Nedostatečný pocit vlastní hodnoty
Heinz-Peter Röhr
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/155196/bmid_nedostatecny-pocit-vlastni-hodnoty-H24-155196.jpg
4
240
240
Sebedestruktivní vnitřní programy a jejich překonávání. Nedostatečný pocit vlastní hodnoty komplikuje výrazným způsobem život mnohým z nás. Důsledkem mohou být často úzkosti, deprese, psychosomatická onemocnění nebo různé formy závislostí. Heinz-Peter Röhr poukazuje na skutečnost, že zdravému pocitu vlastní hodnoty stojí často v cestě určité vnitřní vzorce či programy. Ty lze přirovnat k softwaru, který člověku umožňuje pouze určitý typ operací. A lidé s nedostatečným pocitem vlastní hodnoty jsou obvykle „naprogramováni“ tak, že své vlastní spokojenosti stojí v cestě… Autor čtenáři pomáhá nejprve sebedestruktivní vnitřní naprogramování rozpoznat. Vychází z poznatků a konceptů různých psychologických směrů a psychoterapeutických škol – z psychoanalýzy, KBT, transakční analýzy, existenciální psychoterapie – a s jejich využitím následně pomáhá, jak ze starých programů vystoupit a zaujmout nový postoj k sobě i k životu. Knihu ocení psychologové, psychoterapeuti, pracovníci pomáhajících profesí, čtenáři se zájmem o populárně psychologickou tematiku.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2013 , PortálOriginální název:
Wegweiser zum Glück – Die geheimen Programme der Seele entschlüsseln, 2011
více info...
Přidat komentář
Knihu doporučoval známý psychoterapeut Jan Vojtko, jehož knihy mám moc ráda. Po přečtení názvu jsem věděla, že si ji musím přečíst, protože se sebehodnotou mám také problém, a kdo ne, nechť se přihlásí.
Kniha je zaměřena na identifikaci určitých zažitých vzorců, které do nás byly odmala vštěpovány. Je důležité je rozpoznat a přeprogramovat tak, abychom znali svou vlastní hodnotu. Důležité je přijmout sebe samotné a mít se rád/a.
Při čtení knihy mi bylo celkem smutno, je doplněna i o krátké příběhy. Ten, kdo si neumí pomoci sám by měl vyhledat odbornou pomoc.
Trochu mi nesedl způsob, jakým byla napsaná a některé věci se tam opakovaly až moc, ale jinak mohu doporučit.
Kniha má čitateľovi čo ponúknuť - aspoň čo sa pochopenia niektorých aspektov našich životov, na ktoré majú veľký vplyv zážitky z detstva, na základe ktorých si vytvárame isté presvedčenia o sebe, týka.
V podstate pochopíme, že to, ako sa správame, čo si o sebe myslíme, ako reagujeme, majú na svedomí skryté programy, ktoré sú uložené hlboko v našich mysliach. Že ak chceme zlepšiť kvalitu svojich životov a začať sa vnímať pozitívne, musíme odhaliť príčinu tých programov a preinštalovať ich.
Žiaľ, aj keď tam je návod, ako o sebe samom začať zmýšľať pozitívne - skrátka si opakujte nové formulky, kým tomu neuveríte -, obávam sa, že to nestačí. Že bez pomoci psychoterapeuta, s ktorým by ste mohli vyskúšať prípadne aj tú hypnoterapiu (na začiatok zrejme aj regresnú), to nebude mať veľký efekt.
Ale za skúšku nič nedáme, že? :)
(SPOILER)
Na to, abyste mohli přijít na psychoterapii s jasnou objednávkou je tato kniha ideální. Pokud jste někdo kdo je úplně na začátku hrabání se ve vlastní mysli, tak z knihy jistě něco pochytíte, nebo se jako u mě dostaví jistý "aha" moment.
Negativa: Autor dost věcí zjednodušuje a často se opakuje, rady ohledně vynechání cukru jako bílého jedu pro někoho trpící PPP jsou fakt gól.
Poslouchala jsem jako audioknihu a musím bohužel přiznat, že jsem v půlce nakonec přestala a nedoposlouchala. A ani se už poslouchat dál nechystám, protože mi tato kniha obsahově prostě neseděla. A přitom podle anotace to vypadá na velmi zajímavou knihu, z níž by si člověk mohl leccos odnést. No, tak na mne to bohužel nefungovalo. Tedy aspoň to, co jsem zvládla vyposlechnout.
