Kee komentáře u knih

(SPOILER) Tato kniha je dle mého názoru zatím nejslabším příspěvkem do série Strašidelné domy. Rozsah knihy neodpovídá příběhu, jelikož ten je málo komplikovaný a obsazený málo postavami na to, aby držel tempo 300 stran.

Nemohla jsem se do knihy začíst, ačkoliv začala poměrně akčně. Myslím, že to bylo způsobeno přehršlem popisů jednak dispozic domu a také obyčejných činností, kterých bych čtenáře v takovém množství ušetřila. Autorka má potíže s rozlišováním popisů, které dokreslují děj, a pisatelské vaty, která slouží pouze k natahování knihy.

Stejně tak mi přišlo, že hlavní postava Leigh nedokáže sama o sobě utáhnout děj do zhruba poloviny knihy bez interakce s jakoukoliv vedlejší postavou, vyjma samotného strašení. Nevadí mi komorní příběhy, ale tohle bylo už trochu moc. Uvítala jsem, když se v knize objevila Sára a první dialogy, bylo to jako závan čerstvého vzduchu do zcela vydýchané místnosti.

Wau efekt v prostředku knihy se u mě nedostavil a závěr a vyvrcholení bylo velmi předvídatelné a postrádalo logiku, jež by dostatečně vysvětlovala chování ústředního "záporáka" - proč se Peter rozhodl vraždit tak najednou?

Nápad byl zajímavý: otočit role a z ducha udělat "klaďase" a z člověka "záporáka", vyprávět děj skrze ducha. Obávám se však, že perspektiva očima Leigh není dostatečně nosná a knize by prospělo vícero vypravěčů (např. + Sára), přidalo by jí to na plasticitě. Zaujalo mě, že Darcy pojala duchovo vnímání jako rozpadající se a existující mimo prostor a čas, ale také se jedná o slabinu knihy, kvůli které ztrácí pozornost čtenáře. Příběh by potřeboval podpořit ještě jedním hlasem, racionální linkou - nemusela by být od počátku, ale třeba od poloviny knihy.

2 01.01.2024

Po knize jsem sáhla s očekáváním mrazivého duchařského příběhu s detektivní zápletkou. Bohužel byla na můj vkus až příliš bez gradace, nějak jsem se nedokázala nechat plně vtáhnout a závěrečné vyvrcholení a odhalení bylo až příliš uspěchané (věnovala bych mu více času na úkor jiných sekvencí, jež lze postrádat). Tedy za mě má kniha nevyváženou dynamiku.

Dalším mínusem je pro mě romantická linka - není vykreslená úplně věrohodně, spíše na úrovni pubertální dívky než dvacetisedmileté ženy. Nebráním se kartě "osudové animální přitažlivosti", ale jako by ji autorka neuměla zahrát a vybrat si mezi tím, zda chce klasickou romanci nebo něco více pudovějšího.

Každopádně dám dalším dílům šanci, potenciál je přítomný.

1 11.10.2023

(SPOILER) Knihu bych označila spíše jako thriller než čistokrevný horror; byla napínavá a prostředí divokých lesů mě vtáhlo. Co mě mrzelo, byla absence jakýchkoliv nadpřirozených prvků, kvůli čemuž mi pochmurné kulisy Ashloughského lesa připadaly docela nevyužité (když už ne přímo hlavní zápletka, co takhle pár duchů zemřelých obětí?).

Jedná se o průměrný příběh, co jej však pozvedá, jsou postavy, které se chovají racionálně, plánují, logicky přemýšlejí a pokouší se činit dobrá rozhodnutí. Také oceňuji, že se Darcy Coates snažila vyhnout klasickým prototypům hororových skupin mladistvých (kráska, šprt, sportovec atd.), což jejím postavám přidává na plasticitě.

Tohle setkání s autorkou mě potěšilo a těším se na další příběhy. :)

8 04.09.2023

Mám ráda "herriotovky" i seriál Veterinář z Yorkshiru, a ačkoliv se Peter Wright se snaží převzít štafetu a pokračovat v odkazu Jamese Herriota, je to úkol v pravdě náročný. Těšilo mě nahlédnout do reálného veterinárního světa Jamese Alfreda Wighta, ale Peter Wright se bohužel literárně se svým mentorem nemůže měřit.

