kedlis
komentáře u knih
Anna ze Zeleného domu
Lucy Maud Montgomery
(SPOILER) Anne s E na konci je seriál, který jsem viděla před pár lety a od té doby jsem si chtěla přečíst knížku a konečně jsem se k tomu dostala. V mnoha věcech je seriál jiný, ale samotné jádro věci má s knihou společné.
Anne je neuvěřitelná postava, která si užívá každý moment života plnými doušky a dokáže vytvořit magii i ze zcela zdánlivě obyčejných a nudných věcí. Její energie dokáže strhnout všechny kolem ní a já jsem nebyla výjimkou. Zvláštní místo v mém srdci má její přátelství s Dianou.
--
Mrzí mě ten rasismus spojený s dobou a občasná fatphobie, ale kniha je napsaná v roce 1908 a tak si to prostě musím odmyslet.
Rozum a cit
Jane Austen
(SPOILER) Elinor a Mariana jsou opravdu dva proti póly a bylo zajímavé sledovat jak jejich osobní vývoj a postoj k sobě navzájem i k druhým a líbilo se mi vykreslení jejich sesterství. Popis vdavkuchtivých matinek, žabomyších válek, sebestředných mužů a osob dichtivých po penězích opět nezeklamal, je pravda, že příběh byl dost roztáhlý, ale narozdíl od Emmy mi to nevadilo a bavilo mě to.
*spoiler* Milostný příběh byl zde pouhou vedlejší kolejí, Elinor a Edward ani Mariana a plukovník Brandon mi k sobě nepasovali, zároveň Edward v knize téměř nepůsobí.
Interview s upírem
Anne Rice (p)
(SPOILER) Film jsem neviděla, ale viděla jsem seriál, který vás donutí soucítit s upíry, kteří se chovají nemorálně, postavy jsou dokonale komplexní, řeší existenciální problémy, smíření s nesmrtelností a nutností zabíjet, Claudie tam je starší (ale stále zamrzlá v těle dítěte) a příběh vás svede.
Chtěla jsem si po takovém zážitku tedy přečíst předlohu s očekáváním, že v ní najdu detaily, které seriál třeba vynechal, ale to jsem se opravdu hodně spletla.
Nemohla jsme se zbavit trvajícího znechucení z neustálého podtextu pedofilie v mnohých situacích a obzvlášť co se týče Claudie a jejího "vztahu" s Louisem. Její mysl dospívala a tím pádem cítila všemožné věci, ale její tělo zkrátka a jednoduše nikdy nemohlo být "smyslné" a číst o tom se mi příčilo. Hlavně ji Louis nazývá svou dcerou, milenkou, láskou a to zatímco brečí, jak je těžké zbavovat lidi života a zda není čiré zlo. Blabla. Chápu, že jsou upíři monstra a nemají stejné morální zásady jako lidé, tím pádem nacházejí potěšení ve vraždění, dělají si z toho divadlo apod., ale tady bylo víc popisů ladného dětského těla než vraždy. Kdybych chtěla číst podobné hnusy mohu se pustit do Lolity a ne příběhu o upírech. Přitom by mě řešení její existence velmi bavilo, nebýt toho ostatního. Filozofování Armanda a Louise bylo fajn, sice nejsem věřící, ale probírání dobra/zla a přijetí boha bylo zajímavé, ale celkový dojem to nezachránilo.
"Ty sám pod vycházejícím měsícem můžeš udeřit jako ruka boží!"
Opatství Northanger
Jane Austen
(SPOILER) Za mě to byla fajn jednohubka, mám problém, že Pýchu a předsudek v mých očích Austen asi nepřekoná, každopáně mě to pořád bavilo víc jak Emma, protože se to tolik nevleklo.
Postavy mi k srdci bohužel moc nepřilnuly, ale pobavilo mě věčné drama vytvářené Johnem Thorpem a jeho sestrou, Austen prostě umí hezky vystihnout tehdejší smetánku a jejich výstřednosti.
Holky z porcelánu
Jaromíra Kolárová
Film si pamatuji jen matně, kniha je nemastná neslaná.
Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
(SPOILER) "Sedm pih. Jedna za každou lásku, kterou prožije, tak jí to jako malé dívce říkala Estele. Jedna za každý život, který povede. Jedna za každého boha, který ji střeží."
