Tomáš Morávek

Nová kniha

Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi - Tomáš Morávek

Toto je kniha o dětech žijících v ústavní péči – o dobré práci s nimi i o špatné práci s nimi, o jejich příbězích, o rozhodnutích dospělých i o možných lepších ... detail knihy

Nové komentáře u knih Tomáš Morávek

Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi

„Čte se to hltavě, nepřipouští snadno. Pokud je autor schopen s dětmi toto všechno dokázat, tón k dospělým je to nejmenší, co mě pohoršuje. "Stačilo by mi jedno přání. Přála bych si neexistovat." "...pokud cítíte, že už vás přítomnost dětí příliš omezuje, dejte si v oboru pauzu. Není to ostuda."“... celý text
— hermína14

Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi

„Myslím, že tuto knihu by měl číst nejen každý vychovatel, ale i pečující rodič. Je to jednoduchý i když surový návod, jak o dítě rozhodně nepecovat jako p*ča bez srdce a vědomí.“... celý text
— gabriela8704

Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi

„S prostředím, v kterém se autor pohybuje, nemám žádnou osobní zkušenost. Pokud je opravdu ve většině zařízení personál vyhořelý, bylo by to na pováženou. Pevně věřím, že to tak není, i proto, že - pokud je mi známo - ve všech podobných institucích probíhají pravidelně kontroly a supervize. Chápu, že pro svěřence musí být muž - pečovatel skutečně zážitek, zvlášť pokud má v sobě dostatek empatie. Ale některé metody pokládám za přinejmenším diskutabilní: je opravdu dobré pro odreagování střílet po sobě "neškodnými" pistolkami? Podle mého názoru stačí jakýkoli sport s jasnými pravidly: fotbal, házená.. a třeba i judo nebo karate. Takže na mě pan spravedlivý úplně nezapůsobil.“... celý text
— pury

Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi

„Přečteno za jedno odpoledne. Jak už psalo mnoho lidí přede mnou, knížka působí dost jednostranně. V podstatě to vypadá, že ústavy jsou plné vyhořelých vychovatelek s důchodovým výměrem v kapse, co se chovají ke svým svěřencům příšerně, takže musí přijít jediný pan správný, protože nikdo jiný děti nespasí. Nakonec jsem ale dospěla k názoru, že to asi nebylo míněné tak, že nikdo jiný normální neexistuje; ostatně "teta" v příběhu chlapečka, kterému jeho otec slibuje, že si ho vezme domů, i když ho nechce, vyzněla docela normálně... Spíš jde o varování, jak se nechovat, a příklady, že to lze zvládnout i bez ponižování, akorát to bude stát mnoho práce. S autorovým postojem souzním. Dětská psychika je křehoučká i u dětí, které vyrůstají v normální rodině, natož pro ty, kterým rodiče zemřeli nebo je psychicky či fyzicky týrali. Ostatně bych ty tety chtěla vidět, jak by reagovaly, kdyby se k nim choval někdo, jako ony se chovaly k těm dětem... Akce vyvolává reakci a jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá...“... celý text
— Annicka

Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi

„Kniha, která zaujme provokativním názvem a příběhy dětí z ústavní péče. Některým příběhům jsem nemohla uvěřit. Myslela jsem, že praktiky tam popisované, už neexistují. Moc se mi líbily předěly kapitol v podobě výroků a básniček dětí. Co mi vadilo byl povýšený tón autora, který se stavěl do pozice toho, jenž všechno dělá správně a nechybuje.“... celý text
— Patane

Přejít na knížky autora