Kate.S
komentáře u knih

Abych řekla pravdu, tak mě tato kniha vážně zklamala. Moje natěšení vyvolala filmová podoba, která je oproti ve srovnání s knihou vtipná a má lepší dějové linie. Jediné, co mě v knize poněkud rozesmálo, byla myšlenka, že nechali pasažéry z Českých Budějovic doma jen proto, že se tolik postav do Maxova románu nevešlo. Bylo to svým způsobem vtipné, ale samozřejmě absurdní. Zarazil mě Vieweghův styl psaní. Přišel mi hodně jednoduchý a také nudný. Části, kde Max neustále uvažuje, mě opravdu nebavily a četla jsem je s utrpením. Filmové zpracování je opravdu tisíckrát lepší. Měla jsem raději zůstat u něj a knize se velkým obloukem vyhnout. Byla to moje první knížka od tohoto spisovatele a po této zkušenosti se nechystám číst jeho další díla.


Tento díl mě možná trochu zklamal. Nebavil mě tak jak ty předchozí díly, ale stejně se mi to líbilo. Posledních několik stran bylo trochu zdlouhavých a možná by se daly i vynechat. Nejvíce se mi líbila ta část, kde se objevuje Glum a padá spolu s Prstenem. Pořád nemůžu pochopit, jak mohl Tolkien vytvořit něco tak propracovaného. Zkrátka vytvořil úplně nový svět a vlastní historií a jazyky. Podle mě jsou Pán prstenů a Hobit nejoriginálnější díla, které jsem kdy četla. Z Tolkienových knih, které jsem dopodud četla, u mě jednoznačně vede Hobit. J.R.R. Tolkien byl úžasný spisovatel a jeho knihy se budou číst ještě dlouho, tedy jestli se vůbec někdy číst přestanou:) Já osobně nelituji, že jsem si knihy přečetla a jsem ráda, že je mám ve své knihovničce:) Určitě doporučuji jak Hobita, tak Pána prstenů.


Druhý díl této fantasy série mě nijak nezklamal. Čtení knihy jsem si užila, i když jsem ji četla déle než Společenstvo prstenu. Hodně často přemýšlím o tom, jak výborným spisovatelem J.R.R. Tolkien byl. Vymyslel si úžasný svět s vlastní historií a jazyky. Vždy, když jeho knihy začnu číst, připadám si, jako bych se opravdu objevila ve Středozemi.. Ano, klobouk dolů před jeho fantazií. Pan Spisovatel svůj příběh opravdu líčí bravurně. Více mě asi ale bavila až druhá půlka knihy, kde se objevuje můj oblíbený Sméagol. Je to chudák a opravdu ho lituji, ale nemůžu si pomoci a vždy, když začne mluvit, se musím smát.
"Nic jsme neudělali, a oni na nás skoší jako košiška na myšišku, viď, milášku."
Takže u mě rozhodně vede postava Gluma. Dále mám stále rádaGandalfa, Gimliho a Legolase. Líbila se mi jejich hra Kdo zabije více skřetů? Zajímavé postavy v tomto díle jsou Enti a pavoučice Odula. Takže nemůžu hodnotit jinak, než plným počtem hvězdiček (byl by to hřích hodnotit tuto Knihu jinak). Jestli se čtením této knihy váháte, puste se do ní, jisstě, jisstě.:)


Ne, nebavilo mě to. Občas jsem se pousmála, alejak dlouho mi trvalo, než jsem tuto knížečku přeloukala! Hrůza. Bohužel,na mě se se tu autorka příliš soustředí na popis a to je to, u čeho jsem skoro usínala.


Dokonce i teď Modroočka občas poslouchám s mladším bratrem:) Nejlepší kniha, co jme ve škole četli.


Jeden čas jsem komiksy přímo zbožňovala. Tato knížka byla pro mě opravdu něco krásného, něco k čemu jsem se několikrát ráda vracela:)


Jeden čas jsem Čtyřlístek přímo zbožňovala a komiksové knížky četla několikrát za sebou. Nikdy mě neomrzely.


Když jsem ho asi před třemi -čtyřmi lety četla, tak se mi moc líbil. Četla jsem příběh dokonce vícekrát, protože mě jednoduše fascinoval:)


Tento díl je podle mne nejlepší z celé série. Kniha je napínavá a konec plný nečekaných zvratů. Konec je jedním slovem úžasný. Celá série stojí za přečtení:)Je to moc pěkné zakončení celé trilogie. Nejvíce se mi líbil konec, kde se zjistí, že Gabriel a Kait patří k sobě a Rob to nijak nepopírá. Konec mi přišel hodně romantický a možná i trochu smutný. Rozhodně nelituji, že jsem si celou sérii přečetla.


Na tuto hru jsem narazila vlastně jen pro to, že se vyskytuje v kánonu povinné četby k maturitě. Divadelní hry mám ráda, tak jsem se s chutí pustila do čtení. Bohužel po pár stránkách nastalo obrovské zklamání. Děj není nijak originální, něco podobného se vyskytuje v mnoha jiných hrách a je to napsané daleko lépe. Při čtení mi také vadil jazyk, kterým je to psané. Hanácké nářečí bylo pro mě opravdový oříšek. Možná nejsem na tuto knihu dost zralá, abych ji ocenila tak, jak si popravdě zaslouží. Bohužel, nelíbilo se mi to.