Pokud vás tento citát nalákal k přečtení knihy, tak na to okamžitě zapomeňte, protože o ničem takovém příběh není, ale byla by bomba kdyby byl.
Nejdřív to pozitivní, začátek příběhu byl vcelku zajímavý a první kroky Addie jako nesrmtelné, ale zapomenutelné taky. Super námět na zamyšlení, co byste v takové situaci dělali vy, jak byste přežívali, jak byste se vyrovnali s nutností krádeže apod. Henryho strasti byly také zajímavé, paralýza z mnoha možností a přitom máme jen jeden život, deprese.
Bohužel mi ale přišlo, že autorka vůbec nevyužila skvělý nápad, dost věcí se opakovalo (ano, chápu že má Addie sedm pih) a naopak některé věci chyběly. Addie stále vzpomíná na zážitky, jak bojovala ve válce, umí řecky, česky, neměcky, plavila se lodí, zešílela atd., ale nic z toho nikdy nevidíme, jen jak se plácá ve Francii a v přítomnosti v New Yorku. Přitom její románek s Henrym mě vůbec nechytil za srdce. Luc byl prázdný, nezajímavý, na boha starého tisíce let se choval podivně lidsky, co ho za Addie tak moc táhlo? Těch sedm pih?
Za celých 300 let se mi zdálo, že je Addie pořád stejná a neustále řeší jen sebe a jak si ji nikdo nepamatuje. Muselo to být těžké a osamělé, ale to neuživí 540 stránek.
Neonoví bohové
Katee Robert
(SPOILER) Knihu jsem četla na doporučení a bohužel mi to vůbec nesedlo, především protože jsem se těšila na Řecké bohy, ale ti v knize opravdu nevystupují.
Moderní převyprávění to určitě není, stejně tak se mohly postavy jmenovat Martin a Kristýna a výsledek by byl stejný.
Divočina
Cheryl Strayed
(SPOILER) Čekala jsem že se v knize dočtu to, jak se autorka díky strastím a výzvám na cestě mnoho naučila a podělí se s námi o to, ale to je bohužel jen zlomek celého vyprávění.
Na můj vkus jsou scény z minulosti až moc rozebírané a občas dost opakované, také bych to zvládla bez věčného jak by s někým spala, jak je někdo sexy či jak si užívala na pláži s cizím chlapem apod. Upřímně si i říkám, co z vyprávění je skutečně pravda a jak moc je příběh zkreslen tím, že je psán až po x letech. Také je celá druhá polovina cesty vepsaná do pár stránek, což je škoda. Poslední kapitola se mě dotkla asi nejvíc.
V jedné části píše, že se nová přítelkyně nastěhovala do jejich domu, potom že se její nevlastní otec po matčině smrti přestěhoval k nové přítelkyni, pak zase že ona bydlela v jejich domě. Nevím na čí straně je chyba, ale krapet jsem ztrácela důvěru.
Ale zase musím uznat, že bylo celkem zajímavé se dočíst o tom, jak Cheryl bojovala s truchlením a se srovnámím se se ztrátou matky, v níž měla celý život oporu a jedinou stabilitu v jinak nestabilním životě.
No cuž, s Cheryl bychom nejspíš nebyly kamarádky, asi bych na ni byla "tuctovější".
Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi
Tomáš Morávek
(SPOILER) Psané zvláštní "jsem hrozně fajn týpek" formou, takže to nemusí sedět každému a mně to také nebylo zrovna sympatické. Příběhy jsou smutné, sama mám se ZDVOPem malou zkušenost, a tak se mi to během čtení vybavilo. Každopádně škoda, jak už tu někdo zmiňoval, že autor nepřidal příklad dobré praxe i od někoho jiného než od sebe.
Zároveň jsem moc nechápala v čem spočívá jeho práce, očividně vystřídal mnoho zařízení, ale nepíše proč. Také by mě zajímalo, proč musí zmínit, že prsa kolegyně jsou "povislá". Takže námět super, ale zpracování mi nesedělo a je to nedotažené.
"Nenaučíme dítě chovat se lépe tím, že ho donutíme cítit se hůře."
