kiraa komentáře u knih
Ne, že by se četla kniha špatně, ale jsem zvyklá od Monyové na trochu jiný styl... z vážných věcí brilantním způsobem dokázala udělat nevážné, ale tady jsem cítila něco docela jiného... smutek, vážnost, depku?... možná je to jen pocit z nastalé situace, ale ne, je to tam... škoda tě, Simono... velká škoda..!!!
Příběh vystavěný na ženách minulého století. Tři hlavní hrdinky z rodové linie. Téma pro mě lákavé. Ale na můj vkus strašně moc těžkotonážní. Nebo alespoň větší část knihy. Filozofických myšlenek a duševních úvah přehršel, který mě prostě nebavily. Nečekala jsem až tak výjimečně trýznivý styl psaní, kde jsem sice občas světlo na konci tunelu zahlédla, ale nakonec i to vždycky zhaslo.
Mám taký neblahý pocit, že Sophie vystřílela všechny ostrý náboje. Vím, že nic lepšího než šílená nákupčí, moje milovaná Becky už asi nepřijde, ale že si koupím až takovou nezáživnou, mexickou telehovadinu, to jsem taky nečekala. Jediný plus je naprosto úžasná obálka, krásná starorůžovka, ale za tři kila, trochu luxus.
Čekala jsem jiný grády. Příběh byl hodně předvídatelný, trochu překroucený (na můj vkus až moc) a jestli většinu dojal, rozlítostnil, či vyvolal jiné bouřlivé emoce, u mě tomu tak nebylo. Prostě objednáte si steak a dostanete fašírku.
Příjemné překvapení. Co na tom, že Dana prožene té zrůdičce šroubovák mozkem již hned v první kapitole. Čekala jsem, že dějově se příběh odehraje právě kolem tohoto sériového vraha, ale víceméně se jednalo o jakousi předmluvu k nadcházejícím událostem. Je znát, že autorkou je žena, cítím estrogen, ale nic co by mi bytostně vadilo. I tak mám pocit, že babám se bude číst líp.
Mary Higgins-Clark byla právem kdysi označena za královnu záhad. Celkem slušně umí navodit atmosféru temna. Starý dům, neustálý déšť, sníh, zatažená obloha, dalo by se říci, trvalá černobílá kompozice.
Nebudu tvrdit, že je to vyloženě krvavě drsná story, spíš lehké brnkání na city a šimrání na chodidlech.
Osobně bych snad přece jen vymezila z okruhu čtenářů jedince v depresi a hormonálně nevyrovnané matky v šestinedělí.
Knihu bych označila za průměr. Je to čtení, kde už asi od 30. strany budete vědět, jak to celé dopadne. Velice jednoduchá dějová linka a pokud bych přirovnala k filmové tvorbě, tak asi k německým červeným knihovnám typu Rosamunde Pilcher. Tím nechci říci, že bych litovala koupě, nakonec jsem už dlouho nečetla nic z "našich luhů a hájů", ale podruhé se už do ní nepustím. Je to typ čtení na odpoutání mysli od starostí všedních dnů, nic nad čím budete sáhodlouze přemýšlet, prostě takové to nechemické antidepresivum. Takže pro ty, kdo chtějí klid a vždy dobré konce .... jako stvořená. Já ovšem musím na chvíli zabrousit zase do divočejších vod, vidím to nějakou vraždičku či válečnou vřavu :)
Tato kniha byla moje první od S. Kinselly a právě od té doby jsem si ji zamilovala. Zatím ze všech přečtených je tato TOP. Bavila jsem se přímo mistrovsky, smála nahlas a pár dní usínala ne s partnerem, ale s nákupním košíkem.:-)
Kniha pro velké romantičky, kde nechybí ani trocha erotiky. Já jí zhltla během 2 dnů. Doporučuji, skvěle napsané, žádná nuda.
Opravdu hodně emotivní příběh samotné autorky.... ani se nechce věřit, že se v dnešní době ještě něco takového děje. Při čtení mi chvílemi běhal mráz po zádech.
