Kee komentáře u knih

Tuto knihu je velmi těžké objektivně zhodnotit, jelikož jde o dílo, které je určeno k subjektivnímu vnímání. Sám autor spoustu věcí neprozrazuje, Pistolník též moc nenamluví, a tak čtenáři většinou nezbude nic jiného, než přistoupit na hru, kterou Stephen King ve svém pochmurném, pokřiveném světě rozehrál. Vtipné však je, že jakmile se přestanete snažit orientovat v příběhu, přestanete si říkat - “jak to sakra myslel?" - najednou z Vás něco spadne a Vy víte, ba co víc - dokonale se orientujete.
Málokdy se mi stalo, aby na mne při čtení ze stránek úplně sálalo nesnesitelné horko nekonečných pouštních plání, abych pociťovala zkaženost přeživšího světa, jenž zapomněl svůj smysl a účel, abych byla svědkem jeho posledních chroptících, smrtelných nádechů, než se odporoučí do nicoty. Forma na mne tedy udělala maximální dojem, přestože místy byla nesmírně nepříjemná a zároveň fascinující, jako žiletky ukryté v černém sametu.
Příběh sám o sobě je silný. Je o člověku. Zapůsobí na Vás tak hluboce, jak jen jste schopni se ponořit do lidské podstaty a pitvat se v ní. Jak dlouho se dokážete podívat na sebe, aniž byste sklopili zrak? Je o pochybách, o rozervanosti, možnostech, o pocitu zmaru, ale i světlých emocí, jež se v Rolandově světě občas vynoří, jako osamělá farma uprostřed písků.
Ne, Pistolník nelze hodnotit klasickým způsobem.
Na to je až příliš osobní.

12 17.04.2014

Mlčení jehňátek mě nenechalo vydechnout.

Tak nějak mi přišel styl psaní pana Harrise celkem úsporný. I když to není to správné slovo - spíše strohý. A taková je celá kniha. Strohá. Pokud nejste člověk, jehož fascinuje psychologie, přemýšlení lidí (či sériových vrahů), pravděpodobně Vás ta strohost odradí. Jestliže se přenesete přes vraždy, zůstane Vám pouze holé uvažování postav. A to mne zaujalo.
Atmosféra knihy je stísněná, tlačí Vás jako špatně zvolená velikost bot, a stejně v nich chcete zůstat, dokud nepřečtete poslední řádku. Clarice Starlingová v sobě má velkou vnitřní sílu a tím podle mne zaujala dr. Lectera asi nejvíce. Spolu s jemu podobným vnímáním světa, přestože ona zůstává v hranicích zákona.
Pomalu jsem zapomínala, čeho je Hannibal schopen, dokud mi to znovu nepřipomněl.
Tato knížka čeká, dokud nezapomenete (či se zostřené smysly trošku neotupí), a poté udeří v plné síle.

Pro všechny, kteří se nebojí podívat do hlubin i temnoty lidské duše.

3 30.12.2013

Všimla jsem si Charlieho, útlé, podivně zelené knížečky v knihkupectví a koupila si jeden výtisk.

Knížka má své jemné kouzlo, podpořené hrdinou, který je pravděpodobně jednou z nejrealističtějších postav, s nimiž jsem měla tu čest. Protože Charlie, trpící mnou nazvaným mocpřemýšlivým syndromem, je člověkem, jenž se nebojí nahlédnout pod povrch věcí, častokrát udivuje vyspělými názory (ale pouze dospělé ;), spisovatel celým svým srdcem a hlavně osoba, která Vám učaruje svou tichou silou, tím, že pozoruje, soucítí, ví - a mlčí. Nepoví nic, co byste nechtěli. A i to řekne jemně, tichým hlasem.

A taková je i kniha. Tichým, zároveň však podmanivým způsobem otvírá čtenářovo srdce, uvolňuje vzpomínky (a v mém případě hlavně připomíná nedávné situace :) a než se nadějete, jste vtaženi do rytmu písniček, spontánních nápadů, ale i melancholie a Charlieho úvahy Vám pomáhají lépe uchopit svět - aspoň na chvilku. Konec jsem malinko odtušila, přesto mě lehce překvapil, ale pouze podtrhl celkové vyznění. Doporučuji všem čistokrevným introvertům a vnímavým lidem - neboť tohle je důkaz, že nejste sami. :)

Chtěla jsem přidat citaci, ale on celý příběh je velkým citátem - běžte si ho přečíst. Je to jedno z mála vzácných dílek, kde si každý něco najde. :)

13 26.10.2013