kejty91 komentáře u knih

Kniha se mi líbila! To je asi to nejhlavnější, co člověk musí vyjádřit. Byla plná zvratů což mě ke konci knihy hooodně překvapilo (negativně), jelikož se hlavní hrdinka po 99% celé knihy na posledních pár stránkách rozhodla nakonec se podvolit. Autorka mě napínala do samého konce - z názvu jsem měla celou dobu čtení za to, že tento příběh nedopadne dobře jako její minulé.

Líbilo se mito, byl to bestseller s prvky humoru a erotických představ. Přišlo mi to velmi reálné a člověk si zavzpomíná na své fantazie. Mě ta kniha pořádně vzrušila.

Po četbě v současnosti prožívám knižní kocovinu!

3 21.07.2014

kniha se mi velmi líbila - dokázala mě vtáhnout do děje - v takových situacích jsem si říkala, nebuďte s ním, jelikož vám přinese jen smrt...pocity k hlavním postavám se mi měnily, hlavně tedy u Ewy a Igora - o kom však můžu říct, že mě nechal naprosto v klidu byl například policista Savoy. Nakonec jsem si říkala, jak to asi dopadne, přiznám se, že jsem si myslela, že Igor zastřelí sebe a nebo sebe a Hamida. Přičemž neustále si pamatuji, jak dal Igor přísahu, že bude nápomocen rodině první oběti - anděla s hustým obočím.

Netuším, proč mi kniha dopřála tuto situaci.

Za sebe knihu velmi doporučuji - oproti jiné Coelhově tvorbě je tohle zase něco jiného a stále něco krásného. Doteď přemýšlím nad tím, jak autor nakonci uvádí, že mu ke knize pomohli informace jeho známých...Dnes je zkrátka možné všechno.

3 05.07.2014

kniha je zajímavá svým obsahem ale co do stylu psaní je zmatená. čtenář musí být bystrý aby postřehl ty přechody, jinak se ztrácí a čte jen proto aby ten kousek přečetl a zase se chytl (taky jsem hodně dosazovala a porovnávala situace a herce z filmu, což mi mnohdy pomohlo zorientovat se v postavách). Zaznívají tam různá moudra. Tím se pro mě kniha stala přínosnou. Ale při čtení jsem měla strašnou chuť se napít!

nejvíce se mi samozřejmě líbila báseň "žít jako člověk" :-))

Tady mě napadá jediné. Pod svícnem bývá ta největší tma...že ten,, o koho to nejméně čekáš a věříš mu, tě mnohdy podrazí /ať už to beru z pohledu Megan a její svěření se LUkovi, tak z pohledu Luka a jeho nechání Megan v nevědomosti a dále prohlubování jejího získaného dojmu, že za danou věc může právě ona/
Kniha mě nakonec docela (za)bavila. Bylo to tak, jak jsem čekala - odpočinkové čtení s mírně jasnou zápletkou. Po 150 stranách mě to začalo /pro mě z neznámého důvodu fakt neuvěřitelně/ zajímat a četla jsem pak už na jeden zátah do konce knihy /YA literaturu si běžně nevybírám/. Anglický název je více vypovídající, tady musel nakladatel dost zapřemýšlet, aby se kniha stala zajímavou i podle názvu.
V knize projde kolem deseti postav, které se opakují, takže v tomto to náročné není. Jak je už níže zmíněno, Megan mě tím svým mlčením, které mnohdy chtěla prolomit, taky občas vytáčela. Sama vím, jaké to je, když něco říct chcete ale slova vám nejdou z pusy.
Na druhou stranu kniha neočekávaně přiblížila téma LGBT lidí, a za to zase dávám malé plus. Taky tomu, jak jsou děcka pekelné příšery, co se týče ubližování ostatním. A jak jsou děcka čím dál vyspělejší, a čím dál tím dříve se baví o tom, jak si s někým "užít"....rande už nejsou ta rande co kdysi. A pak je tu samozřejmě matka Megan a taky psycholog Megan a už těch všech by se taky dalo najít nějaké pochybení...Nikdo učený z nebe nespadl a všichni nějak žijeme. Jak říkám, běžná kniha, neurazí, ale na dlouho ani nezaujme.

2 11.04.2021

Proč píšu tento komentář? Abych si odpověděla hned na první větu anotace knihy /jjak zpracovat prožité trauma a jak se toto nezpracované trauma může promítat do budoucích rodinných či partnerských vztahů/. Evidentně je to něco, co se mě dotýká...

