katka.haj komentáře u knih
Silný příběh. Zkratkovitou formou vyprávění okamžitě vtáhne do děje, pohltí a nakonec vyčerpá. I po dočtení cítím vůni vycházející z cukrovaru a nutí mě přemýšlet proč se stalo, že idylické dětství Liebeskindovy dcery se změnilo v utrpení nekončící ani návratem z koncentračního tábora. Závěr je otřesný a nadějný zároveň. Nebo naopak beznadějný?
Kniha pro starší děti, od které se nedá odpoutat, velmi čtivá, děj rychle ubíhá. Poukazuje na to, že dětství nemusí být pro každého bezstarostné a jednoduché a někteří musí dospět mnohem rychleji, jako třeba dvanáctiletý Tonda, syn alkoholiků, který se ochranitelsky stará o šestiletého bratra a zajištuje jídlo pro celou rodinu. Sám ještě stále dítětem má naivní pocit, že na všechno stačí sám, ale naráží na realitu, která mu nedovoluje naplnit svůj sen. Téma je velmi surové, ale podané poměrně jemně, cíleně na dětského čtenáře, nechybí naděje na lepší budoucnost. Atmosféru dokreslují úřední šetření sociálních pracovníků, údajné urgentní řešení se táhne měsíce, i to je realita, bez pomoci okolí by se nic nedělo - a to je apel na všechny, nezavírat oči před problémy ostatních.
(SPOILER) Nový román Petra Šestáka Kontinuita parku ve mně zanechal pobavení i vážné zamyšlení zároveň, je to taková zpráva o stavu dnešní společnosti v naší zemi. Ve světě, který je sice globalizovaný, ale když ho rozložíme na jednotlivá maloměsta, zjistíme, že s jejich zvyklostmi, sociálními sítěmi a známostmi, politikařením, a dalšími lety prověřenými praktikami prostě nehneme. A nehne s nimi ani trochu naivní Josef, který se po letech v cizině vrací spasit své rodné město. Šířit osvětové myšlenky v místním gymnáziu, vnést do města kulturu a trochu těch zahraničních zkušeností. Kam se hne, naráží ovšem na zažité struktury odolávající změnám, i když už je to dlouhá doba od revoluce. Josef se ztrácí i ve vztazích, ženy nějak nesdílejí jeho představu o bohémském životním stylu a volném vztahu, stejně jako ředitelka gymnázia nemá pochopení pro jeho inovátorský přístup k učení a recitační soutěži.
Zajímavá je forma psaní, bez přímé řeči, vše probíhá jakoby v Josefových myšlenkách, přítomnost se střídá se vzpomínkami na dětství, dospívání, rodiče a ostatní příbuzné. Josef je takový marný bojovnik za změnu, ztracená existence, muž středního věku hledající sám sebe a smysl života, který se vzpírá tomu nechat se semlít systémem a maloměšťáctvím, ale nedávám mu mnoho naděje. Jak napovídá název, spojovacím článkem všech částí příběhu je městský park, dějiště různých Josefových zkušeností z mládí, stromy, které byly vysazeny v dávnych dobách, ale předci už mysleli na nás a konečně místo, kde se chystá revitalizace, kterou se Josef snaží kritizovat, čímž se samozřejmě znelíbí na místní politické a společenské scéně. Román doporučuji k přečtení i k zamyšlení.
Krásný poeticky laděný příběh o dětském přátelství a vnitřní síle, o tom, že když se člověk vzchopí a probudí v sobě víru v sebe sama a touhu žít, dokáže změnit všechno. Ale i o tom jak lehce předsudky a pomluvy mohou vše zničit. Tak všichni přesvědčili malého chlapce Colina, že je k ničemu, nemocný a odsouzený k přežívání v temném pokoji, kde stejně brzy zemře. Co mě zaráželo, byla choromyslnost většiny dospělých v knize, od matky malé Mary,která o dceru nejevila zájem a byla nejraději, když ji nemusela vidět, přes Colinova otce utápějícího se v depresích po smrti své ženy, po většinu sluzebnictva v domě. Muselo zasáhnout až "kouzlo" zahrady, venkovského chlapce a jeho rodiny, aby jim došlo, že děti musí hlavně běhat venku a fyzicky se unavit, aby získaly barvu, chuť do života a zdraví. Ale jde o příběh pro děti,kde prostě všechno musí být černé nebo bílé a konec dojemný a plný naděje.
Poslouchala jsem jako audioknihu, hlas Terezie Taberyové dokonale navodil atmosféru 50. let v americkém městečku Eliszabeth. Na pozadí tří leteckých katastrof se odvíjí příběh patnáctileté Miri a její rodiny a přátel. V kapitolách se útržkovitě střídají pohledy jednotlivých postav, dobře psychologicky vykreslených, každý se musí s následky havárie vyrovnat po svém. Vše je proloženo dobovými zprávami z novin Elisabeth daily post. Jen zpočátku je tedy postav příliš mnoho a zejména v audioverzi, kde není žádný sepsaný přehled, má posluchač chuť to vzdát. Musím říct, že stojí za to to překonat, jde o příjemnou odpočinkovou záležitost.