Věřím tomu, že kniha ty správné čtenáře zaujme, ale mě osobně chybělo větší zastoupení historek a příběhů z praxe. Za mě bohužel kniha jedno přečtení, což ostře kontrastuje s "herriotovkami", k nimž se opakovaně vracím.

30.08.2023

Po dlouhé době jsem se rozhodla dát šanci spisovatelskému umění Naomi Novikové a jsem ráda, že jsem to udělala. Její styl psaní, vyjadřování a stylistiky je na úrovni, která v dnešních fantasy knihách není samozřejmostí a opravdu vyniká. Těší mě, že jsem si přečetla po delší době fantasy příběh někoho, kdo umí psát.

Cením odkazy na mytologii, folklór a pohádky, vše je umně zakomponované do autorčiných vlastních představ, takže mě její svět zaujal a svým způsobem pohltil. Asociace a popisy působení magie a energií jsem si užívala a nechávala se jimi unášet ve směru vyprávění, přestože uznávám, že pro někoho jich může být přehršel. Nikoliv však pro mne; opětovně musím vyzdvihnout Novikové talent vyjádřit zamýšlenou podstatu.

Příběh je komorní, Agniezska je pro mne sympatickou hlavní protagonistkou a vedlejší postavy dějství směle obohacují. Osobně bych knihu neřadila do fantasy pro děti ani YA literatury.

Jediné, co působí jako YA prvek je romantická linka, která je napsaná zejména zpočátku velmi neuměle a hrubě, přesně v duchu toho, s čím jsem se v YA doposud setkala.

To mě mrzí a jedná se o, z mého pohledu, opravdu jedinou kaňku na překrásné tapiserii. Jako by autorka nutila postavy hrát si na něco, co nejsou. Jestli mi něco v klasických YA romantických linkách chybí, tak je to respekt a vzájemná úcta jedné bytosti k druhé. Přitom vůbec nebylo zapotřebí postavy takto srážet, v závěru knihy je znát, jak se navzájem doplňují a vyvažují. :)

8 12.08.2023

Nadčasové zamyšlení se nad vývojem lidstva, společnosti i jednotlivce. V některých pasážích mě fascinovalo, jak dobře zapadají do současného dění a současných (ne)vyřčených otázek.

"Otázka lidských vztahů a vnitřní soudržnosti naší společnosti je naléhavá vzhledem k atomizaci masového člověka, který je jen stlačován dohromady a jehož osobní vztahy jsou podkopávány všeobecně rozšířenou nedůvěrou. Tam, kde se uplatňuje právní nejistota, kde vládne policejní sledování a teror, propadají lidé osamocenosti, což je však účelem a záměrem diktátorského státu, neboť ten se zakládá na co možná největším nakupení bezmocných sociálních jednotek. (...) Je proto v nejvyšším zájmu svobodné společnosti, jestliže se z psychologického hlediska stará o otázku lidského vztahu, poněvadž na něm spočívá její vlastní soudržnost a tím i její síla. Tam, kde přestává láska, tam začínají moc, znásilňování a teror."

2 26.07.2023

Tento díl hodnotím jako doposud nejslabší z celé série, což je škoda.

Přijde mi, že autor nezvládl povídkový koncept, protože kvalitou ani obsahem tyto povídky nejsou na úrovni, kdy by si dle mého názoru zasloužily podobu knižního vydání. Některé z povídek mi přišly čistě účelové, aby se nějak ospravedlnily určité zákonitosti příběhu nebo jej dokreslily. Z mého pohledu se autor pustil do příliš mnoha dějových linek v jedné knize, z nichž některé mají potenciál samostatné knihy či série (zejména Hiberňan) a jiné se dají dějově shrnout do několika vět a nejsou dostatečně nosné.

Také zastřešující rámec archeologického výzkumu nedrží povídky pohromadě, působí až rušivě, jakoby navíc (stejně jako násilné navazování "spin-off" série ve Skandii - řekla bych, že propagace v knize samotné se mohl autor ušetřit).