My proti vám
Fredrik Backman
(SPOILER) Vracíme se do Medvědína, tentokrát se ale dostáváme od přímého zaměření na hokejovou kulturu k řešení politických intrik a socioekonomické situace obyvatel měst.
Měla jsem obavy jak mi bude sedět pokračování a ty se bohužel naplnily, mám totiž pocit, že veškerá moudra a filozofování se už tak nějak vyčerpala v prvním díle - lidé jsou komplexní, situace nejsou černobílé, rodiče milují děti, děti milují rodiče, hokej je skvělý ale i krutý a to vše přináší oběti apod., to co jsem dokázala přijmout jako součástí stylu vypravování v knize první se docela stává parodií sebe sama. Ten vševědoucí, přemoudřelý a spoilery milující vypravěč mi tady už prostě vůbec neseděl. A pokud jste měli pocit, že se v první knize vše opakuje a děj plyne pomalu, tak to se nedá vůbec srovnávat s tím, co se děje tady.
Docela mě to mrzí, protože první díl ve mně i přes všechny mé námitky probudil náklonost k postavám, ale tady už se vše hrozně bije a nové postavy dle mého nic moc nepřinesly.
Medvědín
Fredrik Backman
(SPOILER) Myslím že jsem ještě nebyla u žádné knihy tak rozpolcená, jako jsem u téhle, a to jsem si dala několik dní na promyšlenou. Nejdříve jsem byla trochu zmatená a nevěděla jsem jakým směrem se kniha bude ubírat, pořád jsem si nějak říkala aha, tohle je uvedení do děje a následně přijde klasické vyprávění, ale ono nikde. Pravou krásu téhle knihy mi pomohlo ocenit až uvědomění, že se na ni musím dívat jako na jakousi studii celého města. Jádrem jsou zde jednotlivé osoby a střípky jejich příběhů, které tvoří mozaiku komunity. Musíte tedy počítat s tím, že budete přeskakovat od jedné postavy ke druhé a ke třetí a zase k první.
Co se týče vykreslení hokejové kultury (mentalita všechno nebo nic, vyzdvihování zraněných hráčů co dohrají hru, hráči jako produkt apod.) a postoje maloměsta, kde je centrem dění právě hokej, tak to bylo naprosto skvělé. Dále zde hrají roli rasismus, homofobie, sexismus a třídní rozdíly, které značně ovlivňují osudy postav a jejich postoj k tomu, co se ve městě děje.
Příběh se posouvá opravdu po milimetrech a jak už jsem psala, hlavní jsou zde úvahy postav (a autora), což občas nepůsobilo zrovna organicky. Autor se především zaměřoval na to, co se zrovna v dané kapitole hodí za filozofování, jako když se Amat zamyslí nad tím, že jsou hokejoví hráči bráni ve městě jako bozi a pak se tak samozřejmě i chovají, těžko věřit že má v patnácti letech takovou schopnost reflexe něčeho, v čem aktuálně vyrůstá. Bojovala jsem s tím, zda mi je tohle filozofování sympatické, nebo mi přijde jen rádoby intelektuální. Opravdu mnohdy jednotlivé kapitoly působily jen jako prostor pro úvahy autora bez většího smyslu pro příběh.
Ale hlavně, o všem nám autor říká, ale málo toho ukazuje.
Na druhou stranu jsem několikrát brečela a co mi přišlo opravdu skvělé bylo přátelství mezi Mayou a Annou. Benji a Amat jsou další, kteří mi přirostli k srdci. Na některé jsem v průběhu přehodnotila názor, mezi ně patří Kira a Bobo.
"You may not be an angel, Benjamin, I know that much. But, dear God, you haven't lacked a role model. All your best qualities come from the fact that you've been raised in a house full of women."
Instamozek
Anders Hansen
Četla jsem nejdříve "Proč se cítíme špatně, když se máme tak dobře?", takže určité věci pro mě nebyly novinkou, ale celkově jsem to brala jako doplnění a rozšíření informací o sociálních sítích.