Hned úvodem je psáno, že stačí být jednoduše nezdolný. Nenechat se ukopat vzpomínkama. Nechat svůj život si tento příběh převyprávět a zkusit si vytvořit si jiné vzorce pochopení dané situace. Protože určitým převyprávěním společně s odpuštěním dojdeme klidu.

„Trauma rozmetalo naši dřívější osobnost na kousíčky. Pokud se tyto střípky nepokusíme posbírat a poskládat znovu, zůstaneme vnitřně mrtví, nebo se v životě budeme neustále potýkat s velkými potížemi.“

Autor taktéž píše, že změna není jen v jedinci ale taktéž v sociální oblasti kolem jedince. Pokud chceme jedinci pomoc, je nutné pomoct mu nalézt význam jeho utrpení. To co způsobuje bolest upravujeme. Zároveň se snažit nestigmatizovat se a nenechat se označit - něco se stalo ale záleží jakou míru svévole jsme k danému stavu dopustili /bude sexuálně zneužitá dívka v budoucnu frigidní či se naopak stane ženou s bohatou sexuální zkušeností?/, /bude dítě poškozené alkoholismem v rodině taktéž osobou se závislostí?/. Není vždy nutné být tím, co se ve společnosti nese společně s těmito tvrzeními. V knize se v neposlední řadě autor věňuje bezpečné /párové/ vazbě, která vede k žití vcelku normálního života.
A zajímavou otázkou a odpovědí na závěr je: Proč opouštíme ty které milujeme? Únik je regresivní forma adaptace. Už od dob, kdy jsme se za kořiští honili ale i i jsme byli honěni jako kořist jsme věděli, že kdo uteče, vyhraje. Kniha je psaná odborně ale mnohdy se dá číst i mezi řádky.

2 27.10.2020

Naštěstí kniha byla krátká a je jasné z jakého důvodu. Toto téma je trvale neudržitelné. Ani čtenář nechce pořád poslouchat kolik bolístek se za život člověka stalo. Člověk byl nějaký a v době, kdy něco udělal nebo řekl pro to měl nějaké důvody. Stejně jako nezastavíte čas nedá se vrátit ani naše jednání.
Navíc, když se tchán ujme snachy, protože jeho syn stojí za prd je taky podivné. Ještě k tomu, jaký vztah mezi sebou měli. Pořád jsem čekala, že se to někde zvrtne. Život tchána nebyl ideální, udělal chyby, které reflektoval ale tak to prostě je....Tohle je život. Tohle je jednoduchý způsob, jak ho zachytit.
Téma odcizení se v manželství sebereflexe nad minulostí.

2 31.07.2019

NO KIDDING! Kniha se zabývá ve své podstatě bezdětností dobrovolnou, která je dle zahraničních studií nazvána jako child free a bezdětností nedobrovolnou, která je pojmenována jako child less. V obou těchto termínech je vyjádřeno, co znamenají.
Být rodičem již není nic významného, stabilního. I v rodičovství je tolik nejistoty. A hlavně v tomto postmoderním zvráceném světě. Dnes se spíše přihlíží k vlastní seberealizaci a individualizaci. Důležitou otázkou je však to, jestli se mladí lidé chtějí stát rodiči. A protože jsme mladí, egiostičtí a bezdětní lpíme na své studijní nebo profesní kariéře.
Autorka aplikuje několik sociologických teorií na vysvětlení dnešního rodičovství.
Celoplošná státní podpora rodin s dětmi je naivní představou. Dnes jsou podporovány rodiny s nízkým socioekonomickým statusem, kteří si z rodičovství často dělají svůj "byznys". Víc dětí znamená více živobytí a bez práce. A nebo matky samoživitelky, které se vrhají na zajištění své existence skrze nepromyšlené mateřství... Rodičovství je půjčka, kterou nikdy nesplatíte ale máte jistotu, že se zadlužíte. Ti, co jsou vychováni dle jisté morálky se pak snaží svým rodičům vše vynahradit ale ti druzí....
Autorka převedla svou disertační práci na úroveň knihy dostupnou veřejnosti. Popisuje svůj kvalitativní výzkum, použité metody a techniky. Popisuje taktéž výběrový soubor a taktéž zmiňuje zajímavost, a to, že vlastní bezdětnost byla pro respondentky a respondenty důležitá.
Kniha je to jistě významná pro tuto problematiku a jistě se jako dobrovolně bezdětná ráda ke knize vrátím. Dokáže hodně vysvětlit. Knihu však nečtěte jako absolutní pravdu ale pouze jako možnost nahlídnutí do této oblasti, která se zdá být i tabuizována...

