Killingjoke komentáře u knih

Píše se 27. květen 1942 a v jedné ze zatáček pražských Holešovic se ukrývají výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš, aby zde provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Gabčíkův zaseknutý samopal Sten sic svůj úkol nesplnil a ani Kubišem hozená bomba Heydricha na místě nezabila. Zranila jej však tak, že Heydrich 4. června zranění podlehl... Atentát provedený při Operaci Anthropoid u nás zná každé dítě a pokud ne, asi je ve školách něco špatně. Je to příběh z nejtemnější hodiny historie naší malé zemičky, ukázkou nesmírné odvahy a vůle odporu, jenž však v sobě nese jistou pachuť kontroverze, kterou vyvolaly následné nacistické represe a temný osud Lidic a Ležáků. Jiří Šulc, dlouholetý aktivní vojenský zpravodajec, servíruje notorický známý příběh ve své výtečné románové prvotině. Znovu tak ožívají osudy vlastenců, kteří nikdy nesložili zbraně a za svou domovinu položili vlastní životy... Styl psaní knihy mi přišel naprosto v pořádku. Příběh lehce plyne a historická fakta jsou zde proloženy přijatelnou historickou fikcí, která historickým postavám dodává větší punc osobitosti. Dva proti říši jsou výborným románem a víc než důstojnou beletristickou rekonstrukcí, asi nejlepší jakou jsem na toto téma kdy četl.

48 01.10.2018

Tahle knížka byla můj obrovský rest, který jsem si chtěl přečíst spoustu let. A to i díky tomu, že jsem v minulosti pracoval s několika Armény, kteří po generace žijí na našem území. Došlo i na téma arménské genocidy, v minulosti často pomíjeného brutálního masakru, jenž ani po sto letech není všemi zeměmi uznán jako legitimní… Vše začalo 24. dubna 1915, v době, kdy turecké vojsko bojující na straně Německa utrpělo krutou porážku od Ruska. Vinu přičetlo právě arménské menšině, proti které Turci zahájili trestnou výpravu. Výsledkem byly nepředstavitelné masakry, deportace, znásilňování a ve výsledku skoro 1,5 milionu mrtvých Armenů. Ti, co měli štěstí a přežili, se rozutekli po celém zbytku světa…

Franz Werfel napsal opravdu silnou knihu. Katastrofu vyobrazil v podobě Gabriela Bagratjana, Arména po léta žijícího v Paříží, který se souhrou okolnosti vrací do rodného města právě době, kdy Turci začínají s pronásledováním Arménů. Jako důstojník turecké armády z počátku nemůže uvěřit, ale následně se stává vojenským vůdcem 4500 tisíce Arménu ze sedmi sousedních vesnic, kteří se opevní na Mojžíšově hoře – Damlaciku, kde vzdorují tureckým výpadům. Příběh je protkán notnou dávkou psychologie a citových bolístek a vytváří tak žalostnou mozaiku mezilidských vztahů pod temnou předtuchou budoucí zkázy. Mimoto Werfel příběh prostoupil notnou dávkou biblického podobenství, kdy samotná číslovka „40“ odkazuje hned k několika biblickým událostem. No a vzhledem k tomu, že román vyšel roku 1933 je nanejvýš pravděpodobné, že chtěl Werfel jako původem pražský židovský spisovatel upozornit na další blížící se katastrofu jednoho národa, jenž měla tentokrát rozprostřít svůj temný plášť zvláště nad Evropou… Výborná kniha, rozsáhlá a smutná. Snad jen některé pasáže byly trošku rozvláčnější a musím přiznat, že jsem čekal i trošku jiný konec. Ale to nic nemění na tom, že si kniha zaslouží nejvyšší hodnocení.

38 11.11.2019

Kmotr Maria Puza patří již spoustu let mezi mé nejoblíbenější knihy. A byla to právě tato kniha, která mne přivedla k bližšímu zájmu jak o dílo Maria Puza, jehož téměř všechny knihy, které vyšly česky mám přečtené, tak o samotnou problematiku mafie a organizovaného zločinu. Puzo v Kmotrovi vytvořil velmi čtivou a promyšlenou ságu o vzestupech a pádech rodiny Corleone, která ve své době na čtenáře zapůsobila až šokujícím dojmem autentičnosti. Jde o velmi bolestný příběh životních osudů Vita Corleona a jeho synů, příběh o cti, korupci a rodinných hodnotách, který je psán krví...

