katule1992 komentáře u knih
Pro mě je to úplná novinka, přestože je kniha u nás již od roku 2010. Já se k ní dostala úplnou náhodou. Někde jsem četla, že je to nejslabší díl a kvalita roste s díly. Jestli je to tak, tak se mám na co těšit.
Co se musí Keplerovi nechat je jeho styl psaní. Chvílemi jsem doslova tu brutalitu cítila jako bych tam byla. Husinu jsem měla až bůh ví kde. Jak jsem se začetla, nechtěla jsem od knihy odejít. Myslím, že dokonce je to jedna z nejtlustších knížek letošního roku, další díly mají dokonce i více.
Velice se mi líbilo rozdělení kapitol, protože byly časově seřazeny za sebou. Tím jsem se rychle orientovala, co se v jakou dobu stalo. V půlce knihy se ale dostanete do části, kde se Erik vrací do minulosti a vysvětluje, co se vlastně stalo. Tato část má v kuse asi něco přes 100 stránek a zezačátku mě to vůbec, ale vůbec nebavilo. Pak mi ale došlo, že to má vlastně velký význam v celém ději. Jak jinak vysvětlit celou Erikovu minulost tak, aby se člověk neztrácel.
Přestože je zde hodnocená pod 80% procent u mě si své místo získala. Příběh se mi zdál velice nápaditý a tomu byl i přizpůsobený styl psaní. Každá kapitola i pohled osoby je rozdělen pouze do dvou časových pásů. Ráno a večer. Velký časový rozestup mezi jednotlivými událostmi a přesto máte pocit, že jste o nic nepřišli.
Během čtení jsem pořád držela Rachel palce, ať si konečně vzpomene, co se v tom podchodu vlastně stalo a dostane toho správného hajzlíka za katr. Ale jak mi bylo od začátku jasné, Rachel je typický průšvihář, který je schopný se zaplést úplně do všeho. Má na to prostě vlohy a jen nevěřícně kroutíte hlavou, proč to tentokrát udělala zase.
Na věrohodnosti vyprávění nepřidává ani fakt, že Rachel je již pár let notorická alkoholička, která nevydrží bez chlastu ani pár hodin. Jsem ráda, že je v knize vysvětleno jak její pití tak i popsán její život kratšími flashbacky.
Moje pocity na začátku čtení byly velice smíšené. Nemohla jsem se do děje dostat. Pořád jsem se musela vracet na začátek, abych si připomněla, jak se kdo jmenuje a o kom se vlastně mluví. Ale jakmile jsem se prokousala začátkem a všemi jmény, děj ubíhal jako po másle.
Přestože nám sám autor hned od začátku odhalil samotného aktéra děje i na konci knihy nás čeká velké překvapení. Toho jsem si nesmírně vážila, jinak by kniha byla asi o ničem. Ale Jo Nesbo přesně ví, jak na čtenáře.
Syn na mě působil skoro jako novodobý Monte Christo, který se mstí za své křivdy. A vlastně je to i svým způsobem tak. Jen náš hlavní hrdina uteče z vězení, bere drogy a po každé vraždě brečí.
Kniha je rozdělena celkem do 5 hlavních částí, ve kterých se postupně uchylujeme do finále Jednotlivé kapitoly jsou spíše kratší a díky tomu děj rychleji utíká. Jednotlivé přechody nejsou ani násilné takže opravdu suprové čtení.
Za mě tedy rozhodně plný počet a snad se příští měsíc vrhnu také na Netopýra, první díl z jeho slavné série o Harrym Hallu
Kniha bohužel není zrovna pro mě ta pravá. Je to rozhodně díky mému přesvědčení. V knize se totiž Scarlett Lewis vydává cestou lemovanou bohem, což není zrovna můj šálek kávy. Abyste si nemysleli, rozhodně neodsuzuji žádnou víru, každý má právo na tu svoji. Nicméně jsem se nemohla chvílemi zbavit pocitu, že bylo vše až nepřirozeně naplánované.
