kedlis
přečtené 270

Uprdelismus
2021,
Jan Menděl
Napsáno dosti "uprdelistickým" stylem, ale na začátku to působilo i docela fajn, hodně stručné a laické, ale neškodné. Každopádně cca po 100 stranách se to přehoupává do podivné roviny, kde by pan autor téměř léčil rakovinu hypnózou. Určitě si z toho pár myšlenek vyzobu, ale více méně souhlasím s komentářem od jakub8854.... celý text

Sanditon
2009,
Jane Austen
Nebylo to špatné, ale občas trochu únavné vzhledem k neustálému řešení nemocí, každopádně hlavní přednost Austenové - kritika společnosti, mě vždycky u knihy udrží. V momentě převzetí Dobbsovou se kniha stává více o romantické lince, což mi ani moc nevadilo, ale nabralo to hned jiný spád. Charlottě a Sidneymu jsem docela fandila, ačkoliv byl Sidney poněkud podivný a jeho metody byly zvláštní, pořád lepší než Edward, kterému ke konci naprosto hráblo. Další věc, která mě docela potěšila byl vedlejší příběh Arthura a Adély.... celý text

Železná vdova
2022,
Xiran Jay Zhao
Neotřelá kombinace sci-fi, čínské historie a fantasy s hlavní hrdinkou, co není tak úplně hrdinka. Budu k vám upřímná a přiznám, že většina mé náklonosti k téhle knize je založena na něčem co se dá popsat jen jako "just vibes". První část je jednoznačně nejlepší a nejucelenější přičemž nám dává základy "budoucího" světa plného špičkové techniky, ale zastaralých postojů. Ce-tchien má jasný cíl a nenechá se nikým zastavit, v téhle části je mi také nejsympatičtější ať už dělá co dělá. Ostatně tahle část je o tom, o čemž jsem si myslela že bude celá kniha. Vše dobře funguje až do bodu než se na scénu vrátí I-č, a to mě přivádí k tomu, že romantická linka/y je podána celkem těžkopádně a to je škoda, vzhledem k neobvyklé volbě polyamorního vztahu u YA to mohlo být fajn. Jak příběh pokračuje do hry se přidává víc a víc věcí, což je ve výsledku celkem na škodu a závěr je dle mého krapet přehnaný. A co mi nejvíc chybělo byla alespoň jedna další ženská postava, co není pro Ce-tchien nepřítelem. Zkrátka jsem si vědoma toho, že se zde vyskytuje mnoho slabin, ale přesto mě příběh bavil a dám šanci druhému dílu.... celý text

Bylo nebylo jedno zlomené srdce
2024,
Stephanie Garber
Musím ocenit krásnou obálku a ořízku. Vesměs se kniha četla dobře, příběh plynul a nebyla to vyloženě nuda, ale bohužel co chybělo byla soudržnost a silné základy. Svět a jeho "pravidla" nebyl dle mého úplně dobře vykreslen (upíři byli třeba naprosto mimo), nevím zda jsem nedávala pozor, ale i samotní osudníci a jejich role či "moc" šla nějak mimo mě. Obecně chyběla jakákoliv jasná zápletka, o dost věcech se jen dozvíme, ale nic není ukázáno (jako týden teroru). Dalším problémem bylo, že jsem ani jedné z postav nevěřila jejich emoce či chování, obzvlášť Evangelína, která je hlavní postovou, byla ve svých postojích neuvěřitelně přelétavá (Luc byl její životní láska, ale během pár chvil co čte chválu na svou osobu v severských novinách na něj "pomalu zapomíná", nebo její náklonost či nenáklonost k Apollovi a Marisol). To mělo za následek to, že mi byla vlastně úplně jedno společně se vším co se jí dělo. Mezi Evanglínou a Jacksem žádná chemie neexistovala a to jsem se těšila na enemies to lovers. Celkově byly všechny postavy hrozně ploché a věci se jim prostě děly bez jakéhokoliv jejich přičinení. Uvidím zda se někdy vrhnu na druhý díl, ale aktuálně mě k tomu nic neláká.... celý text

Den po dni
2024,
Nofreeusernames (p)
Veselé Vánoce! Pro začátek pozitivní věci - jako adventní kalendář to zabaví a vizuálně to je opravdu hezké. Babča je fajn a to samé Kóča/Sušenka. Adventní kalendář od Scotta byl milý, nápady na filmy a písničky tomu dodaly trochu charakter. Bohužel jsem ale šáhla opravdu vedle, vánoční atmosféra se na mě nepřenesla, hokej tady taky nehraje roli, postavy jsou ploché. Ve městě je samozřejmě každá holka nafrněná a jen Addie je vyvolená skutečná milovnice knih a Jaxon mi byl protivný. Také jsem nechápala ten skok v čase v poslední kapitole. Příběh je plný klišé, ale ne takových milých co ve finále chytí za srdce jako v Prázdninách, ale spíš takových že je příběh krapet noční můra, jako všechno v Lásce nebeské.... celý text