Píše se pár let po válce a do vesničky kdesi v horách přijíždí tajemný cizinec Anderer, doprovázen pouze koněm a oslem. Od prvopočátku se stává trnem v oku starousedlíků, kteří absolutně netuší, kdo to je a o co mu jde až do dne… kdy ho hromadně zavraždí v jeho pokoji v hostinci. Jeden z mála mužů, který u události nebyl je Brodeck, jenž je však paradoxně pověřen sepsáním zprávy o celé události… protože je stejně jako chudák Anderer „jiný“ než ti ostatní. Brodeck zpočátku nechápe, následně se však do psaní pustí a mimoto se rozhodne popsat svůj dosavadní život a válečné útrapy ve své vlastní, tajné zprávě…

Neskutečně silná kniha! V každém ohledu, ať to berete z pohledu tématu, formy zpracovaní, či poselství které se snaží sdělit. Poválečné podobenství zakleté kdesi v neurčitém čase a místě, které si bude muset pozorný čtenář vydedukovat sám. Indicie jsou troušeny tu a tam po smítkách, ale rozhodně nejde o nějaký detektivní příběh. Ne, tady jde o mnohem víc! Je to příběh o lidském strachu z neznámého a jeho pudové obraně. Příběh o síle fanatismu a davového šílenství, které i v srdcích jedinců probouzí bestii… Autor Philippe Claudel to svému čtenáři neulehčuje ani po stránce jazykové. Celý příběh je totiž protkán různými novotvary a jinotaji. Tak nějak tomu přidává temně lyrickou poetiku. Cítíte ten strach hlavního hrdiny, který se jednak bojí svých spoluobčanů a jednak sám skrývá hrůzná tajemství z válečných let, kdy několikrát vyměnil svou důstojnost a lidskost za jednu prostinkou věc… vlastní život! Musím tedy vyzdvihnout i překlad paní Kateřiny Vinšové, jenž všechny ty autorova slova přivedla k dokonalosti a nejvyšší míře čtivosti… Všem moc doporučuji a doporučuji číst každé slovo velmi pozorně. Nebude to čtením pro každého, ale garantuji vám, že i hejno lučních motýlu budete pak vnímat jinýma očima. Tohle totiž není obyčejný román a lecjaké podobenství. Tohle je kniha, jejíž poselství snad nikdy nezestárne. Kniha, která se pro svou zdánlivou univerzálnost dá aplikovat na jakoukoliv dobu. Protože ten strach z neznámého, davový pud a živočišná brutalita je mezi námi přítomná neustále... Těžká, smutná, ale nádherná kniha…

36 02.05.2021

Přesně si pamatuju ten den, kdy mi tuhle knihu doporučil kamarád. Z jeho vyprávění mi tenhle příběh k Jacku Londonovi moc nepasoval. A ejhle... Kniha vypráví o osudech profesora Darrella Standinga, odsouzence za vraždu svého kolegy. Tento se v cele smrti naučí ovládat svého ducha a jeho únikům ze zajetí a cestuje časoprostorem, kde navštěvuje své předchozí existence. Nejvíc mi v hlavě a nevím proč, vždy utkvěla reinkarnace centuriona při ukřižování Krista... Co k tomu Londona vedlo? Netuším. A ač na reinkarnaci či karmu osobně sám nevěřím, tahle knížka mě prostě dostala. Dokonce takovým způsobem, že po ní sáhnu vždy, když je mi v životě nejhůř, což znamená že jsem ji ze všech knih četl jednoznačně nejvíckrát. Prostě mě tak nějak uklidňuje. Možná není divu, kniha pobaví a vy si uvědomíte, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř. No co bych to dál okecával, podle mě je tohle jeden z nejlepších románů všech dob...