Londýnská smetánka a všehoschopné mrchy zlatokopky, v čele s neskutečnou supermrchou Moly Sinclairovou... sex, intriky, láska i nenávist, dobro a zlo a ve finále jedna vraždička. Trochu taková napodobenina Collins, ale celkem povedená záležitost, prostě 14 dní jsem se topila v miliónech liber a české rybníky jsem brázdila na luxusní jachtě s Adamem Goldem..:-)
Jedna z mála knih, které jsem nedočetla. Prvotní myšlenka určitě dobrá, ale prokousala jsem se pouze první ženou Sárou, která cítí k manželovi jisté citové vyhoření a pomýšlí na jeho kamaráda Harryho. Když pominu, že to celé uvažování Sáry na mě působí velice naivně, tak celý popis myšlenek mě nebavil. Vše je zaznamenáno velice rozvláčně, nezáživně a táhnoucí se psychorozbory jejího vědomí i nevědomí mě unavují. Jak začnu přeskakovat odstavce, je to celé v pytli. Prostě pozorovat ranní jinovatku jo a popis blankytné letní oblohy také, ale jen odsud posud.:) Tyto vzletné literární "rozvláčnosti" mi nevoní, mám ráda přímost, děj musí mít spád a to mi tady chybí. Já to prostě vyžaduji, jak u knihy, tak v životě... žádná šeď a nuda.
Po předchozí četbě "Izolovaného" byl cíl jasný. Opít mozek nějakým tlamolepem, po kterým nebudu usínat s vidinou vyskládaných lidských orgánů na pitevním pultíku. Ač by se mohlo podle přebalu zdát, že jsem nemohla netrefit, opak byl pravdou. Knížku bych rozdělila na etapy. Začátek vypadal nadějně, možná ve stylu Sexu ve městě, i když tuhle „legendu“ asi jako jediná ženská těžce nemusím. Načež následovalo cca sto stran nesmyslných úvah jedný protivný a afektovaný pipiny. Jedním slovem nuda. Ale vzhledem k tomu, že knížky z 99% dočítám i když se jedná o pěknej vopruz, jela jsem dál. Nic neodkládám, nepamatuji, kdy jsem něco „vzdala“, vždycky věřím, že něco zajímavýho ještě přijde … i když nepřijde. :-) Ale bacha, tady to přišlo a se vší parádou. Finiš majestátní i šokující. Z nudnýho příběhu se rázem vyklubalo slušný drama. Najednou vše, co vypadalo divně, začalo dávat smysl a střípky se poskládaly v ucelenou mozaiku. Děj popisovat nebudu, snad jen, že celý příběh je o ženě, ženě jako oběti trestného činu, který byl jen dalším spouštěčem ještě daleko horší tragédie. Ale také o minulosti, která někdy může ležet na člověku jako balvan, se kterým nelze hnout. Takže za mě rozhodně knižní TIP, ne FTIP. Jo,s ef ... nečti Josef :-)
Ale jo, no …. už samotný obal s rozevlátou lady naznačuje, že toto dílo nebude aspirovat na Pulitzerovu cenu, a jasně, že je to šrot. Ale nakonec, šrot se dá jíst, tak co by se nedal i číst…. na nočním stolku je pořád lepší varianta Káťa se svým "škubánkem" než platíčko Rohypnolu. :-)
Příběh je to zajímavý a hlavně ve druhé polovině jsou pasáže, které mě dokázaly rozbrečet. Ale pravdou je, že prvních minimálně sto stran mě místy dost unavovalo, párkrát jsem se ztrácela v ději a styl bych nazvala jedním slovem ... těžkopádnost. Druhá polovina je o poznání lepší, hodně událostí se propojí a jedno oko nezůstane suché.
Zvláště v dnešní době bych doporučovala všem, pro které jsou hrůzy války jen scifi realitou počítačových her. Pět žen, vlastně ještě dívek je vysláno do Francie splnit úkol a vlastně už dopředu je téměř jisté, že není cesty zpět. Nejsou to žádné superhrdinky, žádné Xeny ani Bondovy dívky. Mají strach, který neskrývají. Každá je úplně jiná, charakterově, citově, každá má svůj sen ...jestli se vrátí. Chvílemi drsné a skličující. Obdivuji všechny hrdiny a hrdinky této doby, včetně těch bezejmenných.
Pokračování Milionu malých střípků mě vůbec nezklamalo, naopak.... co mi jako první utkví, když si na tyhle 2 knihy vzpomenu je, že jsem neustále řvala jako želva.
To je tak strašně smutné vyprávění a člověk neustále doufá, že na další straně nastane zlom a vše se v dobré obrátí. A ono ... prdlajs.
Poutavá detektivka z lékařského prostředí. Záhadná úmrtí pracovníků jedné nemocnice, detektiv Montgomery a vrah v bílém plášti. Příjemné napětí do poslední chvíle.
Parádní detektivka se šokujícím a překvapivým rozuzlením na závěr.