kedlis komentáře u knih
(SPOILER) Není to jen klišé jako blázen, ale v určitých momentech je to prostě vysloveně trapné. Hlavně chování Nathalie (která je jen v pozadí) je neskutečně na hlavu. Nemůžu tomu upřít čtivost a to, že jsem se zasmála. Seriózně se to brát nedá, ale občas takové absurdní odlehčení není úplně k zahození.
(SPOILER) Na to, abyste mohli přijít na psychoterapii s jasnou objednávkou je tato kniha ideální. Pokud jste někdo kdo je úplně na začátku hrabání se ve vlastní mysli, tak z knihy jistě něco pochytíte, nebo se jako u mě dostaví jistý "aha" moment.
Negativa: Autor dost věcí zjednodušuje a často se opakuje, rady ohledně vynechání cukru jako bílého jedu pro někoho trpící PPP jsou fakt gól.
(SPOILER) Nemůžete být na internetu bez toho, aniž byste nenarazili na zmínky o iCarly, takže jsem měla alespoň mlhavou představu, kdo Jennette vlastně je. Po přečtení této knihy mě ale napadá, proč se vůbec rozhodla psát o svém životě, protože podle všeho nenáviděla herectví a všechnu tu slávu co přináší, ale teď vše odhaluje a navíc dělá rozhovory. Kéž by to bylo v knize zmíněno.
Je to neuvěřitelně syrové a bez servítek, musím říct, že mi popisované děje byly často velmi nepříjemné, takže pokud jste někdo, komu nedělají dobře zejména poruchy příjmu potravy, nečtěte to. Myslím to vážně, v knize jsou podrobné popisy zvracení a hladovění. Dále také popisy zneužívání, sexuálního násilí, alkoholismu a emočního týrání.
Osobně mám raději, když jsou memoáry psány chronologicky a z aktuálního pohledu autorky/autora, tady větší část knihy tvoří dětství a to psané z pohledu autorčiny mladší verze, to je také jeden z důvodů, proč v knize chybí reflexe i nad jejími vlastními činy. Kapitoly mi občas přišly útržkovité, některé jsou i velmi krátké a neucelené a to hlavně v druhé polovině knihy.
Jennette si prošla něčím strašlivým a do budoucna ji přeji jen to nejlepší, ale bohužel mi podání jejího příběhu v podobě této knihy vůbec nesedělo.
(SPOILER) Starbucks ve fantasy světě. Příběh je to milý to ano, ale to mi bohužel úplně nestačí. Celou dobu jsem měla pocit, že se vlastně nic moc neděje, veškeré překážky byly vyřešeny během pár vět a vše se odehrává v kavárně. I prvek fantasy tak nějak upadá do pozadí a škoda že nebyl využit potenciál v podobě magických drinků či pochutin. Líbil by se mi prvek "found family", ale postavy mimo Viv nejsou vůbec prozkoumané, moc o nich nevíme a ani vzájemně spolu moc neinteragují, u Viv alespoň došlo k jistému vývoji charakteru.
Někoho kdo má rád pohodové čtení bez větších zápletek se špetkou fantasy to určitě potěší.
*To že lidé z LGBTQ+ komunity existují kromě reálného světa i ve světě fiktivním opravdu není "propaganda"
(SPOILER) Michelle zažila ztrátu blízkého člověka, se kterým měla komplikovaný vztah a teď se s tím potřebuje nějak vypořádat. Takhle podané to zní lákavě, ale forma podání mi tak úplně neseděla. Přišlo mi, že by se zápisky hodily do sezení s terapeutem/kou, jelikož autorčiny rodiče ji rozhodně během jejího života nešetřili, ale v knize mi chybělo jakési posunutí či větší nadhled.
Líbilo se mi propojení s korejskou kulturou a jídlem, která se svým způsobem prolíná celou knihou, každopádně na začátku opravdu v hutné formě, kterou je nutné se prokousat.