2 23.07.2019

Anotace mi přijde trochu přikreslená. Děj je trochu jiný. Kniha se nijak zásadně (nebo teda určitě ne přiliš jasně) vyjadřuje k tomu, do jaké míry se Vatikán cítí ohrožen.
Co si pamatuji více, je mučení Aymara, což bylo to nejděsivější. Druhým takovým případem bylo pak znetvoření kostelníka.
Chybělo mi tam rozebrání více dopodrobna toho, proč jsou Vlkobijci takoví. Konec měl rychlý spád a přestože byla hozena teorie o jedné utajené návštěvě "Ježíše" ve Vlkobijcícch, tak mě osobně to nestačilo.
Putování vikáře s mrtvým tělem biskupa. Kdyby mi anotace neřekla, jaké je další poslání tohoto vikáře, tak by mi to nedošlo.
V knize mám několik poznámek ale,, např. že Vilém z Auxere uváděl racionální důvody existence boha je pro mě celkem přitažlivá.
Kdo rozumí sporu dvou antických filosofů, ten si asi přijde na své.

2 03.09.2018

Nakonec knihu hodnotím jako spíše lepší. Ono poskládat tolik myšlenek musí dát zabrat.
Ale o čem vlastně píše? Je ta spřízněná duše vlastně v nás nebo ji hledáme v někom dalším? To mi zůstává otázkou.
Kniha pro mě v mnoha případech znamenala konfrontaci. Autor mi přijde až moc optimistický a kdokoli se někam posune, je to vždy k lepšímu, např. ženu opustí muž ale jen proto, že jakási dharma ví, že žena se zaslouží lepšího muže. Tak proč ho nedostala rovnou? Jo, život prý nemá být jednoduchý ale tohle vysvětlení mi přijde zvláštní, neúplné.
Kniha mi však poskytla i několik cenných rad a informací do života. O odpuštění. Nebýt s někým s kým se dá žít ale bez koho se právě žit nedá. Říkat upřímné ne. Mít pozitivní příklad.
Ke knize se budu vracet - ne jako k celku ale vždy k určitým pasážím.

2 28.01.2018

Tato kniha mi dala hodně zabrat. Nebyla téměř vůbec čtivá - scházela jí akce, nějaké dění. Při některých pasážích mi vcelku připomněla Dámu s kameliemi. Ale těm milostným pletkám jsem nerozuměla. Kdo co měl s kým a kdo by vlastně jaký. Hodně náročná kniha i co se postav týče, tedy.
Kniha se mimo citové vztahy zabývá i politickou oblastí té doby.
Problémy zbohatlíků jsou opravdu kuriozní. Utratit víc, než mám abych pak sháněl peníze po všech čertech? To je k pláči. Nejednou mě zarazilo, jak si Frederic pořizoval vybavení domu, jako by to nic nestálo. Úplně nelogické zhýralství.
Znovu se do knihy snad nikdy nepustím a za sebe bych ji nemohla doporučit - leda tak člověku zabývající se Francií v době Robespiera, člověku studující iracionální chování zbohatlíků a nebo jen tomu, kdo má rád výzvy.

2 05.11.2017

Nemám ráda knihy s otevřeným koncem. Jako by v té knize něco chybělo. A tady je to tak, že děj, děj, děj a pak konec. Kdyby se alespoň vyřešila ta záhada s mužem, co ji poléval nohy, ale ani to ne.
Zvláštní a krátké. Nic neříkající.
Stejně tak mě iritovalo jak vlastnímu dítěti neříká jménem - v knize je to prostě dítě a její uvědomění si nakonec? Velmi jednoduché. Ano, synové většinou bývají jako otcové.
Tahle Murakamiho kniha je nic moc. Umí psát dlouhé romány ale ne krátké povídky. On to prostě musí všechno rozvést a proplést. A ne jen proplést a nic...

2 28.10.2017

No jestli tohle má být předloha - tak já jsem úplně zmatená. Chápu, že to nemusí být úplně totožně ale tady je z knihy použito tak 10% a zbytek je naprosto jiný. tak si teda předlohu nepředstavuji. Takže za mě nic moc. Seriál/Film je lepší.