Mrzí mě, že zásadní události ve vývoji postav (svatba Horáce a Kassandry) jsou popsané povrchně, tak nějak "aby to bylo", přitom nabízejí příležitost ukázat postavy v jiném světle, vykreslit jejich vztahy, na což při plnění úkolů a během dobrodružství není tolik prostor (např. rozvíjení vztahu Jenny a Gilana). V tomhle ohledu jsem si jako čtenářka, která má postavy série ráda, připadala trochu odbytě.

Na rozdíl od některých jiných čtenářů mi rozhovory s koňmi nevadily, nepůsobily na mě rušivě, ale to je asi tím, že já si se zvířaty v reálném životě také povídám... :-)

2 27.06.2023

Autobiografie Toma Feltona je zajímavým čtením zejména pro fanoušky světa Harryho Pottera kvůli bezpočtu historek z natáčení, stejně jako možnosti lehce zahlédnout opravdové charaktery ostatních herců, kteří se podíleli na filmovém zpracování. Myslím, že fanoušky HP kniha příjemně překvapí, opravdu je čtivá a laskavá; je znát, že Tom Felton vzpomíná především s láskou.

Mě osobně do vyprávění vtáhl zejména závěr knihy, kde jsem se dozvěděla (což jsem netušila), že se Felton potýkal s odvrácenou stranou slávy a sebou samotným. Musím říct, že tento úsek je velmi mocný, protože je opravdu autentický a bez příkras (zejména setkání se "třemi králi"). Zde jsem se cítila vážně pohlcená.

Přesto musím říci, že literárně pro mě kniha nijak nevyniká, ačkoliv se také řadím mezi fanoušky HP. Nevím, jestli je to překladem nebo autorovým psaním, protože jak jsem již řekla, v závěru knihy ukázal, že spisovatelský talent má.

S kouzelnickou hůlkou je taková fajn jednohubka, krátká exkurze do kouzelnického světa pro všechny, pro něž něco znamená.

3 16.06.2023

Dle mého subjektivního pohledu zatím zcela nejlepší kniha série. Potěšilo mě propojení kultur západu a východu, respektive jejich odlišnosti, které vytvořily zajímavé prostředí pro příběh. Císař Šigeru je důstojným odkazem idey japonských vládců.

John Flanagan píše živé, dostatečně propracované postavy, které si čtenář oblíbí a fandí jim. Líbí se mi, že hlavní postavy jsou typově různé, ale všechny oplývají kvalitami, jež vzbuzují úctu (mám radost, že mladí čtenáři mohou nalézt takové vzory, jelikož v dětské fantasy literatuře je jich totiž čím dál méně). Potěšila mě snaha budovat vývoj postav včetně jejich schopnosti uznat chybu a poučit se z ní.

Cením si také silně zdůrazněné hodnoty přátelství, obecné oddanosti ve vztazích, tvrdé práce a schopnosti činit těžká, ale správná rozhodnutí dle vlastního kodexu hodnot či morální cti.

To všechno je v příběhu (nejen této knihy) umně zakomponováno zcela nenásilně, což jej činí mnohem půvabnějším. Líbí se mi, že je zcela na čtenáři, co si z autorova psaní a z názorů a zkušeností postav odnese.

V příběhu by se daly hledat mouchy a nedotaženosti (zejména předvídání děje, opakované monotónní rozdělení rolí při řešení dobrodružného úkolu), ale já si tuto sérii opravdu užívám. Přistoupila jsem na Flanaganovu hru očima dítěte a proto si kritiku dospělého ponechám pro sebe. :-) Série je upřímná, hravá, postrádá nabubřelost a naopak překypuje klasickými archetypálními hrdiny fantasy světů.

P.S.: Má nejoblíbenější postava je oficiálně Horác.

3 12.06.2023

Velmi srozumitelné představení a úvod do metody motivačních rozhovorů, jejich filosofie a účinných technik.

1 24.05.2023

(SPOILER) Autorka se zkušenostmi stále zlepšuje a proto hodnotím román Upálené jako její dosud nejvíce podařený. Líbilo se mi téma a kulisy, do kterých jsem zavítala, potěšilo mě, že hlavní postavou je farářka, jelikož ty obvykle mnoho prostoru nedostávají (na rozdíl od mužských protějšků), ačkoliv se v protestantských odnožích křesťanství vyskytují.