36 30.07.2017

Většinou se vyhýbám knihám, které jsou aktuálně „v kurzu“, abych si na ně nedělal názor dle ostatních, ale dle vlastní četby. A tahle kniha je sice stále dost populární, ale já se konečně rozhodl sám zjistit, jestli je její pověst oprávněná… Kniha je rozdělená do tří oddílů, z nichž ne každý na mě bezezbytku zapůsobil. Ten první, popisující období tyfové epidemie ve Valmezu nás krásně seznámí s postavami a zavede do děje, v němž čtenář velmi brzy očekává něco temného, co uhnívá v bolestné minulosti. Poznáváme Hanu jako nemocnou a zlomenou ženu, která se musí postarat o svou osiřelou neteř Miru. V druhém oddílu se vracíme do let Hanina dospívání a její první lásky v dobách, kdy nacisti spustili svou zvířecí rozpínavost Evropou. Zde Hana provede něco, co ovlivní osud celé její rodiny. Udělá to způsobem, který nedokážu pochopit, způsobem, který je jako vystřižen z dívčího románu. Tady bohužel postava ztratila mé sympatie, takže jsem pak závěrečným oddílem profičel jako černý pasažér ve vlaku. Ten nahromaděný výčet holocaustové bolesti a utrpení na tak žalostně malém rozsahu stran, jaký závěrečný oddíl má, ve mně nezanechal ty správné emoce. I když s posledními stránkami knihy je jasné, proč to takto autorka napsala. Pravdou je i to, že styl autorky (aspoň v této knize, jinou jsem nečetl) je notně „učesaný“, jako by pečlivě zvažovala jakékoliv slovo, čímž text po chvíli působí trošku strojeně… Osobně jsem byl zvědav, jak bude popsáno samotné prostředí, protože bydlím v nedalekém Novém Jičíně a i Valmez docela dobře znám. Nějaké zmínky v knize jsou, ale rád bych aby jich bylo víc (snad jen dodám, že NJ byl ve 30. - 40. letech vážně plný nácku a kolaborantů, a židovská synagoga v NJ, která v roce 1938 měla být vypálena, slouží od 60. let jako depozit okresního archívu a nikoliv k modlitbám). No, četlo se to dobře, ač musím říct, že už jsem na dané téma četl mnohem působivější knihy. Není to špatná kniha, ale s ohledem na její pověst jsem asi čekal trošičku víc. Ale za tu trošku historie z mnou dobře známých míst ty čtyři hvězdičky dám a nejspíš si ji i z těchto důvodů zařadím do své domácí knihovny. :)

35 22.03.2021

V motelu na okraji Los Angeles je nalezeno tělo s ustřelenou hlavou a vše nasvědčuje tomu, že jde o člena protidrogové policejní jednotky Calexica Moora. Policisty, kterého nedávno požádal o pomoc detektiv Harry Bosch, protože v ulicích L.A. se začala šířit nová nebezpečná droga, zvaná Černý led. Bosch se tak mimoděk stává součástí případu u kterého je jeho zapojení nežádoucí, sahající až za hranice USA do Mexika. Ale tenhle detektiv se nikdy jen tak nevzdává… Parádní čtení, kterému nemám absolutně co vytknout a Michael Connelly je pro mne prostě nekorunovaný král policejní krimi! V příběhu zachází do neuvěřitelných podrobností, které si vyžadují naprosto důkladnou znalost prostředí a problematiky. A to ať už co se týče rutinního policejního vyšetřovaní, nebo taktik protidrogové DEA, operující na hranicích USA a Mexika, kde opravdu nemají nouzi o nějakou tu „zábavu“. Člověk si pak uvědomí, že tady by vážně žít nechtěl. Do toho všeho neustále dotěrný, neoblomný a nezastavitelný Harry Bosch, trousící uštěpačné hlášky, pro nějž je spravedlnost mnohem víc než taška plná peněz nebo plácání po ramenou od nadřízených důstojníků… Prostě Connelly vážně umí napsat výtečnou detektivku, poslepovat miliony dílků skládačky dohromady tak, aby na konec bylo vše perfektně jasné. A navíc umí napsat i osobní, velmi intimní linku postav tak, že vás bude zajímat stejně tak moc, jako linka detektivní. A takové knížky mám vážně rád! Za mě tedy obrovská spokojenost a budu se těšit na další případ Harryho Bosche.