Anna ze Zeleného domu
1982,
Lucy Maud Montgomery
Anne s E na konci je seriál, který jsem viděla před pár lety a od té doby jsem si chtěla přečíst knížku a konečně jsem se k tomu dostala. V mnoha věcech je seriál jiný, ale samotné jádro věci má s knihou společné. Anne je neuvěřitelná postava, která si užívá každý moment života plnými doušky a dokáže vytvořit magii i ze zcela zdánlivě obyčejných a nudných věcí. Její energie dokáže strhnout všechny kolem ní a já jsem nebyla výjimkou. Zvláštní místo v mém srdci má její přátelství s Dianou. -- Mrzí mě ten rasismus spojený s dobou a občasná fatphobie, ale kniha je napsaná v roce 1908 a tak si to prostě musím odmyslet.... celý text

Rozum a cit
2008,
Jane Austen
Elinor a Mariana jsou opravdu dva proti póly a bylo zajímavé sledovat jak jejich osobní vývoj a postoj k sobě navzájem i k druhým a líbilo se mi vykreslení jejich sesterství. Popis vdavkuchtivých matinek, žabomyších válek, sebestředných mužů a osob dichtivých po penězích opět nezeklamal, je pravda, že příběh byl dost roztáhlý, ale narozdíl od Emmy mi to nevadilo a bavilo mě to. *spoiler* Milostný příběh byl zde pouhou vedlejší kolejí, Elinor a Edward ani Mariana a plukovník Brandon mi k sobě nepasovali, zároveň Edward v knize téměř nepůsobí.... celý text

Interview s upírem
1996,
Anne Rice (p)
Film jsem neviděla, ale viděla jsem seriál, který vás donutí soucítit s upíry, kteří se chovají nemorálně, postavy jsou dokonale komplexní, řeší existenciální problémy, smíření s nesmrtelností a nutností zabíjet, Claudie tam je starší (ale stále zamrzlá v těle dítěte) a příběh vás svede. Chtěla jsem si po takovém zážitku tedy přečíst předlohu s očekáváním, že v ní najdu detaily, které seriál třeba vynechal, ale to jsem se opravdu hodně spletla. Nemohla jsme se zbavit trvajícího znechucení z neustálého podtextu pedofilie v mnohých situacích a obzvlášť co se týče Claudie a jejího "vztahu" s Louisem. Její mysl dospívala a tím pádem cítila všemožné věci, ale její tělo zkrátka a jednoduše nikdy nemohlo být "smyslné" a číst o tom se mi příčilo. Hlavně ji Louis nazývá svou dcerou, milenkou, láskou a to zatímco brečí, jak je těžké zbavovat lidi života a zda není čiré zlo. Blabla. Chápu, že jsou upíři monstra a nemají stejné morální zásady jako lidé, tím pádem nacházejí potěšení ve vraždění, dělají si z toho divadlo apod., ale tady bylo víc popisů ladného dětského těla než vraždy. Kdybych chtěla číst podobné hnusy mohu se pustit do Lolity a ne příběhu o upírech. Přitom by mě řešení její existence velmi bavilo, nebýt toho ostatního. Filozofování Armanda a Louise bylo fajn, sice nejsem věřící, ale probírání dobra/zla a přijetí boha bylo zajímavé, ale celkový dojem to nezachránilo. "Ty sám pod vycházejícím měsícem můžeš udeřit jako ruka boží!"... celý text

Opatství Northanger
2007,
Jane Austen
Za mě to byla fajn jednohubka, mám problém, že Pýchu a předsudek v mých očích Austen asi nepřekoná, každopáně mě to pořád bavilo víc jak Emma, protože se to tolik nevleklo. Postavy mi k srdci bohužel moc nepřilnuly, ale pobavilo mě věčné drama vytvářené Johnem Thorpem a jeho sestrou, Austen prostě umí hezky vystihnout tehdejší smetánku a jejich výstřednosti.... celý text