Jako bych to také tušila. V den, kdy se Jesse narodil, jsem ho držela v náručí a pronesla tuto modlitbu: Vím, že je on je dar a můžeš mi ho kdykoliv vzít, ale prosím Tě, nedělej to
Scarlett popisuje, že už od narození věděla, že Jesse nebude dlouho mezi námi, ale naopak je stvořený pro něco většího. Celá kniha je nesena v tomto duchu a to mi vadilo. Měla jsem pocit, že mi je chvilkama bůh jakoby vnucován. Ale je to jen můj pocit.
Věřím, že spoustě lidem se naopak kniha bude líbit. Je plná emocí a naší volby. Kdy se sami ve finále rozhodujeme jací po takové tragédii budeme. Zvolíme-li si hněv po celý náš život nebo naopak si zvolíme lásku a odpustíme ,, neodpustitelné“ a tím najdeme mír v duši.
Mistrná autorčina hra se slovíčky dokázala v knize vytvořit tak brilantní atmosféru, za kterou by se nemusel stydět ani Stephen King. Kniha nám pomaličku odkrývá závoj tajemství s prvky hororové atmosféry od podivných zvuků, záhadných postav, děsivého kostela a celému příběhu vévodícímu ponurému počasí, které přesně odpovídalo pocitům všech členů filmového štábu. Při čtení jsem si připadala, jako kdybych se ocitla uprostřed děsivého městečka Silent Hill ( pro ty, kdo neví o čem mluvím, je to poměrně děsivý horor :D ) Místy jsem měla husí kůži a nejednou jsem musela přestat číst, abych se obrnila a mohla pokračovat.
Thriller mě doslova vcucnul do svého děje hned od začátku, kde jsem si pomalu uvědomovala, že rozdělení této knihy je naprosto brilantní. Střídá se minulost s přítomností a můžu říci i budoucností, budeme-li brát přítomnost jako akt samotní vraždy. Nápad, kdy se nejprve dozvíme způsob a detaily vraždy a pak skáčeme sem tam abychom věděli, co činu předcházelo nebo naopak následovalo mě učarovalo.
Zde bych ale svoji chválu s dovolením ukončila. Jak rychle si mě kniha získala, tak stejně rychle mě i zklamala. Když pominu absolutně ploché a nevyvíjející se postavy, které prostě neměly v knize příliš prostoru, mrzí mě, jakým směrem se kniha nakonec vydala. :/
Autorka Victoria Brownlee dostála svého slibu a s hlavní hrdinkou Ellu jsme zažili nejeden kulinářský zážitek, který by si dle mého zasloužil i více pozornosti. Takto jsem měla pocit, jako kdyby čtenář okusil kousek romantiky, kousek sýrů bez většího využití, přitom tato kombinace (samozřejmě spolu s romantickým prostředím Paříže) má velký potenciál k opravdu dobrému příběhu.
Láska a sýr v Paříži je povedený romantický kousek, který ale bohužel pro mě byl až moc průhledný, což ale věřím, nebude vadit zbytku čtenářského romantického osazenstva tak jako mně. Na druhou stranu se zde dočkáme krásného a šťastného konce a přeci jen, co si budeme povídat, z tohoto důvodu lidé po tomto žánru šahají. Celkově román na mě lehce působil jako pohádka z dávných časů, protože hlavní hrdince vycházelo do puntíku naprosto vše, co si vysnila a umanula. No a jak sami dobře víte, ve skutečném životě tomu tak vždy není.
Náledí je dle mého kniha, kterou nelze tak lehce zařadit, protože přestože v sobě prvky určitého napětí má, není to úplně typický thriller a na druhou stranu, to není ani klasická detektivka, na kterou jsme jako čtenáři zvyklí. Mohli bychom tedy knihu například definovat jako detektivní psychologický thriller a budeme spokojeni. Od oné osudné autonehody se pak postupně odvíjí jednotlivé příběhy hlavních i vedlejších hrdinů, díky kterým se čtenáři setkávají s emocionálními propady až na samé dno a poznají každého z nich až do morku jejich kostí.
