KejmlP komentáře u knih
Skvělá kniha. Přízvisko "encyklopedie" mně v tomto případě připadá trochu matoucí, jelikož encyklopedickému formátu kniha příliš neodpovídá, což já ovšem vnímám jako plus. Tento historický atlas obsahuje velké množství i méně známých témat, přičemž podrobné mapy doplňuje přiměřeně dlouhý text, seznamující čtenáře s podstatou zobrazovaného dění. Mohu říci, že knihu jsme využíval prakticky od mládí, kdy perfektně sloužila už na ZŠ, často jsem ji otevíral jako dospívající zájemce o dějiny, a byla mi pomocníkem i při studiu historie na vysoké škole. I vzhledem k tomu ji tedy mohu doporučit každému, kdo má rád spojení dějin a map.
Kniha je výborná jako doplnění znalostí po přečtení slavného díla. Autor rozvíjí teorii o původu kroniky a jejího autora, rozebírá smysl jejího vzniku a v ní obsažené myšlenky. Jestli se chcete dozvědět, jak vznikal první český mobilizační pamflet, a jak se ve středověku dělala propaganda, je tohle kniha pro vás.
Když to vyjádřím kulantně, řekl bych, že práce má "značné rezervy". Jsem nucen říct, že jedinou její přínosnou částí jsou poslední kapitoly s kvalitativním mikro-výzkumem mezi obyvatelstvem Česko-Slovenského pohraničí, které ukazují některé důsledky rozdělení společného státu pro tamní obyvatelstvo. Zbytek knihy tvoří velmi stručné, a poměrně jednostranné shrnutí dějin rozpadu Československa, které mimo unáhlených soudů o vinících obsahuje i řadu faktografických a citačních chyb. Závěrečný výzkum se jeví zajímavý, nicméně ani ten nepřichází s žádným významně obohacujícím sdělením, a spíše jen personifikuje důsledky nové hranice, které si přemýšlivý čtenář mohl vyvodit i bez něj. Nicméně kdyby obsáhl větší množství respondentů a jeho analýze bylo věnováno více prostoru, mohlo by jít o zajímavou studii. Takto bohužel celá kniha působí dojmem průměrné studentské práce, a pokud čtenář očekává cokoliv více než jen nejstručnější shrnutí, měl by radši sáhnout po kvalitnějších pracích, například po vyčerpávajících studiích dějin Česko-Slovenských vztahů od J. Rychlíka.
Tato poměrně útlá kniha patří mezi jednu z těch, které by měl každý vážný zájemce o naši historii znát. Jiří Rak v ní výborně popisuje původ a vývoj idejí, kterými se náš národ nejpozději od dob svého obrození sám definuje. Plebejství a nedůvěra ke kosmopolitismu, venkovská moudrost, odpor k výsadám a šlechtě, sounáležitost se slovanskými příbuznými, tyto a mnohé další české národní rysy mají svůj dávný původ, a procházely za poslední staletí určitým vývojem, přičemž zůstávají v různé míře stále zakotveny v našich hlavách, a jejich působení ovlivňuje i naši současnost. Schopnost politické práce s těmito vzorci dokázala už mnohokrát zásadně pohnout kormidlem našich dějin, a seznámení se s nimi umožní přemýšlivému čtenáři mnohem lépe pochopit řadu dějů jak vzdálené minulosti, tak i dnešních dnů. Je snad jen škoda, že kniha nemá větší rozsah, aby mohla téma postihnout do ještě větší šířky i hloubky.
Jeden z klenotů našich sociologických studií. Kniha ukazuje, jakým mýtem je často tradovaná rovnost šancí v naší společnosti. Právně sice ano, ale na základě výzkumu je krásně vidět, jak nás na každém kroku ovlivňují determinanty a postoje prostředí ze kterého jsme vzešli, a jak je téměř nemožné je překonat a vymanit se z okovů předurčujících naši životní dráhu. V druhé části knihy pak autor přechází ke kvalitativními výzkumu, kde na výpovědích respondentů ukazuje rozdíly v přístupech jednotlivých tříd. Velmi mě bavilo tyto výpovědi porovnávat s mými praktickými zkušenostmi.
