hermína14
komentáře u knih

Umí popsat touhu, vášeň, rozervanost a cestu do pekel a zpět s takovou noblesou, že nás donutí přemýšlet, kterou postavou jsme my sami. Dívá se za skutky, za obzor, do sebe i do nás. Musí se nechat doznít.
"Pátrám v barech po stopách čehosi, dlouho jsem se domnívala, že jsi to ty."
"...a teď hledám někoho, kdo by mě odvedl daleko odtud, i kdyby to mělo být jen deset metrů."


Pro mě to byl Dědeček. S jakou citlivostí, opatrností a něhou vybíral pro ni hudbu, knihy i odpovědi. Díky vnučce více pochopil a pojmenoval své dosavadní vztahy. Snažil se nekázat a rostl spolu s ní. A nedostatek času vnesl jim do konverzací hutnost, otevřenost a přímost a přivřel dveře prázdné slámě. A dokázal nás vzít s sebou.
"Nedokážou někteří lidé přejít to, co je bezprostředně před nimi? Dokážou se pustit do něčeho, co je až za tím, když je to ještě vzdálené?"
"Něco spolu najdeme."
"Při snídani mlčela a Kašpar předem litoval muže, se kterým jednou bude žít a trestat ho mlčením."


Pro slečny, ženy, stařenky a holčičky, které se potřebují zasnít a číst o tom, že všechno dobře dopadne, že na nich záleží a že není čas ztrácet roky i sebe vedle těch, kteří o to nestojí.
"Zkus to znovu. Znovu to pokaž. Ale pokaž to líp."
"...na okamžik zatouží, aby si tenhle večer, tenhle pocit mohla vydestilovat a zavřít do lahvičky."


Oč mLŽIvější a vypočítavější bylo jednání vetřelců, o tím větší upřímnost a prosté čisto se snažili ti ostatní. Paleta postaviček byla pestrá, můžeme přemítat, ke komu tíhneme podstatou nebo snem; to je na příbězích berná mince.
Jestlipak jí vrátil Mapy smyslu nepřečtené?
"Snažil se pochopit a přijmout její svět."


Tento člověk je nefalšovaný nihilista. Co nám to může přinést nového? Nic nechtít? Nikam se nehnat? Sálá z toho netečnost, bezcitnost a možná i bezbrannost. A věřím mu to; zdá se, že to na nás nehraje.
"Jen málo lidí má vlohy k vysvětlování herních pravidel."
"Nelíbí se mi žádná skupina...Nejsem mizantrop, ale mizantropem se stávám, jakmile se ocitnu v nějakém davu."


Čte se to jako detektivka, v níž obžalovaných je mnoho a může se tak chvílemi cítit každý z nás. A to je dobře, že pořád cítíme. Nechtěla se mi odkládat a nechce ani po dočtení.
"Učitel nemá učit učivo, ale má učit žáky prostřednictvím práce, jejich vlastní činností, do které učivo zařadí."
"Je třeba naslouchat zkušeným? Ne, těm kvalitním."


Mluví, šeptá a ječí moc pěkným jazykem, leč zdá se to příliš uhlazené. Holky byly sympatické, chtělo se mi s nimi mezi těmi vůněmi být, ale strach jsem o ně neměla.
"Většina lidí nechápe, že se společně dá i mlčet a že je to vlastně ze všeho nejlepší."
"Vždycky jí chyběla slova. Vždycky se dostavila až mnohem později."
"Všechno se dá špatně pochopit."


Mohli jsme být svědky mnoha košatých hnutí mysli, přetvářky, znechucení, odsouzení a nezájmu. Prolnutí a útěcha snad jediné, toužebně očekávané a patrně neuspokojivé. Nutí to k přemýšlení nad tím, zda oběti mají smysl a pro koho. A je obětování ambicí, vztahů, požitků a majetku osvobozením, odvetou nebo sebetrýzní? Ironie tomu slušela moc.
"Jak se máš? Já nevím?"
"Buď toho na mě bylo málo nebo zase moc, svět na mě těžce doléhá."
"V duších máme cosi zrezlého, opršelého, pošramoceného a někdy to zaznívá i v hlase."


Sofistikovaně bezbřehé nebo bezbřeze tajemné? Rozpínavě znepokojivé. Umí popsat děs podobně jako Karika...jen potřebujeme vstoupit do hlubin představivosti dál a vypnout pud sebezáchovy. S ním se to číst nedá:).
"Člověče, není koně, na němž bys ujel sám sobě."
"Šumava se nedá naučit. Pochopit. Ani vysvětlit."