33 12.01.2020

Tak jsem si po 20ti letech dal opáčko a znovu přečetl román Smrt je mým řemeslem, jenž ve svém názvu trefně vyjadřuje podstatu tohoto příběhu. Ten sledujeme očima Rudolfa Langa (ve skutečnosti Rudolf Höss), jenž je prototypem člověka, jako stvořeného stát se jedním z členů zločinecké SS. Dětství strávené pod tvrdou rukou despotického otce, potřeba seberealizace, slepá poslušnost a nejspíš i nízká inteligence. To vše jsou ingredience, které při "správné" kombinaci v člověku probouzí vraždící bestii... Robert Merle už pár let po 2.SV napsal velmi sugestivní román, jehož hlavní síla není ani tak ve vyobrazení průmyslového plánování a řízení Konečného řešení, jako v jisté morální nejednoznačnosti osoby velitele pekla zvané Osvětim. Jsou okamžiky, kdy může Rudolf Lang vyznívat trošku jako oběť, načež však je jasné, že prostě byl obyčejná nacistická svině, která by z rozkazu klidně nechala popravit celou svou rodinu. Tuhle dualitu Robert Merle zvládl na výbornou, stejně jako celkový popis celé té nacistické mašinérie zla... Knihu jsem četl poprvé v době, kdy jsem knížky a příběhy o Holocaustu vyhledával mnohem víc a častěji než dnes. Tohle téma pro mne bylo takřka posedlostí. A mimo dalších knih na mě tehdy tato kniha měla takový dopad, že jsem několikrát navštívil Osvětim, abych ta temná místa viděl na vlastní oči. Dnes už tolik o Holocaustu nečtu, přesto mi ty vzpomínky už nikdo nevezme. Jsou pořád velmi silné a smutné, stejně jako tahle knížka, která je pro mne i po těch 20ti letech pořád neuvěřitelně intenzivní.

32 04.10.2018

Jako většina zdejších komentujících jsem jako první viděl výbornou filmovou adaptaci, kterou osobně považuji za asi nejlepší historický film posledních dvaceti let. Musím ale říct, že knížka je, asi nepřekvapivě, lepší a příběhově mnohem košatější... Píše se 11. století a mladý sirotek Rob Cole se dostává do učení potulného ranhojiče, tajně však sní o profesi doktora. Tento sen jej neochvějně přivede k vykonání daleké a nebezpečné cesty až do srdce perské říše, aby se zde učil od věhlasného lékaře a filozofa Ibn Síny... Ranhojič je mnohovrstevnatá a rozmáchlá historická freska, ve které se střetává stále dost zaostalá středověká Evropa - jejíž stagnace započala pádem Římské říše - s kulturou a vědomostmi Blízkého a Středního východu, který měl už v té době za sebou několik tisíciletí duchovního a vědeckého rozvoje. Často je střed velmi tvrdý a Rob nezřídka musí čelit svému strachu a samotné smrti... Noah Gordon píše velmi čtivou formou a historické kulisy či exotičnost perského prostředí dokáže strhnout i ty, kteří se podobně jako já o lékařskou tématiku příliš nezajímají. Nádherný historický román!

32 03.09.2018

Východní fronta, krev a mráz, postupující Rudá armáda. Válka se pomalu blíží ke konci a i přesto skupina německých paragánů, neúnavně operuje v týlu nepřítele. Provádí zde záškodnické operace a vraždí z rozkazu generálů, kteří již dávno sami ztratili víru ve vítězství. V ústředí příběhu sledujeme příběh dvou přátel Wernera Zadarowskiho a Thomase Bindiga, potažmo Bindigovy lásky k německé vdově Anně, ukrývající ruského důstojníka… Musím přiznat, že jsem čekal trošku jiný příběh. Spíše frontovou bitevní vřavu nežli tento v podstatě protiválečný a protinacisticky laděný komorní příběh o přátelství, lásce, zradě a fanatismu. Ale to vůbec nevadí. Skrze konání, myšlenky a vzpomínky hlavních hrdinů totiž zjišťujeme, jak nacistická propaganda zformovala mysl většiny obyvatel hitlerova Německa a jak ti samí lidé postupně díky válce přišli o své klamné iluze. Líbilo se mi, že hlavní hrdinové nejsou černobílé postavy a míra, do jaké jsou schopni konat správné skutky je vyvážena stejnou mírou brutality pramenící z jejich poslání. Na to, že jde o knihu z roku 1957, mi přišla opravdu otevřená a na dobu vzniku odvážná. Dokonce i ten závěr se mi líbil, protože ono to asi jinak skončit nemohlo. Chápu, proč je tento román řazen mezi nejlepší romány z 2.SV a jsem rád, že jsem si jej konečně přečetl. Tahle kniha je jasným důkazem toho, že ve válce neexistují skuteční vítězové, ale všichni jsou poražení…