Velmi originální kniha, umožňující nahlédnout na Hitlera a nacismus pohledem zvenčí. Ač je to někdy dvousečné, jelikož člověk mimo komunitu může jen těžko plně pochopit dění mezi zúčastněnými, zatím má ale zase možnost vidět věci tak, jak toho samotní Němci nebyli schopni. Rozhodně lze konstatovat, že kniha je nabitá řadou originálních citátů a myšlenek, se kterými se zatím nebylo možné v jiné literatuře setkat. Rozhodně potřebný doplněk k dějinám nacismu.
Hezky napsaná kniha, ve které autorka seznamuje se svými osobními zkušenostmi z oblasti blízkého východu. Politice se věnuje jen minimálně, velmi poutavě ale líčí čtenářům arabskou společnost, mentalitu, místní zvyky a chování. Jedná se často o málo známé, leckdy překvapivé informace, které velmi zlidšťují náš pohled na mýty opředenou oblast arabského světa.
Druhý díl biografie prvního českého prezidenta mi přišel poněkud slabší než ten předchozí. Je to určitě i tím, že v 90. letech se oproti disidentskému období nakupí náhle velká řada politických problémů, do jejichž kontextu je třeba postavu prezidenta zasadit, a velkou část knihy tak najednou tvoří spíše obecný popis tehdejších dějů, než líčení samotného Havla, jak tomu bylo ve čtivějším prvním díle. Otázkou je, zda by to šlo postavit jinak. Pořád se nicméně jedná o kvalitní životopis, a když se čtenář prokouše labyrintem porevolučního dění, vyvstane poměrně realistický a vyvíjející se obraz prezidenta. Potěšilo mě, že autor nepropadl zjednodušujícímu pohledu, líčícímu 90. léta jako souboj Klause s Havlem, ale naopak popisuje tento vztah jako velmi složitý a často nejednoznačný. Pouze poslední kapitoly mohly být rozsáhlejší, přišlo mi, jako kdyby už autor spěchal s vydáním knihy, a o hlubším vývoji Havlovy osobnosti v postprezidentském období se tak nedozvíme téměř nic.
Musím říct, že ač jsem s Václavem Havlem spíše nesouhlasil než souhlasil, knihu jsme přečetl s chutí, a našel v ní spoustu zajímavých informací, které mi umožnily s Havlem sice dále nesouhlasit, ale mnohem více ho chápat a respektovat. Kniha umí být i kritická, byť si myslím, že až pomine pár let a bude možné mít nadhled, bude kritiky pravděpodobně ještě více (tedy hlavně v druhém díle). To ale nic nemění na tom, že kniha je psaná poměrně objektivně, zachycuje řadu zajímavých faktů a momentů, a život elitního disidenta postihuje celkem věrně, i včetně souvisejících kontroverzí.
Kdo u nás dnes ví, že v době Druhé republiky a Protektorátu působilo na Moravě hnutí, které si vytklo za cíl odtržení Moravy, či alespoň její části, od Čech, a její připojení ke Slovensku? Tato kniha vás do této zapomenuté kapitoly vydatně zasvětí. Dozvíte se, jakou roli v něm hrál jeden z nejslavnějších moravských malířů, i o postoji Německa k těmto separatistickým snahám. Skvělý doplněk ke známějším československým dějinám.
Vyčerpávající přehled i těch nejmenších fašistických a nacionálně socialistických skupin, které se u nás do roku 1945 objevily. Čtení je to zajímavé, byť vzhledem k obsahu nemohu říci, že poutavé. Velká část popisovaných stran a skupin je totiž tvořená různými spíše směšnými figurkami, a často se jedná o jednu velkou řadu neúspěchů, proher, žabomyších válek a zoufalých pokusů o vetření se do přízně mocných, a to skutečně není povzbudivé čtení. Autorovi musím skutečně vyseknout poklonu za svědomitou práci, se kterou zmapoval všechny fašistické hospodské spolky, z nichž některé se stihly rozpadnout ještě před zakládající schůzí. Nikde jinde se nedočtete o historii takových hnutí, jako například "Svaz árijských mlynářů". Zájemcům o historii českého fašismu kniha by kniha neměla chybět.
