kiki11 komentáře u knih
Od této autorky jsem četla "Život jedna báseň", která se mi líbila o dost víc. Tahle knížka je na můj vkus až moc přeslazená, ukňouraná a až moc "young adult". Kdybych ji četla před několika lety, když jsem byla sama teenager, asi bych z ní byla nadšená, ale už jsem z takových knížek asi vyrostla. Romantické příběhy mám stále ráda, ale takové, kde se řeší i něco jiného, než vztah hlavních hrdinů. Toho se mi tady bohužel nedostalo, bylo to jen neustálé opakování vnitřních pochodů. Nicméně nechci být jen kritická, líbí se mi autorčin styl psaní, píše čtivě, neměla jsem chuť přeskakovat a ani jsem se nenudila. Líbilo se mi, jak popisovala Ridgeovu hluchotu a jeho vnímání hudby. Dala bych 3,5 hvězdy.
Romeo a Julie je klasika, kterou by si měl přečíst každý. Přesto jsem se jí dlouho vyhýbala z obavy, že to bude hrozná nuda. Nakonec jsem ale byla celkem mile překvapená. Staročeština mi nevadila, četlo se mi to dobře, neměla jsem nutkání přeskakovat ani jsem se nemusela do čtení nutit. Kdyby to šlo, ohodnotila bych 3,5 hvězdy. Jelikož mám spoustu mezer v povinné četbě, do Shakespearovy tvorby určitě brzy zavítám znovu. :D
Po Tanečníkovi, který mě moc nezaujal, jsem se pustila do dalšího dílu a doufala, že mě nezklame. A nezklamal. Prázdné křeslo se čte samo, je tam spousta zvratů a nepřestává překvapovat do poslední stránky. Na můj vkus až moc postav, občas jsem se malinko ztrácela kdo je kdo, ale jinak super, vše do posledního detailu geniálně vymyšlené. Sachsová a Rhyme jsou mými oblíbenci, takže se určitě brzy pustím do dalšího dílu.
Jako první jsem viděla film, teprve pak četla knihu. Film se mi líbil, tak jsem se po jeho shlédnutí pustila do čtení. A rozhodně nelituji. Autorův styl psaní je čtivý, nezatěžuje čtenáře zbytečnými odbočkami od děje, nezaznamenala jsem snad žádné hluché místo - a přesně takové knihy mám ráda. Psycho je slabá knížka, kterou mi nedělalo problém přečíst za jeden večer. Můžu jedině doporučit.
Nemůžu hodnotit, jelikož jsem knihu nedočetla. Nemohla jsem se začíst, od začátku se nudila a nutit do čtení se mi nechtělo, takže jsem to vzdala. Nevím, jestli se ke knize ještě někdy vrátím.
Zajímavá kniha, u které vás bude mrazit od začátku do konce, hezky vymyšlené a propracované, jen styl psaní mi moc neseděl, proto strhávám jednu hvězdu.
Naprosto suprová kniha, rozjezd byl sice pomalejší, ale druhá polovina knihy a konec má opravdu grády. Vřele doporučuju, přečetla jsem to jedním dechem.
Rozzuzlení bylo geniální, jako u všech ostatních knížek od Agathy, ale stejně se mi takhle líbila nejméně ze všech "poirotovek", které jsem zatím četla.
Některé povídky se mi líbily více, některé méně. Nejlepší byla Holčička, která milovala hřbitovy, nebyly špatné ani povídky Jojo a Oběť. Ty ostatní jsem přečetla spíš proto, abych knihu dočetla, ale moc mě neoslovily a za týden nejspíš nebudu vědět o čem byly. Nebylo to špatné čtení, ale čekala jsem víc a asi to bylo mé první a zároveň poslední setkání s touto autorkou.
Krátká jednohubka, od které jsem příliš nečekala, ale která mě velmi mile překvapila. Skvěle promyšlené, když už si myslíte, že víte, jak to bylo, v zápětí je to vyvráceno. Moc jsem si čtení užila.
