Mohlo by se zdát nefér, že šťastný konec má jen jedna z kamarádek, ale právě proto se nejedná o typickou slaďárnu, kde všichni nakonec dostanou, co chtějí. Dívkám v pubertě rozhodně doporučuji. Konec mohl být jednoznačnější, jinak super počtení i po letech.
Kniha se mi ze začátku šíleně líbila, bylo tam napětí, drama a taky trochu těch sladkých slovíček. Ovšem s přibývajícími stránkami jsem se čím dál víc nudila. Příběh na mě zapůsobil, ale přemíra pohledů, zde byla na překážku. Co se týče obálky, tak zde se autor opravdu netrefil.