Hansen to umí zkrátka podat i pro úplného laika a jeho přístup k věci se mi opravdu líbil. Především informace o tom, jak nás ovlivňuje i jen samotná přítomnost mobilu na stole mě opravdu překvapily. Sociální sítě jsou zkrátka past a to tahle kniha byla psaná před obrovským boomem tiktoku v roce 2021, o jehož následních se dočteme za pár let a odvažuji se tvrdit, že vůbec nebudou pěkné. Drobným mínusem je opakování jistých informací ve vícero kapitolách.
Magie havranů
Margaret Rogerson
(SPOILER) Autorka knihu postavila na zakázané lásce mezi dvěma hlavními postavami, ale ta láska je vytvořená z ničeho. Já vlastně do teď nevím, proč se Isobel s Havranem milují a upřímně ani moc nechápu celý ten svět. Isobel je bez rodičů a je nejlepší portrétistka a Havran je princ, který má v očích smutek, ale obávám se že tohle na velkolepou lásku nestačí.
Styl psaní mi také nesedl a občas na sebe jednotlivé pasáže nenavazují. Příkladem je, když Havranovi mají víly držet ruce za záda a Beladonna drží Isobel, ale zároveň se Isobel s Havranem drží za ruce a povídají si o svých plánech, jako kdyby byli sami. Celý svět je nedotažený, některé věci nedávají smysl, nebo si v mnoha ohledech protiřečí.
Vedlejší zápletka je bohužel opět závislá na té jejich lásce a tím pádem je nemastná neslaná, velkou část také tvoří cestování z jednoho místa na druhé a zase zpátky bez většího smyslu.
Velkým plusem jsou May a March, protože kdo by nechtěl párek kozích dětí.
"Jsi jako živá růže mezi voskovými květy. My možná trváme věčně, ale ty kveteš jasněji a voníš sladčeji a svými trny přitahuješ krev."
Proč se cítíme špatně, když se máme tak dobře?
Anders Hansen
Autor se k problematice staví otevřeně a nabízí pohled do možného vysvětlení našeho prožívání. Píše o tom, že náš mozek je nastaven na přežití a rozmnožování a zatímco my žijeme v roce 2024, kde se neustále kvůli technologiím a sociálním sítím vše mění závratným tempem, náš mozek je stále v době lovců a sběračů.
Líbilo se mi, že to opravdu nebylo ve stylu "začněte cvičit a bude vám líp" bez vysvětlení nebo kontextu, ale zároveň často upozorňuje že na všechny tohle samozřejmě neplatí a vyzdvihuje terapii, jelikož není deprese jako deprese. Dále mluví třeba o osamělosti nebo vlivu sociálních sítí. Také často upozorňuje na to, že každý mozek je trochu jiný a to, že někdo prožívá určité situace citlivěji nebo kritičtěji neznamená, že je vadný.
Možná se to lehce v určitých pasážích opakuje, ale je to psáno opravdu pro laiky, takže je vše srozumitelené a stravitelné.
"Nedostatek spánku, dlouhodobý stres, sedavý způsob života a prohlížení si cizích, k dokonalosti upravených fotek na sociálních sítích, to vše může vysílat signály, které si mozek chybně vyloží jako hrozící nebezpečí nebo důkaz naší osobní nedostatečnosti. V reakci vyšle mozek příkaz, abychom se stáhli, a my začneme mít špatnou náladu."
"A především - pokud se necítíte dobře, měli byste vyhledat pomoc. Je to stejné, jako když máte zápal plic nebo alergii. Pomoc je tu pro vás a vy v tom nejste sami."
Jak se žije dětem s postižením
Helena Chvátalová
Je to přeci jen poněkud starší dílo, ale i tak je dost zajímavé nahlédnout do života rodin (spíše maminek) s dítětem s postižením.
Winter
Marissa Meyer
(SPOILER) Jako první bych chtěla vyzdvihnout opravdu nápadité převyprávění pohádek, s Winter se kruh uzavřel a poslední dílky do sebe zapadnuly. Obávala jsem se počtu stran a to i oprávněně, první dva díly byly opravdu svižné (Scarlet až moc), třetí díl se místy táhnul a tady u posledního už to bylo opravdu natahované. Není nikdo, kdo by se rád loučil s oblíbenými postavamy, ale i tak je důležité vědět, kdy už příběh ukončit.