(SPOILER) Knihu jsem nedočtenou odložila někdy před dvěma lety, ale potom jsem viděla trailer na film a musela jsem se k ní vrátit a víte co? Nevím zda mi neseděl český překlad, nebo jsem ji četla ve špatný čas, ale opravdu mě to bavilo. Alternativní svět ve kterém láska překoná všechno a USA má prezidentku, komu by se to nelíbilo, jasně od realistického zobrazení politiky to má daleko, ale já to opravdu nečetla pro získání informací o politice. Co se mi opravdu líbilo byly e-maily, které vykreslovaly hloubku vztahu a lásky mezi Henrym a Alexem.
Hodnocení je 3,5/5.
(SPOILER) Upřímně jsem zklamaná hlavně kvůli vlastním představám, je to opravdu deník a proto mi připadalo, že to neplyne úplně dobře. Náboženské úryvky jsem upřímně po čase začala úplně přeskakovat, autorka mi trochu přišla jako poslední zlatá růže a překvapily mě i poněkud rasistické poznámky (haha snad nejím psa, haha netopýr k jídlu). Na druhou stranu jsem byla i překvapená tím, kolik toho jako farářka vykonává a že netráví čas jen v kostele, ale proletí se po celém světě.
(SPOILER) V knize se toho děje opravdu hodně a upřímně historický prvek mě akorát mátl, přibývala jména a údalosti, ale dle mého nebyly popsány vůbec zajímavě a hlavně mi přišlo, že autorka už očekávala od čtenářů nějakou znalost o občanské válce v Irsku. Já jsem jim tu hlubokou lásku bohužel vůbec nevěřila, celou dobu jsem čekala na nějaké emoce, ale přišlo mi to celé takové mdlé. Líbil se mi moment, kdy vytvářeli knihu pro Eoina.
Pokud jste někdo kdo miluje historii s trochou romantiky, tak je tohle nejspíš kniha pro vás.
(SPOILER) Bohužel je dost znát doba kdy byla kniha napsána, tenkrát možná v něčem překvapivá, dnes akorát plná stereotypů. Upřímně nevím zda mi všechny ty nepříjemné žvásty bránily vidět magii kolem Terabithie, nebo tam prostě žádná magie nebyla.
Sexismus je snad na každém řádku, páni Leslie nenosí šaty, má krátké vlasy, ta je tak neobyčejná, někdo nenosí rtěnku to je nečekané, Jessie rád kreslí to je holčičí, jeho sestry jsou namyšlené fifleny.
Potřebujete postavu, která bude jasný záporak? Tak to je nechutně tlustá a odporná, je to slon, hroch, potřebuje na odtučňovací tábor kde bude zesměšňována. Tohle se dozvídáme od našich hlavních protagonistů, kteří mají být děti plné fantazie a laskavosti.
Proč se Jessieho sestra ohradila, že na ni moc zírá když je bez oblečení a Jessie odpoví podivným vtipem zavánějícím pedofilii? Nemluvě o tom, že ji praští a nikdy se neomluví.
Dalším aspektem je domácí násilí, je bráno jako norma, jako něco co se zkrátka děje a děti které "nekryjí" svoje násilné rodiče jsou vykreslované jako ty špatné. Čekala bych nějaké zaražení alespoň od Leslie, která má být osvícená životem ve městě.
Nemyslím si, že knihy musí být naprosto bez stereotypů, ale především v knize pro děti bych očekávala, že tam padne nějaké vysvětlení či naznačení toho, že je to špatné a nevhodné.
(SPOILER) Kniha o důležitém tématu, řekla bych, že trochu klouže po povrchu problematiky, ale zase nabízí několik stránek odkazů a zdrojů, na které se můžete v případě zájmu obrátit. Autorovo podání občas působí jako kázání a je zřejmé, že na to působí jeho hodnoty jako křesťana (často se točí okolo důležitosti manželství a vztahu muže a ženy).