Neviditelný život Addie LaRue
2021,
Victoria Schwab
"Sedm pih. Jedna za každou lásku, kterou prožije, tak jí to jako malé dívce říkala Estele. Jedna za každý život, který povede. Jedna za každého boha, který ji střeží." Pokud vás tento citát nalákal k přečtení knihy, tak na to okamžitě zapomeňte, protože o ničem takovém příběh není, ale byla by bomba kdyby byl. Nejdřív to pozitivní, začátek příběhu byl vcelku zajímavý a první kroky Addie jako nesrmtelné, ale zapomenutelné taky. Super námět na zamyšlení, co byste v takové situaci dělali vy, jak byste přežívali, jak byste se vyrovnali s nutností krádeže apod. Henryho strasti byly také zajímavé, paralýza z mnoha možností a přitom máme jen jeden život, deprese. Bohužel mi ale přišlo, že autorka vůbec nevyužila skvělý nápad, dost věcí se opakovalo (ano, chápu že má Addie sedm pih) a naopak některé věci chyběly. Addie stále vzpomíná na zážitky, jak bojovala ve válce, umí řecky, česky, neměcky, plavila se lodí, zešílela atd., ale nic z toho nikdy nevidíme, jen jak se plácá ve Francii a v přítomnosti v New Yorku. Přitom její románek s Henrym mě vůbec nechytil za srdce. Luc byl prázdný, nezajímavý, na boha starého tisíce let se choval podivně lidsky, co ho za Addie tak moc táhlo? Těch sedm pih? Za celých 300 let se mi zdálo, že je Addie pořád stejná a neustále řeší jen sebe a jak si ji nikdo nepamatuje. Muselo to být těžké a osamělé, ale to neuživí 540 stránek.... celý text

Neonoví bohové
2022,
Katee Robert
Knihu jsem četla na doporučení a bohužel mi to vůbec nesedlo, především protože jsem se těšila na Řecké bohy, ale ti v knize opravdu nevystupují. Moderní převyprávění to určitě není, stejně tak se mohly postavy jmenovat Martin a Kristýna a výsledek by byl stejný.... celý text

Divočina
2013,
Cheryl Strayed
Čekala jsem že se v knize dočtu to, jak se autorka díky strastím a výzvám na cestě mnoho naučila a podělí se s námi o to, ale to je bohužel jen zlomek celého vyprávění. Na můj vkus jsou scény z minulosti až moc rozebírané a občas dost opakované, také bych to zvládla bez věčného jak by s někým spala, jak je někdo sexy či jak si užívala na pláži s cizím chlapem apod. Upřímně si i říkám, co z vyprávění je skutečně pravda a jak moc je příběh zkreslen tím, že je psán až po x letech. Také je celá druhá polovina cesty vepsaná do pár stránek, což je škoda. Poslední kapitola se mě dotkla asi nejvíc. V jedné části píše, že se nová přítelkyně nastěhovala do jejich domu, potom že se její nevlastní otec po matčině smrti přestěhoval k nové přítelkyni, pak zase že ona bydlela v jejich domě. Nevím na čí straně je chyba, ale krapet jsem ztrácela důvěru. Ale zase musím uznat, že bylo celkem zajímavé se dočíst o tom, jak Cheryl bojovala s truchlením a se srovnámím se se ztrátou matky, v níž měla celý život oporu a jedinou stabilitu v jinak nestabilním životě. No cuž, s Cheryl bychom nejspíš nebyly kamarádky, asi bych na ni byla "tuctovější".... celý text

Nebuď p*ča aneb Jak (ne)pracovat s dětmi: Příběhy z ústavní péče
2023,
Tomáš Morávek
Psané zvláštní "jsem hrozně fajn týpek" formou, takže to nemusí sedět každému a mně to také nebylo zrovna sympatické. Příběhy jsou smutné, sama mám se ZDVOPem malou zkušenost, a tak se mi to během čtení vybavilo. Každopádně škoda, jak už tu někdo zmiňoval, že autor nepřidal příklad dobré praxe i od někoho jiného než od sebe. Zároveň jsem moc nechápala v čem spočívá jeho práce, očividně vystřídal mnoho zařízení, ale nepíše proč. Také by mě zajímalo, proč musí zmínit, že prsa kolegyně jsou "povislá". Takže námět super, ale zpracování mi nesedělo a je to nedotažené. "Nenaučíme dítě chovat se lépe tím, že ho donutíme cítit se hůře."... celý text

My proti vám
2018,
Fredrik Backman
Vracíme se do Medvědína, tentokrát se ale dostáváme od přímého zaměření na hokejovou kulturu k řešení politických intrik a socioekonomické situace obyvatel měst. Měla jsem obavy jak mi bude sedět pokračování a ty se bohužel naplnily, mám totiž pocit, že veškerá moudra a filozofování se už tak nějak vyčerpala v prvním díle - lidé jsou komplexní, situace nejsou černobílé, rodiče milují děti, děti milují rodiče, hokej je skvělý ale i krutý a to vše přináší oběti apod., to co jsem dokázala přijmout jako součástí stylu vypravování v knize první se docela stává parodií sebe sama. Ten vševědoucí, přemoudřelý a spoilery milující vypravěč mi tady už prostě vůbec neseděl. A pokud jste měli pocit, že se v první knize vše opakuje a děj plyne pomalu, tak to se nedá vůbec srovnávat s tím, co se děje tady. Docela mě to mrzí, protože první díl ve mně i přes všechny mé námitky probudil náklonost k postavám, ale tady už se vše hrozně bije a nové postavy dle mého nic moc nepřinesly.... celý text