Zdálo se mi, že autor mluví strašně obecně a různými slovy stále opakuje totéž, což u mne mělo za výsledek to, že jsem ztrácela pozornost a chvílemi přestávala vnímat, co vlastně poslouchám - a to prostě není dobře. Asi nepotřebuji jednu informaci slyšet třikrát, čtyřikrát - popsanou akorát jinými obraty.
Taky jsem měla pocit, že to nikam nesměřuje - autor sice popisuje, co všechno se může v hlavě zamotat, že se člověk dostane do úzkých, ale pořád mi chybělo nějaké vyústění - něco, co by si člověk mohl z knihy vzít, aby se mu pocit sebehodnoty zlepšil. Pokud toto bylo obsahem druhé poloviny, kterou už jsem neslyšela, tak uznávám, že tím pádem autorovi asi teda křivdím. Nicméně bych pak v tom případě byla raději, kdyby se nějaké návody objevily už v první polovině knihy, aby to člověka (jako třeba mne) neodradilo od dalšího čtení. Takhle jsem měla totiž dojem, že autor mluví v obecných pojmech a nic z toho...
Vypadá to, že já asi nejsem cílová skupina. Knihu jsem nakonec tedy odložila a nehodnotím hvězdami.
"Jestliže nejsem spokojen s tím, co mám dnes, nebudu spokojen ani s tím, co budu mít zítra."
Rozhodně zajímavá kniha, která má dost co říci. Jen mi přijde, že je postavena spíše na teoretickém základu, protože pouze vlastními silami ji člověk do praxe převede jen stěží. V tomto směru jsem čekala trošku víc.
Určitě ale mrknu i na nějaký další titul od autora, už jen ze zvědavosti.
Kniha je opravdu báječná! Hodně mi pomohla. Sice mé problémy nevyřešila, ale alespoň jsem je konečně mohla pojmenovat. :-) Myslím, že nejlepší čas, kdy knihu přečíst, je v momentě, kdy člověk chodí na terapii. Můžete své poznatky rozebírat a hodně to člověku pomůže.
Moc výborná kniha a doporučila bych snad úplně každému do ní aspoň nahlédnout. Za mě opravdu zajímavá a nápomocná věc
Nejde ani tak o to, co vám tahle kniha přímo, prakticky, dá, jde o to ji slyšet. Damage done. Ale jsme tu, alespoň pro teď. Je zvláštní, jak nemusí jít jen o vlastní pocit nejistoty, hodnoty... ale jak se to u lidí někdy transformuje i do jiných podob, prakticky fundamentálně odlišných, narcisismu, manipulace (ta je těžce podceňovaná a doplácí na ní naivní lidé, a podle mě to, co se dělo vám, ať už je to jakákoliv negativní zkušenost, aplikujete určitým způsobem dále na ostatní, nejčastěji podvědomě). Z vlastní zkušenosti vím i to, že spousta zdravotních sester má komplikovaný vztah s matkou a odtud je přítomnost určité formy pomáhání ostatním, nebo i případné hledání partnera, jako jejich dalšího pacienta, náplasti. Za mě jsem si tuhle knihu docela užil, věnoval se jí, protože mě to v průběhu přimělo se zamyslet, nad mnohými ze vzorců, o kterých se v ní píše.
Výpisky a poznámky (spíše pro mě, tak 70:30, neočekávejte úplnou srozumitelnost):
- Typické lpění na vztahu je antiprogram (např. zneužívání sexu jako nástroje k dosažení cílů). Závislost na vztahu, jakmile bez druhé osoby, vede k silnějšímu zostření problémů.
- Spokojenost může přijít jedině v souladu sama se sebou - uhýbání před konflikty.
- Správným postojem ke kritice je vděčnost. Slabě vyvinutý pocit vlastní hodnoty = špatné snášení kritiky.
- Jenom ten, kdo alespoň poněkud akceptoval sám sebe a má se víceméně rád, je schopen integrovat lásku, kterou dostává.
- Kde je strach, tam je cesta.
- S rozmazlováním je spojen jedinec, který užívá emocionální zneužívání.
- Větu "v sobě najdu vše, co potřebuji", je třeba procítit.
- Závislost na někom, nebo vděčnost vůči někomu, nezaměňovat za lásku.
- ...když náš život určuje někdo jiný, jednoduše, pokud se nerozhodujeme sami, z vlastní iniciativy...
- Druzí ctí vaši hodnotu víc, když přestanete s nuceným, korektním, jednosměrným přístupem, např. vztahy, kde se jeden partner snaží konstantně zachránit někoho dalšího, sloužit někomu dalšímu - vede ke zneužívání a manipulaci druhé strany.