Celý příběh je poskládán z dvou časových linií (před a po) vyprávěný z několika pohledů účastníků nehody. Ty jsou zařazeny do krátkých nepravidelně se střídajících kapitol, které drží své čtenáře v neustálém napětí. Navíc Carin Gerhardsen si coby matematička bravurně vypočítala, co bude na čtenáře zabírat a v jakých dávkách má informace v knize předsouvat, no a vy máte pak pocit, že si s vámi autorka tak trochu hraje. Když už si totiž myslíte, že Vás nemůže nic překvapit - BUM!!! Další tvrdý náraz.
Hlavní myšlenka knihy není vůbec složitá, vše se točí kolem jedné autonehody, která spustí doslova lavinu událostí. Přestože je v knize poměrně málo postav, vzhledem k propletenosti jednotlivých vztahů a především autorčinu záměru odhalování informací se můžete velmi lehce splést, kdo je vlastně kdo. O to byla pro mě kniha více zajímavá než kterákoliv jiná.
Budu asi jedna z mála, ale kniha me opravdu neoslovila. Četla jsem poměrně hodně knih z doby druhé světové války a byly mnohem lépe napsané než je tato.
Pro mě je poměrně zavádějící už název knihy Mengelovo děvče. K životu v koncentračním táboře se v knize dostáváme až někdy kolem strany 214 - do té doby čteme, jak žila hlavní hrdinka a jaké politické machinace se v te době děly.
Nechci ubírat žádnou hodnotu této knihy či jakékoliv knihy se stejnou tematikou, ale Mengeleho děvče mi z důvodu stylu psaní opravdu nesedlo.
Dívka na útěku splnila moje očekávání a jsem velmi ráda, že se mi dostala do rukou.
Historický román z roku 1926 nám na pozadí poválečného Londýna ukazuje přeměnu Anny z nezkušené a bojácné dívky v nezávislou sebevědomou a podnikavou ženu Verity Casey.
Na autenticitě celého příběhu dodává snaha autorky o historickou přesnost té doby. Ať už se jedná o politické problémy, feminismus, homosexualitu, jednání hlavních protagonistů, neznalost mladých dívek v sexu nebo naopak přílišného experimentování v sexuální oblasti a drogách. To vše a mnohem více zde najdeme, samozřejmě s přispěním autorčiny fantazie.
Sedm mínus jedna pro mě měla velice slibný začátek, nudnější prostředek a zase o trochu napínavější konec. Kniha se držela mnou oblíbené gradace, ale jaksi v bodě zlomu zmizelo to krásné z celé knihy.
PO dlouhé době opravdu zamotaný thriller, který vás nenechá chladným. Přestože jsem na úplném začátku hlavní hrdinku chtěla umlátit knihou, musela jsem číst dál a dál. Hvězdičku jsem ale přesto musela ubrat. Na můj vkus toho autorka překombinovala již mnoho a tudíž to bylo až moc ,,nerealistické".
Za mě velké zklamání. Začátek vypadal celkem slibně a pak přišla velká, ale opravdu velká nuda. Konec následně opět začínal působit lépe a pak zase rána a ve finále z toho bylo něco, co autor neměl ani napsat. Rozhodně to není kniha na letní čtení a ani ji nepovažuji za odpočinkovou četbu. Horší průměr.
Velké plus je nápad a úvod do děje, který působí jako kvalitní kniha. Mnohem větší mínus je za,,duchy".
Tak takovouto knihu jsem ani necekala. Byla plna napětí,necekanych zvratů, tmavých zakouti. Proste naprosta paráda!!
Je skoda,ze zde nejde dat 4,5* a tak muzu alespoň sem napsat,ze celemu pribehu ubiram hvězdičku za Davidovo zjisteni o Annabel. Kdo cetl ten vi ;)
Ale i tak mi tato skutečnost nebrání v precteni dalsi knihy.