31 28.05.2020

Drsné devadesátky, žádné mobily, jen cvakání psacích strojů a v hlavní roli sympatický policejní detektiv z divize Hollywood Harry Bosch. To je pro mne hned na poprvé kombinace, jenž se trefila přímo na komoru… Není to můj první Connelly a Harryho Bosche taky znám již z pěti řad nejlepšího TV seriálu posledních let. Ale stejně jako je na přebalu této knihy uvedeno, že jde o „první případ Harryho Bosche“, je to i mé první setkání s tímhle policajtem na stránkách knih… A on to vlastně ani není jeho první případ, protože Harry Bosch je v knize již zkušeným policajtem jenž má za sebou řádku úspěšně vyřešených případů a nepěkné vzpomínky na válku ve Vietnamu, kde operoval jako tunelová krysa, vyhledávající nepřátele v temných tunelech, jimiž byla prošpikovaná vietnamská džungle. A jako černou ozvěnou se mu minulost vrací i ve špinavých uličkách Los Angeles o 20 let později, kdy je nalezen mrtvý jeho bývalý spolubojovník a přidělena dočasná parťačka od FBI…

Já tyto knížky prostě miluju. Vždy jde o poctivou práci s postavami a použitím klasických forem vyšetřování jako jsou výslechy, sledovačky a nakonec i pěsti či zbraně. Přitom je to takové civilní a uvěřitelné. Že je to staré skoro třicet let? No a? Vždy dám raději přednost takové knize před zástupy moderních detektivek, rochnících se v co největší snaze čtenáře šokovat a utopit v prvoplánových nechutnostech a překombinovaných vraždách. Tak takové knihy zas nevyhledávám já… Detektiv Bosch vychází z archetypů americké drsné školy detektivky a skládá všem jejím zakladatelům obrovskou poklonu. Je detektivem ctícím zákon, avšak ochotným zákonu i trochu pomoci jinými cestami. Není tedy divu, že jej nadřízení moc nemilují, je v hledáčku oddělení vnitřních záležitostí a jeho cynické průpovídky leží v žaludku nejednoho agenta FBI. Prostě takový obyčejný prima chlápek a já už se moc těším na jeho druhý případ – Černý led.

31 28.08.2019

Před pár lety jsem si kdesi posteskl, jaká je škoda že čeští komiksoví autoři nevěnují dobovým krimipříběhům moc velkou pozornost. Posteskl jsem si, že by to chtělo něco aspoň trošku políbené noirem. A hle, pandemie hnusného viru k nám přinesla i něco pozitivního a na náš trh přišel Štěkot uvázaných psů… Musím se přiznat, že jsem ke komiksu přistupoval s opatrností. Ona totiž ta věc s vyřezaným hákovým křížem působí trošku parodicky. Nakonec je to jedna z mála věcí, které mohu komiksu vytknout. Příběh policejního mazáka a polovičního Němce Petra Meltkeho mě totiž chytil hned od začátku, ač tedy přiznávám, že na poli krimi nepřináší nic moc objevného (jistým způsobem mi to připomnělo beletrickou detektivku Germania od Haralda Gilberse). Jak však Meltke pokračuje ve vyšetřování smrti svého kolegy a kdysi i přítele Antonína Kohorouze, líbilo se mi to čím dál víc. Meltke musí snést nejednu ránu pěstí, která může přijít odkudkoli. Zároveň se pomaloučku odhaluje jeho minulost a vztah se synem, manželkou a bývalým kolegou. To vše v kulisách podzimu roku 1941, kdy je ve vzduchu cítit smrt a strach vyvolaný gestapem a předzvěstí příjezdu nového protektora Reinharda Heydricha…

Od Jakuba Duška jsem doposud nic nečetl, ale pokud se nemýlím, je tohle jeho první zcela autorská věc, ke které si mimo kresby i scénář psal sám. A musím říct, že se povedl a celý komiks bych tak zařadil třeba vedle podobně laděného Babylonu Berlín. Trošku mě zarazilo, že kresba je vyvedena šedých odstínech, ač původně měl být komiks barevný. Jak jsem se dozvěděl, jde o záměr vydavatele snížit náklady a tedy i prodejní cenu, což v dnešní době tak nějak chápu. Navíc si nakonec myslím, že ta „šedivost“ tomu přidává tu správnou pochmurnost a noirový nádech, takže jsem i s tímto spokojen. Co tedy ještě vytknout? Z mého „zaujatého“ pohledu nejspíš nic, snad jen jsem měl občas problém s řazením bublin. Jinak tedy spokojenost a budu moc rád, pokud Jakub Dušek zase přijde s další válečnou detektivkou.