- Příklad: Sexuální traumatizace, zamlčení v dětství, chorobně závislá matka. Žena: Jsem nedostatečná. Tajný program: jsem vinna, pocit provinilosti, neubránění se zneužití. Z počátku výkonnost jako substituce. Přivádění k partnerům sexuálního vykořisťování. Potřeba šance osobní změny. "Mám hodnotu, jsem nevinná." Přes všechny těžkosti se soustředit na svoje klady, svoji osobnost. Vystoupení z role oběti.
Na tuto knihu jsem byl zvědav, protože jsem slyšel, že zde si Röhr nevypomáhá na příkldu pohádky, nýbrž na vlastní odborné praxi, což mohlo být věcnější s zajímavější. Bohužel mi to tentokrát moc nesedlo.
Určitě velmi relevantní pro člověka, který nedostatečným pocitem nízký hodnoty trpí, ale mně kniha poněkud otravovala.
Bližší mi je totiž “Když se budeš snažit a vytrváš, budeš lepší než jsi nyní” spíše než “Jsi dobrý takový, jaký jsi.” Jasně, i já citím tlak a žiji ve společnosti zaměřené na výkon, která mi furt předkládá nějaké ideály, jenže to není tak hrozné, abych si musel opakovat něco takového, když vím, že třena nejsem dostatecně disciplinovaný.
Většina lidí mi též přijde značně osobnostně nedostatečná a myšlenkový obrat stagnace je tudíž nežádoucí. Až v momentě, kdy jedinec upevní univerzálně dobré návyky, začně používat rozum, vyladí svůj charakter a bude konstantně pečovat o duši i věci veřejné, tak se stane dost dobrým takovým, jakým je, ac dokonalosti beztak nikdy nedostáhne.
Když však slyším mluvit o sebelásce nějakou obézní youtuberku s vrstvou makeupu, která neudělá ani vajíčka, tak ty kecy musím považovati jen za alibistické výmluvy.
Proto jsem asi pocítil alergickou reakci, když autor narušenému navrhuje, aby se pomocí opakovaných frází ujišťoval o vlastní hodnotě.
Chtěl jsem si zde jen odůvodnit svou čistě subjektivní nelibost z obsahu. Dokážu si to ale přebrat a knihu opravdu nelze objektivně odsoudit za tuto rovinu věci, protože kráčí v jiných vodách a pojednává o jiném fenoménu. Opravdu totiž existují lidé, kteří tím trpí.
Už jsem četl/poslouchal jiné Röhrovy knihy a všechny mají stejně vztyčné body a podobné tematické okruhy, jenž jsou oněm psychickým poruchám společné. Zdá se mi tedy, že každá další kniha čtenáře obohatí o něco méně, protože se víceméně opakuje to, co už zná.
Výborně zpracované. Pokud v knize hledám inspiraci a najdu ji, pak jsem spokojená. Asi žádná kniha nevyřeší vaše problémy. Ale inspirativní být může a to pomůže. Tahle kniha inspirativní je.
Zajímavé myšlenky, jenže bez nějaké podpory (terapeuta, terapeutické skupiny...) asi obtížně převeditelné do praxe. Oceňuji strukturovanost a přehlednost textu, ale i tak se nemohu zbavit dojmu, že vše šlo podat stručněji.
Táto kniha je slabšia oproti dvom staršieho roku, o narcizme (vnútornom žalári) a naopak o hystérii (strachu z odmietnutia). Tie sú fakt dobré a asi najviac, čo mohol tomuto svetu Rohr dať. Avšak knihy tohto typu mi vždy pomôžu počas procesu čítania pripomenúť cestu, ako sa dostať k vlastnému pocitu spokojnosti a za to som vďačná, kniha plní svoj účel. Život v realite skrátka robí všetko preto (hoci tú realitu tvoríme stále iba my), aby sme pozabúdali, čo nás identifikuje, čo nás robí šťastným, všetko to ako keby už len chceme vidieť a nachádzať v tom druhom človeku, nehľadať to iba v sebe, ale spoliehať sa na druhého/druhých a jedná sa aj o vzťahy na pracovisku, nielen v osobnom živote... žijeme stereotyp, a ani tí, ktorí si myslia, že nežijú stereotyp, nie sú vždy víťazmi (napríklad Nick Jordan a jej kniha Cesta pryč, jej dni určite nie sú stereotypné, no nemôžem o nej ani povedať, že by to bol príkladný a spokojný človek)... Zopár pekných citátov z knihy nájdeme: "Nejhorší bremeno, jaké múže člověk vláčet životem, je strach a úzkost z toho, že nesmí být takový, jaký skutečně je." A áno, humor je koniec koncov ten najlepší terapeut:) Zvláštne, že práve psychologické knihy postrádajú veškerý humor, majú psycho-lógovia/terapeuti/iatri zmysel pre humor? Chcela by som takého človeka spoznať. Pokúsim sa však o meditáciu nie svetlom, svetlo ma nezaujíma:D, ale časom, čas je boh, a môže to byť zaujímavé, ak sa budem držať postupu v knihe:D Stačí zameniť svetlo za čas:D
Nedá sa povedať, že by mi kniha priniesla nejaké osvietenie...V podstate sa stále dookola opakuje veta ako mantra, že z čoho všetkého pramení nedostatočný pocit vlastnej hodnoty a aké máva následky. Z toho vyplýva, že sa asi všetci na svete cítime nesebavedomo s nedostatočným pocitom vlastnej hodnoty, a na základe toho robíme chyby a správame sa ako idioti. Táto kniha len konštatuje fakty, a prináša rozne príklady, ale neanalyzuje veci do nejakej extra podstaty.
