kedlis
komentáře u knih

(SPOILER) Pro začátek: samozřejmě chápu, že se k tomuto žánru váží určité stereotypy a ženy v nich jsou většinou křehotinky co potřebují zachránit, ale tohle bylo vytažené do (pro mě) nepříjemného extrému.
Už u prvních pár stránek mi bylo tak trochu jasné, že styl psaní není úplně můj šálek kávy, ale chtěla jsem tomu dát šanci a představa příběhu o lásce které stojí v cestě překážka v podobě třídního rozdílu mi přišla lákavá. ALE tenhle konflikt se tam řeší tak pikosekundu a vlastně to stojí celé na hloupém a bezpředmětném přetahování mezi dvěma hlavními hrdiny.
McKenna je naprosto odporný zmetek který nepřijel zpátky jen ukázat jak se má dobře, ale vrátil se vyloženě s touhou zničit, zesměšnit a nejlépe zanechat s nemanželským dítětem svou dávnou kamarádku a lásku. Jako pardon, chápu že mu ublížila, ale kvůli tomu se přece nestanete takovým prasetem. Sexuální scény mezi ním a Aline mi byly přinejmenším nepříjemné. Po většinu knihy jsem k němu cítila odpor, který nezvrátil ani růžemi a srdceryvnou básní.


(SPOILER) Tohle opravdu není můj styl. Vyprávění v du-formě je mi docela proti srsti a proti srsti mi byl i pocit toho, že jsem emocionálně vydírána. Matky jsou určitě v mnohých případech nedoceněné, ale tahle kniha opravdu tlačí na pilu.


Nevím, mně to prostě nesedlo, byla to taková kombinace Drákuly a Revizora. Hlavní postavy mi přišly nesympatické, v jednu chvíli oslovovány příjmením a ve druhé chvíli jejich jménem, takže jsem byla občas zmatená kdo je kdo.


(SPOILER) Jako soubor povídek se to hodnotí hůř, než kdyby to byl jeden příběh, každopádně povídek, které mě opravdu zaujaly nebylo mnoho. Asi jsem od toho čekala trochu víc. Jako celek to hodnotím na průměr.
Nejvíce mě zasáhla povídka "Jak jsem šla na záchod", opravdu moc smutný popis kruté reality. Další z těch lepších byla "Šťastně nezamilovanej", toto bylo zase něco trochu jiného a cením zabřednutí do asexuality. "Rodinné setkání" také nebylo špatné, sice krátké, ale dojemné.
Jako jedny z nejslabších na mě působily povídky "Bez šance" - absolutně jsem nepochopila, přišlo mi to podivné a "Čokoláda na dně kornoutku" - neseděl mi styl psaní.


(SPOILER) Ilustrace není špatná, ale příběh silně pokulhává. Byly situace a věci, které nedávaly moc smysl, jako když hrdina nerozuměl řeči žen, ale najednou byl schopný pochopit kdo je bytost měnící podobu a z posunků rukou složil celý příběh. Mocný šaman nevymyslel lepší podobu než bezmocného ptáka a nechal se srazit kamenem. Ještě k tomu příběh neplynul přirozeně, ale přišlo mi jako kdyby přeskakoval z jedné věci na druhou. K tomu všemu jsem si myslela, že ženy jsou inuitky a proto je jméno dcery dost ironické. Od 12 let bych to asi nedoporučila.


Částmi zajímavý příběh starší dámy z konzervativního prostředí, sledujeme její zápolení se životem, stárnutím a starostmi spojenými s tlakem společnosti. Dále se příběh točí okolo zklamání z chování vlastní dcery, nepochopení jejího stylu života a sexuální orientace. Z vyprávění mi mnohdy bylo smutno, obzvláště z částí o stáří, důstojnosti a zacházení se staršími v domovech pro seniory. Vyprávění a sled událostí v knize působí dosti nesrovnaně a zmateně, mnohdy jsem nevěděla která bije a zda jsem se ocitla ve vzpomínce, přítomnosti nebo v nějakých představách, bohužel to mi bránilo se pořádně začíst. I když je to příběh z Jižní Koreje a společnost tam je opravdu o poznání konzervativnější než u nás, lze zahlédnout střípky stejného myšlení a chování, se kterým se můžeme setkat i zde.