30 16.05.2021

Lidská historie je nepřebernou studnicí zajímavých témat. Některé příběhy jsou známé, jiné zaváty pod nánosem prachu věků. A přesně taková je knížka Zapomenuté příběhy od Mariana Kechlibara. I ona obsahuje dvanáct příběhů z různých období historie. O některých jste stejně jako já už možná slyšeli a o jiných, stejně jako já, uslyšíte zcela poprvé. Ať tak či onak, do jednoho jsou příběhy v této útlé knížce opravdu zajímavé. Osobně mne nejvíc zaujaly příběhy „Krvavý sníh“, Polární odyssea“ a „Nepřátelské neznámo“. Z pohledu dnešních dní světové epidemie koronaviru však musím také vypíchnout příběh o neštovicích „Variola vera!“. Snad i autor sám musí být překvapen tím, jak vbrzku se jeho slova uvedená straně 103 staly prorockými. Ono totiž opravdu přišlo něco co současný svět do základů překope. A právě o tom je historie. Ač ji jak známo velmi rádi píší vítězové, stejně jednou odkryje svou pravou tvář, protože má tendenci se opakovat… Zapomenuté příběhy jsou výtečnou knihou krátkých příběhů, jenž chytí a nepustí, na rozdíl od spousty vychvalovaných učebnic dějepisu. Skvěle jsem se pobavil, dozvěděl mnoho nového a proto už rovnou sahám po druhém dílu!

30 23.04.2020

Podtitul této knihy by v neznalém čtenáři mohl vyvolat dojem, že se bude jednat o příběh jakéhosi irského šikuly, živícího se malováním pokojů. Chyba lávky, protože tahle kniha je neuvěřitelně otevřenou a upřímnou zpovědí Franka Sheerana, člověka, který pro mafii vymaloval krví svých obětí více než pětadvacet kvartýrů… Charles Brandt, svého času obhájce Franka Sheerana sestavil a sepsal pozoruhodnou knihu, která nabízí pohled pod pokličku americké mafie, zkorumpovaným odporům Teamsters a představuje neoficiální dějiny Ameriky a amerického podsvětí. Vzpomínkami Franka Sheerana se tak podíváme na vývoj a oblast zájmu mafie po 2.SV, na atentát na prezidenta J. F. Kennedyho či tajemné „zmizení“ odborářského bosse Jimmyho Hoffy v roce 1975. To vše je psáno velmi čtivou formou, a to ať v pasážích, které vypráví sám Frank Sheeran, tak i v těch, kterými Charles Brandt osvětluje další souvislosti a vodítka příběhu… Mafiánskou a gangsterskou tématiku miluji od dětství a mám za sebou docela dost knih na toto téma. Subjektivně (doufám, že i objektivně) můžu říct, že tohle byla v daném tématu jedna z nejlepších knih, která u nás vyšla. Docela mě štve, že jsem se k jejímu přečtení dostal až nyní, protože jsem ji chtěl přečíst dříve než uvidím filmovou adaptaci od Martina Scorseseho. Nějak to prostě nevyšlo, protože ten skvělý film už mám pár týdnů za sebou. Nevadí, co je hlavní, zážitek z knihy to nijak neubralo, asi spíš naopak. Tohle je parádní mafiánský zásah!

30 17.12.2019

"Můžete zůstat slušným člověkem, i když vstoupíte do řad SS?" Tak přesně tahle věta z anotace ve mne vyvolala obavy. Moc totiž nemusím novodobé revizionistické romány, stavějící vrahy do rolí obětí. Dost často je v nich rozvíjeno pojetí "hodného nacisty" a ačkoliv jsem odpůrcem kolektivizace viny, pro organizaci jakou byla SS a její členy nemám žádné pochopení. Naštěstí, tahle kniha je tak trošku jiný případ... Zimní muži jsou válečným románem, snažícím se psychologicky postihnout osud dvou bratrů, kteří vstoupili do řad SS a jejich přerod v poslušné pejsky Třetí říše. A ten přerod myslím vážně, protože pasáže popisující jejich vnitřní boj a snahu o morální pevnost jsem autorovi tak úplně nespolknul. Právě v těchto chvílích je román nejslabší, jelikož ve svém jistě chtěném stěžejním tématu jen klouže po povrchu a nikdy pořádně netne do živého. Omáčka kolem, nazvu-li to takto neobratně, v podobě východní fronty, vybombardovaných měst a koncentračních táborů je sice podaná působivě, jenže tisíckrát popsaná jinde a prostě lépe... Přesto přese všechno se mi kniha četla velmi dobře, až na několik těch zbytečně popisných či rozvláčných míst. Přenesu-li se přes nenaplnění základní myšlenky, tak mě kniha docela bavila a mezi válečnými romány, které vyšly za posledních pár let, patří určitě k tomu lepšímu.