Tato kniha byl opravdový zážitek. To, co jsem cítila při čtení Kruhu, jsem necítila u žádného předchozího hororu. Musím říct, že chvílemi jsem se opravdu bála a to hlavně, když jsem knihu četla večer. Příběh je velmi čtivý a napínavý. Nenašla jsem žádnou část, u které bych se nudila. Napsané opravdu skvěle.


Revizor se mi moc nelíbil. Přišlo mi to hodně zmatené a to hlavně ze začátku, kde na mě autor vyplivl tolik postav, že mi z toho šla hlava kolem. Po nějaké době jsem si na to zvykla a přešla jsem to, ale ani ten děj mě nijak neuchvátil. Nepřišlo mi to vůbec vtipné, možná pravdivé, ale vtipné určitě ne. No, vícekrát to číst rozhodně nebudu, ale přetrpět se to dalo.


Je to velice smutná a dojemná knížka. V průběhu čtení jsem se připravovala na to, že mi nějaká ta slza ukápne, ale ono nic. Místo toho jsem jen zaraženě zírala na knihu. I po dočtení jsem o příběhu dlouze uvažovala a kladla jsem si otázku, zda Will Louisu miloval nebo ne. Ale i pořes to, že je to velmi smutná knížka, jsem se u čtení několikrát zasmála. Nejvíce mě pobavilo, když Will popisoval, jak se ho opilá Louisa pokoušela uložit do postele, a oba skončili na podlaze. To mě opravdu od srdce rozesmálo. Chvílemi mi kniha připomínala podobnou knihu Hvězdy nám nepřály, ale v dobrém slova smyslu. Konec této knihy mě překvapil. SPOILER Pořád jsem totiž doufala, že si to Will rozmyslí. Kniha se ale autorce velmi povedla a já bych jí přála, aby její další knihy dosahovaly stejných kvalit.


Tento díl byl skvělým pokračováním. Opět tu nechyběl ten zaručený britský suchý humor a Adrianovi teenagerské hlášky, které mě nejednou rozesmály. Nejvíce mě asi pobavila myšlenka, že i uklízečky v nemocnici by měli skládat Hippokratovu přísahu. Jsem zvědavá, co přinese další díl.


Na tuhle knížku jsem se těšila. Čekala jsem možná trochu víc, ale líbilo se mi to. Je to pěkně napsaná kniha o dvou narušených lidech. Pat mi je již ze začátku sympatický vypravěč a v některých chvílích mi ho bylo líto. Tiffany jsem si zas tak neoblíbila a na začátku mě překvapily její sprosté výrazy, ale musela jsem se u toho smát. Nejvíce se mi líbil terapeut Cliff a části, kde s Patem v ordinaci skandují, mě vždycky rozesmály.:D Zaměření na fotbal jsem se občas ztrácela, ale protože je hlavním vypravěčem muž, je jasné, že tam něco takového bude:)
Takže, Áááááááá! E!A!G!L!E!S! Eagles!


Jako první mě u knihy zaujal název. Příběh mě ale zklamal. Nenašla jsem zde nic, co by mě zaujalo.


Podle mě je to celkem vydařená novela na doplnění děje. Líbilo se mi, jak se autorka poprala s vyjádřením emocí. Nejvíce se mi líbil příběh Milese a Shelby a ten Arriane mě překvapil. Cena je podle mě zbytečně vysoká na to, kolik to má stránek, ale na druhou stranu, o čem by taky autorka chtěla pořád psát, že?:)


Pán prstenů mě nikdy moc nelákal. Jenže potom, co jsem dočetla Hobita, který se mi moc líbil, jsem nemoha pochopit, proč jsem čtení Pána prstenů odkládala. Nejdřív jsem se podívala na filmy a hned na to, jsem sáhla po knize. Tolkien se zde vytvořil něco úžasného. S něčím, tak hezky napsaným jsem se, až na Hobita, nesetkala. Zcela jsem se do děje vžila a hltala každičké slovo. Je pravda, že na začátku jsem si musela zvyknout na zdlouhavé popisy, ale netrvalo douho a stylu psaní jsem se přizpůsobila. Když o tom teď přemýšlím, tak nechápu, jak jsem se mohla tak dlouhou dobu s příběhěhem jako je Pán prstenů ošizovat. Nikdy bych nevěřila, že propadnu zrovna Tolkienovi, ale ano. Z postav jsem si nejvíce oblíbila Gimliho, Legolase, Gandalfa a Galadriel. A pak je tu samozřejmě úžasná postava gluma, která tu ale moc nevystupuje. Po přečtení prvího dílu trilogie jsem dokonce začala přemýšlet o tom, že si knihy pořídím, protože mé srdce zatoužilo je vlastnit. Často přemýšlím, jak se Tolkienovi podařilo vymyslet tak úžasný svět. Jak já bych se chtěla podívat do Rolinky:) Moc se těším, až začnu další díl.


Příjemné pohádky, které pobaví. Moje oblíbená postava byl vždy hlemýžď Pižla a želva Veruna. Obrázky z obálky jsem si občas překrelovala a pohádky sama přepisovala do jednodušších verzí.


Moje srdcovka:) Nejoblíbenější knížka mých děstkých let:)