(SPOILER) Líbila se mi prezentace OCD a "osvěta" ohledně psychických nemocí i některé momenty z feministické stránky se mi líbily. Každopádně je to opravdu hodně teen, tlačí to na pilu a na můj vkus se vše až moc točí okolo kluků. Každá z kamarádek poblázněná, Amber jako jediná ne a to jen kvůli tomu, že se cítí jako neatraktivní.


(SPOILER) Kresba byla moc pěkná, příběh vcelku jednoduchý a přímý. Popsání toxického vztahu, jeho dopadu na osoby v něm, mimo něj a jak se z něho vymanit. Snaha o přidání dalších vážných věcí probraných okrajově upřímně moc příběhu nepřidalo. Postavy byly fajn, nejvíce se mi líbila Vi.


Knihu jsem popadla aniž bych věděla o čem má vlastně být. Bylo to takové nemastné neslané, zvrat knihy mě překvapil, ale žádná z postav mě nezaujala.


(SPOILER) Prozatím nejslabší díl a to proto, že už na mě tak trochu doléhá vzor na kterém jsou všechny díly postavené.
Další věc co mi neseděla bylo přidání postav jen abychom je mohli zabít, vzhledem k proroctví jsem si myslela, že je ohrožená Thalia a už jsem byla připravená se s ní rozloučit, když v tom se dozvíme, že Atlas je otec Zoe a hned je jasné co se stane.
Každopádně R. Riordan umí psát velice čtivě a Percyho určitě dočtu.


Nejsem si úplně jistá jak tuto knihu ohodnotit. Mám věci co se mi líbily a také věci co se mi nelíbily.
Styl psaní je opravdu čtivý a svět zajímavý i když někdy možná úplně nedotažený. Čekala jsem, že se dočkáme více scén ze hry, ale zápletka se samotné hry moc netýká. Sem tam mi to připomínalo Ready Player One, jak už tu zmínilo několik lidí, a to jsem viděla jen film.
Občas jsem si nebyla jistá zda jsou popisované věci realita nebo část NeuroLinku a romantická linka se mi moc nelíbila.


(SPOILER) První část knihy mi přišla zdlouhavá, až když se dostaneme k soudu se to docela rozjede. Myslela jsme si, že uvidíme více věci z pohledu černochů, nebo alespoň Toma, který je 'předmětem' soudního řízení. Celá jeho situace se přešla strašně rychle a ani po skončení soudu se nám neukáže, jak jeho rodina situaci zvládala (mimo dvou malých situací kde je zmíněna jeho žena).


Takový mile působící jednoduchý úvod do klíčení. Čekala jsem více informací, ale grafická stránka knihy je opravdu povedená.


Je tu pár věcí co mi na knize vadily, nejvíc asi to neustálé zmiňování boha - jak se máme mít rádi aby jsme dosáhli božství apod. Potom mi také vadila zmínka o tom jak se dá deprese vyléčit meditací, s čímž nesouhlasím. Kapitola "vtipů" by mohla být vynechána a celkově si myslím, že mohla být knížka kratší, protože se pár věcí opakovalo. Jinak v knížce můžete najít spoustu zajímavých a užitečných poznámek.


Je neuvěřitelné co všechno se v KLDR ale i v Číně děje. Překvapilo mě jak jsou lidé zaslepení svou vírou ve vůdce. Příběh silné, odvážné ženy, která tvrdě bojovala za svou a synovu svobodu.


Ze začátku mě kniha moc nezaujala, nicméně si mě postupem čtení získala. Ukazuje to, jak jsou děti opravdu všímavé a že občas vidí i věci které dospělí nevidí. Námět i hlavní postava této knihy jsou originální, vedlejší postavy a jejich příběhy jsou taktéž zajímavé. Je to milá a oddychová kniha která určitě stojí za přečtení.