30 11.04.2018

Kdybych měl říct, která kniha je jednou z mých nejoblíbenějších, byla by to patrně právě Sophiina volba. Před mnoha lety to bylo jedno z mých prvních setkání s tématem Holocaustu a zároveň velmi komplexní psychologická sonda do života generace poznamenané dědictvím 2. světové války. Sophiina volba je příběhem ženy bez budoucnosti, kterou stále pronásleduje temný stín minulosti, zvěrstev Holocaustu a těžkých, nepředstavitelných voleb, které byla nucena učinit... Kniha není rozhodně lehkým čtením a určitě nesedne každému. Osobně se k ní čas od času vracím a četl jsem jí v průběhu let už asi třikrát. Vždy mě dokáže znovu zcela pohltit...

30 18.06.2017

Českoslovenští váleční stíhači z období 2.SV války pro mne byli odmala skuteční hrdinové, jenž bez přemýšlení obětovali vlastní bezpečnost a vlastně bezpečnost svých blízkých a nasadili svůj život za ideál a lásku k vlasti. Jedním z těchto lidí byl i letecký stíhač, hrdina jak západní tak východní fronty, generálporučík František Fajtl. Jeho jméno jistě netřeba představovat nikomu. Voják z povolání, letec, který před postupujícími hitlerovskými vojsky uprchl přes Polsko a Francii do Británie, aby se zde stal součástí slavné RAF. Zde absolvoval spoustu leteckých soubojů a při jednom takovém byl sestřelen nepřátelským stíhačem. Kniha tak popisuje jeho cestu skrze Francii a španělský koncentrační tábor zpět do Británie. Více než-li o leteckých soubojích je to příběh o přežití na nepřátelském území a studie charakterů civilního obyvatelstva, jejich sklonům k odboji či naopak kolaboraci. Kdo čeká spoustu leteckých soubojů bude zklamán, co ale se ale dá čekat od knížky nazvané „Sestřelen“?

O válečných letcích jsem kdysi díky dědovi četl hodně, ale to už je dávno. Dlouho jsem o válečných pilotech nečetl nic, letos však prožívám osobní renesanci zájmu o válečnou literaturu, tedy i o válečné piloty. Po prvních pár stránkách jsem si byl jist, že jsem tuhle knížku četl už kdysi, ale to vůbec nevadí. Znovu jsem si vychutnal příběh, který psala historie a ruka skutečného válečného stíhače generálporučíka Fajtla, jehož jméno by nemělo být nikdy zapomenuto a mělo by sloužit jako vzor skutečného hrdinství a vlastenectví, oproštěných od politikaření a mocenských zájmů. Ač je styl vyprávění občas trošku faktický a jde poznat, že jej nevypráví romanopisec z povolání, nemám knížce vlastně co vytknout. Bylo to skvělé čtení! Znovu už na tuhle knížku určitě nezapomenu a rád se k ní začas zase vrátím.

29 02.06.2020

Bouřlivá dvacátá léta, Hollywood roku 1921. Bývalý německý policista Hardy Engel, veterán zákopů 1.SV, americký imigrant s touhou stát se hercem, si toho času vydělává na chleba jako soukromé očko. Vyšetřování okolností smrti začínající herečky Virginie Rappeové však navždy změní jeho vnímání „továrny na sny“. Zpočátku takřka letargický detektiv pomalu proniká do případu v němž je hlavním podezřelým světoznámý komik Roscoe „Fatty“ Arbuckle a stále více se pro něj případ stává osobní záležitostí. K finálnímu odhalení tak může dospět pouze za cenu vlastních obětí…