Tyhle knihy (naucne) jsou jako lidi. Pokud v nich hledam reseni svych problemu najdu pekny hovno. Pokud si z kazde knihy vezmu neco a udelam si nazor, mozna casem dojdu k poznani. V tomhle kniha poslouzila vic nez dobře.
Pokud už nějakou dobu žijete, nebo třeba jen existujete a alespoň parkrát jste se nad životem zamysleli, tak jste nutně došli k úplně stejným závěrům, které vám tady pan Röhr na ploše 176 stran popisuje. Základní mechanismy, ke kterým sama dojde i dojička krav z Horní Dolní.
Abyste se nemuseli prokousávat celou knihou, vysvětlím vám ve zkratce kompletně celé její poselství :
´Cítíte se nechtění ? cítíte se neschopní? - tak si řekněte "Jsem chtěný!" a "Jsem schopný!" a žijte podle toho.´
No né. Teda! To je ale geniální! Roztáhnout tohle na 176 stran pomocí bohaté slovní zásoby a rozmáchlé odborné rétoriky, to chce už pořádnou drzost.
Kde se tihle vychcánkové pořád berou ?...
Systematické, srozumitelné...s čím jsem měla problém, je dojem, který kniha budila: tedy že prezentovaný "návod" je univerzální a nutně účinný.
Jako psycholog si říkám, kéž by to bylo tak snadné!
Velmi čtivá kniha, která velmi jednoduše pojmenuje problémy většiny lidí a navrhne jejich řešení. A přečíst by si ji měli i ti, kdo tímto netrpí - protože buď si něco nalhávají nebo jsou opravdu za vodou, tak aby si uměli představit, v čem se my ostatní plácáme. Pochopit nás znamená mimo jiné zkvalitnit vztahy s námi zamindrákovanými.
A přestože cesta ven ze škodlivých zajetých vnitřních programů není tak rychlá, jak by se snad mohlo při čtení zdát, je tato kniha výborným startem k sebepoznání a práci na sobě. Doporučuji.
Štítky knihy
psychologie deprese psychoterapie sebedůvěra, sebevědomí rozvoj osobnosti, osobní rozvoj komplex méněcennosti sebepřijímáníAutorovy další knížky
| 2013 |  Nedostatečný pocit vlastní hodnoty |
| 2011 | Závislé vztahy |
| 2001 | Narcismus – vnitřní žalář |
| 2012 | Cesty z úzkosti a deprese |
| 2003 |  Hraniční porucha osobnosti |
UCHOKNIHA. Zajímavý pohled na vlastní sebedestruktivní vnitřní programy, i když místy se autor maličko opakuje... Většinu z samopoškozujících programů si podle autora přinášíme z dětství a během dalšího života si je jen upevňujeme (podle toho, co za program komu zafungovalo, to dál používá). Pokud se člověk opravdu upřímně zamyslí, pár svých programů, které si "jede", určitě najde. Jde jen o to, zda s tím může dál pracovat a jestli si správně poradí s odstraněním škodlivých programů - to už je na každém zvlášť. V komentářích níže je zmíněno, že bez psychologa si stejně neporadíte - s tím bych ovšem rozhodně nesouhlasila. Jsou lidé, kteří se potřebují "vypovídat", ale jsou i lidé, kteří mají právě s tímhle "vypovídáním" blok - a pro ty by mohla být tahle knížka hezkou startovní linií pro prozkoumávání vlastního nitra.