Tajemství postav se mi podařilo rozplést dříve, než byla naservírována na konci knihy, což mi nevadilo. Nesedělo mi pouze občasné nelogické chování postav, protože se dle mého nechovaly dostatečně v souladu s vlastní minulostí (zejména hlavní postava).

Také mě mrzí, že nadpřirozená linka nebyla více propracována, že zůstalo pouze u pár zjevení. Z mého pohledu velká škoda, jelikož autorka mohla více propracovat paralelu mezi upálenými dívkami ze středověku a hlavní hrdinkou, která byla také podrobena nespravedlivému a bolestnému zacházení ze strany církve.

Kniha se však stále řadí mezi nadprůměrné thrillery a je dostatečně nápaditá, aby udržela čtenářovu pozornost.

2 02.04.2023

Je vidět, že kvalita knih od C. J. Tudor spolu se zkušenostmi autorky roste. Ti druzí je za mne její první dílo, které stojí poměrně silně v příběhu, postavách i zápletce, ačkoliv jsem dopředu odhadla její vývoj.

Jáma měla zajímavou zápletku, ale slabší podání (kde mě odrazovala zejména nesympatická hlavní postava), Kříďák zase skvělou atmosféru, ale příběh stál na poněkud chatrných nohou. Možná je to tím, že z prvotin byla silně cítit inspirace jinými autory, kdežto Ti druzí jsou čistě autorčiným počinem; podařilo se jí všechny elementy vyvážit.

Přesto bych knihu nezařadila do žánru hororu, ale spíše thrilleru s lehkými prvky nadpřirozena. Dle mého názoru propagace v rámci hororového žánru knize škodí, protože čtenáři očekávají něco jiného, než je jim servírováno. Zároven nadpřirozený aspekt příběhu mi přišel lehce na sílu.

Doporučuji čtenářům, kteří se rádi zabývají psychologií postav a jsou ochotni přistoupit na poněkud netradiční pojetí knižního formátu: stále se nemohu rozhodnout, zda spíše 3 nebo 4 hvězdy, ale vzhledem ke stoupající kvalitě psaní Tudor dávám vyšší hodnocení.

5 27.03.2023

Kniha pro mne solidně balancuje mezi 3-4 hvězdami, ale vzhledem k tématu a podnětným myšlenkám, které jsem si z ní odnesla, dávám vyšší hodnocení.

Domnívám se, že spiritualita, duše, duch, lidské kvality a hodnoty (a mnoho dalšího), jsou témata, nad nimiž by zdravotníci měli v kontextu péče o pacienty uvažovat nebo k nim minimálně zaujmout otevřenou mysl. Ale zároveň musím říct, že některé autorovy myšlenky jsou velmi idealistické až utopické, ačkoliv je velmi příjemné o nich uvažovat.

1 21.03.2023

Velmi informačně nabitá kniha o spánku, autor shrnuje zásadní vědecké poznatky opravdu komplexně a zasazuje je do mnoha souvislostí. Vzhledem k tomu, že mám vystudovanou psychologii, tak jsem knihu četla poměrně dlouho: z mého pohledu byla opravdu výživná a nad mnoha věcmi jsem přemýšlela.

Nevím, nakolik je autorův jazyk přístupný laickému čtenáři: i když se Matthew Walker snaží mu přiblížit, tak pod vahou důkazů, jimiž podkládá své argumenty a neuropsychologickými poznatky, nemusí být publikace pro každého stravitelná... přece jen se jedná o literaturu naučnou.

Doporučuji ji všem zvídavým lidem, kteří chtějí více proniknout do fenoménu spánku a jeho důležitosti pro lidský život.

5 14.03.2023

Má první kniha od autorky a musím říct, že její styl psaní se příjemně čte a to je také jeden z důvodů, proč příběhu dávám vyšší hodnocení. Stává se čím dál více zřídka, že potkávám současné autory, kteří se nebojí vystavět složitější větnou konstrukci nebo zvolit komplexnější uchopení příběhu.

Mezi další důvody patří skvěle vykreslené kulisy mokřadů ve Vermontu, život na malém městě a citlivě vystavěné charaktery zejména žen, které v příběhu promlouvají jinak než vlastními ústy. Zápletka sama o sobě graduje pozvolna a plíživě, což mi v kontextu děje přišlo přiléhavé a nevadilo mi, že jsem ji odhadla dopředu.

