kiraa diskuze u knih
Pokud bych měla zhodnotit jedním slovem obsah, tak to bude ZMAR. Veronika si najela do svý pomyslný běžkařský stopy, jela a neuhla. Ani kdyby kolem ní měly padat stromy a lítat smrtící třísky.
Celých 360 stran se opakovaly stále stejný situace s čerstvě ovdovělým tátou, ultraprotivným starcem a jejími naprosto nemilými dětmi. A to volím výraz víc než mírný, protože tihle dva uzurpátoři mě naprosto přiváděli v úžas. Dennodenně všichni s kyselým ksichtem Veroniku zbuzerovali a ždímali jako hadr na podlahu. A neustálý opáčko. Pějme píseň dokola okolo stola, la, la. Konec nekonec. Logicky. Perioda vždy potřebuje nějakou dobu, aby se systém dostal zpět do výchozího stavu.
O Karin, která si tlačila svou kárku plně naloženou problémy. Až po okraj. Zdomestikovanej přítel Lojza neustále obloženej lahváčema, dvě pijavice (pardon děti) uvízlý ve virtuálním světě s věčně nataženýma pazourama a výpověď v práci. K tomu duševně nemocná máti, kde je jistý, že dobře už bylo. Právě o ní odjíždí Karin pečovat do svý rodný vsi. A tady začíná romantický martyrium z cyklu Večery pod lampou, který mě absolutně nebavilo a doslova jsem se prokousávala k poslední stránce. Mnohým se ten konec asi líbil, ale za mě si Karin přihodila do kárky další závaží a já už teď vidím, jak se jí pod tíhou začínají rozjíždět kolečka :)
Člověk si přečte komentář ke knize a už nemusí číst, protože asi to nejpodstatnější se dozví tady. Bezva. Možná by to chtělo zapojit hlavu než sem začne někdo psát a uvědomit si, že jsou třeba tací, který by to mohlo dost naštvat. Jako třeba mě.
Tak už nám poslední komentář prozradil o co se jedná a pointu celého příběhu. To snad není pravda.
Marku, a já s Vámi souhlasím. Já už mám na všechny ty inženýrský Ahmedy tak silně vyvinutou alergii, že ani tenhle (podle mě) blábol mě z ní nedostane.