Knihu nemůžu hodnotit příliš pozitivně. Podle názvu jsem po ní sáhl s nadšením, doufaje v profesionální rozbor Hitlerova charismatu, rétorických schopností a práce s lidmi. Místo toho jsem dostal osekaný životopis, který se sice občas věnuje i charismatu, celkově ale neobsahuje téměř nic, co by se nebylo možné dočíst v kvalitnějších a všeobecně uznávaných Hitlerových životopisech (např. od J. Festa či I. Kershawa), které navíc dokáží diktátorovu osobnost lépe vystihnout ve více vrstvách, zasadit do kontextu, dát jí hlubší rozměr, a tím umožňují mnohem lépe pochopit právě i jeho charisma, bez toho, aby ho museli zdůrazňovat v samostatné studii. Pokud se tedy o Hitlerovu osobnost a jeho charisma hlouběji zajímáte, doporučuji přečíst si spíše některé klasické dílo, získáte tím mnohem více.
Kniha, která musí povinně projít rukama každého začínajícího historika. Naštěstí je velmi dobře napsaná, a tak se dá "PVH" zvládnout překvapivě snadno. Za tu spoustu informací stojí za to věnovat jí pár večerů.
Kniha mě nezaujala. Celé to působí velmi silně jen jako studentská práce, která sice popisuje tehdejšího ministra informací, ale naprosto postrádá jakýkoliv hlubší rozměr, zaměřený například na pochopení Kopeckého osobnosti, soukromí, či vnitřní motivace, stejně jako chybí i nadhled a schopnost vnímat osobnost objektivně a ve všech odstínech. Postavě tím pádem v knize úplně chybí život. Dojem kazí i naprosto nesmyslný formát knihy. Chválím alespoň to, že se autorka do práce vůbec pustila, jelikož životopisy komunistických pohlavárů jsou u nás trestuhodně nedostatkové zboží.
Čtivé shrnutí dějin VFBR. Pro velmi dobrou základní orientaci v průběhu a příčinách děje tohoto "prototypu všech revolucí" je kniha dostačující. Jako její velkou výhodu vnímám i to, že nekončí pádem Jakobínů, jak je tomu u řady jiných děl o Francouzské revoluci, ale je skutečně dovedena i přes méně známé kapitoly až do Napoleonova Brumairového převratu roku 1799.
Kniha nabitá informacemi o málo známé době Druhé republiky. Při jejím čtení pochopíte, proč se o oné době tak málo mluví. Dozvíte se řadu nepříjemných pravd o spoustě osobností, které jsou nám dnes předkládány jako zasloužilí umělci, novináři a spisovatelé (Ferdinanda Peroutku nevyjímaje), kteří tehdy neváhali nabádat k radikálnímu postupu proti Židům, psát o překonanosti demokracie, či mluvit o potřebě nalezení konsensu s nacistickým Německem. Přečtete si o budování českého autoritativního státu, nebo o tom, jak málo chybělo ke schválení první české fašistické ústavy. Velmi zajímavé čtení, byť určené spíše akademické obci než laikům.
Skvělé shrnutí celých našich dějin. Autoři jsou odborníci na svém místě, a kapitoly jsou dostatečně obsáhlé na to, aby kniha mohla sloužit jako základ i studentům a hlubším zájemcům o českou historii. Velmi sympaticky působí i originální vazba s třemi záložkami v barvách trikolóry.
Není úplně špatné si to přečíst proto, aby člověk mohl sám bez zprostředkování posoudit to, jak se snažil tehdejší režim osobu J. V. Stalina vykreslit. Knihu je samozřejmě potřeba vnímat přísně v kontextu poválečné doby a sklonům k nekritickému vnímání Stalina a SSSR, přesto se člověk občas neubrání úsměvu, když je sovětský vůdce zhruba na každé třetí straně vychválen jako génius libovolného lidského oboru, od přírodních věd, přes historii, hospodářství, pedagogiku až k válečnictví a taktice. Z dnešního pohledu působí tato totálně nekritická glorifikace bezchybného "největšího génia lidského rudu" téměř jako parodie.