Co mě mrzelo, byly místy zbytečně zdlouhavé popisy a "spisovatelská vata", která udusala celkové vyznění knihy. Román bych neřadila do žánru hororů, ačkoliv nadpřirozený nádech nezapře.

5 11.03.2023

(SPOILER) Autorka zprvu vykreslila zajímavé prostředí i začátek příběhu (přece jen jet na zchátralé panství dělat zahradníka a bydlet v zahradním domku není úplně obvyklým formátem příběhů točících se okolo strašidelných sídel). Plíživé hororové náznaky obestřené úvodním tajemstvím mě navnadily, ale čím dále jsem se knihou pročítala, tím více mi příběh přišel poněkud přitažený za vlasy (zmizelé město, polohmotná forma, měničství apod.)

Přišlo mi to překombinované a osobně bych víc ocenila žánrovku, tedy klasickou duchařinu, jelikož takhle dané dohromady to pro mě ztrácelo smysl. Zejména mě mrzí absence jakéhokoliv charakteru nejzlovolnější bytosti a obrovská naivita hlavní postavy, která se viní z charakterových vad Kylea, postavy vedlejší (přitom je však Daniel laskavý, fandila jsem mu).

Knihy od Darcy Coates hodnotím po přečtení doposud vyšlých dílů série jako více či méně příjemné jednohubky, ale nejedná se o knihy, ke kterým bych měla potřebu se vracet.

5 09.03.2023

Pátá kniha velmi zajímavě rozpracovává svět (obohacení o vodní čarodějnice a další příšery), dějovou linku (pár poměrně zásadních zjištění do budoucna) a představuje nečernobílé nové postavy (Arkwright, Grimalkin).

Celkově se vyprávění posouvá dospělejším směrem, svět Thomase Warda přestává být černobílý a jednoduše srozumitelný. Kde jsou hranice světla a tmy? Dobra a zla? Tato kniha mě utvrdila v tom, že si budu chtít zbytek série dočíst v originále, jelikož tento díl je (bohužel) posledním, který vyšel v českém překladu.

1 14.01.2023

Čtvrtý díl nabízí napínavější a spletitější příběh. Autor propracovává knižní svět, do popředí se dostávají čarodějnické klany. Jsou odhaleny nové indicie týkající se původu Toma Warda a celkově se hlavním postavám série dostalo příležitosti více prohloubit svůj charakter.

Vím, že konec má být otevřený a že se k nevyřešeným a neuzavřeným záležitostem Delaney vrátí dále v sérii, ale na můj vkus bylo završení knihy slabší. Zvlášť poté, co mě navnadil silný start i prostředek.

1 11.01.2023

Plně souhlasím s komentářem uživatele Agatha84, pouze doplňuji, že jazyk, jakým autoři hovoří s teenagery a adolescenty, kteří mají být cílovou skupinou knihy, je na můj vkus zbytečně komplikovaný, zbytečně abstraktní a místy příliš odborný. Někde jakoby zase inteligenci dospívajících podceňoval. Nevím, zda je to překladem, ale jazykově je to velmi nevyvážené, což je u tohoto typu knížky zásadní problém.

Co se týče samotných aktivit, jejich jádra jsou užitečná (95 % vychází z KBT), ale já bych je v praxi modifikovala, abych je dospívajícím přiblížila a aby z nich (snad) více vytěžili - zde se jedná čistě o mou preferenci a cit.

2 15.09.2022

Třetí díl série je atmosférou i příběhem o něco výše než díl druhý, ačkoliv kouzlu prvního dílu se nevyrovná.

Mrazivá krajina Anglezarku, tajemství zimního domu, upíří čarodějnice a vývoj hlavního hrdiny Toma jsou silné stránky, které během čtení držely mou pozornost. Poněkud méně povedenou pak hodnotím hlavní zápornou postavu - přestože je znát autorova snaha ji propracovat, dle mého názoru se to nepodařilo a Morgan je tak pouze účelovou loutkou, podle níž se ohýbá děj.

Za jedno přečtení však Tajemství lovce duchů stojí.

18.08.2022