Mám pro něj slabost a nechám se ráda lehce poponést jeho úvahami směrem k vysněné říši klidu a pokory. Věřila jsem, že i když se mi na 1. stránku nechce, ta poslední se mi bude těžce opouštět:). A stalo se.
"Takhle to vidím, ale ty si o tom mysli, co chceš."
"Už jsme se k těm dnům nechtěli vracet. Čím víc se člověk šťourá v lejnu, tím víc smrdí."


Sestoupil, ale zůstává mu nadhled, křídla a tolikrát vdechnutý řídký vzduch mu velí držet se toho důležitého a pamatovat si, že každý krok je důležitý. Řeka sice teče jenom jedním směrem, ale je možné se proti proudu vrátit, máme-li důvod.
"A ona se naučila nenechat se slovy opilců ranit. "
"Nikdy neztrácela čas litováním, to je šťastný rys její povahy."


Vyhoďme ji z kola ven to určitě není, ale Lisa by se určitě McMurphymu líbila. Možná by mu i pomohla. Paní Kaysen rozhodně přidala hvězdu, neb autorčin vlastní příběh by bez ní zůstal jen soukromým deníčkem.
"Z každého okna Alcatrazu je vidět San Francisco."
"Když jsem měla být vzhůru, spala jsem, když jsem měla mluvit, byla jsem zticha, když jsem měla možnost prožít něco příjemného, vyhýbala jsem se tomu."


Je noblesní a dokáže pohladit i něžně dloubnout do žeber. A srdce se tetelí.
"...že nejdůležitější není cesta ani cíl, ale společnost."


Čte se to hltavě, nepřipouští snadno. Pokud je autor schopen s dětmi toto všechno dokázat, tón k dospělým je to nejmenší, co mě pohoršuje.
"Stačilo by mi jedno přání. Přála bych si neexistovat."
"...pokud cítíte, že už vás přítomnost dětí příliš omezuje, dejte si v oboru pauzu. Není to ostuda."


Byla to vlna, která se jevila hrůzostrašně, ale když se jí člověk poddal, nesla ho stránkami a on, zmáčený do niti, sotva dechu popadal. Je to místy čirý a úderný SLAM!
"...je nutné začít od sebe. Proto lidé zůstávají sami, z čiré poctivosti. Začali u sebe a dál se nedostali."
"Právě jako prevenci srdeční havárie jsem si před lety vybrala svého muže."


Kéž by to bylo tak prosté. Asi je, jen my jsme nějak komplikovaní, davem smýkaní a přechytřelí:).
"Co jsem udělal či opomněl udělat, a proto jsem se stal součástí problému?"
"Je pošetilé na běh světa zanevřít; vždyť toho vůbec nedbá."


Není tu ani slovo navíc.
"...Pokud nevidíš důvod, proč bys měl děkovat, dávej vinu sám sobě."


Od chvíle, kdy jsem přistoupila k příběhům jako k Atlasu mraků, mě přestalo rozčilovat hledání souvislostí. Náhle byly jasné. Masa a trčící elementy. Trčící okázale a velkohubě nebo pokorně a velkoryse. Na každé ploše, sebemenší, sebešikmější a sebemlhavější lze hledat rajský únik. Na ní nebo z ní.
A též doufám, že na každém z nás někomu záleží.
"A jestli se někdy ocitneš v situaci, kdy budeš pochybovat o svém místě či postavení, pak stačí, když se toho druhého zeptáš na něco, co se ho přímo týká, a dotyčný bude už navždycky přesvědčený, že jsi ten nejzajímavější člověk, s jakým se kdy setkal."
"Možná je její citová oploštělost jakýmsi druhem vyrovnanosti, který jí pomůže projít vším, čím se tenhle svět stane."


Můžeme chtít vědět všechno a nemusíme chtít vědět vůbec nic. Obojí je v pořádku. Ten styl mě baví, je přímočarý, dětsky čistý a nebojí se svléknout do naha.
"Karol nechal věty stékat do jednoho ze svých dlouhých mlčení bez výčitek."
"Nikdy jsem mu nedovolil, aby mi chyběl."
"Byla by to ta správná příležitost promluvit si o nás, zatímco my jsme si začali povídat o druhých."


Je to hřejivé povídání. Na spoustu věcí jsme už zapomněli, překryli je v životě složitostmi, ale tady je můžeme znovu zahlédnout...a vzít si zpátky (pokud budeme mít odvahu).
"Já neustále vymýšlím, co udělat, aby mě máma pochválila, a ono stačí mít ji rád."