(SPOILER) Moc jsem si přála aby se mi kniha líbila, ale bohužel tomu tak úplně není. Zaujal mě námět týkající se smrti v knize pro děti, ale chyběla mi tam nějaká naděje (jak už tu někdo v komentářích psal), ta se objevila lehce na konci, když Conor pocítil sblížení s babičkou. Conor nemá vlastně žádnou oporu, je tu nepřítomný otec, chladná babička, nevšímaví učitelé, šikana (která byla dost podivná) a vlastně jako kdyby se vše špatné dělo právě jemu. Nikdo s ním nejedná narovinu, chovají se vlastně dost sobecky a uzavírají se do sebe zatímco nechávají dítě, aby se s těžkou situací vyrovnalo samo, pokud pocit frustrace mělo být to, co chtěl autor vyvolat, tak u mě uspěl. Líbila se mi docela role netvora, jako rádce či jako prostředek vyjádření Conorových pocitů nejistoty, strachu a vzteku a příběhy o tom že lidé nejsou černobílí byly zajímavé. Nevím jestli je tohle úplně vhodné čtení pro děti, samozřejmě je třeba mluvit o smrti a netajit realitu (jako to dělají Conorovi), ale kniha mi celkově přijde až moc temná a poněkud beznadějná. Ilustrace jsou samozřejmě nádherné a dokreslují příběh.
(SPOILER) Kniha byla skutečeně o všem, ale bohužel dost povrchově a není se čemu divit když ji Kovy napsal ve 21 letech. Samozřejmě cením otevřenost a četlo se to lehce, občas jsem se zasmála, u příběhu s dědou mi ukápla slza, ale celkově to na mě působilo spíše jako úryvky z motivačního blogu nežli seriózní autobiografie.
(SPOILER) Pro začátek: samozřejmě chápu, že se k tomuto žánru váží určité stereotypy a ženy v nich jsou většinou křehotinky co potřebují zachránit, ale tohle bylo vytažené do (pro mě) nepříjemného extrému.
Už u prvních pár stránek mi bylo tak trochu jasné, že styl psaní není úplně můj šálek kávy, ale chtěla jsem tomu dát šanci a představa příběhu o lásce které stojí v cestě překážka v podobě třídního rozdílu mi přišla lákavá. ALE tenhle konflikt se tam řeší tak pikosekundu a vlastně to stojí celé na hloupém a bezpředmětném přetahování mezi dvěma hlavními hrdiny.
McKenna je naprosto odporný zmetek který nepřijel zpátky jen ukázat jak se má dobře, ale vrátil se vyloženě s touhou zničit, zesměšnit a nejlépe zanechat s nemanželským dítětem svou dávnou kamarádku a lásku. Jako pardon, chápu že mu ublížila, ale kvůli tomu se přece nestanete takovým prasetem. Sexuální scény mezi ním a Aline mi byly přinejmenším nepříjemné. Po většinu knihy jsem k němu cítila odpor, který nezvrátil ani růžemi a srdceryvnou básní.
(SPOILER) Představa společnosti, která se ve snaze zbavit se hladomoru, válek, násilí atd. vzdá určitých věcí a bude se řídit jistými pravidly není nereálná, ale má pro mě až mnoho děr. Obvykle si takových věcí moc nevšímám, ale tohle je vcelku útlá kniha a je toho více. V mé hlavě šlo o jakýsi svět, který je velmi technologicky pokročilý vzhledem ke genetickým úpravám (všichni stejní, nevidí barvy atd.) a ke schopnosti ovládat podnebí, každopádně mi nesedělo jak by se zbavili lásky, ale zároveň zachovali strach, frustraci, smutek? Nebo to mají všichni v hlavě čip a pouhou představu o určitých emocích? Kdo tohle kontroluje, rodí se tak? K tomu rození - však je jim 12 když přichází na přidělení povolání, to mi chcete říct že tam hned ve 12 někdo rodí?! Proč se v tak vyspělé společnoti mlátí malé děti do bodu, kdy přestanou na čas mluvit?! Děti si hrají si na "válku" a předstírají smrt, ačkoliv o smrti nic neví, nikdy ji neviděly a nemají ponětí co to znamená? Tohle celé mi rozbíjelo představu o vysoce technologické společnosti budoucna. Bylo toho víc, ale nechci tu zanechat sloh.