Od této autorky jsem se pokoušela přečíst Zmizelou, kterou jsem po pár stranách vzdala, ale tady se mi Gillian Flynnová trefila do noty.
Po přečtení této knížky vím, že po červené knihovně hodně dlouho (a možná už nikdy) nesáhnu. Kdyby mi bylo patnáct, tak by mě to asi bavilo, ale já už mám éru romantických slaďáren definitivně za sebou a při jejich čtení si říkám, do čeho jsem se to zase pustila a proč jsem raději nesáhla po detektivce, která by určitě nebyla taková ztráta času jako toto. Co se týče autorčina stylu psaní, docela mi vadily stále se opakující slova a fráze (jediná žijící příbuzná, sladké obliny) a ty zdrobněliny (ouško, bradička) mě přímo dováděly k šílenství. Na druhou stranu autorka píše celkem čtivě a zaplať pánbu za tu délku. Konec konců u takovéto obálky jsem nemohla očekávat nějaký hlubší román, kniha je taková jáká asi má být, to jen já se zase pustila do špatného žánru. Hodnotím průměrně a do dalších dílů se určitě pouštět nebudu.
Očekávala jsem něco jako českou verzi My děti ze stanice ZOO - to se mi dostalo jen častečně. Tématicky ano, ale zklamal mě styl, jakým je kniha napsána. Děti jsou psány čtivě a poutavě, což se o Mementu říct nedá. Radek John často používá oznamovací věty v infinitivu a mně tenhle styl prostě nesedí. Neříkám, že autor neumí psát, ale mě to zkrátka nezaujalo. Na druhou stranu je asi nejdůležitější poselství, že drogy jsou špatné, že dokáží zničit člověku život, což tam bezpochyby je, ale já potřebuji, aby se mi kniha dobře četla, což o Mementu říct nemůžu.
Cesta do středu Země byla mou druhou Verneovkou a musím říct, že opět nezklamala. Ze začátku jsem se malinko nemohla začíst, ale pak se stala knížka velice poutavou a já prostě musela číst dál, abych se dozvěděla, jak celé dobrodružství dopadne. Verne cestu popisoval tak věrohodně, že jsem měla pocit, jako by tam opravdu byl. Vypravěč to byl vskutku úžasný. :)
Za pomalejší rozjezd a někdy až moc rozvleklé popisy (o vzniku Země, fyzikálních zákonů atd.) strhávám jednu hvězdičku a těším se na další skvělé počtení.
Z této knihy mám hodně rozporuplné pocity. Nějak nedokážu říct, jestli se mi líbila nebo nelíbila, jestli mě bavila nebo nebavila...
Líbila se mi stísněná atmosféra krematoria, ale příliš mě nezaujaly neustále se opakující prvky (růžolící dívka v černých šatech, žena s brýlemi a pivem, tlustý muž s holí a jeho hloupá žena - vím, že ti dva měli působit jako zpestření, ale mě ani jednou nepobavili, naopak spíš působili rušivě).
Zajímavý byl konec, ač jsem věděla jak to dopadne, jelikož jsem viděla film, překvapilo mě, že se vše událo tak rychle a nečekaně.
Některé povídky se mi líbily víc, některé méně, ale jako celek je kniha velmi pěkně napsaná a úžasně čtivá tak, jak už to u Kinga bývá. Nejvíce se mi líbily povídky Pitevní sál čtyři, Jízda na střele a Sestřičky z Elurie.
Úžasná kniha, nejlepší byly asi povídky 1922 a Dobré manželství.
Jedna z nejlepších knih, které jsem dosud četla. Celá kniha má neuvěřitelnou sílu a konec mě opravdu dojal. Hodně emotivní příběh.
Souhlasím s názory, že styl psaní autora je celkem složitý a jelikož často používá dlouhá souvětí, někdy jsem měla problém pochopit, o čem ten odstavec vlastně je. Příběh jako takový je zajímavý, jen škoda, že konec je tak známý, takže čtenáře už nemá co překvapit. Jinak se mi to četlo celkem dobře, ale podruhé bych to číst nemusela.