2 31.08.2017

Jo, kniha vás pobaví. Dá vám myšlenku, že běhat je kruté ale báječné zároveň. Zaujaly mě myšlenky týkající se fitness center. Co bych ale kriticky zreflektovala je ta informace o 20 obětovaných minutách....Nikdy to není přesně 20 minut - Jsou ookolo toho další věci - hygiena nebo odpočinek nebo stravování a prostě pak tomu všemu obětujeme více času, který bychom měli investovat do jiných věcí. Takže je to neustále o kalkulaci času.

2 02.07.2017

Ani jsem nečekala, že to bude tak zajímavé. Zvláštní osud jedné ženy. Pravděpodobně je lepší, nechtít toho moc než dopadnout tak bídně, jak ona nakonec. Nakolik je ten příběh fikce, bohužel, nedokážu posoudit, protože jsem nikdy nic o této ženě nehledala. Každopádně, jestli je to alespoň z 80% pravda, tak pro mě je to jedna z inspirativních hrdinek.
Doporučuji.

2 13.03.2017

Kniha hodně dala a málo vzala. Určitě jeho pohled na danou postmoderní situaci je hodný minimálně respektu. Jeho vzdělanost nasvědčuje tomu, že lecčemu rozumí. Jeho vyhlídkydo budoucnosti, které popisuje nejsou utopistické. Většina jeho knih bývá propojena, takže v této knihze máte možnost nahlednout do sociologie vzdělaní stejně jako např. v knize vzdělanostní společnost. Najdete tu různě propojený i úvod do sociologie ale i téma nových sociálních rizik nebo sociálního vyloučení.

Opravdu jeho myšlenky (sepsané i pro laiky) jsou pro pochopení mnoha společenských věcí rozhodně skvělou volbou.

2 23.09.2016

Byl to typický český průměr. Tím, že tam bylo tolik vojenských názvů nevěděla jsem, co to znamená. MOhla jsem se domýšlet, což mi vadilo (aspoň pro mě, jako pro holku). Ale Švejk je prostě Švejk. I v dnešní době znám případů, kdy se takový Švejk najde. Ještě jsem nečetla snad nic, kdo by o něčem takovém psal. Hašek byl expert na témata.

2 17.09.2016

Velmi, velmi příjemný příběh žen během jednoho dne. Opravdu Pulitzerova cena zaslouženě. Osobně nejsem nakloněna otevřeným koncům ale chápu, mělo to tak být.

2 17.08.2016

Je velmi dobromyslné, že se někdo zabýval tím, jací jsou psi, aniž by na nichž zkoušel nějaké experimenty apod. Autor vycházel z informací, které získal svým pozorováním své smečky a z jiných zdrojů - kamarádů, cizích lidí mající psy, apod.
Kniha je navíc doplněna kresbami psů - což přispívá na její atraktivitě.
Pes je zkrátka velmi kvalitní přítel člověk, který miluje bez podmínek a nezradí z vlastní vypočítavosti.
V knize najdete mnoho popisů příhod s pejsky ať už těch, kdy se k nim lidé nezachovali hezky ale i ty z druhé strany.
Najdete zde spoustu faktů o psech.
Najdete prostě odpovědi na své otázky - resp. najdete odpovědi na to, na co byste ani nepomysleli, že byste se měli zeptat.
Na psy se můžete spolehnout - cítí a slyší i to, co my ne.
Jsou prostě nepostradatelní.
Nejhorší, co pro ně můžete udělat je, že je opustíte. Dáte jim domov a pak je neopečováváte a když jsou staří dokonce se jich zbavujete. Největší psí strach je samota a opuštěnost a i o tom si můžete v knize přečíst.
A jak se uvádí v knize: "Náš vstup do nejvnitřnějšího světa psů je jednou z největších záhad přírody."

2 26.06.2016

Bylo to docela fajn čtení ale takové nemastné neslané, jak se říká. Téma je v současnosti velmi zastaralé. Dnešní doba je již o hodně dál a dnešní vztahy, o kterých se zde pojednává taktéž.

2 14.02.2016

Člověk si díky knize osvěží některé věci. Je třeba pracovat na sobě a na to, co pociťujeme. Nenechat sebe sama vyhořet. Rozhodně to není naposledy, co jsem se do knihy podívala. Jednou za čas je vhodné se k ní zase vrátit. Člověk si totiž nemůže pamatovat vše.
Doporučuji.

2 06.02.2016