Ve zkratce, film na mě působil o něco lépe a rozhodně ve mně vyvolal více emocí.
(SPOILER) Oproti Pýše a předsudku to bylo strašně ukecané a poměrně nudné, kdyby kniha měla alespoň o 100 stránek míň určitě by jí to prospělo. Emma mě bavila, ano je sobecká a neuvážlivá, zcela jasně produkt svého postavení a doby, ale v nitru je to hodný člověk. Vztah Emmy s Knightleym, no... když opominu že je mezi nimi 16letý věkový rozdíl a znají se cca od Emminých 13 let, tak se mi jejich hašteření líbilo, každopádně místo zbytečných stránek tlachání slečny Batesové mohlo přibýt více interakcí mezi nimi.
(SPOILER) Líbil se mi náhled do Salpêtrière, ale doufala jsem ve více podrobností ohledně tehdejší společnosti a postavení žen obecně a žen nemocných. Škoda, že tam nebylo více z pohledu Charcota, dodalo by to knize hned jiný rozměr. Příběh Eugénie před hospitalizací byl zajímavý, ale krátký a upřímně s trochu podivným zvratem v chování babičky. Nadpřirozný námět příběhu spíše ubíral, ale to hlavně protože jsem měla jiná očekávání.
Samotný bál byl sám o sobě bohužel jen naznačen a konec byl tak prapodivně urychlen. Dokonce by mě zajímalo i jiné pojetí toho, jak by si Geneviève začala uvědomovat hrůzy, které se před ní celé roky odehrávaly. Nebylo to španté čtení, ale kniha měla určitě mnohem větší potenicál.
(SPOILER) Pokud jste manažer či ředitel firmy v USA je kniha přesně pro Vás, v opačném případě budete metody z této knihy jen horko těžko používat ve svém reálném životě. Jsou to blogové příspěvky spojené s citacemi od různých bohatých či privilegovancýh lidí spojené v jedno. Samozřejmě i tak si můžete něco odnést: říkejte častěji ne, udělejte si čas na sebe, nezapomínejte na dobrý spánek, ale ostatně tohle všechno není nic nového nebo překvapivého.
Měla jsem z toho podobný dojem jako z několika rozhovorů s autorkou, které jsem měla možnost slyšet a to tedy takové, že bych se chtěla dozvědět víc. Jako audiokniha se to poslouchalo velmi dobře a informace byly zajímavé, především osobní dojmy a zkušenosti, ale jak už tu bylo několikrát zmiňováno, chybí tomu ucelenější struktura. Takhle to působí jako úvod či ochutnávka něčeho většího a (nejen) proto se těším na Svědectví o životě v KLDR.
(SPOILER) Je prostě něco opravdu odpuzujícího na tom, jak jsou popisována "ňadra" 13 leté dívky jen moment před jejím znásilněním. Jak moc jsem ráda za to, že postavy byly v seriálu starší než v knize. Upřímně pro mě kniha představovala především jakési doplnění seriálu, těžko se mi proto hodnotí zda se mi skutečně líbil obsah a styl psaní, nebo jsem jen byla nadšená ze známého prostředí a momentů, kdy jsem si říkala "Já vím něco, co vy nevíte."
(SPOILER) Rok draka mě nadchnul a tak není divu, že jsem sáhla po této knize. Každopádně styl, kterým je příběhu rodu Targaryenů pojat mi vůbec nesedl a jaká to škoda, že nebyl napsán klasickým stylem. Z tohohle si málokdo může něco pamatovat, ale samozřejmě nechci nikomu křivdit. Pro nějaké zapálené fanoušky je to jistě zajímavým pohledem do historie známého světa Hry o trůny.