Den po dni přehled

dnes

Wuaaaa No tak tohle byla naprostá pecka! Ani nedokážu popsat, jak strašně jsem byla nadšená z toho geniálního nápadu, udělat z knihy adventní kalendář. A sice, že si každý den od 1. prosince až do Vánoc doslova otevřete jednu kapitolu příběhu. Navíc na začátku každé kapitoly byl nějaký tip na film pro ten den, tip na píseň, dnešní vibe a v neposlední řadě úkol, který jste si mohli zkusit vyplnit spolu s hlavní hrdinkou. Prostě geniální! Neotřelé, nevšední a rozhodně originální.
Co se týče příběhu, tak se jedná o maloměstskou slow burn romanci, v hlavní roli s knihomolkou a hokejistou. Jakože halóóó! Tohle prostě chcete číst.
Hlavní hrdinka Adeline “Addie je knihomolka každým coulem a navíc absolutně miluje Vánoce a celé vánoční svátky. Jenže letos se jí celé tyhle svátky hroutí a tak jí její kamarád Scott, vymyslel tenhle originální adventní kalendář. Addie si každý den otevře jednu obálku s úkoly a my jednu kapitolu. Takže s ní vlastně prožíváme Den po dni celý advent až do Vánoc.
Addie byla moje krevní skupina. Byla trochu ztřeštěná a její myšlenkové pochody a průpovídky mě celou dobu skvěle bavily. Navíc (a co bylo chvílemi až trochu děsivé) jsem se v ní kolikrát úplně viděla. To bylo, jak kdybych tam stála já, a ten příběh byl o mně. Neskutečný!
Addie jednoho dne narazí ve svém oblíbeném knihkupectví na Jaxona. Hokejistu a idola všech žen a dívek v blízkém okolí. Popravdě se přiznám, že k Jaxonovi jsem si musela trochu hledat cestu. Byl to uzavřený, málomluvný bručoun, ale… miloval knihy! Hokejista a navíc rád čte… Prosím zhmotnit! Děkuji.
Aby se Jaxon zbavil všech těch stíhaček, co mu byly neustále v patách, navrhl Addie, jestli by s ním na oko nechodila. To ještě netušil k čemu se upsal. A jak tak Jaxon tráví s Addie dny adventu, jeho uzavřená skořápka se hroutí a Addie se mu dostává pod kůži. Na to, jak byl každý úplně jiný se k sobě nakonec perfektně hodili.
Celý tenhle příběh byl vážně skvělý a já se bavila od začátku do konce. Ani jsem nechtěla, aby byl konec!
Jedinou malou výtku bych měla a sice… Ty kapitoly byly prostě strašně krátký! Kdo to měl vždycky vydržet odložit a čekat do dalšího dne na novou kapitolu a pokračování! To je jako dát závislákovi na cukru líznout lízátka a pak mu říct “tak zase zítra! To bylo vážně mučení.
I tak ten příběh ale miluju!

včera

Tohle bylo boží.
Jako co si budeme, nejvíc tu knihu pozvedlo to provedení. Číst knihu, jako adventní kalendář, kde si i opravdu otevíráte okénka. To grafické zpracování!
Celá kniha na mě volala Vanoce!!!!
A stejně tak, jak je tomu s Vánoci, kdy se jich nemůžete dočkat... čas pomalu plyne. A když jsou tady, najednou utečou hrozně rychle.Tak jsem to měla s touhle knihou.
Bylo pro mě hrozně těžké neprecist celou knihu. Ale opravdu poctivě otevírat kapitolu , po kapitole ( díky za ty zadelane stránky, jinak by to asi nevyšlo). Díky tomu jsem se ale těšila na další den. No a najedou tu byl konec. A mě bylo hrozně líto, že tohle končí. Uteklo to ani nevím jak!
Opravdu smekám před autorkou a všem, co se na knížce podíleli. Myslím, že Ola nasadila laťku hodně vysoko pro další kalendáře.
Ale taky mám hroznou radost, že příští rok bude zase nová kniha od jiného autora.