„Snaží se nám namluvit, že je Hollywood nádherný svět pozlátka, v němž jsou všichni přátelé a žijí tak, jak se nám ostatním může zdát. Ale ve skutečnosti se jedná o nemorální kartel, založený na pokrytectví, lži, strachu a vydírání, v němž jedni jsou pány a druzí otroky. Je to hluboce schizofrenní společnost.“

Milé překvapení na závěr roku. Příběh z dob zlatého věku grotesky, jak vzpomenul kolega encyklopedie níže, jenž však pod svou maskou a líčidly skrývá místo smíchu pouze bolest a pláč. Mám rád dějiny starého Hollywoodu, ale osobně před groteskou dávám přednost pozdějšímu období film-noir. V téhle knížce se však obojí pojí dohromady a je to opravdu hodně fajn. Muž, který nedržel basu je kniha napsaná starým dobrým stylem odkazující na osamělé vlky drsné školy, brodící se stokou zkorumpované společnosti, kde není nouze o drogy, chlast, násilí a vraždy, to vše ukryté pod pozlátkem okázalé slávy a šarmu filmových hvězd. Autor Christof Weigold ukazuje pohled na Hollywood z jeho odvrácené strany. Nabízí pohled na skrytou zkaženost rozmazlených hvězdiček. Na pomoc si bere skutečný případ obvinění a soudu komika Fattyho Arbuclea, jen jej doplňuje o vyšetřovaní z pohledu soukromého očka Hardyho Engela, což je rovina ryze beletristická, ukazující jednu z možných variant skutečných událostí. A tak to má být, protože tahle knížka je především detektivkou, u které jsem se vůbec nenudil a užíval si narážky na nejrůznější hvězdy hollywoodské historie. Doufám tedy, že se brzy dočkáme dalšího dílu, budu moc rád!

29 10.12.2019

Londýn, konec 19. století. Zkušený mořský vlk Charles Marlowe vypráví svým třem přátelům příběh ze své minulosti, kdy se nechal zaměstnat jako kapitán lodi plavící se do tajemného srdce Konga, aby zde vyhledal jistého Kurtze a dopravil jej zpět. Pro zkušeného námořníka na první pohled jednoduchý úkol, k jehož splnění je však neodvratné, aby Marlowe poznal samotné srdce temnoty… Souhlasím s tím, že tohle vůbec není jednoduchá kniha, jak formou tak ani obsahem a vyžaduje plné čtenářské soustředění. Protože ač se dá knížka přečíst za jedno odpoledne, její jazyk je tak košatý a metaforický, že se rozhodně nejedná o odpočinkové čtení. O to víc však není jednoduché téma, které autor vypráví. Je totiž hned několik hledisek toho, jak pochopíte, co to srdce temnoty skutečně je. Vzhledem k době vzniku knihou rezonuje odpor ke kolonialismu neprobádaných míst Afriky (v případě Konga hlavně majetnického vykořisťovatele a belgického krále Leopolda II., jenž se prohlásil za majitele Konga) a pak téma metamorfózy lidské mysli při srážce se strašidelnou divočinou a vidinou velkého bohatství… Není to jednoduchá kniha, ale nějakým zvláštním způsobem se mi dostala pod kůži. Osobně bych ji označil za nadčasovou, protože mnohdy jsou její události platné v té či oné formě do dnešních dní. Rozhodně si Srdce temnoty ještě v budoucnu znovu přečtu.

29 09.07.2019

Exodus nezakrytě vykresluje nelehké a krvavé události, předcházející založení státu Izrael. Kniha mne podobně jako další Urisova kniha - Milá č. 18 upoutala svým velmi čtivým jazykem a množstvím historických faktů, do nichž je zasazen příběh smyšlených postav, které však mají své skutečné historické předobrazy. Velmi dobře jsem pochopil, proč podtitul knihy zní: "Román, který pohnul světem" a pochopí to každý její čtenář. Románovými prostředky se dozvíme odkud se bere nesnášenlivost na Blízkém východě a odkud se vzal konflikt mezi Izraelci a okolními islámskými státy, který jak všichni dobře víme přetrvává doposud. Kniha patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl a doporučuji ji všem těm, kteří mají rádi historické romány, ve kterých je velmi úzká propojenost mezi láskou a utrpením, či vlastenectvím a mocenskými zájmy. Opravdu úchvatná a nadčasová kniha, která stoji za přečtení...

29 14.06.2017