Můj první komiks a hned trefa do černého. Hrozně si cením spolupráce spisovatele se svými fanoušky a závěrečné děkování pro každého zvlášť.
Nápad sepsat iracionální strachy a sebrat odvahu se podělit stvořilo naprostý fenomén. Jednoduchá kresba s krátkým textem Vám zaručí jednoduché čtení a rozhodně se u toho pobavíte.
Na knížku jsem narazila v levných knihách a podle obalu, ceny a hlavně díky prvním třem stranám jsem uznala za vhodné si ji pořídit. Musím říci, že přestože kniha patří do kategorie YA jsem byla mile překvapena. Rozhodně patří k oddychové četbě, kterou určitě potřebuje občas každý. Díky nápaditému tématu převtělování se do jiných lidí se i vražda, u které je vrah velice rychle jasný, stane něčím zajímavě jiným a já osobně jsem nevstala z gauče do té doby, než jsem knihu přečetla. Což bylo asi za hodinku a kousek a s chutí jsem si jela koupit i druhý díl, na který se velice těším.
Ženu v černém jsem si kupovala z jediného důvodu a to je stejnojmenný film s Danielem Radcliffem. A jak jsem se na knihu těšila, tak zklamání z této knihy bylo veliké. Příběh, přestože je to velmi krátká povídka se nesmírně táhl a dlouho jste čekali na zápletku či spíše na nějaké to napětí, kterou knížka slibovala titulkem : MRAZIVÝ PŘÍBĚH ZE STARÉ ANGLIE. Napětí, které vlastně ani nebylo napětí, ale spíše jediná zábava v knize přišla asi pět stránek před koncem.
Ještě bych se vrátila k délce příběhu. Malá knížečka o 144 stranách, která mi přišla ale skoro 500 stran dlouhá. Je to rozhodně stylem psaní. Příběh je posazen do staré Anglie a dle toho také je příběh napsán. Často jsem se ztrácela, musela číst stránku dvakrát a nebo strašně nudila. Bohužel žádná pozitiva mě nenapadají. Možná to bylo moje příliš velké očekávání, že jsem doufala vyrovnání knihy filmu.
Rozhodně si myslím, že příznivce filmu, tak jako jsem já, tato kniha velice zklame. Dá se říci, že v knize není skoro ani jedna věc, která je stejná i ve filmu. Jedná se o naprosto jiný příběh se stejným názvem, nudným příběhem a žádným napětím.
Od Fámy jsem neočekávala příliš a nakonec jsem byla celkem mile překvapena. Novinku bych zařadila spíše do psychologického románu, tedy alespoň její první dvě třetiny, které sledují, co vše může způsobit jedna jediná nepodložená fáma a jaké jsou následky. Poslední třetina by se pak konečně dala označit jako thriller a jež mě vážně nadchla. Ale jestli to stačí proto, aby byla kniha označená jako thriller? Těžko říci. Zvolené pomalejší tempo se drží asi do těch dvou třetin, ve kterých si autorka připravuje půdu pro ten správný thrillerový zážitek u kterého si čtenář již neodpočine.
Třetí díl s Norou Sandovou byl pro mě velkým zklamáním. Zdlouhavý příběh, žádné napětí ( což je opravdu div, když má být kniha thriller) a žádné překvapení. Mám pocit, že si autorka vzala příliš velké sousto, které nedokázala zpracovat.
Únos malého dítěte na pozadí práce teroristické organizace nebyl to, co jsem čekala, že od knihy dostanu. Přestože měla kniha 240 stránek, přišlo mi to dlouhé, a to z toho důvodu, že se dlouho prostě nic nedělo.
Velká škoda. Nakonec je z toho velmi průměrná ( místy až podprůměrná) kniha.
Pouhých 50%
Poměrně krátké a lehce stravitelné příběhy, které neurazí ani neoslní. Jednoduché krimi zápletky, jenž odhalíte už po prvních stránkách, občas už i po první straně. Ovšem k vodě je kniha ideální, doslova u ní nemusíte přemýšlet :)