Winter jako postava je asi moje nejoblíbenější, je dostatečně chytrá na to, aby v jistých okamžicích využila toho jak ji ostatní podceňují, zároveň má laskavé srdce a dynamika s Jacinem byla skvělá. Tady už jsme u toho, že je tu moc postav a zároveň revoluce, není možné se na všechny soustředit stejně, ale o nich bych chtěla číst víc.
K ostatním párům takto ke konci série jen pár slov.
Cinder a Kai - velmi dospělý přístup, jak k jejich vztahu, tak k vládnutí, u nich byl největší posun a růst, což se dá čekat.
Scarlett a Vlk - no, můžu říct že je Scarlett lepší člověk než jsem já, promiň Ze'Eve.
Cress a Thorne - ne, jemu je dvacet a jí šestnáct a dalších bambilion detailů proč to pro mě nefunguje.
Samozřejmě celý příběh a průběh hlavně tohoto poslední dílu doprovází různé neduhy ale pravdou je, že je to psané jednoduše a čtivě, postavy jsem si oblíbila a čtení si užila, takže jsem některé věci prostě vypustila.
Cress
Marissa Meyer
(SPOILER) 3,5 hvězdiček, jelikož to nebylo tak skvělé jako předchozí díly, ale stále jsem to žrala. Cress je oproti předchozím dílům o dost delší, už se nám tu začínají vysvětlovat jisté věci, osudy postav se prolínají a celý příběh je svým způsobem dramatičtější, ale zároveň i trochu přeplácaný. Cress jako hlavní postava mě až tolik nebavila, je svým způsobem roztomilá, ale strašlivě naivní (to ale samozřejmě dává smysl, vzhledem k tomu jak žila) což v kombinaci s párováním k Thornovi docela vyniká a nejsem moc fanoušek tohoto páru. Kdo mi strašlivě chyběl byla Scarlet, svým způsobem neměla dost prostoru pro pořádný růst ani ve své vlastní knize a tady v podstatě vůbec není a Vlk tu sice je, ale je z něj jenom figurka. Každopádně kapitola kde se ukázala Winter mě zaujala a Jacin je skvělý, je pro mě asi jako Thorne pro většinu čtenářů této série, jsem zvědavá co nabídne poslední díl.
Scarlet
Marissa Meyer
(SPOILER) Druhý díl je od začátku do konce napěchovaný akcí, takže není ani chvilinka nudy. Samotné přeskakování pohledů ale dle mého způsobilo, že se narozdíl od prvního dílu o něco zúžil pohled více na hlavní postavy, a nezbylo tolik času na budování vztahů s postavami vedlejšími. Také se to celé odehrává ve vlastně strašně malém časovém úseku, takže láska mezi Scarlet a Vlkem je taková trochu rychlokvaška, ale celkem to funguje, když je Vlk vlastně takový skoro pes.
Kdo mi moc nesedl tak to byl Thorne, měl momenty kdy mě bavil, ale opravdu mi šlo proti srsti, že jde vlastně o takového podivného slizouna (album "oblíbených" děvčat, nahá žena na lodi, flitrování s Emílií eeeh).
Cinder
Marissa Meyer
(SPOILER) Po delší době kniha, která mě naprosto pohltila. Na začátku jsem o knize věděla jen to, že má jít o převyprávění Popelky, ale to je opravdu jen zrníčko celého příběhu. Autorka vůbec nešetřila a kolem jádra Popelky vystavěla zcela nový a velmi pestrý svět. Samozřejmě pokud bych se v tom chtěla rýpat, tak bych musela zmínit to, že tento pestrý svět je v mnoha věcích nedotažený. Konkrétně v tom, jak vlastně Cinder jako kyborg funguje, z jak velké části má zachovaný mozek a funkce člověka a kde je hranice mezi kyborgem a robotem. Proč jsou kyborgové tak utlačovaní, kde se vůbec vzali lidé na měsíci a proč se odehrává příběh v Pekingu, když to nemá na vykreslení atmosféry žádný dopad. Každopádně to na mě zkrátka zafungovalo a já se u čtení velmi bavila, autorčin styl psaní je velmi čtivý a samotný příběh je vcelku jednoduchý.
Muž v domácnosti 1
Kósuke Óno
Škoda že to není ucelený příběh, ale i jako střípky epizod to funguje a dokáže to pobavit.
